Cecílie přišla budovat zahrady. Místo toho stavěla zdi.

Nejdřív její dřevotvůrci okolo sídla vystavěli palisádu vysokou po ramena, aby zabránili nočním nájezdům divočáků. Pak zamkli bránu, aby odradili potížisty, jako třeba toho Azorijského lapače, který neustále požadoval vysokou pokutu. A před pár dny dřevotvůrci hradby zesílili a zvýšili na dvacet stop. Gruulové na ni měli vztek, a Cecílie se obávala, že hradby ani tak nebudou dost vysoké, i když už takhle se cítila jako ve vězení.

Její obavy se naplnily. Hradby nebyly dost vysoké. Ale Gruul s tím tentokrát neměl co do činění.

Když do Rozpadlé čtvrti přišli, Cecílii se z toho otevřeného prostoru motala hlava. Většinu dní byl okraj města jen modrá skvrna ve všudypřítomném oparu. Se svými následovníky vybudovala sídlo poblíž rozpadajících se zřícenin domu, nyní obepnutých smaragdově zelenou révou. Podlahy v budově už dávno shnily a propadly se, a zanechaly po sobě jen zubaté zdi podepřené hromadami sutin. Cecílii zajímalo, jestli by s větším množstvím dřevotvůrců byla schopná zříceninu oživit, a přimět ji odejít odtud nastálo.

Druid's Deliverance | Art by Dan Scott

Poprvé v životě Cecílie měla obloha převahu - obrovská modrá plocha, která stále přitahovala její pohled od suché, načervenalé půdy, do které sázeli semínka. Snila o tom, že Selesnyjské zahrady pohltí celou Rozpadlou čtvrť. Kousek po kousku dobudou celou tuhle zničenou zemi, a pak budou postupovat dál, do města, do toho špinavého, odporného města, a ukončí tak jeho studený, kamenný útisk celé Ravnicy. Rozpadlá čtvrť byla domovem Gruulu, volného uskupení zuřivých klanů, které si zabraly opuštěná místa na Ravnice. Aby své Gruulské bratry uklidnila, Cecílie měla v plánu vytvořit divokou, nespoutanou, přírodní zahradu, ne pěstěné, pečlivě ošetřované trávníky v městské zástavbě. Chtěla vytvořit místo, kde by se Gruulové cítili doma.

V prvních dnech bylo pro Cecílii hlavní prioritou založení léčitelského centra. Gruulové měli své vlastní léčitele, ale byli to kočovníci, a Rozpadlou čtvrtí se pohybovali nahodile. Selesnyané poskytli stabilní a spolehlivé místo. K radosti Cecílie Gruulové přicházeli; ne ve velkém množství, ale bylo jich dost na to, aby se všichni z její komunity cítili užiteční. Učení Selesnye bylo sice Gruuly šmahem odmítnuto, ale Cecílie věřila, že se i to časem poddá.

Ale když přišel Zi, vše se změnilo. Hlídka našla nemluvně opuštěné uprostřed Rozpadlé čtvrti, a přinesla ho do větve. Cecílie ho vybalila z potrhané pokrývky a zjistila, že má na zádíčkách Gruulské tetování. Nikdo tomu nemohl uvěřit. Jak by mohli i Gruulové být tak krutí a opustit dítě? Cecílie ho pojmenovala Ruzi, po svém bratru, a vychovala ho jako vlastního syna.

Někdy Cecílie toužila po bratru víc, než se modlila ke Světomysli. Celé dětství strávila v bratrově stínu. Střílel lépe a běhal rychleji než ona, a přepral každého kluka z Vitu-Ghazi i okolí. Ale vždy se ohlížel na ni, jestli náhodou nezakopla, a v každém nebezpečí ji vždy jistil. Ruzi jediný trval na tom, že Cecílie umí mluvit, ačkoli ani on, ani nikdo jiný ji nikdy neslyšeli pronést jediné slovo.

A jednoho dne Cecílie promluvila. Při shromáždění u srdce Vitu-Ghazi, když gildovní paní Trostani skončily svou řeč, náhle povstala. Všichni přítomní - od kentaurů, dupajících na ochozech, až k vlkům, rozvaleným pod lavicemi - naráz upřeli zrak na elfí dívku, už ne více němou.

Slova modliteb se jí řinula z úst, slova chvály Selesnye tak překrásná, že i ty nejstarší z dryád byly zahanbeny. Je to duše Světomysli, říkaly. Oslavovaly ji jako mluvčí základních a impozantních pravd, které mohly být řečeny jen společnou myslí. Ruzi se choval, jako by jí v tu chvíli narostla druhá hlava, ale Cecílie si jeho obavy nepřipouštěla. Cítila Světomysl, tak jako jiní cítili déšť. Pro ni to byl hmatatelný, všepohlcující, život budící dar.

Grove of the Guardian | Art by Christine Choi

Když se Cecílie cítila povolaná vytvořit sídlo v Rozpadlé čtvrti, jediný Ruzi ji od toho odrazoval. Dryády nadšeně zpívaly její modlitby, nazývajíce jí zahradnicí, jež vypěstí i ty nejsurovější. Ruzi chtěl, aby myslela taky na vlastní kůži. Cecílie se však nemohla odpoutat od celku. Myslela na Gruuly jako na vzdálené, divočejší bratrance Selesnyanů. Vyznávají přece stejnou lásku k přírodě. K přírodě, která je utiskovaná stále rostoucími požadavky města.

Ruzi se jí pokoušel vysvětlit, že Gruulové mají poněkud jiný úhel pohledu na věc. Pro ně jsou Selesnyjské pěstěné zahrady jen lež a klam. Ano, stébla trávy lze vypěstovat v obraz dokonalého souladu, ale soulad není to, po čem Gruulové touží. Rozhodně ne v hluku a lomozu jejich bojechtivých duší. Ale láska a smíření zvítězí, trvala na svém Cecílie. Selesnyané se musí snažit získat si srdce svých nepřátel. Na ceně a na životech nezáleží.

A tak odešla, s dvanácti následovníky, na místo divočejší, než si kdokoli z nich dokázal představit. A začali budovat domov. Domov otevřený pro všechny příchozí, poskytující přístřeší, jídlo, a léčivé ruce.

Každou noc se Cecílie snažila spojit se Světomyslí. Prosila společnou mysl o dokonalost v jednotě. A její společenství rostlo den za dnem, pomalu, ale přece, tak jako jejich mladý gildovní stromek kvetoucí na prašném nádvoří. Cecílie slibovala svým soukmenovcům, že jednoho dne jejich kořeny prorostou celou Ravnicou, a toho dne všechny hlasy společně zapějí chválu Světomysli.

Growing Ranks | Art by Seb McKinnon

Ale každým dnem z nich byli větší a větší štvanci. Azorius neustále tvrdil, že jejich léčitelské centrum je nelegální. Izzetští kouzelníci pořád mleli něco o starobylé energii a portálech, a chtěli, aby odešli. Poté, co Cecílie adoptovala Ziho, pro něho Gruulové poslali ženu, aby ho odvedla zpět. Byla to šamanka z Nikyina klanu. Vysvětlovala, že Nikya považuje chlapce za část rodiny, a chce, aby byl vychován jako Gruul. Ale Cecílie ji neposlouchala. Zi byl nalezený opuštěný ve zříceninách, a ona ho nikomu cizímu nevydá.

Hned poté Gruulové přestali navštěvovat léčitelské centrum a naopak útočili na Selesnyany, kdykoli se odvážili dále za hradby. Každou noc byly Gruulské táborové ohně blíž a blíž jejich bráně. Někteří ze Selesnyanů si už začali šeptat, že by Cecílie měla chlapce vrátit.

Těsně před východem slunce brána náhle vyletěla z pantů a zřítila se v třískách k zemi. Jejich bezpečí bylo roztříštěno jediným úderem. Mohutný zlobr se zohaveným obličejem se vřítil dovnitř jako první. Cecílie řekla ostatním, ať utíkají, ačkoli teď je zdi všechny uzavíraly uvnitř. Cecílie stála na nádvoří sama, s rozpřaženýma rukama. Jako by její štíhlé, drobné tělo mohlo zadržet útočníky. Dovnitř vkráčela podivná, šlachovitá žena, a v závěsu za ni množství surových, zjizvených mužů. Z jejich piercingu a městských šatů Cecílie poznala, že to rozhodně nejsou Gruulové.

Thrill-Kill Assassin | Art by Tyler Jacobson

Žena udeřila Cecílii do obličeje, až upadla na bahnitou zem. Když se s námahou zvedla na kolena, udeřila ji znovu. Cecílie měla na starosti mnoho lidí, ale jediné, na co teď myslela, byl Zi, spící ve své kolébce.

"Mohla bych ti zlámat hnáty jako větvičky," ušklíbla se žena. Cecílii připadala jako ošklivá loutka, vyhladovělá až na kost, se špatně namalovaným úsměvem. Žena vyrvala gildovní stromek a odhodila ho přes nádvoří; její poskoci ječeli a tančili, potěšení vším tím zmatkem. Cecílie nebyla schopná pohnout se, byla šokovaná jejich nevšímavostí k tak cenné věci, která jí přinesla tolik radosti.

Cecílie neviděla mnoho z jiného světa, než bylo okolí Vitu-Ghazi, a nevěděla toho mnoho ani o Ravnice, ani o Rozpadlé čtvrti, kde nyní měla domov. Nevěděla, že žena byla nájemný Rakdoský vrah, co si říká Vraždící děvče. Tváří v tvář takovému násilí Cecílii ztuhly ruce a nohy jako kámen, a v mysli měla jen prázdnotu. Žena vytáhla rezavou dýku, odřízla Cecílii její světlé vlasy, a zasmála se.

"To seš taková vovce?" podivila se pak. Všichni její soukmenovci leželi mrtví, tvářemi v bahně. Cecílie však stále klečela, obklopená krví, špínou, a useknutými kadeřemi svých zlatých vlasů. Žena byla z Cecíliiny nečinnosti skutečně užaslá. "To tu budeš jen tak sedět?"

Ale Cecílie byla znovu němá. Kořeny nesoucí život do a z Vitu-Ghazi byly přetnuty. Moudrost tisíců duší se stala jen bezeslovným šumem v její udolané mysli. Jediné, co zbylo, byla žena a její rezavý nůž, podřezávající Cecíliino hrdlo uprostřed zničené krajiny ztemnělého světa.

Za týden: 3. část: Gildovní svár