Krenko měl silný žaludek už od dětství, kdy se živil odpadky ze stoky, ale z pana Taze se mu vždycky dělalo trochu nevolno. Tohle bylo potřetí, co se setkali, aby uzavřeli obchod, a Taz pořád vypadal stejně podivně. Vypadal jako člověk, ale jeho obličej mu na lebce jakoby plandal, a jeho kůže vypadala, že není přichycená ke svalům a kostem. Když nad tím Krenko přemýšlel, představoval si, jak by se celá Tazova kůže najednou sesmekla a sklouzla mu s plesknutím k nohám.

"Jak Vám chutná jehněčí, pane Krenko?" zeptal se Taz. Byli v zakouřené putyce poblíž Tavicí čtvrti - jak Krenko chtěl. Nebyli na území krvočarodějek, ale jen o kousek. Krenko Rakdosany neměl rád. Byli nepředvídatelní, a to ve smyslu, který se Krenkovi nelíbil.

"Umm, mňam," Krenko se s povinností zakousl a přitom si v duchu prošel své možnosti. Taz nemohl být duch nebo nemrtvý, to by jeho citlivý nos okamžitě poznal. Když tak nad tím přemýšlel, z Taze vlastně byla cítit drahota, něco jako králičí na mandlích. Pozoroval jeho kůži, jak se třese okolo očí, jak je namačkaná na kloubech. Ano, určitě to byl jen oblek z kůže, a ještě k tomu ne moc dobře ušitý.

"Věřím, že úkol shledáte atraktivním." pokračoval Taz. Jeho krk byl rovný, žádný ohryzek, přesně jako u lidské ženy, ale jeho hlas byl hluboký a drsný.

"Bude to síla," souhlasil Krenko.

"Nepochybně ano, ale již jste dokázal, že jste mistr v troufalých činech."

 

Krenko, Mob Boss | Art by Karl Kopinski

"To díky Vám, pane Tazi," přiznal Krenko. Zavzpomínal na poslední fušku od Taze, na tu, která skončila vybuchlou Azorijskou sochou a množstvím hořících saprolingů. Ano, Krenko měl toho muže s klouzavou kůží docela v oblibě. Pro mladého, nezkušeného goblina to tehdy bylo požehnání, získat ochránce s tak dobrými styky. Kromě toho, Krenko uznával kohokoli, kdo o sobě dokázal přiznat, že je šeredný, a bylo mu jedno, co si o tom ostatní myslí.

"Takže Boros, hmm," protáhl Krenko. Nějaká prácička by se hodila, ale tohle věci dost komplikovalo. Měl nějaké pochůzky ve Slévačské ulici. Azzik a Pondl byli sice spolehliví, ale uměli počítat stěží do deseti. Každý den k němu přicházeli další a další goblini jako vosy na med, což se hodilo, jen pokud by je měl čím zaměstnat. Možná, když vezme v úvahu odměnu z téhle nové fušky…

 

Krenko's Command | Art by Karl Kopinski

"Tak dobrá," rozhodl se konečně. Neměl pochyby o tom, že tu loupež zvládne, ale už po několikáté se podivil, proč tím Taz pověřil jeho, obyčejného goblina. Většina považovala gobliny v horším případě za škůdce, v tom lepším za smečku zvířat. "Udělám to."

"O tom nepochybuji," odvětil jemně Taz. Posunul ke Krenkovi sametový vak. Skrze švy z něj prosvítalo světlo. "Tady máte něco speciálního. Mělo by Vám to pomoci při Vaší práci."

Krenko nakoukl dovnitř, a zazubil se, když na sametu spatřil zářivé ostří. "Ááá, máte mě prokouknutýho skrz naskrz."

"Já přece vím, že dokonalost dokáže ocenit dokonalost," pronesl mírně Taz.

"A ste si jistej, že Vám mám přinýst jen tamto?" zeptal se Krenko. "Budou tam určitě i cennější věci."

"Ne, pane Krenko. To, co požaduji, mně zcela postačí." Taz se usmál svými nepadnoucími rty, a zmizel v davu.
 

 

Boros Garrison | Art by John Avon

S Tazovým očarovaným ostřím v botě, Krenko pozoroval objekt svého úkolu, Středotvrz (Sunhome), impozantní sídlo gildy Borosu. Po hodině strávené s dalekohledem na střeše byl Krenko vyprahlý a znuděný, ale něčemu se přesto přiučil: Borosané stále milovali přímé linie a tvrdou práci. Krenko stále nemohl pochopit gobliny, kteří se k Borosu přidali dobrovolně, ale přesto tomu tak bylo. Kopali zákopy, čistili kasárna, a nakládali mrtvoly na golgarijské přepravníky. Krenko přemýšlel, jestli takový počet mrtvol je pro Boros na denním pořádku, nebo se dnes událo něco, co svým dalekohledem nezpozoroval.

Příští ráno Krenko napochodoval do jídelny ve Středotvrzi, jako by mu to tam patřilo. V obrovské místnosti se dokázalo najednou najíst tisíc vojáků. Seděli za stoly, které se táhly zdánlivě míle daleko, před sebou talíře s horkým jídlem. Bylo tu vedro a hlučno, ale obrovské množství jídla náhle dalo Krenkovi odpověď na jeho dlouhodobou otázku ohledně goblinů v Borosu. Teď už to dávalo smysl.

Krenko se přesunul na konec lavice, podal si kachní vejce, a usadil se, poslouchaje nudnou a dunivou změť okolních hlasů. Vojáci za ním se bavili o rvačce v Prsaté uličce (Keyhole Downs) - Krenko si domyslel, proč, a zaměřil svůj sluch jinam. Náhle něco přitáhlo jeho zájem, něco, co právě pronesl mladý, černovlasý muž, sedící jen pár lavic od něj:

"Vypadá to, že dojde na souboj," oznamoval ženě, sedící naproti němu. Měla na hlavě obvaz.

"Kdo o tom rozhodl? Aurélie?" zeptala se. Mluvila tiše, aby nebyla moc slyšet, ale její společník mluvil hlasitěji, než bylo zdrávo.

"Ne, ale ten všetečný Azorian to našel napsané v Dodatcích, drobným písmem," odpověděl.

"Tomu se dá jen těžko uvěřit," řekla žena zamyšleně. "Aurélie to dovolí?"

"Proč by nedovolila?" skoro zařval muž. "Rozdrtí Vinrenn mrknutím oka."

Náhle se lavice s Krenkem nahnula, jak několik vojáků vyskočilo na nohy.

"Zavři hubu, ty záklaďáku!" zařval někdo, a v okamžiku vypukla rvačka. Krenko vzal svůj talíř a zamířil na druhý konec haly. Taková nedisciplinovanost a horkokrevnost byla pro Boros dost neobvyklá. Krenko se hluboce nadechl a chvilku si užíval chaosu zuřícího v místnosti. Jo jo, tahle fuška bude zábavná, a výnosná k tomu.
 

 

Boros Recruit | Art by Keith Garletts

Další den se Krenko vrátil, hledaje potíže. A nalézal je skoro všude. Ve Středotvrzi panovala výbušná nálada, a mužstvo koukalo víc na hádky, než na své každodenní povinnosti. Krenko se přidal k partě goblinů-údržbářů na jednom z obrovských balkónů, co vyčnívaly z obrovské stavby.

"Kdybych chtěl vidět Pírko, kam bych měl jít?" šeptem pronesl k jednomu goblinovi s hákovitým nosem. Čistil zeď už skoro hodinu, a zatím se nic zajímavého nestalo. Goblin měl na uniformě několik výložek, ale zřejmě ani to ho nezbavilo jeho manuálních povinností.

"Pššš! Říká, že jí teď máme řikat Velmistryně Vinrenn," odpověděl goblin. Mluvil dost pomalu, jako kdyby byl Krenko nějaké hloupé dítě.

"Ať už se menuje, jak chce, kde ji najdu?" zeptal se znovu.

"Co si zač, ňákej vesnickej Gruul? V nejvyšším patře, ale radši tam nelez."

"Co pořád máš?" zeptal se Krenko. "Poslali mě sem z Rozpadlý čtvrti (Rubblebelt)."

Goblin se zatvářil samolibě. "Jasně, poznal sem, že si Gruul. No, teď se to tu docela vaří. Aurélie bude novou velmistryní, páč říká, že ňákej zvostouzenej anděl nemá právo tu bejt velitelem. Vinrenn bude nejspíš vyhnaná. Dokud nebude dělat potíže, nechá jí naživu. A teď už mlč, nebo tě nahlásim. Jasný?"

Goblinova nafoukanost Krenka naplnila odporem. Celé tohle místo se kymácelo na hraně propasti. Stačí jen trošku popostrčit.
 

 

Firemane Angel | Art by Matt Cavotta

Chaos je tím nejlepším krytím, a Krenko byl znalec v zakládání požárů a vykopávání dveří…

1. patro: štvavá fáma do ochotných uší

2. patro: nafoukaný goblin ze včerejška dostal jednu přímo do nosu

3. patro: pár jiskřivých bomb

4. patro: pár skutečných bomb

Když se dostal do nejvyššího patra, pod ním už celá Středotvrz hřměla dusotem okovaných bot a znepokojených výkřiků. Z balkónů se rozléhalo řinčení mečů. A nikdo si nevšiml, že malý, křivozubý goblin vstoupil do komnat Vinrenn, přezdívané Pírko, velmistryně, která očividně ztratila kontrolu nad svou gildou.

Krenko zjistil, že se nachází v prázdné, otevřené místnosti, zalité světlem. Ostrý sluneční svit vycházel se sklovité věznící koule, která se vznášela nad krvavě rudým znakem pěsti, vyznačeným na podlaze. Uvnitř, v magické stázi, se vznášel anděl s bílými křídly. Pírko měla křídla složená jako ptáček, a vypadalo to, že spí.

Poté, co si místnost náležitě obhlédl, vytáhl Krenko z boty zářící čepel, a šťouchnul s ní do koule. Nic se nestalo, tak šťouchnul znovu. A zase. Nic. Sakra, proč by mu Taz dával zářivou čepel, když by nebyla lepší než normální?

Koule vypadala jako vytvořená ze světla a mlhy, ale když ji Krenko ohmatal dlaněmi, ucítil poblíž vrcholu něco tvrdého. Vzal dýku a rukojetí na to udeřil. Ozval se syčivý zvuk, a místností šlehl modrý blesk. Po dalším úderu se koule rozplynula, a anděla poslala bez jakýchkoli cavyků k zemi.

Přilehlou chodbou zazněly kroky, a Krenko rychle vytrhl dvě pírka z andělských křídel, zatímco se Pírko začala probírat. (Kéž by mu ruce upadly! Pozn. překl.)

"Pomoc!" vykřikl Krenko a běžel ke dveřím. "Chce utéct! Je volná. Napadla mě!"

 

Breath of Fury | Art by Kev Walker

Místnost v okamžiku zaplnily urostlé stráže, a Krenko se jim mezi nohama propletl ke dveřím. V okamžiku, kdy vyběhl ven, právě Pírko jeden z ozbrojených minotaurů popadl a hrubě postavil na nohy, nedbaje jejích protestů.

Když Krenko dorazil k vnější bráně, Středotvrzí otřásl mohutný výbuch. Rozhodně ne moje dílo, pomyslel si škodolibě. Přesně, chaos je ten nejlepší pomocník.
 

 

Plains | Art by Richard Wright

Za západu slunce se Krenko setkal z Tazem na Tisíceru (Millenial), vznášející se plošině, která poskytovala pohled na ty nejžádanější pamětihodnosti na Ravnice. Museli jste být někdo, abyste získali palubní lístek. Někteří Ravnicané na to čekali celý svůj život, a většina ostatních neměla ani nejmenší šanci. Taz čekal na smluveném místě, zíraje na změť budov a ulic, ze které až oči přecházely.

"Někdy se zapomínám dívat na nebe," pronesl Taz, když mu Krenko podával dřevěnou krabičku. Uvnitř leželo bílé andělské pírko, které se ve světle zapadajícího slunce rudě lesklo. "Slunce obvykle nevídám celé dny."

Krenko souhlasně zabručel. Věděl, jaké to je, cítit se jako krysa ve tmě.

"Jsem obzvláště potěšen," pokračoval Taz. "Vaše odměna byla v tuto chvíli doručena do Vašeho podniku."

Krenko zářil radostí. S takovou odměnou by mohl kupovat snídaně pro Azzika a Pondla každý den. Tedy ne, že by to udělal. Krenko napřáhl ruku k formálnímu ukončení obchodu, ale Taz, místo aby jí potřásl, mu do ní vložil stříbrný klíč s orzhovským znakem na rukojeti.

"Orzhovský sejf," oznámil. "Tímto klíčem získáte peníze."

Krenko našpicoval uši. "Čí peníze?"

"Pírčiny, pochopitelně. Jako Wojek dostávala plat. Ale teď jí už k ničemu nebudou."

"Proč si je nenecháte pro sebe?" zeptal se Krenko.

"Považujte to za prémii. Za dobře odvedenou práci." Pan Taz se usmál, a kůže na čelisti se mu prověsila. "Máte talent na vedení, pane Krenko. Dotáhnete to na šéfa něčeho velkého."

Krenko uložil klíč do kapsy a zvedl hlavu. "Ještě něco, pane Tazi?"

"Ale, jen drobnost. Když už budete v Orzhově, možná byste pro mě mohl něco malého udělat…“