"Tlapko!" zapištěla mladá elfka, zatímco zoufale trhala levou opratí. Její vlčice se ostře stočila, a na nízkém trámu klopýtla. Ač se jí elfka zoufale držela, pomalu sklouzávala dolů, a nakonec se obě svalily na zem.

Ruzi měl co dělat, aby přemohl smích. "Tlapka? To je tvá nová přezdívka?"

Vlčice místo odpovědi jen zavrčela a upřela na svou jezdkyni pohoršený pohled.

"Řekni mi, cos udělala špatně," otázal se Ruzi své dvounohé studentky.

Bylo to poprvé, co byla ve cvičební hale, což bylo něco mezi třídou a velkým cvičištěm plným překážek. V rozlehlé, vzdušné hale se rozprostírala složitá spleť provazů, trámů, lan, a různých zavěšených překážek. Ve vzduchu voněly cedrové piliny a zimolez, který obrůstal příhradové zdi. Za slunečných dnů, jako byl tento, Ruzi otevíral zdobené stropní okno, takže tu vál svěží letní vánek.

Ruzi, jako Mistr cvičitel, učil nejmladší ze Selesnyanů a jejich vlků umění Vlčích jezdců. Zdejší množství beden, sloupů, a trámů napodobovalo prostředí, ve kterém se studenti jednou budou pohybovat - střechy a věže města.

 

Common Bond by Raymond Swanland | Return to Ravnica

 

 

 

"Zatáhla jsem za uzdu příliš silně?" zamumlala, zatímco vlčici vyčesávala písek ze zrzavé srsti. Dívka a vlčice, obě dvě na počátku dospívání, v sobě ještě měly tu dětskou zvědavost, po které se Ruzimu někdy stýskalo. Také ovšem ještě měly dětskou neohrabanost, po které se mu rozhodně nestýskalo.

"A?" pobídl jí Ruzi.

Když na něj jen zmateně pohlédla, obrátil se k ostatním žákům, kteří je sledovali z dřevěného pódia rozkládajícího se po obvodu cvičiště. Byli zde na cvičení poprvé, ale všichni se v Konkláve narodili, takže je Ruzi znal. Jezdci se museli sžít se svými vlky už v dětství, dospělí studenti se jen zřídkakdy stali Vlčími jezdci.

Nikdo nepromluvil. Jen tiše a uctivě hleděli na svého učitele. Ruzi byl mezi Selesnyany legendou, což bylo v práci učitele na obtíž. Naštěstí, po pár lekcích jeho žáci na jeho hrdinství při bojích s Výtržníky zapomenou, a soustředí se to, aby se stali schopnými jezdci.

 

Heroes' Reunion by Howard Lyon | Return to Ravnica

"Zpomalila dřív, než se dostala na trám," řekl Ruzi. Otočil klikou kladky a zvedl úzký trám výš nad zem. "Snížením rychlosti snižujete hbitost. Musíte věřit instinktům svého vlka, a nepoddávat se vlastnímu strachu."

"Kumo!" zavolal Ruzi na svého vlka, který už seskočil z pódia a zaujal místo vedle svého jezdce.

Kuma neměl sedlo ani uzdu, takže se Ruzi usadil na jeho širokém hřbetě. Jakmile Kuma ucítil váhu jezdce, vymrštil se vzhůru, a vyskákal po vratkých trámech až na ten nejvyšší, u stropu síně. Úzký trám se kýval ve větru vanoucím otevřeným oknem, ale Ruzi bez váhání pobídl svého vlka. Vypadalo to, že Kuma po trámu tančí, zatímco Ruzi dělal, že střílí šípy po svých studentech, kteří je oba s úžasem sledovali.

Když byli zpátky na zemi, Ruzi se na Kumu usmál, a ten mu oplatil svým vlastním zubatým úsměvem. "Důvěřujte svému vlkovi," řekl Ruzi. "Předpokládejte, že je minimálně dvakrát tak chytřejší, než vy."

Studenti se zasmáli, a vykročili ven ze síně, dovádějíce a škádlíce své vlky, se kterými si vytvořili vzájemné pouto dříve, než se naučili chodit.

Když odešel i poslední, Ruzi vzal na vědomí přítomnost dryády, která tiše zuřila u dveří po celou jeho hodinu. Přál si, aby bývala odešla, a tak alespoň po celou dobu ignoroval ji, i její vzrůstající frustraci.

 

Dryad Militant by Terese Nielsen | Return to Ravnica

"Vítej, Mazeno," řekl. "Co pro tebe mohu udělat?"

"Neseme důležitou zprávu od Trostani, a tys nás nechal čekat věky," odsekla.

"Měl bych snad před svými studenty dát přednost tobě?" zeptal se. Mazena byla jedna z nejdůvěryhodnějších rádkyní Trostani. Měla jisté charisma, to nešlo popřít, ale její právní dogmatismus byl nesnesitelný. Vyzařovala silnou auru moci a sebejistoty, která Ruziho přitahovala a odpuzovala zároveň.

"Byli bychom raději, kdybys trávil více času chválou Světomysli, než děláním pouťových triků pro děti."

"Je těžké se naučit to, co nemůžeš spatřit na vlastní oči," odpověděl. Ruzi mezi dryádami nebyl oblíbený. Jeho nespokojenost s vedením gildy byla všem známa, a jen jeho hrdinská minulost jeho chování v očích dryád omlouvala.

"A přece je Světomysl náš největší učitel a největší tajemství," řekla Mazena. Odcitovala verš z Traktátu Trostani, což byl nejjistější způsob ukončení jakýchkoli diskusí.

"Co chceš?" hrubě se zeptal Ruzi, který už filozofickou debatu nehodlal prodlužovat. Ruzi miloval zahrady na gildovních budovách, pečování o zvířata, oceňování života a společnosti. Ale potají věřil v každodenní práci gildy víc, než ve Světomysl. Selesnyané věřili, že Světomysl je jejich společné dřímající vědomí, které je všechny vede k jednotě a harmonii. Ruzi věřil ve svého vlka a svůj luk, a v případě nutnosti je také používal.

 

Selesnya Keyrune by Daniel Ljunggren | Return to Ravnica

"Chceme harmonii," odvětila Mazena. "Chceme mír. Chceme to nejlepší pro Konkláve."

Ruzi viděl více harmonie v hrozbě násilí, než v písních zpívaných Světomyslí. "Proč jsi tu? Teď. V mé třídě."

"Trostani vycítily problematickou… situaci," řekla. "Musíš jít do Rozpadlé čtvrti. Musíš odejít dnes."

"Cože?" zeptal se Ruzi překvapeně. Rozpadlá čtvrť (Rubblebelt) byla pobořená oblast začínající na vzdáleném konci Desátého okrsku. "To není jen nějaký výlet."

"Je to to nejlepší pro Konkláve," řekla Mazena. "Nebo si myslíš, že jsi příliš dobrý na to, abys mu sloužil?"

Ruzi zápasil s touhou hádat se s ní. V každém jejím slově bylo něco špatně. Ale taková už byla manipulativní povaha dryád.

"Co tam mám dělat? Špehovat Gruuly? Přinést divočáka na večeři?"

Navzdory své kráse se dryáda nechutně ušklíbla. "Skutečně se musíš ptát?"

"Chceš, abych šel k Cecílii," řekl. "Chceš, abych našel svou sestru."

"Je tvé krve, je to tvá rodina v naší rodině. Budeš snad váhat?"

Váhal, protože Cecílie už nebude tou holčičkou, se kterou vyrostl. Opustila Vitu-Ghazi a usadila se v Rozpadlé čtvrti. Odešla léčit raněné a umírající, odešla, aby přinesla harmonii těm, kteří znali jen chaos. Odešla, a on nečekal, že ji ještě někdy spatří.

Když byli mladí, všichni tři - Cecílie, on a jeho vlk Kuma - byli nerozluční. Ale Cecílie měla teď svou vlastní komunitu, a slova, která vycházela z jejích úst, už nezněla jako její vlastní. Zaslechl, že adoptovala opuštěné Gruulské dítě, a vychovala ho jako vlastní. Vlčí jezdci, kteří se s ní setkali, říkali, že jeho synovce dokonce pojmenovala po něm. Ale Cecílie sama nikdy Ruzimu neposlala zprávu, ani se nepokusila ho nějak kontaktovat.

Ale přece ta zatracená Manipulativní Mazena měla v něčem pravdu. Co se Cecílie týkalo, nemohl říci ne.

O pár hodin později se Ruzi a Kuma dostali na poslední střechu na hranici Rozpadlé čtvrti. Ještě byla noc, ačkoli východní obzor byl již rudě zbarvený. Ruzi byl nesvůj, a bedlivě zkoumal neznámý terén.

 

Mountain by Yeong-Hao Han | Return to Ravnica

Ruzi a Kuma roky cestovali po nebeských cestách. Miloval toulky po střechách a věžích chrámů, kde nic nebránilo svitu slunce. Střešní zahrady, které shora vypadaly jako pestrý koberec, mu dodávaly naději, kdykoli je spatřil. Nesnášel rámus a špínu v ulicích, kde slunce jen zřídkakdy proniklo až na dlažbu. Dole pod ním bylo vše zabarveno do hněda. Jen ošuntělé oblečení dětí tomu všemu dodávalo nějakou pestrost.

On a jeho vlk mohli cestovat několik dní, a Kumovy tlapy se nemusely dotknout dlažby ulice. Ale teď, zdá se, nemají na vybranou. Před ním se v inkoustové černi rozkládala Rozpadlá čtvrť, jako černá propast do nicoty. Žádné lucerny, žádná utěšující vůně listí. Nic, jen bezútěšná země sutin a divochů.

"Tak tohle si Cecílie zvolila za domov?" zamumlal Ruzi svému vlku. Někde v této temnotě bylo sídlo sestřiny větve (vernadi), vzkvétající komunity horlivých šiřitelů víry, kteří byli rozhodnuti přinést pravdu Selesnye těm, kdo o ní ještě neslyšeli.

"Jestli se tu někdo mohl úspěšně usadit, pak jedině Cecílie," ujišťoval Ruzi sám sebe, když se obrátil, aby našel nejschůdnější cestu dolů.

Za týden: 2. část: Nadšený vrah