Zdravím všechny u mého dalšího blogu. Ten bude trochu netradiční a jiný, než blogy předešlé. O možnosti napsat něco na dnešní téma, jsem začal přemýšlet již před značnou dobou… Ladně se vrátíme o nějakých patnáct lez zpět v čase. Do doby, kterou já osobně považuji za zlatý věk počítačových her (96-97). Jsou to roky, kdy vycházejí hry, které definují své žánry, vývojáři let dalších v nich hledají inspiraci a málokdy se jim podaří se aspoň trochu přiblížit jejich kvalitě. Pokud někdo vytvoří jakýkoliv top nejlepších PC her historie, tak velká část z těchto her rozhodně nebude v těchto exkluzivních výběrech chybět a z velkou pravděpodobností jim bude i kralovat. Vzpomínejte se mnou a jistě mi dáte za pravdu – Diablo, Heroes of Might and Magic II, Need for Speed 2, Fallout, Quake, Duke Nukem, Command and Conquer: Red Alert, Tomb Raider, NHL97 a Fifa97… No není to nádherný seznam? Při jeho čtení mi až slza ukápne. Pořídit si (herní) stolní počítač byl v té době opravdu velmi drahý špás. Hra po sítích nebo internetu (lol)… pravěk. A tak pro většinu smrtelníků jako jsem byl i já, bylo jedinou možností, jak si tyto klenoty zahrát, návštěva PC herny. V Olomouci v té době fungovala jediná. Jmenovala se PIM (počítače, internet a multimédia, snad si tu zkratku dobře pamatuji), hodina hraní stála 60kč, hodina velmi pomalého modem internetu snad 150kč. K mému štěstí nebo možná smůle, se tato herna nacházela kousek od mého domova a bez mučení se přiznám, že jsem v ní strávil více času, než bylo zdrávo. Ale poznal jsem velké množství zajímavých lidí, mám mnoho hezkých vzpomínek a zážitků, získal jednu z mých celoživotních vášní a seznámil se s jednou, do té doby pro mě neznámou, karetní hrou jménem…

    Už nevím jestli byl víkend, školí den, státní svátek, ráno nebo večer, ale dejme tomu, že to mohlo být nějak takto… Škola skočila, není moc hezky, Pavlíkovi se domů nechce, protože by musel ukázat nový přírůstek do sbírky červeného textu v Žákovské knížce a psát domácí úkoly. Jak vše co nejlépe oddálit a vymyslet po poradě s někým starším co nejlepší výmluvu pro červenou jistě nespravedlivě udělenou pochvalu? Není moc nad čím přemýšlet. Nohy samotné ho vedou do jeho oblíbeného doupěte. Před vchodem postává a vykuřuje několik povědomých tváří, chodbou z herny se line známý zápach potu, smích, rachot střelby a výbuchů… Nic nenasvědčuje tomu, že by měl tento den nějakým způsobem vybočovat z normálu. Po příchodu se pozdravím s obsluhou. Zeptám se jestli náhodou nemám na svém účtu nějaké volné minuty na hraní nebo se mi nenaplnil některý z bonusů. Samozřejmě na účtu je hezká a zřetelná nula. Tak si koupím aspoň vychlazenou Kofolu (co jiného také ve 12ti letech ) a jdu se podívat, co se děje u počítačů. Pár mladíků paří Dukena a tváří se velmi spokojeně. Ale moji pozornost zaujme jeden známý geek, který sedí u okna a kolem něj postává hlouček. Že by nějaká nová hra. Přijdu blíže a vidím, že hraje opravdu cosi pro mě neznámého. Postavičkou pobíhá po mapě a pronásleduje ho nějaký drak a elf… A tak jsem se seznámil se hrou Magic the Gathering.

    Začátkem roku 1997 vyšla počítačová hra Magic the Gathering: Shandalar. Hru jako takovou těžko žánrově zařadit. Je to něco mezi RPG, strategií i adventurou. Na úvod je potřeba sepsat několik zásadních informací – hrají se všechny edice po The Dark, můžete hrát s ante kartami, pozor na manaburn, starý mulligan pouze pokud máte ruku plnou zemí nebo naopak země žádné, v balíčku můžete mít absolutně každou kartu 4krát. Je zajímavé, že například kompletní P9 není problém, tak některé karty pro jejich přílišnou sílu v této hře možné hrát není. Pokud si dobře vzpomínám tak to byl Chain Lightning, Mana Drain, The Tabernacle at Pendrell Vale … A naopak je možné získat některé do značné míry spíše funny karty, které v tištěné podobě nikdy nevyšly a byly vytvořeny speciálně pro tuto hru. Nepamatuji si přesně jejich názvy, ale jedna byla sorcery za XU a výsledkem bylo X náhodných efektů (zničení permanentu, jeho tapnutí, prohození zemí mezi hráči…). Druhá byl pro změnu modrý enchantment s vyvolávací cenou 2U, který na konci každého kola  prohodil soupeřům dva permanenty stejného typu. Někdy opravdu divočina. Ale dalo se s tím i dobře taktizovat.  Jaké to mělo výhody, nevýhody a své důvody, tak k tomu se dostanu postupně a spíše vyplynou samy.

    Pro hraní máme na výběr tři možné módy. Klasické free hraní s námi vytvořeným balíčkem (s tím co jsem napsal dříve, máme možnost vytvořit neuvěřitelné a opravdu neporazitelné balíčky a velmi názorně se přesvědčít proč jsou některé karty na černém listu, jeden takový neporazitelný balíček napíši pro ukázku později), seald deck (staré edice na limited byly opravdu nic moc) a především arcade příběhový mód. Zvolíte si standardní věci jako jméno, avatar, která základní barva bude naši hlavní a krok nejdůležitější – obtížnost. Na výběr máme čtyři stupně. A je to absolutně zásadní volba celé hry. Mnohem důležitější, než která barva bude naše „domovská“. Od obtížnosti se totiž odvíjí několik věci. Především jde o množství životů vašich soupeřů. Každá barva má i s kombinacemi jiných nějakých 10-15 úrovní oponentů. Na nejnižší obtížnost mají ti základní (elfí mág, čarodějka, klerik…) čtyři životy a s každou obtížností jejich základní úroveň roste o dva životy. Možná se to zdá hodně málo, ale my samotní začínáme pokaždé  na deseti životech. A třeba takový Dragonmaster může mít na vyšší obtížnost i k třiceti životům. Hodnotu si samozřejmě můžeme zvyšovat plněním úkolů. Většinou ke konci hry máme takových plus mínus 25 životů. Co se také zvyšuje s rostoucí obtížností je samozřejmě agresivita a množství protivníků. A ještě jedna velmi důležitá věc se odvíjí od obtížnosti. Pokud si na nejnižší úroveň zvolíme, že budeme například černým mágem, tak nám hra automaticky přidělí některou další barvu jako sesterskou, to samozřejmě můžeme měnit a nakonec nemusíme hrát ani jednu z nich... Respektive máme v úvodním poolu karty dvou barev. S každou vyšší obtížností se nám další barva přidává. Proto prakticky nemá cenu vybírat si pro hru nejobtížnější variantu. Jelikož na začátku dostaneme velké množství smetí od každé barvy, nemáme žádné dualy ani jiné dobré alternativní zdroje dalších man a je velmi těžké poskládat použitelný a hratelný úvodní balíček. Může se nám třeba s trochou štěstí stát, že od bíle dostaneme (často jako jedinou kartu) třeba Serra Angel, ale přes dvě bíle v 5c balíčku se ze začátku hodně špatně hraje… Ideální pro mě byla vždy předposlední obtížnost s tím, že jsem úvodní hru i několikrát restartoval, abych měl pool co nejpřijatelnější…

    A můžeme hrát. Jste malý a slaboučký mág, který se objevil někde v neznámém světě (svět se vždy generuje náhodně!). Ten obsahuje různá městečka, ve kterých upravujete svůj balíček, můžete nakupovat karty (v každém městečku je jejich cena jiná a nabízí i karty pouze určitých barev) a také získáváte a plníte úkoly – někoho poraz, do tolika dnů donést konkrétní kartu na některé místo, pokud ji nemáme musíme ji sehnat, zanést zprávu bratrovi starosty vesnice atp… Dále narazíme na dungeony, ve kterých můžeme získat speciální karty, které nikde nekoupíme ani nezískáme po vítězství nad některým soupeřem. Úspěšně projít tímto podzemím je naše jediná možnost jak získat první kopii například Black Lotusu. Velmi hojně se i vyskytují lokace (náhodně se objevující), kde najdeme poklad, kartu, moudrý mág nás vyzve na souboj o některé jeho karty nebo bazar s kartami za opravdu nízké ceny. Tohle je většinou jackpot. Hlavně v pozdější fázi, kdy máme hodně zlaťáčků a potřebujeme doplnit nezbytné karty. No a samozřejmě nezbytné soupeře. Za vítězství nad Gobliním králem, Pánem šelem, Lordem elementálů, Elfí vílou, Upířím pánem atp… získáme další karty (vše se určí před soubojem) nebo o ně samozřejmě přijdeme, rady, kde by se mohl nacházet dungeon se speciálními kartami, někteří nám nabídnou přímo některou kartu ze svého balíčku dle naší volby, někteří nám také umožní vytvořit kopii karty v našem balíčku. Tohle je jediná možnost, jak získat další kopie speciálních karet, jako je již zmíněný Black Lotus. Pokud někoho porážíme pravidelně, tak již před námi utíká a po jeho dostižení automaticky nabídne některou svoji kartu či výkupné bez boje. A někteří protivníci (pro každou základní barvu je to jiné) nám po naši výhře vždy nabídnou tuto možnost vytvoření kopie karty. A ti se tak stávají našimi největšími kamarády. Chceme přeci mít ty Lotusy v playsetu.

    Svět je rozdělen překvapivě na pět částí. V každé dominují a převládají protivníci dané magie. Pokud tedy hrajeme za modrého mága, běháme většinou kolem pobřeží. Zvolili jsme si jako naši hlavní barvu černou, tak terorizujeme oblast bažin… Každé oblasti vládne jeden hlavní šéf ve své speciální pevnosti. A jak je asi každému již jasné, našim úkolem ve hře je všech pět Pánů porazit a nakonec vyzvat hlavního Ďábla. Další odstavec chci věnovat soubojů samotným a tento je opravdu speciální. Jelikož hlavní soupeř začíná na nejnižší obtížnosti na 100 životech (proti našim při dobré hře a štěstí 25ti) a každou vyšší se o 100 navyšuje :-). Vždy má navíc ve hře již Black Lotus nějakou potvůrku a jiné srandy… docela se člověk zapotí.

    Jak již bylo zmíněno dříve tak na začátku vaši poutě dostanete většinou kupu smetí a vytvoření kompetentního balíčku je v některých případech běh na hodně dlouhou trať. O to je vše zajímavější. V úvodních fázích samozřejmě vyhledáváte soupeř nejnižších úrovní a některé hry dospějí do stádia opravdu patové situace, kdy oba máme na stole obrovskou armádu pozemních pašíků, kteří se navzájem anulují a jenom modlíte, aby ten jeden Serra Angel přišel co nejdříve a my jsme stihli soupeře ujezdit. Celkově karty Serra Angel, Mahamoti Djinn, Nightmare, Shivan Dragon jsou ty absolutně největší bijci a pecky ve hře. Plno karet, nad kterými dnes hráči ohrnují nos, jsou pecky. Například Spirit Link je nezbytnou součástí každého bílého balíčku a především v souboji proti hlavnímu bosovi klíčovou záležitostí a prakticky vždy zvolím splash na bílou právě kvůli duchovnímu spojení. Prodigal Sorcerer nebo Pirate Ship také vyhrají velké množství her a například s Fungusaurem tvoří velmi hezké combo. Clone získává také úplně jiné rozměry. Giant Growth je asi nejlepší combat trik ve hře. Aspect of Wolf je zde neuvěřitelná karta. Cokoliv co se dokáže regenerovat je o třídu výše než zbytek potvůrek, třeba takový Will-O-The-Wisp. Ivory Tower a Black Vise vyhrávají hry až nehezkým způsobem. A když už máme i ten manaburn – Power Surge ve spolupráci například s Wall of Fire nebo Shivanem... Control Magic je jedna z nejlepších karet vůbec. A tak by jsem mohl pokračovat opravdu hodně dlouho. A vezměte v potaz, že zmiňuji jenom „základní“ karty a nebavím se o peckách, které můžeme a chceme získat v dungeonech. Za dobu hraní mi vykrystalizovalo několik nejlepších archetypů. Bílé, černé a bílo-černé koně, frikta (u té je ale prakticky nemožné porazit hlavního démona), zelená mašina (Berserk je jedna ze speciálních a vzácných karet), UW kontrol (položený Moat je v 90% her win), GU kontrol (přidávání životů, countrování, nějaké zdi a zabít již zmíněným kombem), MUC, MBC při hodně velkém štěstí se dá poskládat Stax (pokud se nám podaří získat Workshopy) nebo Bazaar of Baghdad-Animate Dead deck, poměrně slušná land destrukce a mnoho jiných. Prostředí při hrách je prakticky identické s rozhraním na MTGO. Co jiného také vymýšlet, že ano… Ještě bych rád zmínil jednu speciálku. Někteří vaši soupeři a to především ti v pevnostech hlavních velemágů či dungeonech, začínají s nějakou tou kartičkou ve hře. A pokud třeba s bílým balíčkem jdete sejmout černého velemága, tak počítejte s tím, že všichni v jeho pevnosti budou začínat  s Gloomem ve hře a velemág samotný s Black Knightem… a naopak, když hrajete za černého, tak v bílé pevnosti je to Karma, která trápí již od nultého kola… je to kruté, velmi často opravdu těsné (vyložte si jak chcete), ale dá se to…

    Abych hru pouze nevychvaloval, tak obsahuje několik bugů, které někdy hru velmi znepříjemní nebo naopak hezky pomohou… V některých verzích a bohužel to bylo i u té mé (ano koupil jsem si originálku), hra automaticky přeskakovala upkeep, takže efekty karet, které je potřeba spustit nebo zaplatit v této fázi jsou pasé. Například Colossus of Sardia nebo Mana Vault… Wrath of God nezabije černou protekci. A z druhého soudku, soupeř se občas zachová opravdu prapodivně. Například sworduje svoji vlastní bytost, zahraje Unholy Strength nebo Spirit Link na naši potvůrku. Někdy když si neví rady nebo ho tlačíte, tak začne pěkně suicide tapovat many.

    A teď takový malý bonus pro důkaz co bylo nebo je možná postavit v MTG za balíček. Tento konkrétní je pro mě absolutně neporazitelnou záležitostí. Hrál jsem s ním ve free modu a vyhrál jsem nějakých 60 her v řadě… poté mě to přestalo bavit. Samozřejmě z dnešního pohledu by se tam pár karet dalo přidat (FoW, High Tide (1), Candelabra of Tawnos…), ale i to by možná nebylo potřeba. Posuďte sami.

No Mercy	Wizards of the Coast :-)
Main Deck	Sideboard
4 Black Lotus 4 Mox Emerald 4 Ancestral Recall 4 Timetwister 4 Black Vise 4 Braingeyser 4 Time Walk 4 Howling Mine 4 Counterspell 4 Copy Artifact 4 Jayemdae Tome 16 Island

Myslím, že způsob zabití soupeře je jasný… Hrajeme mnoho kol v řadě, zahrajeme a nakopírujeme Black Vise, soupeře necháme líznout potřebné množství karet a „Good game“.

    Hraní je to úplně jiné, než na co jsme zvyklí v současném MTG. Hra má opravdu velmi velkou životnost, je zábavná a možností na hraní především příběhu je opravdu hodně. I přes některé bugy a neduhy je pro mě MTG: Shandalar srdeční záležitostí a vždy si ji rád po nějaké době zahraji. U mě je to jednoznačně 10/10 a v mém all-time bude hodně vysoko. Jenom tak pro zajímavost, můj top je bez pořadí takový – Diablo I+II, Heroes II+III, Shandalar, UFO: Enemy Unkown+Terror from the Deep, Might&Magic VI+VII.