Tanek se probudil, leže polonahý na zádech. Slunce, zahalené kouřem, bylo už vysoko na obloze, a odpadní trubka vedle něho vyfoukla velký oblak páry.

Rozhlédl se - ostatní, co s ním tady na střeše spali, byli už pryč. Zkontroloval svou levou kapsu - měšec tam byl. Sáhl za hlavu pro srolovanou košili, a dírou v pravé kapse sáhl na břitvu, kterou měl připevněnou k noze. Vše bylo na svém místě. Výborně.

 

Plains | Art by Richard Wright

Ta střecha byla požehnání. Za dobrého počasí to bylo mnohem lepší, než spát na zemi, a za deště tu bylo dost míst, kde se dalo schoulit. Ti, co spali po střechách, se živili příležitostnými podvody, ovšem ne příliš častými. Měl to tu rád, a cítil se tu v bezpečí.  Alespoň tak v bezpečí, jak to jen šlo.

Tanekův žaludek se začal ozývat, a on sám byl malátný. Platit za jídlo se mu nikdy moc nechtělo, ale pracovat s prázdným žaludkem bylo nebezpečné. Posadil se, oblékl si popelem zašpiněnou košili, a vysypal svůj ošuntělý měšec. Někdo opiloval hrany na jeho Borosem raženém pětizinu, ale ne tolik, aby si toho většina neznalých všimla. Tu minci měl jako svou poslední záchranu. Další tři Azorijské jednoziny byly nově vyražené, a v novém provedení. Na rozdíl od starších jednozinů tu byl Azorijský symbol více vystouplý. S ostrým nožem a pevnou rukou by se dal odloupnout, ale Tanek zatím neviděl, že by se o to někdo pokusil. Také tu bylo pár padesáti- a pětadvacetizibů. Za čtyřicet zibů by si mohl koupit kus grilovaného masa a jablko. To by mu na snídani mohlo stačit.

Slezl se střechy po polámaném žebříku, seskočil několik stop na plátěnou markýzu, a sešplhal na ulici. Bylo úžasné, že se nahoru nesnažilo dostat víc lidí, ale popravdě, většina lidí nevěděla ani o téhle uličce. Poklusem doběhl až na její slepý konec, prolezl dírou ve zdi těsně nad zemí, protáhl se úzkou škvírou mezi dvěma keříky, a vylezl na ulici.

 

Rogue's Passage | Art by Christine Choi

Tanek se dostal až na rušnou ulici u tržiště ve Slévačské čtvrti. Byl to tu jeden příval hluků a pachů. Tržiště sloužilo jako prodejní místo pro bezgildovní kováře a ostatní z černého řemesla, a zároveň i jako místo k najmutí pomocníků nebo nákupu jídla. Byl to ovšem také ráj kapsářů. Ovšem nebylo jich tu mnoho, alespoň ne takových, o které by se patřičné orgány činné v trestním řízení zajímaly. Tanek většinu z nich znal, a ti, co s ním za noci sdíleli střechu, už byli "v zaměstnání". Migen rozmlouval s jedním vysokým mužem, zatímco Erika se rozeběhla pryč, s něčím v ruce. Ivo se krčil ve stínech, a čekal. Tanek se pousmál, a zmizel v davu.

Ještě nebyl čas k obědu, ale pár dělníků tu už bylo. Houf žvatlajících goblinů v hnědých uniformách obklopovali pekařův stánek, a mohutný minotaur v zástěře od popela se dohadoval se ženou, prodávající pečená kuřata. Bylo tu i pár gildovních, i když tady, v negildovní čtvrti, působili jako pěst na oko. Elf v zelenobílém rozmlouval s jedním mečířem, a staromódně vyhlížející vedalkenka v bílomodré se dohadovala s klenotníkem. Bylo tu i pár Boroských strážných - Tanek zahlédl nejméně tři. Na něco se soustředili. Tanek byl připravený vzít do zaječích, ale naštěstí nešli po něm.

 

Armory Guard | Art by Karl Kopinski

Jak se Tanek prodíral davem, zjistil, co strážní pozorovali. Dva holohlaví zavalití Orzhovští násilníci doráželi na Busu, Tanekova oblíbeného prodejce kuřat. Všichni tři hlasitě křičeli a mávali rukama, ale Busa byl očividně v obraně. Okolo prošel někdo s nezakrytým košíkem ovoce, a zastavil se, zaujatý hádkou. Tanek hbitě sebral jedno jablko, dal si ho do kapsy, a vykročil směrem k Busovi.

Než se přiblížil, tak násilníci odešli, ale zbytek davu si stále nechával okolo Busova stánku odstup. Tanek dorazil s rozpačitým úsměvem. "Jednou."

"Pětadvacet zibů. Dneska budeš platit?"

Pokrčil rameny. "Nemůžu pracovat nalačno." Busa na grilu obrátil skoro hotová kuřata. "A kromě toho, mám tvý kuřata rád. Co mělo znamenat tamto?"

Busův obličej posmutněl. "Ambrožovy gorily. Zase."

Tanek se ušklíbl, když Busovi podával minci. "Máš na mysli gorily pana Benakova?"

Busa se zasmál, ale oči měl plné strachu. "Dorážej pořád víc. Dneska zdvojnásobili poplatek a vyhrožovali, že mojí dceři uříznou prsty, když nezaplatím včas. A nechodí jen za mnou." Oba se podívali o pár stánků dál, kde ti samí násilníci zrovna vedli tu samou konverzaci s jedním cukrářem. "Vsadim se, že i pro vás to musí bejt nepříjemný, s těma z Borosu okolo."

Tanek si vzal maso. "Ani ne. Ale přál bych si, abych s tím moh něco udělat." Přiblížila se k nim dvojice hladově vyhlížejících viashinů. "Uvidíme se pozdějc."

Sedl si na kraj chodníku a začal jíst, užívaje si každé sousto s přivřenýma očima. Když dojedl maso, a sáhl po jablku, náhle hukot tržiště přehlušil cvičený hlas. "Uvolněte cestu, uvolněte cestu!"

Dav se rozdělil. Obrněná stráž v Orzhovských uniformách šla první, v závěsu za ní tlustý muž v bíločerné hedvábné róbě, následovaný krásnou ženou, která měla očividně jisté potíže s oblečením, a držela nad ním slunečník. Plešatící sluha zezadu přiběhl k tlustému, a ukazoval. "Pane Benakove, ten cukrář, na kterého jste se tázal, je přímo tam."

 

Orzhov Pontiff | Art by Adam Rex

Tlusťoch otočil hlavu. "Zaveď mě k němu."

Procesí v dokonale nablýskané bílé a černé procházelo okolo Taneka. U cukrářova stánku Benakov studoval cukrovinky skoro dvě minuty, než si jednu vybral. Ukousl si příliš velké sousto, a smetanová náplň mu vytekla na buclatý obličej. Zatímco jedl, jeho služebnice se slunečníkem mu rychle utírala bradu, a málem potřísnila jeho nemožně vysoký límec. "Božíčku, to je tak dobré." Znovu si ukousl. "Měl by fif taky dát," obrátil se s plnou pusou ke sluhovi. "Je to užafné."

Muž se uklonil jako loutka. "Nemám hlad, ale děkuji."

"Výborně. Můžeme se vrátit do mé kanceláře." Orzhovští strážní se otočili, a razili si cestu davem zpět. Benakov se otočil také, a jeho vlnící se róba odhalila Tanekovi malou bouličku visící u jeho pravého boku.

Pár stop od Taneka leželo pohozené prkno. Sebral jej, sáhl dírou v kapse po své břitvě, a schoval si ji v dlani. Otočil se, a studoval uličku za sebou, pokud si dobře pamatoval, byly tam dvě ostré zatáčky, a pak slepý konec. Přelézt zeď bude těžké, ale ne nemožné. Otočil se zpět k ulici, a připravil se ke skoku.

Když Benakov procházel okolo, Tanek mu pod nohy hodil prkno. Tlusťoch zavrávoral, a spadl obličejem k zemi. Tanek okamžitě přiskočil, a rozřízl napravo jeho róbu a šňůru měšce. Benakov zaječel. Tanek popadl měšec a vyrazil do uličky, ale koutkem oka za sebou zahlédl záblesk červené a bílé. Jak zabíhal za první roh, slyšel za sebou přibližující se kroky. Běžel tak rychle, jak jen dovedl. Dokázal schovat měšec do kapsy, ještě než zaběhl za druhý roh, ale za ním málem zakopl o sud na vodu.

Zeď na konci uličky byla dvacet stop vysoká, a na jejím černošedém kamenném povrchu bylo méně úchytů, než si Tanek pamatoval. Upustil břitvu a začal šplhat. Zvuk kroků sílil a přibližoval se. Sud vody se roztříštil o zeď jen kousek nad ním, a promáčel jeho i hladkou kamennou zeď. Snažil se vyšplhat výš, ale nenacházel dostatečnou oporu, a nakonec spadl na záda. Krk mu k zemi přimáčkla mužova bota, okamžitě následovaná špičkou jeho meče.

 

Art by Eric Deschamps

Muž zavrčel. "Peníze."

Tanek vykulil oči. "Já… já je nemám."

Špička meče se mu přitlačila na hrdlo dost na to, aby ukápla kapka krve. "Peníze."

"Jasně, jasně." Sáhl do kapsy a podal měšec.

Tlak na Tanekův krk povolil, a mužův výraz se poněkud uvolnil. "Pročs to udělal?"

"Ten hnusák vyhrožoval mejm kamarádům."

"Tvým kamarádům?"

"Busovi, tomu co prodává kuřata. A ostatním taky. Ty gorily, co ste sledovali, jsou vod Ambrože Benakova. Teď možná hlídáte, ale v noci přijdou znova. Jsou zlí. Mučí lidi, a uřezávají prsty dětem. Jen aby dostali naše peníze."

Boroský legionář potřásl měšcem. "A ty myslíš, že to všechno napravíš, když mu sebereš měšec?"

Tanek se zamyslel. "Já… já nevím. Já jsem nemyslel-"

"To je vidět." Legionář schoval měšec do kapsy, sundal nohu Tanekovi z krku, ale meč na něm ještě nechal. "Co ještě víš?"

"Benakov se tu objevil teprve před pár tejdny. Nikdo si ho nevšímal, dokud cukrářova žena nezmizela, a pak další. Dneska zdvojnásobil poplatky za ochranu. S ním, a teď i s váma, to tu začíná bejt nebezpečný."

Muž zasunul meč a skoro se usmál. "Týpky jako ty rád nemám, ale ty nebudeš tak špatný." Natáhl ruku. Tanek se chytil, a muž ho vytáhl na nohy. "Jsem Radomír, z Legie. Tvoje škoda, že nešplháš líp, ale takhle jsem získal peníze zpátky."

Tanek zamrkal. Borosan se usmál. "Umíš psát?" Tanek přikývl. "Když bys zjistil víc, nech mi zprávu v prázdném květináči na střeše gobliní slévárny. Platím dobře, ale nevidím rád, když někdo s dobrým srdcem jako ty okrádá své 'přátele'."

Radomír se otočil a odcházel. Tanek vyrazil za ním. "A za dnešek mi zaplatíte?"

"Á, dobrá otázka." Radomír vytáhl měšec, vyndal dvě mince, a hodil je Tanekovi; zazvonily mu u nohou. "Předpokládám, že navrácení většiny peněz mu bude muset stačit."

Tanek se shýbl a sebral je. Byly to desetiziny, Orzhovské ražby, s lesklou hranou, ještě bez poskvrnky. Oči se mu rozšířily. Když zvedl hlavu, aby poděkoval, Radomír byl pryč.

 

Conjured Currency | Art by Steve Argyle

Dvacet zinů. Ne zrovna velká kořist, ale dost na jeden, dva týdny pohodlného života. Možná dost i na novou košili. Tanek uložil mince do měšce, sebral svou břitvu, vyšplhal se po jiné zdi, a skákal po střechách, dokud nebyl dost daleko od tržiště, kde mohl bezpečně slézt na ulici. Odtud se vrátil zpět ke dvěma keříkům, prolezl dírou, a vyšplhal se na střechu.

Erika a Migen už tam byli. "Ahoj, Taneku," zahlaholil Migen.

"Si mokrej, chytili tě?" zeptala se Erika.

Tanek chvíli přemýšlel. "Ne, ale ztratil jsem peníze."

"Škoda. My měli dobrej den!" řekl Migan.

"Je úžasný, co můžeš lidem vyfouknout, když si taková ubohá, malá holka," dodala Erika s pobaveným výrazem v očích.

Koho okradli? Doufejme, že ne Busu. Tanek ho sice okradl, ale už před nějakou dobou. Může to udělat zas? Nebyl si jistý.

"Musím jít, brzo se uvidíme." Tanek se otočil.

"Jasně," řekli oba naráz. Sešplhal se střechy. Nějaký čas je neuvidí. Rozhodně ne dnes. Potřebuje si najít jinou střechu. Někde, kde bude mít dost místa k přemýšlení. A kde bude blíž ke gobliní slévárně.