Hodinka Gobliní melancholie

Autor: Jana „Yuffie“ Kilianová

 

Hodinka gobliní melancholie

V hlavní roli - Krenko, Mob Boss

 

EDH - Goblins	Jana „Yuffie“ Kilianová
Main Deck	Sideboard
34 Mountain 1 Valakut, the Molten Pinnacle 1 Wasteland 1 Goblin Burrows 1 Cavern of Souls 1 Krenko, Mob Boss 1 Goblin Ringleader 1 Goblin Chirurgeon 1 Kiki-Jiki, Mirror Breaker 1 Gempalm Incinerator 1 Goblin Lookout 1 Boggart Shenanigans 1 Caterwauling Boggart 1 Siege-Gang Commander 1 Goblin Chieftain 1 Lightning Crafter 1 Goblin King 1 Goblin Piledriver 1 Goblin Pyromancer 1 Goblin Sharpshooter 1 Goblin Sledder 1 Reckless One 1 Skirk Prospector 1 Stingscourger 1 Frenzied Goblin 1 Akki Drillmaster 1 Goblin Warchief 1 Goblin Matron 1 Horde of Boggarts 1 Ib Halfheart, Goblin Tactician 1 Mogg War Marshal 1 Goblin Recruiter 1 Goblin Bushwhacker 1 Goblin Ruinblaster 1 Warren Instigator 1 Goblin Wardriver 1 Beetleback Chief 1 Hellraiser Goblin 1 Legion Loyalist 1 Goblin Lackey 1 Sparksmith 1 Voracious Dragon 1 Warbreak Trumpeteer 1 Dragon Fodder 1 Mogg Infestation 1 Goblin Grenade 1 Krenko’s Command 1 Goblin Rally 1 Shattering Spree 1 Flame Slash 1 Pillage 1 Aftershock 1 Tarfire 1 Lightning Bolt 1 Goblin Assault 1 Goblin Bombardment 1 Quest for the Goblin Lord 1 Shared Animosity 1 Fervor 1 Coat of Arms 1 Skullclamp 1 Lightning Greaves 1 Fire Diamond 1 Mind Stone 1 Door of Destinies 1 Eldrazi Monument 1 Thousand-Year Elixir

Za jakékoliv znásilnění lore světa Magic: the Gathering, degradaci a deformaci postav se autor čtenářům předem omlouvá. Umění si žádá oběti.

Krenko klesl hlouběji do křesla a hloubavě se zahleděl do plápolajícího ohně. Stěny stanu se vlnily v utichajícím větru a zvenčí doléhal řev roztěkané armády upovídaných skřetů. Ke generálovým uším dolehly jak střípky z banálních hádek nad hrou kostek, tak oplzlé diskuze srovnávající prsa trpaslic a gobliních žen. Zkrátka typická noc nedisciplinované armády goblinů, jež rozsévala smrt svou absencí pudu sebezáchovy.
Před Krenkem ležel obrovský cár tvrdého papíru počmáraný všemožnými linkami a klikyháky, jež by neučený člověk považoval za malůvky retardovaného bratrance Jace Belerena. Pro generála však kombinace tahů a čar představovala bitevní plán a jediné vodítko v komandování nejednolité masy zelených vzteklounů.

Natáhl se pro kus papíru ležící opodál. Rychle pohledem přelétl naškrábaný seznam man a potěšeně se uchechtl. O komplexním plánu sice nemohla být řeč, Krenko byl však plně přesvědčen, že většinové zastoupení červených mountains je přesně to, co ideální gobliní armáda potřebuje. I přes svou zálibu v jednobarevné taktice se však nepovažoval za vyznavače staromódních trendů. Pro zpestření na seznam připsal i Valakut, Wasteland, Goblin Burrows a Cavern of Souls, takže si nechal zadní vrátka pro nejednu nepříjemnou situaci. Jeden nikdy neví, kdy se takové střílení či odvracení countrovacích kouzel může hodit.

Celkově na listu napočítal 38 landů a díky svojí posedlosti v základních zemích se cítil o dost klidněji při pomyšlení na nepřátelské Wastelandy. Záliba v jednoduchosti mu třeba jednou zachrání krk, bez řádné podpory svých válečníků s vítězstvím ale počítat nemohl. Manová křivka jeho armády sice nebyla příliš vysoká, je však centrována kolem tří až čtyř man, takže je třeba mít k dispozici dostatečné zásoby.

No co, gobliní žoldáci sice nejsou tak levní jak generál původně předpokládal, ale na druhou stranu je současná formace poměrně slušná a potenciál na velká vítězství dozajista má. Krenko si to přinejmenším myslel.

Ještě před měsícem musel pod svým velením trpět jen bandu neschopných amatérů, kteří boj snad ochutnali jenom z pozice diváka. Pravidelný trénink byl pro ně jen rozcvičkou před celovečerním kulháním z hospody do hospody a smrt pro ně představovala jen další možnost jak vytvořit nejbarevnější ohňostroj na světě. Původní obavy z velení neperspektivním zeleným skřetům se však rozplynuly během několika týdnů únavného nabírání nových rekrutů. Byly to dny plné utrpení, ve kterých vyčerpání střídala kocovina a psychická vyrovnanost si vzala trvalou dovolenou. Na druhou stranu však přinesla i své plody.

Nikdo neřekl, že být generálem bude lehké, nicméně si Krenko tento nevděčný úkol vzal na svá bedra dobrovolně. Nebyla to sice zrovna definice dokonalé zábavy, generál se však přinejmenším cítil užitečně. I když by se o užitečnost gobliních velitelů dalo polemizovat.

 

Na okamžik zahleděl do ohně a zkusil si vzpomenout na ty prokleté dny, kdy byly jeho každodenním chlebem pohovory s prapodivnou směsicí gobliních rádoby hrdinů. Možná, že mi ty dny trochu chybí, povzdechl si. Možná trochu...

***

Bílá pěna gobliního piva ulpěla na Krenkových rtech a pomalu se rozplývala v lahodný vlhký povlak. Hospoda se dnes proměnila ve změť veselí a hluku a neminulo minuty, aby kolem hlavy některého ze zákazníků neproletěl džbánek nebo sprostá nadávka. Zrovna ve chvílích jako byla tato, se Krenko proklínal za svůj uděl velitele vojska uřvaných idiotů, kterým každou chvíli něco vybuchlo pod rukama. Jeho prozatímní armáda by byla výsměchem i pro dobrovolnický spolek trpaslických chovatelů merfolků a to už samo o sobě byla dost bizarní představa. Znovu se napil ze džbánu a upřel svůj pohled na goblina sedícího před ním.

„Takže vy říkáte, že jste v minulosti působil jako Goblin Firebug, pane...“

„Mrchožvást, generále Krenko,“ skočil mu do řeči malý otrhaný žoldák a těkal očima od velitele k pivu a zase zpátky. „Mám praxi ve vyhazování věcí do vzduchu, ve výbušninách a v explozích.“

„Takže říkáte, že zvládáte jenom jediný obor.“

„Ne, generále, tak to prosím není. Pyrotechnika je, generále, velice delikátní záležitost a pouze zkušený pyroman dokáže rozeznat tenkou linii mez explozí a pouhým výbuchem. Abych tak řekl... ehm... generále.“

„Aha,“ hlesl Krenko a v jeho obličeji se mihl výraz ironie. „A máte v tomto ohledu za sebou nějaké význačné úspěchy?“

Stupidní byrokratické žvásty, pomyslel si Mrchožvást a sledujíc třepotavou hladinu piva se do té myšlenky na okamžik pohroužil. Doba byla zlá a přijímací pohovory už ztratili ten šmrnc dní, kdy stačilo svému budoucímu zaměstnavateli na stůl hodit tři lidské hlavy. S příchodem Pyrexiánské pohromy se poměry v gobliní společnosti změnili a rasa byla odhodlaná vstoupit do nové éry jako národ vyššího intelektu a etikety. V terminologii goblinů to znamenalo míň chlastat, míň vybuchovat a čas od času prohodit nějaké to cizí slovo jako „potencionální“ či „organismus“. Ať už tyhle pojmy znamenaly cokoliv.

„No, ano, mám za sebou velké boje, generále,“ prohlásil Mrchožvást, jakmile se vymanil ze sevření melancholického transu. „Svou nejslavnější bitvu jsem svedl proti Smrti, generále.“

„Tak proti Smrti?“ hlesl Krenko nezaujatě a vrhl na goblina poněkud znavený pohled. Kdyby oči mohly mluvit, ty jeho by dozajista zrovna říkaly něco jako „A to myslí ten pošuk vážně?“

„Ano, ano, generále! U nás na severu Dominarie, v malé bezvýznamné vesnici, se jednoho dne objevila Smrt. Tedy ne žádné nudné umírání, generále. Smrt ve fyzické podobě! Hrůzná, kostnatá, temná!“

„Aha,“ opakoval se velitel a nalil do sebe zbytek džbánu. Jestli má vydržet výslechy ještě desítky podobných rádoby hrdinů, bude veškerý alkohol v krvi potřebovat. „A jak jste si s ní poradili?“

„Došlo k velkolepému boji, generále! Všude létali blesky, mocná kouzla spalovala zemi a nebesa křižoval oheň, jaký svět neviděl! Noc byla bílá jako den a den zase planul barvou zkázy! Nejlepší členové našeho kmene se účastnili epické bitvy, která mohla rozhodnout o osudu všech!“

„Zajímavé. A vypořádali jste se se Smrtí? Chci říct – zabili jste ji?“

Mrchožvást se uchechtl.

„Ne, generále. Je to Smrt, ta nemůže zemřít. Ale ohňostroj to byl pěkný.“

Krenko už ani nebyl překvapen. Bez bázně zakoulel očima a na několik chvil nechal ve vzduchu viset nepřirozené ticho. Ten momentální klid byl pro něj jako vysvobození ze sebemrskačské práce velitele nesourodého vojska. Mrchožvást se nervózně podrbal na macatém nose.

„Dobrá, pane Mrchožvást. Ještě jedna věc by mě přesto zajímala,“ pronesl generál nakonec a nenechal si ujít příležitost prohrabat se potenciálnímu vojákovi v minulosti. Koneckonců si trochu té zábavy musel dopřát. „Shodou okolností se ke mně donesly i nějaké ty reference o vašich... bojových návycích.“

Krenko se samovolně nafoukl a v duchu se poplácal za korektně zvolené cizí slovo. Tedy snad bylo korektně zvolené.

„Jde o to, že máte prý nepříjemný zvyk při útěku z bojiště vyhazovat do povětří zemi pod nohama vašich spojenců. Je to tak?“

„No ano, generále. Ale to je jen tak pro efekt.“

Velitel zaúp„No, já se Vám ještě případně ozvu, pane Mrchožvást.“ Neozvu, už nikdy v životě s tím magorem nechci mluvit, poznamenal si Krenko v duchu.

Goblin ledabyle pokývl na rozloučenou a vykročil k baru. Očividně byl umatlaný džbánek s leskoucími se otisky od moku zkouškou jeho trpělivosti, touhu po pivě při debatě skrýval ale jen těžko. Krenko si povzdechl a rozhlédl se po zbývající bandě uchazečů u vedlejšího stolu. Nahrbený goblin v kápi letmo pokynul na pozdrav a odsunul židli. Vypadá to, že další minuty stráví v přítomnosti gobliního asasína. Dobrá, tak tedy vyslechne další relikt bez ochoty přizpůsobit se současnosti, ostatně už to Krenkovi po dnešním maratonu pohovorů bylo jedno. Ode dne, kdy se v kraji rozkřikla zpráva o náboru do jeho armády, už potkal snad všechny typy žoldáků.

***

Krenko se probral ze zamyšlení a rychle vzpomínky zapudil. Stesk byl tatam a goblin znaveně připustil, že mu tyhle chvíle skutečně nechybí. Byl rád, že má tu maškarádu za sebou a jeho jedinou starostí bude v nejbližších týdnech už jen přežít. Kdyby náhodou nezemřel v boji, což bylo značně nepravděpodobné, byl ochoten oddat se krásám kapitalistického systému a svěřit rekrutování nových sil někomu jinému.

Otázkou je, jestli však někdo jiný kdy bude schopen vypiplat téměř z ničeho takovou hezkou armádu, jako se to povedlo zrovna jemu. Možná si nezakládal na intrikách a podlých stylech boje, přímočará agrese se však goblinům osvědčovala odjakživa a na tomto poli se jeho armádě mohl rovnat jen málokdo. Naklonil se nad své zmatečné plány ležící na stole a posměšně si olízl rty. Postavit armádu skutečně uměl.

 

Jako základním kámen nadcházejících úspěchů považoval přijetí klasických lordů jako Goblin Kinga a Goblin Chieftaina, které doplnil Goblin Warchiefem. Bez něj snad ani žádná řádná gobliní armáda nemůže fungovat a jen díky jeho asistenci usmlouval u gobliních žoldáků nižší ceny. Ba co víc, Krenko se spoléhal zejména na Warchiefovu schopnost “haste”, která byla pro generála obzvláště klíčová. V případě nouze se však může spoléhat i na Akki Drillmastera nebo Hellraiser Goblina.

“Dobrá, se zvyšováním stavů by problem být neměl”, pronesl si pro sebe Krenko uznale. Co se týče samotného posilování jednotlivých bojovníků, ani tady neviděl větší komplikace. V tomto směru excelovali jedinci jako Goblin Bushwhacker, Goblin Wardriver, Goblin Lookout a Goblin Pyromancer. U posledního by v ideálním případě rád viděl spolupráci s Goblin Sledderem nebo Skirk Prospectorem, v opačném případě by Pyromancerova záliba v expozích pocuchala asi trochu víc, než jen Krenkovy nervy.

Vyhazovat do vzduchu své kolegy je sice koníček, proti kterému generál normálně nic neměl, rád by ale podobné vrtochy držel stranou od válečných střetů. Počty goblinů se mají v první řadě hlavně zvyšovat a podobný názor sdílel i Reckless One, Horde of Boggarts nebo Goblin Piledriver. Díky Mogg War Marshalovi, Beetleback Chiefovi, Warbreak Trumpeteerovi a Siege-Gang Commanderovi se však o nárůst bojovníků strachovat nemusel.

Křeslo zaskřípalo pod generálovou vahou. Byl se svým výsledkem doposud spokojen a nemohl se dočkat příležitosti, kdy svou krvežíznivou hordu poprvé ozkouší v praxi. Na chvíli se nad myšlenkou zarazil. Bylo vůbec vhodné, aby nad svou armádou uvažoval podobným způsobem? Hmm... Čert to vem, určitě bylo.

Rychle svůj moment sebekázně zapudil a znovu se naklonil nad plány. Zkontroloval pravou stranu črt a poklepal na piktogram ve tvaru luku. Bez pořádných střelců by to přece nešlo, že? A v případě Krenkovy armády tento úkol plnili Gempalm Incinerator, Lightning Crafter, Goblin Sharpshooter a Sparksmith. Dobrá, tak tedy útočníky na dálku bychom měli. Co se podívat na zoubek pár užitečným poslům, s jejichž pomocí se dostanou do boje včas vhodní goblini? Takový Goblin Ringleader je v kombinaci s Goblin Recruiter doslova k nezaplacení a Goblin Matron jejich snažení jenom násobí.

A pak tu byl... no ano, pak tu byl Kiki-Jiki. Legendární hrdina, jehož schopnosti rozhodly už nejednou ve prospěch goblinů a jež si na své konto připisoval jedno vítěství za druhým. Pozici v této armádě sice neměl tak silnou, přesto se jednalo o nenahraditelného bijce, který dokáže dost dobře spolupracovat s jinými vojáky. O bijce, se kterým má však Krenko poměrně barvitou minulost...

***

Konečně se tohle divadlo blížilo ke konci. Dny ubíhaly žalostně pomalu, příval statečných (či sebevražedných, to už záleží na úhlu pohledu) rádoby hrdinů už pomalu utichal a v posledních dnech nemusel Krenko snést víc, než čtyři rozhovory za večer. Oproti původní pravidelné třicítce tak nová kratochvíle rozmarných goblinů ztratila na popularitě a trend vstupu do armády vystřídala vlna zakládání otřesných kapel. Goblini totiž vyrukovali s novým hudebním stylem založeným na kakofonii tvořené bušením do rozličných druhů dřeva a náhodným vykřikováním frází o boji a kozách. Nový hudební žánr se nazýval "Black Wood", reálně mu ale nikdo neřekl jinak, než "Drž už hubu". Nu, proč ne, ohňostroje a výbuchy jsou v případě boje i gobliní hudby na programu vždycky.

Přesto to nebyla úplně potěšující zpráva. Osobní pohodlí zkrátka musí jít stranou a i když módní vlna spláchla několik neschopných adeptů, mohla s sebou strhnout i řadu nadějných rekrutů. Armáda byla v současném stavu schopna porvat se o pár významnějších území sféry, Krenko by však přesto preferoval ještě nějakého toho elitního bojovníka ve svých řadách. Nemohl tušit, co s sebou jeho přání přinese.

"Ale, zdalipak to není můj starý známý Kreňo!" ozvalo se ode dveří a celý lokál natočil hlavu po směru hlasu. Červený nahrbený goblin, stojící na prahu hospody, si generála přelétl decentním pohledem a upravil si na míru ušitý kabátec. Snobský úbor vypadal na ošklivém rudém skrčkovi značně komicky.

Výborně. Kiki-Jiki. Osud mohl hodit Krenkovi pod nohy jakéhokoliv idiota, ze všech arogantních či hloupých jedinců mu však musel vymáchat obličej v setkání s tím nejsamolibějším arogantním tupcem, kterého kdy poznal.

Dobrá, možná byl trochu předpojatý. V dobách, kdy spolu Kiki-Jiki a Krenko putovali krajem a zabíjeli obry za peníze, mu ten šmejd vyfoukl naprosto každou zelenou roštěnku. Byl to vroubek na jeho hrdosti a ke konci cestování byl rozpad dvojice nevyhnutelný. Krenko se stal krátce nato armádním velitelem a svoji historii dobrodruha tak nadobro uazvřel. O Kiki-Jikim už pak jen slýchával příběhy a řada goblinů jej prohlašovala za legendu. A řada žen taky.

"No nazdar," prskl generál na pozdrav a bezděčně zakoulel očima. "Co tu chceš?"

Kiki-Jiki se letmo pousmál a pohodil hlavou skoro jakoby odhazoval vlasy z čela. Dělal to s naprosto přesvědčivou a ladnou přirozeností, kterou by mu lecjaký vlasáč záviděl.

"Slyšel jsem, můj příteli, že buduješ armádu a hledáš zkušené válečníky do svých řad. Nemohl jsem jinak, než spěchat přes půl kontinentu, abych se přidal k boji a zpečetil tak nadcházející vítězství."

Květnatá mluva zněla z úst malého obludného skřeta podivně šroubovaně. Byl uznáván jako legenda a tak většina goblinů tento vrtoch považovala za prostý projev inteligence, kterou slavní hrdinové musí oplývat. Pravda byla ale taková, že měl Kiki-Jiki poněkud atypický charakterový rys, který z něj činil elegána a brutální mlátičku v jednom. Trpěl totiž utkvělou představou, že se narodil jako sférochodec.

Kiki-Jikiho přehnaná péče o fiktivní čupřinu a uhlazený oděv dovedly Krenka k myšlence, že si goblin ze všech známých sférochodců vybral za vzor nejspíše Sorina. Ne, že by se mu posedlost jeho fiktivního předurčení v minulosti nikdy nesnažil vymluvit, veškeré debaty na téma "Ty idiote, ty nejsi žádný sférochodec", končily zpravidla Kiki-Jikiho prohlášením "Cítím z tebe pouhou zášť a závist". Ostatní goblini jeho přesvědčení nezpochybňovali. Koneckonců osobní zkušenost se skutečným sférochodcem měl jen málokdo. A tak si Kiki-Jiki žil v oparu své iluze a svět to už nějak akceptoval.

"No, tak dobře. Seš přijat," odsekl Krenko otráveně. Neměl ho rád, ale Kiki-Jikiho schopnosti byly zkrátka k nezaplacení a oslabit armádu jen kvůli osobní zášti by si nedovolil.

"Ne tak rychle, Kreňo!" skočil mu válečník do řeči. Krenko nesnášel, když mu Kiki-Jiki komolil jméno, zároveň už ale věděl, že dohady by k ničemu nevedly. "Mé služby nejsou nezištné. I my sférochodci máme své zájmy."

Ale! Ptáček začal cvrlikat písničku o penězích.

"Kolik?"

"Nežádám po tobě zlaťáky, příteli. Žádám jen oživení starých časů a nějakou tu výpravu za slávou jen ve dvou. Samozřejmě za čestnými cíly."

Krenkovi polekaně cukly koutky úst. Neměl čas na nějaké dobrodružství a už vůbec neměl chuť vrátit zpátky to nekonečné lopocení se za výpraskem pro kus žvance. O to méně, pokud se měl tahat s tímhle narcistickým šaškem.

"Co? Proč bych to měl dělat?" zavrčel generál a přeměřil si červeného goblina pohledem. Kdyby měl Krenko obočí, tak by jej podiveně zvedl. Bohužel většina goblinů srstí v čelní oblasti zrovna neoplývala, takže se spokojíme zkrátka s tím, že zvedl nadočnicový oblouk.

"Mezitím, co ty jsi poslední měsíce trávil rekrutováním nováčků a trénováním zajisté velmi perspektivní masy sebevražedných bojovníků, já analyzoval nepřátele a vytvářel své vlastní plány. V současné době jsem na nejlepší cestě, abych vytvořil svou vlastní guildu, upevnil postavení goblinů ve vyspělé společnosti a spolu s pomocí těch nejoddanějších válečníků obnovil guildovní pakt."

Krenko vytřeštil oči. Na chvíli se ve vzduchu usadilo prekérní ticho a i když hospoda žila písněmi a vtipy, generálův stůl zahalila mlha trapného momentu. Dobře, Kiki-Jiki je sférochodec, chce založit vlastní guildu a obnovit guildovní pakt. Fajn, je to magor.

"Ehm... Nemůžeš si jen tak založit vlastní guildu."

"Proč ne?" Dobrá otázka. "Je s tím sice dost papírování, již brzo ale přepíšu historii."

"Dobře, řekněme, že by s to skutečně dokázal. Co chceš konkrétně po mně?" V duchu se zarazil a dovolil svému já uštědřit si malý imaginární políček. Opravdu právě přistoupil na jeho hru?

"Díky svým kontaktům jsem se právě dozvěděl, že krajem cestuje lidský posel se zprávami o situaci našeho nepřítele. Máme jedinečnou možnost získat od něj nějaké informace a nahradit je naším hlášením. Rozšíříme strach v řadách našich nepřátel a zároveň je přesvědčíme o existenci gobliní guildy."

"Chceš říct 'Neexistující guildy'."

Kiki-Jiki generála spražil arogantním pohledem a pohodil neviditelnou hřívou svých (snad) bílých vlasů. Pochybovat o brilantních plánech gobliního sférochodce bylo tak typické pro malé zakomplexované vůdce pochybných armád.

"Nevěř si mým plánům, příteli, brzy však budeš prosit, aby ses směl byť jen dotknout naší guildovní brány. Můžeš být součástí vzestupu naší rasy a neupadnout v zapomnění jako řada vojenských velitelů před tebou. Jen vzpomeň na Šalamboucha."

Nebožák Šalambouch. Ti, kdo na něj vzpomínají, si jen matně vybaví příčinu jeho smrti, zlomek veteránů však mluví o tragické smrti v boji, kdy byl velitel udupán kopyty koňů nepřátel. Ve skutečnosti mu jen na hlavu dupl poník, když se v alkoholovém delíriu snažil své vojsko předsvědčit o tom, že kůň neexistuje a před nimi stojí jen dokonalá iluze vytvořená nepřítelem. Co na tom, že to byl dřevěný karnevalový poník a goblini zrovna v žádné válce nebyli.

"Fajn, kdy to chceš provést?" zaúpěl Krenko nakonec rozmrzele. "Předpokládám, že klišoidní plány vyžadují i klišoidní odpověď, takže mi teď asi řekneš, že dnes v noci?"

"Dokonalá dedukce."

Krenko si povzdechl.

"Idiote."

***

Nápad na přepadení posla byl prvoplánovitě neoriginální a přesně to byl ten typ strategií, kterým goblini holdovali. V případě Kiki-Jikiho plánu se ale nejednalo o tu dokonalou jednoduchost, kterou nám maminky vnucují již od malička. Ne, že by se tichá výměna poslových zpráv nevydařila na výbornou, problém ale představoval překlad původní zprávy a zprávy nové.

 

Neznalostí způsobená záměna slov "kuchař" a "vůdce" se totiž ukázala jako klíčová a tak se mocná armáda goblinů musela místo masakru předních představitelů lidských vojsk spokojit s kolosální hostinou na účet Každoročního srazu Cechu rekreačních kuchařů. Strach mezi vojska nepřátel tedy ten den nezaseli, morálka a žaludek zelených bojovníků si ale značně přilepšily. Přestože byl očekáván poněkud jiný výsledek, Kiki-Jiki svého slova dostál a připojil se ke Krenkově armádě. Jeden by tedy řekl, že všechno dobře dopadlo.

No dobrá, možná ne tak dobře. Je těžké držet na uzdě sebevědomého sférochodce a ještě těžší je jako sférochodec (i když ne skutečný) poslouchat nějakého prachobyčejného nízkého goblina. Krenko ale na jakékoliv debaty s Kiki-Jikim rezignoval a nechal válečníka svým utkvělým iluzím. Dokud se umí porvat, je to vlastně jedno.

Generál odložil papír s rozložením jednotlivých bojovníků stranou a zastavil se nad pomalovanou mapou s rozpisem kouzel. Ne, že by své rase úplně nevěřil, pojistka v podobě kouzel jako Lightning Bolt, Tarfire nebo Goblin Grenade byla ale tím pravým pohlazením po Krenkově duši. Nebo spíše tou pravou pěstí do obličeje nepřátelských potvor. Na černě zaškrtaném listě bylo zkrátka něco pro každou situaci. Door of Destinies či Coat of Arms pro posilování, Quest for the Goblin Lord nebo Eldrazi Monument pro zužitkování té velké hordy goblinů, Mogg Infestation pro ještě větší početní injekci a Skullclamp pro... no, pro každou příležitost. A takovou třešničkou na dortu je Goblin Bombardment, který, i když na to moc nevypadá, dokáže nepříteli pořádně zkazit den.

Krenko se svezl do křesla a zaklonil hlavu. Byl na svou práci pyšný, leč si byl vědom své slabosti v kladení důrazu spíš na dojem, než na efektivnost. Nikdy nepatřil mezi špičku, začínal jako žalostný ušmudlaný žoldák a ani teď si nezvolil cestu bezkonkurenční slávy. Jenže na tom vlastně ani nezáleželo. I když si stěžoval, prskal a v jednom kuse byl v obležení těch největších idiotů sféry, válka teď byla jeho život. A setkávání se s novými idioty už vlastně taky.

 

Pro všechny fanoušky casual formátu jsme připravili zajímavou soutěž. Pošlete nám rozbor vašeho jednokarťáku a můžete vyhrát 10 boosterů. Může se jednat o obyčejný jednokarťák, nebo rovnou i EDH, aneb Elder Dragon Highlander - Commander. Tento formát se těší větší a větší, tak doufáme, že vás soutěž potěší. Více informací o soutěži najdete zde!

 

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.