Art by David Rapoza

Trenz si urovnal endotropní brýle na kořenu svého křivého nosu. Dobré ráno, dnes máme slavný den, čeká nás Pokus. Trenz zamrkal v jemném oblaku hyperočního prachu, který poletoval vzduchem, a mohutně nasál vzduch. Užíval si vůně rozžhaveného kovu, která vanula z dusičnanového magnetizéru, jeho manou nabitého vynálezu, který pokrýval celou východní stěnu.

Paprsky brzkého ranního slunce pronikly popraskaným oknem, kterým bylo lze zahlédnout opuštěný blok budov, které Trenz s láskou překřtil na ulici Prázdného Hrníčku. Zamával na hlouček věrných Selesnyjských misionářů, kteří zde už měsíce odklízeli trosky - ručně. Tímhle tempem jim to bude trvat 102,7 let, než vyčistí místo dostatečně k tomu, aby zde mohli zasadit gildovní strom pro svou zde vzniklou komunitu.

Trenz se rozhlédl po své dílně a dmul se pýchou a radostí. Někde míle daleko odtud, v desátém okrsku, Ohňomysl nejspíše polehával ve svém hnízdě v Nivixu, a myslel na milion věcí naráz. Trenz si přál, aby mohl udržet v hlavě alespoň zlomek toho, na co Niv-Mizzet pomyslí mrknutím oka.

Niv-Mizzet Trenzovi toto odlehlé místo osobně propůjčil k jeho speciálním pokusům. Dokonce ještě předtím, než se stal řádným Chemágem, upoutal Trenz Niv-Mizzetovu pozornost, když stvořil aetherový tunel z Nivixu až k branám Středotvrzi. Později mu Niv-Mizzet osobně zadal úkoly, které mu otevřely obzory, o jakých se dříve ani neodvažoval snít. Ano, dějí se velké věci, a Trenz si ani nevzpomínal, kdy naposledy spal. Bylo prostě moc práce na to, aby člověk zavřel oči.

A dnes je ten den! Dnes Trenz odhalí opravdu a položí ji k nohám svého mistra. Pečlivě utáhl svou multi-odolnou helmu, a nasadil si přes oči pohyblivý elektrovševid. Obhlédl jím celou místnost, a viděl tak vše přiblížené a v nejmenších detailech. Tady byly na stropu dávné otisky prstů od zedníka. Na špičkách jeho zesílených bot byly drobné kapky krve ze včerejška. Trenz miloval malé detaily. Všechny se pak spojovaly do grandiózního celku.

Experimentování bez rizika nikam nevede. Výbuch je jen umění zapálené mysli.

S těmito myšlenkami kráčel po pokroucených prknech podlahy a zastavil se před dusičnanovým magnetizérem, měničem prvků jeho vlastní výroby. Tak malý, tak dokonalý. Kdyby to byla myška, dal by jí pusu mezi chlupatá malá ouška. Trenz vydechl štěstím. Jestli toto znamená myslet, pak nevím, co jsem doteď dělal, pomyslel si radostně.

Nastal okamžik O. Bylo potřeba provést čtyři testy, každý se slibným potenciálem, každý mohl přinést vybroušený drahokam informací pro Niv-Mizzeta, ale jen jeden z nich bude ten správný.

 

 

 

 

Cyclonic Rift | Art by Chris Rahn

Trenz si zvolil Vzdušnou antistázovou komoru. Nabil mizziové cívky a vstoupil do ohňomlžného pole vytvořeného komorou. Mlha ho obklopila, bodaje ho na krku jakoby malými ostny. Prkna se mu začala otřásat pod nohama. Venku se setmělo a začal vát prudký vítr. Za oknem místnosti se zformoval obrovský větrný trychtýř, k hrůze Selesnyjských misionářů, kteří se rozeběhli ukrýt se do škarpy.
 
Cyklón začal v opuštěném bloku řádit. Zničil byty ve vyšších patrech a zdemoloval prázdnou Orzhovskou misii. Houfy krys utíkaly pryč, jak se sutiny, za roky nashromážděné Gruulskými usedlíky, zvedly do vzduchu. Ale tak rychle, jak se cyklón objevil, tak i zmizel, a ulici znovu ozářilo slunce.

Trenz se zklamaně rozhlédl po své dílně. Tornádo nabité blesky nebylo to, v co doufal. Kupodivu, Selesnyané venku výskali radostí. Tornádo vyčistilo velkou část bloku budov, jako by ji někdo zametl obřím koštětem ve snaze pomoci jim v jejich úkolu. Vzduchem se nesly výkřiky "Semínko! Sežeňte semínko!", zatímco Trenz se vrátil zpět k rýsovacímu prknu.
 

Art by Scott M. Fischer

Trenz si vybral Prostorový psychokinetický fraktalyzátor. Velmi opatrně, ostatně jako vždy, nasypal do bleskové zásuvky ten nejjemnější oční prach. Prach začal jemně zářit, z čehož ho začalo šimrat v nose. Uvnitř izolační nádoby se prach chvěl, slepoval, a zase rozděloval. Trenz si kýchl, a realita se rozpadla na nádherné modré a fialové střípky. A dopr-, pomyslel si Trenz. Příliš mnoho prachu.

Mezitím, hluboko v prostorách Podměstí, byly dvě potemnělé postavy zabrány do vášnivé diskuse. Jakmile na ně padlo fialové světlo, okamžitě ustoupily do stínů. Vedle nich se náhle objevil bělovlasý muž, hlasitě zaklel, a začal stoupat po kamenných dlaždicích směrem k povrchu. Jak zmizel z dohledu, obě postavy se na sebe udiveně zahleděly. Před nimi zářil nádherný portál, a pan Taz si byl jistý, že vede pávě tam, kam potřebují.

"No, Krenko," zamumlal Taz k vedle stojícímu křivonosému goblinovi. "Vypadá to, že dostat se na Orzhovské nejsvětější místo nebude tak obtížné, jak jste si myslel."
 

Vysokotermální geolometr

Mizzium Mortars | Art by Noah Bradley

 

Trenz si vybral Vysokotermální geolometr. S odvrácenou hlavou přitlačil geolometr k přetíženým mizziovým cívkám. Nic se nestalo. Ofoukal z geolometru zbytky prachu a přitlačil ho silněji.

Najednou vzduchem zasvištěly plameny roztaveného ohně. Super rozžhavené kousky kovu se snášely jako déšť na celý okrsek a zanechávaly ve všech střechách na míle okolo vypálené dírky o velikosti mince. Sykot a prskání roztaveného kovu postupně vystřídalo množství menších zemětřesení, po kterých se ulice rozvlnily jako mořský příboj.

Jasná světla a burácivý rámus přitáhl pozornost Rakdoských kultistů. Není lepší oslavy, než je všeobecná, nahodilá destrukce. Krvočarodějky vyklopýtaly z Rix Maadi. Domy Potěšení na celé Ravnice se vyprázdnily. Námezdní dělníci a obchodníci zburcovali své sousedy, a brzy byly celé ulice plné prodejců zábavní pyrotechniky.

Ve svém veselí se kultisti rozhodli, že tohle se musí opakovat rok co rok, a tak se zrodil Ohnivo-deštivo-krvácivo-chaotický Festival Sousedského Přátelství.

Představení pokračovalo dlouho do noci - i poté, co Trenz geolometr vyhodil oknem a šel spát.

Zpět do dílny

Neurální dvojrozvraceč.

Trenz zvolil Neurální dvojrozvraceč. Utáhl si šrouby ke spánkům a dychtivě čekal. Ozvalo se zadrnčení, následované vystrašeným vyjeknutím. Vzduch mu proudil do uší, jako by se jeho mozek změnil v Nasávatronické zařízení. Myšlenky se mu otřásaly pod ranami gigantického mentálního kladiva. "Ne!" křičel. "Nesmím zklamat Ohňomysl." V zoufalství pozvedl svou Zygonovou rukavici, a náhle celá místnost vybuchla v záblesku světla a čisté, nezředěné geniality. Zvolil správně, a svou odměnu nyní držel v elektrickém poli své rukavice. Konečně!

Zpět do dílny