Ein (Jens) Kessel Buntes

Ein (Jens) Kessel Buntes

Pro Tour kvalifikace jsou pro organizátory zvláštní turnaje. Zatímco na ty do Ameriky a Japonska se hráči kvůli zvýšeným výdajům na dopravu zrovna nehrnou, evropské štace bývají naopak i přes limited formát hojně navštěvované. Nejinak tomu bylo i letos u Paříže. Česká republika získala celkem šest slotů (Beroun, 2x Praha, Brno, Olomouc a Vyškov), kde se průměrná účast přehoupla přes 35 hráčů. Hrál jsem pouze v Praze, kde jsem v napínavém souboji „géwéspeciálů“ těsně prohrál v souboji o postup do TOP 8 s Adamem Fajkusem a do Vyškova jsem nakonec jet nemohl. Sedl jsem tedy k počítači a po chvíli googlování objevil tuhle akci.

            German Magic je (byla) čtyřdenní akce s více než nabitým programem. V pondělí jedna kvalda, v úterý další a navíc Highlander o duály a Tabernacle, středa nabízí poslední PTQ a Vintage o Mox, no a čtvrtek patří Legačce o celkem asi 100 duálů a další ceny. Rozhodli jsme se vyrazit v pondělí ráno.

            Navigátora a ko-pilota zastupoval Jirka. Cesta probíhala podle našich představ jen ke Stříbru. Za ním se dálnice stala postupně méně a méně sjízdnější, když se k sílícímu sněžení a větru přidala ještě námraza. Průměrná rychlost rázem spadla na 70. Podivné bylo, že kolemjedoucí auta včetně kamionů zvládaly nástrahy přírody podstatně lépe. Kousek za Norimberkem se stav vozovky načas zlepšil, ale ne nadlouho. Ovládání auta se v tu chvíli dalo přirovnat k řízení saní na ledě, a ačkoliv je Německo tradiční sáňkařská velmoc, tři z jeho zástupců v dálničním testu zcela propadli. Kousek před Würzburkem jsme se doploužili k v odstavném pruhů číhajícímu Simírovi a jeho parťákovi. Na voze jim svítilo modře „Glätte‘ a mě začínalo být jasné, že dnešní turnaj se nás nejspíš týkat nebude. Na mou otázku „jaký je stav dálnice dále?“ bečka v dálničním stejnokroji odpověděla: „Scheiβe bis nach Frankfurt!“. Předpokládám, že tomu rozumí i němčinou neposkvrnění. Následovala asi desetiminutová pasáž, kdy nás i před naši kosmickou rychlost 50km/h nepředjelo jediné auto, ale poté se pro ostatní uživatele sjízdnost A3 zlepšila, zatímco náš téměř neovladatelný povoz vytlačili troubící trucky hned na dalším sjezdu směrem na Würzburg.

            Že to město neznáte? No, nejste sami. Metropole Dolních Franků se nemůže pyšnit tolika památkami jako Praha nebo Paříž, přesto jsme se rozhodli jí v mrazivém pondělním odpoledni prozkoumat. Poté, co jsme nechali vůz na pozorování u doktora, padla naše volba na tibetskou restauraci a městský hrad. V jídelně nebyl nikdo, kromě nás a chlápka v bundě a čepici PUMA, který hrál obsluhu. Nejspíš i „vařil“. Zlatá česká čína. Krátká, asi dvouhodinová procházka po würzburských pamětihodnostech, a můžeme jet dál. Týpek v servisu tvrdil, že za naše problémy mohla podhuštěná přední pneumatika a na důkaz, že nelže, nás nechal odjet bez placení a spravil centrál. Kam se hrabou čeští mechanici!

            V půl páté, tedy po necelých dvanácti hodinách cesty, jsme byli na místě. Takové větší Korno se třemi supermarkety (Lidl, Penny, Rewe), čtyřhvězdičkovým hotelem, kde organizátor dojednal kartičkářům slevu na pokoj a větší sokolovnou, kde se bude čtyři dny místo handbalu zabíjet. Po večeři se Jirka rozhodl nečerpat zbytečně ze svého luckpoolu a šel na hotel. Já zasedl ke svému complimentary draftu, který jsem dostal za přepsání pozvánky na akci na CMUS. Soupeř mě v první hře otrávil a ve druhé zabil a nasvačená Ratched bomb mi náladu příliš nezvedla.

            Druhý den začal v mailu avizovanou „mit einem kleinem Frühstück“. Odkulil jsem se na sajtu a zasedl ke kartám. Spolu se mnou a Jirkou dalších asi 120 lidí, o deset víc než v pondělí. Dostal jsem Boros s Drakem a běžnou výplní-žádná sláva. Drak většinu her trávil ve své jeskyni, a po třetí prohře to přestalo bavit i mě. Nicméně zjistil jsem několik „zajímavostí“, například, že Spikeshot Elder s kosou nestřílí za jedna, a že drakem mohu sežrat i svůj artefakt. Nice. Na sajtě byl krom asi osmi judgů (srovnej s MČR) a obchodu s příslušenstvím také bufet s pro mě neuvěřitelnými cenami. Klobása v housce za 36, kafe za 12 a třetinka coly do kelímku taky za 12. Korun, samozřejmě.

            Jirkovi kartibůh nadělil poněkud lepší Sealed (drak, koth, demon a dual do barev) a poté co v závěrečných dvou kolech vyučil dvě trojbarvy, mohl se těšit na finálový draft, který se hrál nahoře na pódiu. Ten byl pro diváky open, ne však tak už následná konstrukce a vlastní mače (srovnej ptq-čka v ČR). Den jsem zakončil vynikající vietnamskou specialitou u místních Thajců a šel spát. Kolem půlnoci dorazil i Jirka, kterému se celou PTQ podařilo vyhrát a rozšíří tak české řady v Paříži. Ve finále svěsil šlechtice von Berschwitze, který byl o den dříve první nepostupující šestnáctibodový...holt smolař s modrou krví, no.

            Ve středu jsem byl na řadě já. Zopakoval jsem si základní pravidla, přečetl si text všech karet s textem delším než jedna řádka a těšil se na pěkný pool. Ráno jsme před sajtou narazili na další českou výpravu, která se vydala na Eternal část akce. Kluci se cestou o středověkou architekturu moc nezajímali, takže přijeli včas. Karty, jež jsem dostal, měly k TOP 8 balíku hodně daleko, ale s trochou štěstí...

První soupeř šel nejdřív do pěti, přesto zvládl položit Slagwurma, balistou mi sejmul jediné letadlo a na dvou životech se mu podařilo hru stallnout. Naštěstí jsem asi za deset kol položil Armor, kterým jsem zničil pilíř jeho obrany a posléze i jej samotného. Perličkou bylo vystoupení hlavního rozhodčího, kterého jsem se ptal na interakci útočícího Slagwurma a blokující-obětující-se červené repliky. Judge suverénně spatra zahlásí, že soupeř životy nedostane, jde kolem za minutu zpátky, jsme o kolo dál a vedle sedící nudící-se hráč: „Judge? Are you sure about the Slagwurm?“ Zebra se zamyslí, dělá, že čte kartu a „I´m sorry, he gains life. Sure.“ Ještě, že jsem vyhrál. Druhou jsem zahájil v pátém Wurmcoilem, na kterého nenašel odpověď.

Sympatický Němec v dalším kole se mnou vůbec nepáral. Respektive rozpáral mě dvakrát jeho drak. Nakonec postoupil do osmičky.

Frantík z třetího kola s HAKA košilí a novozélandským vzhledem měl na Čechy smůlu. Včera ho vyučil v šestém kole Jirka dvakrát Kothem, dnes jsem jeho infekt s Putrefaxem poslal do tří mulliganů ve dvou hrách já a za dvacet minut znechuceně křížkoval DROP.

Po delší pauze zasedám ke stolu s Bernardem. Ne s tím pivem, ale Němcem stejného jména. V první hře mě málem „vytrikuje“ na Disperse, kterým si vrátí Arrest z Wurmcoila v reakci na mého Jelena, ale ve druhé se kombinace wurmcoil+jelen už tak snadno ošálit nenechá a hladce vítězím. Soupeř pro změnu dropuje.       

Na postup v takovém počtu lidí stačí jen 17 a víc bodů, takže už jen tři výhry a je to v suchu. Bavorák s pleškou je mým dalším sokem a celé tři hry jsou jen o Argentum Armor, resp. o tom, kdo ho vyloží dříve. Šťastlivcem jsem tentokrát já a soupeř...překvapivě dropuje.

Předposlední překážka váží dobře přes metrák a je jí rozložitý Švýcar se švédsky znějícím jménem Anders Kälin. Jeho balíček byl jedním z nejlepších boros poolů, jež jsem ve formátu viděl. Karty jež v obou hrách zahrál nebo měl na ruce byly: drak, scrapmelter, shatter, kemba, W a R myr, arc trail, revoke, perilous a MELT TERRAIN. Ano. Stopku do osmičky mi vystavila mimo jiné i tato, ehm, karta. Říci o některé z obou her, že byla vyrovnaná, by bylo rouhání, a přestože mi přišly ty nejlepší kusy balíku, nestačilo to. Šanci v obou hrách jsem cítil jen díky soupeři, který obecenstvo pobavil několika odvážnými manévry jako „zaútočím ve třetím kole Perilousem do tvého myřího tokenu z bomby, abych ti naplácal za dva“ nebo „arc trailem svěsím raději hned myra, než abych kolo počkal a zabil i dalšího myra nebo skyguarda“ a završil to „jedu za pět drakem, máš čtyři. jé, on má abilitu! to jsem ti mohl zničit artefakt za čtyři a zabít tě! no nic, na ruce mám ještě scrapmeltra, revoke a shatter, ono to nějak dopadne“. Po téhle opičárně jsem se zeptal rozhodčího, jaké je rozložení cen pro 5:2 hráče (kdybych zůstal a poslední kolo náhodně vyhrál). Judge odpověděl, že ceny se dozvíme pár minut po SKONČENÍ posledního kola, což mě neuspokojilo a jeli jsme domů.

Cesta zpět byla naštěstí v suchu (doslova) a za necelých pět hodin jsem vysadil Jirku před berounským nádražím. České dráhy opět nezklamaly a Jirka díky tomu stihl zpožděný rychlík do Prahy.

Co říci závěrem? Akce se moc povedla! Jirka vyhrál, já si pošprechtil a dobře zahrál. Rozdíl mezi našimi akcemi typu Cmus cup a Šumperákon a German magic jsou: cca trojnásobný počet hráčů (po oba dny bylo přítomno skoro 200 hráčů) a výrazně lepší organizace po všech stránkách. German magic mohu s klidným srdcem doporučit!  

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.