Historie a současnost západní periférie

 

Předpokládám, že to byl jeden z mých prvních kontrolních balíčků.Ve většině případů platí co karta to „shitka“, ale celkem to fungovalo. Karet bylo málo a tak jich tam byla hromada jen jednou. Hraní probíhalo v pohodě, bez pruzení, i když možná dostávala v některých případech pravidla na frak, ovšem jen v případě všeobecné neznalosti a zcela neúmyslně.

 

 

A jak se u nás hrálo?  Bydlím v Kynšperku, který má asi pět tisíc obyvatel a měl v té době pět hráčů. V nedalekém Sokolově byla solidní základna asi tak deseti, dvanácti hráčů a tam jsme absolvovali svůj první turnaj (non DCI). Díky němu získali další kontakty. Někteří kluků začali jezdit na pravidelné hraní ke mně do Kynšperka. Vydrželo nám to skoro dva roky, ale bohužel místní kluci toho nechali a já s Pobim (ano, i on už tenkrát hrál a byl to jeden ze Sokolováků) jsme museli hledat jinde. Já se uchytil v Chebu, kde se ve staré škole pod záštitou Radka Vachalce scházelo tak patnáct lidí. A Mariánské Lázně, kde byl nadšenec, který pořádal turnaje nabízely možnost porovnat balíčky a síly. I tam bylo asi šest, osm hráčů. Pobi si dal pauzu. Moje potřeba hraní a sbírání se stávala závislostí, takže jsem hledal další možnosti. Vyrazili jsme na turnaj do Karlových Varů. Místní základna měla neuvěřitelných třicet hráčů, možná i víc a velice dobře vedený klub U Ševce (nebo se jmenoval Hraboš a herna byla U Ševce, již nevím). Začal jsem dojíždět na pravidelné hraní do Varů a do Chebu. V Chebu se mezitím základ hráčů rozprsknul, Mariánky zanikly odcestováním organizátora, Sokolov se na mnoho let odmlčel. Karlovy Vary zůstaly dodnes, ale je to jen odlesk dávno zašlé slávy. Nevychovanost, nesoudnost a nespokojenost části tehdejších pubescentů s požadavky šéfa herny a způsob provozu daly podnět tomu, že až na seniory (Bylo nás pět J) všichni odešli do „lepších“ podmínek. „Poděkovat“ jsme za to mohli poměrně talentované dvojici - bratrům Hanzlíkům  a Raptorovi. Po několika málo měsících se zbytky kdysi početné komunity pokorně vrátily do již zredukovaného klubu a Vlasta (majitel klubu) je kromě Hanzlíků vzal na milost. Byli mezi nimi Škodík (jediný opravdu Karlovarský PT hráč J), Zdeněk Mach (dnešní organizátor) a Raptor. Z klubu se základnou jakou dnes snad žádný klub nemá zbylo torzo. Část seniorů odpadla po zavedení rotací někdy kolem příchodu Apocalypse a zároveň byl uzavřen klub U Ševce. Hraní se přestěhovalo do DDM, kde funguje dodnes. 

V letech 1997-1999 bylo v okolí mého bydliště (do dvaceti kilometrů) snad sedmdesát hráčů a tři dost solidní základny. A to podotýkám, že propagace nebyla v podstatě žádná, internet neexistoval. Nabízí se tedy otázka proč takového zájmu nedokázal propagátor hry využít a vytěžit z toho maximum. 

A současnost? Nepříliš povzbudivá. Dneska snad existuje v Chebu klubík o několika hráčích vedených Honzou Havlem, který je ale dost uzavřenou komunitou a jeho hráči v podstatě (až na výjimky) nikam nejezdí. Sokolov se občas probere ze spánku a pokusí se uspořádat turnaj. Jestli se tam hraje pravidelně to vůbec nevím. Snad ano. Určitě mají svoje stránky. A Karlovy Vary mají klub s jehož základnou je to jako na houpačce. A teď momentálně jsme dole a máme zhruba osm pravidelných hráčů a tak pět šest příležitostných. Na preview turnaje sem ale ze Sokolova či Chebu jezdí tak tři hráči. Občas uspořádám turnajový víkend v Kynšperku, ale ani tato v podstatě pohodová vzdálenost nevytáhne Chebské a Sokolovské hráče z jejich ulit (zase až na výjimky). 

Základním problémem periférie není jen přirozená ztráta zájmu o hru, ale mnoho aktivních hráčů odchází po ukončení školy dále studovat do větších měst. Tak se díky novým podmínkám ke hře již nevrátí, nebo zvýší počty hráčů v místních hernách. Periférie se tak stávala a stává podhoubím, které by nemělo zaniknout a o které by mělo být pečováno. Jenže to by se o kluby a jejich potřeby musel někdo opravdu starat a zajímat. Jenže na to se zřejmě tenkrát nehrálo a řekněme si na rovinu, ani dnes to není žádná sláva.

          

Další kapitolou by mohlo být moje dojíždění na turnaje do pohodových Kralup, kde byl asi nejlepší klub u nás. Ale o tom by měl napsat někdo, kdo dobu prožil více, než jen účastí na několika turnajích.

 

Toliko z divoké historie Západu J.