Ostatní
GP Bochum 2010
...aneb pinkání středně voňavé flétny.
Na začátek svého díla musím s lítostí podotknout, že původně měl být report zpestřován nepřeberným množstvím dechberoucích fotografií, ale neschopnost našeho týmu sejít se po akci v Praze a udělat závěrečnou společnou fotku spojená s nepříliš důmyslným a efektivním způsobem vkládání fotek na cmus mne od tohoto nápadu nakonec odradila a tak nadále pouze v černobílém.
Druhým odbočením je fakt, že článek neobsahuje příliš důležitých magicových informací, snad až na tu zásadní, že kdo nevyhraje, tak má smůlu, takže kdo bere cmus jako studnici magicového vědění, ať raději přeskočí o článek dále...
Když jsem poprvé viděl seznam letošních GP, nebyl jsem zrovna dvakrát nadšený. Neatraktivní vzdálená místa, výlety do starých známých měst anebo pořádná zima. Bylo jasné, že letošní rok tak většina Alkáč týmu stráví ryze na domácích kolbištích /až na ty výjimky honící se za PT body, kteří musí na turnaj ať je kde je/. Snad jediným GP, kde se předpokládala opravdu hojná účast českých mágů byla GP Bochum, umístěná ve dnech 30. a 31. října v průmyslovém srdci Říše. Tohoto GP jsem se rozhodně plánoval zúčastnit, i když dlouho jsem nevěděl, jakou výpravu dáme vlastně dohromady. Nakonec mě zlákal Tomfa, se kterým jsem se už něco najezdil i nahrál, takže se jednalo o záruku bezpečné cesty a kvalitní zábavy. Kde je Tomfa nemůže chybět ani Chrochně a v pátek týden před odjezdem jsem se na přípravném dýchánku v jeho Libeňském sídle dozvěděl, že v plánu je ještě drobná zajížďka do Hannoveru, kde přebývá jeden z Hanysových kamarádů a zrovna si zde pořídil byt u kterého potřebuje prověřit jeho odolnost. Původně byla v plánu několikadenní návštěva Amsterdamu, kde Tomfa mění umělecká díla za pivo, takže moje kreditka nad touto změnou ani tolik neskuhrala. Výrazně víc ji vyděsilo, když se dozvěděla, že čtvrtým do party by měl být Lenny. No a vrcholným znásilněním byl případ z následujícího dne, kdy ke mne přijel Tomfa a oznámil mi, že mám už poslední šanci booknout si neskutečně voňavý hotýlek za 32E. Já byl zrovna po obědě a po bongu, tak jsem nechal veškerou iniciativu na Tomovi a protestovat jsem začal, až když jsem se dozvěl, že bych měl hotel platit i Lennymu. Tomfa ale že hned všechno vyřeší a zavolá Lennymu. Hovor probíhal asi ve stylu : „Čau Lenny, když ti teďka Meldík zaplatí hotel, tak mu ty peníze potom dáš?“ „Jo.“ „Vůně.“ A rázem se Lennyho dluh vůči mně zase o něco navýšil. Více než o jeho dluhy jsem se ale bál o to, aby Lenny vůbec jel a my pak neměli zbytečně místo v autě i na hotelu navíc. Druhou obavu týkající se zdravé výživy rázně vyvrátil Hanys, který oznámil, že v Hannoveru se za deset éček prodávají pytle téměř bezedné, takže až do odjezdu bylo o čem snít...
Samotný odjezd byl plánován na středu kolem čtvrté odpolední. Celou středu mne pak Tomfa naháněl, že se bude odjíždět dřív a dřív, takže jsem měl opravdu hodně uspěchané odpoledne a doma jsem jen smutně koukal do nacpané lednice, kde mi během výletu všechno shnije nebo mi to Bertík sežere. Kdybych věděl, že se odjezd protáhne o dvě hodiny na původně plánovanou čtvrtou, mohl jsem se celé dvě hodiny oddávat gurmánským orgiím. Takhle jsem si vzal z lednice akorát lahvinku vína a vyrazil jsem za dobrodružstvím. Před barákem mě překvapilo Chrochněho našlapané volvo, které nahradilo původně plánovanou fabii, ale dokud jsem se nedozvěděl spotřebu, tak nemůžu říct, že by se jednalo o převapení z katerorie nepříjemných. Zavazadel jsme měli opravdu dost a kartonů piva ještě více, takže se prostorné auto nadmíru hodilo. Nikdy nezapomenu na GP Dortmund, kdy jsme v malé fabii cestovali Ondra Pavelka, Martin Jirek, Huggis, Juzám a já a všichni kromě řidiče museli být až po prsa zasypání plechovkami a igelitkami z Tesca.
Sestavu tedy nakonec tvořila hned trojice Spolku Šachových Sultánů – Tom Ristovský, Jan „Hanys Chrochně“ Grygar, Dominink „Lenny“ Prošek a já jako jediný zástupce Alkáč týmu, takže jsem si rozhodně nemohl moc vyskakovat.
Za hymnu naší výpravy byl trošku nečekaně vybrán operní duet Kouzelné flétny, takže jsme se po zbytek našeho výletu ponořili do tónů vážné hudby, protože jediné, co mohlo sílu flétny vyrušit byla jednou za dvě hodiny jedna Malá noční hudba na probuzení řidiče a „po tři sta metrech zahněte doprava“, což občas pronášela buchta z navigace.
První zastávka byla naplánovaná v Mělníku, kde kluci plánovali doplnit zásoby potravin. Já jsem se jejich nájezdu na budovu místního Tesca nezúčastnil, jelikož jako ostřílený magicář vím, že hlad je jenom převlečená žízeň, maximálně převlečená chuť na bong, takže pevnou stravu nemá na těchto výletech vůbec cenu řešit. Kluci se ale vrátili z nákupu úplně nadšení a předháněli se, kdo zvládl utratit víc a kdo nakoupil více čokolád a křupek. Odstartovali jsme naší cestu oslavným špekem, aby nám všechno vyšlo, jak říká Tomfa : „ V Mělníku u Tesca tomu ani nejde jinak.“ a vyrazili jsme vstříct našim severním hranicím. Po cestě jsme kromě pozorného poslechu Kouzelné flétny rozebíraly draftovací strategie s Mirrodinem, vzpomínali na mladá léta a hýbali s našimi zásobami bílého vína. Postupem času se k tradiční „vůni“, která je na našich výletech všudypřítomná a „flétně“, která byla všudypřítomná na tomhle výletě, přidaly ještě slova „střední“, které označovalo jakýkoliv stav, výsledek, kartu, chuť, pocit a díky „střednosti“ se probylo i mezi podstatná jmena a „pinknout“, které zase nahradilo všechny ostatní slovesa, takže den začínal pinkáním čištění zubů a končil pinknutím spánku.
S přibývajícím časem a ubývajícím vínem jsem se už začal cítít trošku připinklý, takže jsem počal měnit plány na středeční večer. Z původní prokalené noci jsem se dostal do situace, kdy jsem zvažoval hlavně dvě varianty. První byla přijít ke Chrochněmu kámarádovi Denisovi, říct mu : „Nazdar, já jsem Melda, kam se tady můžu složit?“ druhá pak : „Nazdar, já jsem Tomfa, v autě nám spí ještě jeden, kam ho můžem složit?“ Nakonec to bylo něco mezi. Ač už jsem přijížděl duchem nepřítomný, až do rána jsem prý byl milým společníkem. Kluci byli po cestě ještě dost nevybouření a tak si vygooglovi místní hašišové bary a hned v tom prvním se nám zalíbilo natolik, že jsme vydrželi skoro až do rána. Možná by bylo lepší, kdyby to bylo až úplně do rána, jelikož během zbytku noci jsme ještě museli s místní policií probírat otázku rušení nočního klidu, Tomfa se nám málem rozplácl pod Denisovou terasou a Lenny se zase málem utopil v umyvadle, přičemž zvládl ještě vytopit půlku bytu. Tyto historky jsou však příliš drastické, aby mohly být na cmusu publikovány v celé své nahotě. Řekněme, že jenom dobře, nechtělo by se mi chodit za Paní Proškovou se slovy : „Dobrý den, tak synka jsme Vám sice nezachránili, ale tady máte jedno LCDčko pro útěchu a nebuďte smutná, toho chytřejšího pořád máte.“
Ve čtvrtek jsem se vzbudil kolem desáté s dobrou náladou a jakmile jsem zjistil, že Denis nebydlí přímo v Hannoveru, ale v jedné z přidružených vesnic a že venku je krásné jarní počasí, rozhodl jsem se vyrazit na dopolední procházku. Náladu mi nezkazil ani fakt, že všechny karty, které jsme si sebou přivezli, jsem ráno našel v kalužích čehosi, takže se nedali v podstatě ani vyndat z obalů, tudíž jsme po zbytek výletu ničím nepřípomínali kartičkové nadšence. Toho využíval Tomfa, který nás všude vydával za potulné muzikanty a vyžíval se ve vymýšlení dlouhých historek o našich uměleckých životech. Neznajíce Lennyho noční problémy jsem ho nekompromisně vytáhl na ranní procházku a nestačil jsem se divit, že ho dvouhodinové couraní po místních lesích nenaplňuje stejnou pozitivní energií jako mě. Lennyho procházka nenaplnila vůbec a hned po návratu se šel zabalit do spacáku, ve kterém zůstal dalších třicet hodin a vylezl až když byl čas odjezdu do Bochumi.
Polední měření alkoholu vyhrál s přehledem Hanys, který překonal skoro o celou promile všechny ostatní účastníky soutěže. Lenny by ho asi mohl ohrožovat, ale nezvládl se dostavit. Odpolední program měl začít pouštěním draka. Při něm jsme málem přišli ještě o druhého pilota, když Hanys přehlédnul asi dva metry široký a dva metry hluboký příkop, který si povodil jak výjevem z americkým filmů, i když po výstupu byl ještě trošku pobledlý. Po hodinovém hledání vhodného kopce na vypuštění našeho létacího stroje jsme zjistili, že Tomfa ztratil jednu z tyček, která napínají křídla, Hanysovu nabídku na vyzpravení drátem odmítl s tím, že profesionální drak létá jenom s profesionálními tyčkami a mohli jsme si první část našeho čvrtečního programu odškrtnout. Druhým bodem bylo vyzvednutí Denisova desetiletého bratra Kristiána, který se sice zpočátku trošku styděl, ale brzy se otrkal a stal se jasně nejaktivnějším členem naší včerejším večerem zmoženější party. Velmi mne uspokojila prohlídka jejich společné domácnosti, po které už nikdy nebudu tvrdit, že máme v Helu nepředstavitelný bordel. Další bod - výlet na nejvýznamnější pamětihodnost okolí – místní hrad. Na hradě bylo zavřené snad všechno, co se na hradě zavřít dá a tak jedinou naší radostí byl místní souvenir shop, kde jsme si koupili plyšové řemdihy a tak se zbytek dne odehrával ve znamení rytířských soubojů, což nebylo vždy úplně bezpečné /nejvíce to platilo pro ty, co se odehrávaly v autě/. K večeru jsme se dostali i k prohlídce Hannoveru samotného. Město samotné nic moc, nejvíce okouzlilo asi Tomfíka, ve kterém vzbudilo nostalgické pocity a se slzou v oku vzpomínal, jak přiváděl ke štěstí snad polovinu mladých dívek a žen na severní Moravě. Po několika hodinách historek, které by se nejvíce hodily po půlnoci na novu jsme byli snad všichni rádi, že v autě nás čeká nekonečná zásoba kouzelné flétny. Jedinou výhodou Tomfova básnění o ženách bylo, že mi pořád nepřipomínal, že jsem mu vypil celou jeho vodku, co jsem s ním prohrál v sázce a že tohle by ode mne jako od kamaráda nečekal, čímž se bavil zbytek dne. Posledním povinným bodem večera bylo dopravit Kristiána zase zpět domů. Tomfa už se po cestě těšil, jak vynadá Denisově sestře, jaký doma nechává bordel, ale realita byla taková, že na to, že jí bylo 13, vypadala hodně k světu, takže Tomfa hodně rychle měnil role – z role starostlivého otce do role, kterou jsme nazvali „nezastavitelná odpaňující mašina“. Takže chvilku nadával, proč mladá slečna nepomáhá mamince v kuchyni, pak plynule přešel na otázky, které porno je to pravé, aby hned vynadal Denisovi, jak ho mohlo napadnout kupovat jí je třináctým narozeninám vybrátor. Hanys se zatím bavil „psím curlingem“ /pouštění psů po parketách/a my ostatní jsme zjišťovali, kdo z jejích spolužáků nejvíc hulí a bydlí nejblíže, takže mladá slečna mohla být jenom ráda, že jsme se nezdrželi déle. Při zpáteční cestě mi Hanys vysvětlil, že jsem s nimi včera pobyl až do rána, takže jsem místo mozkem přiznávaných deseti hodin pospal dvě a hned se do mne zakousla hrozná únava. Dnešní návštěvu baru jsem tedy odmítl a rozhodl jsem se připojit k Lennymu ve spacáku. Noc musela být minimálně stejně povedená jako ta včerejší, alespoň podle bujarého veselí po příchodu soudě. Dozvěděl jsem se něco o tom, jak se kluci málem stali mistry Hannoveru v kulečníku, jak Tomfa málem dostal barovou židlí a spousty dalších zážitků se na mne valily ze všech stran. Veselí opadlo až když kluci zjistili, že není co pít. To naštvalo opět nejvíc Tomfu, protože se celou cestu nemohl s ostatními shodnout, jestli si dají vodku nebo třešňovici a velmi záhy zjistili, že při asi hodinové snaze rozmluvit Lennyho jsem jejich problém rázně vyřešil. Takže spát se šlo sice trošku dřív, ale vzhledem k zítřejšímu plánovanému odjezdu jedinně dobře.
Pátek nás opět přivítal krásným ránem a když jsme se všichni dostatečně rehabilitovali, vyrazili jsme kolem druhé směr Bochum. Za zvuků kouzelné flétny ubíhala cesta docela svižně, rušena byla akorát srdceryvnými výlevy, kdo má větší hlad. Igelitky plné sladkostí samozřejmě zůstávaly netknuté v kufru. Díky navigaci jsme cestou na hotel zabloudily jenom dvakrát a už jsme s Lennym vcházeli do slušně zařízeného pokoje se vším, co člověk potřebuje na tak náročném výletě. Byl jsem rád, že na mě nepřipadl Tomfa, který nemůže spát oblečený a tak se s ním občas člověk pod manželskou peřinou cítí trošku nejistě. Zvláště po včerejších výlevech jsem se o Hanyse trošku bál. Výhled z našeho okna nebyl nic moc, mnohem lepší to bylo u kluků, kteří měli za oknem úplné fotbalové hřiště dokonce i se zapomenutým míčem. Zábava dobrá, jenom by to na konci té střechy chtělo nějaké ploty. Naštěstí jsme stihli zakopnout míč dřív než zakopl někdo z nás. Na první pohled bylo jasné, že v hotelu bydlí dostatek magicářů, snad za každým třetím oknem byla vyskládána zásoba piv, takže s rozsáhlou střešní plochou úplná samooblsluha. Po sportovním výkonu jsme se rozhodli najít sajtu. Po Hanysově „Tohle zvládnem bez navigace, takovejhle kousek je přeci šůrovka“ jsme si cestu o dost protáhli, ale nakonec jsme se k místu určení přeci jen dostali. Tomfa plánoval sehnat nějakou partičku Čechů na draft, zatímco my ostatní jsme se šli registrovat. Hned po registraci se na mne sesypala banda místních sekuriťáků, něco německy pořvávali a ukazovali na braník v mojí pravici. Následně jsem byl vyveden a před sajtou mi bylo znakovou řečí naznačeno něco ve stylu, abych si pivo schoval ve křoví a pak si pro něj přišel, což by se mi ale mohlo podařit možná tak s nějakým německým patokem a ne s českou kvalitou. Mrznul jsem tedy nějakou chvíli venku před sajtou a představoval jsem si Tomfu, jak tam někomu v teplíčku určitě vykládá historky o našem hudebním kvartetu. Nakonec našel Tomfa ke společnému draftu Mistra, Hřiba a spol. a šli jsme si sednout do blízké pivnice doladit plány. Plány se dolaďovaly dlouho, leč nakonec se nedoladily. Naše hotely totiž byly vzdálené asi deset kilometrů a nenašel se nikdo, kdo by byl ochotný dělat řidiče. Domů jsme se tedy vraceli s nepořízenou, zato řádně přežraní, kdy jsem rancem gyrosu za pět éček rázně ukončil dvoudenní hladovění. Na hotelu se už vesele draftovalo, my jsme však jednotně nabídku na draft odmítli – hovnit někdy v jedenáct v noci německá děcka v kartičkách mi přijde hodně ujeté a zapluli jsme do vod Katanu. Tedy až na Tomfu, který zaplul do postele a jal se studovat spoiler Mirrodinu, aby věděl o čem se mu má zdát. Vydržel u toho celých 48 duetů kouzelné flétny, takže bylo jasné, že přípravu rozhodně nepodcenil. Na osadnickém poli se ukázalo, že rozšířenou verzi stále ještě ovládá Šumperský Šerif Chrochně, i když proti mistru světa, který shodou náhod taky bydlel u nás na hotelu a přišel i pozřít naší partii by to měl určitě ještě hodně netěsné. Spát se pak šlo velmi záhy, přeci jen zítra budou ležet playstationy všude, kam se podíváš, tak aby byla síla je ještě sbírat.
Pivo a bong je podle mne snídaně šampiónů budoucnosti, takže jsem si už po cestě v duchu otvíral mastikurčandy s foilovými Kothtíky v zádech. Snížení vstupného na 15E byla libovka, jelikož vezmeme-li v potaz, jak random jsou Sealed decky této edice /i Pavouk vyhrál PTQ o 500ti lidech/, tak jsem tušil, že s největší pravděpodobností 20E ušetřím. Navíc jsem krátce před turnajem zjistil, že můj slavný limited rating už nikoho nezajímá a že na svůj ostudný total rating budu mít ještě o jeden bye méně, než jsem zamýšlel. Nevím, jestli změna cen a vstupného lidi spíše odradila nebo přitáhla, nicméně se sešlo téměř 2000 nadšenců, takže se hrálo devět kol a pak ještě extra desáté, sice už po cuttu, ale ještě se Sealed deckem. To mi přišlo dost nefér, ale nebyl jsem tak ambiciózní, abych doufal, že se mne ještě desáté kolo bude týkat. Hned po ránu mě pobavila historka, kterak dal Ivoš přednost plzeňské chlastaččce před odjezdem na GP, takže si Juzám, Bůh a Míša Hebký museli shánět nový odvoz. Ten sice sehnali v podobě Bertíka, který se však zaskvěl svým očekávaným zpožděním a tak kluci dorazili do Bochumi až v sobotu nad ránem.Co se týče karet - otevřel jsem průměrný selaed deck, abych ho poslal vstříct davům a sám jsem dostal kousek dost podobný. Posuďte sami :
| Accorder´s Shield Sylvok Lifestaff Glint Hawk Origin Spellbomb Myrsmith Riddlesmith Glint Hawk Idol Perilous Myr 2 Iron Myr Gold Myr Copper Myr 2 Snapsail Glider Etched Champion Tumble Magnet 2 Chrome Steed Golem Artisan Glimmerpoint Stag Venser, the Sojourner Volition Reins Arrest | Ariok Edgewright Sunspear Shikari 2 Auriok Sunchaser Kemba´s Skyguard 2 Salvage Scout Plated Seastrider Bonds og Quicksilver Thrummingbird Screeching Silcaw Scrapdiver Serpent Stoic Rebuttal Bleak Coven Vampires Blistergrub 2 Contagious Nim 2 Tainted Strike Relic Putrescene Moriok Revear Corrupted Harvester Instill Infection Painsmith Carnifex Demon Assault Strobe Flameborn Hellion Furnace Celebration Goblin Gaveleer Oxida Daradevil Scoria Elemental Turn to Slag Shatter Galvanic Blast Acid Web Spider Bellowing Tanglewurm Blunt the Assault Carapage Forger Cystbearer 2 Tel-Jihad Fallen Wing Puncture Argentum Armor Saberclaw Golem Bladed Pinions Razorfield Thresher Trigon of Infestation Vector Asp Leader Myr Darksteel Sentinel Golem Foundry Sylvok Replica Moriok Replica Necropede Golden Urn 2 Grafted Exoskeleton Liquimetal Coating Razorverge Thicket Blackleave Cliffs |
Na první pohled nevypadal balíček nijak špatně, s každým dalším je to ale už horší. Bílá a modrá byly jasná volba, zelená nemá vůbec nic, černá má sice démona, ale žádné kvalitní zabíjení, o červené by se dalo uvažovat jako o splashové barvě kvůli galvanic blastu, Turn to Stag a shatteru. Říkal jsem si, že tak budu saidovat na decky s hodně raritami, ale nakonec jsem se ani do takových pater nedostal. Bílou a modrou nejenom, že pojí Venser, ale hlavně Riddlesmith a Myrsmith. Obsahuje také jedinné slušné zabíjení v podobě Arrestu a kradení. Nemohl jsem si stěžovat na nedostatek Myrů /dokonce jsem měl ještě pátého v saidu/ ani na špatnou křivku, ale s réry a zabíjením to bylo opravdu zlé. Artisan sice občas něco dokázal, ale jakmile soupeř ustál úvodní tlak, tak mi bylo jasné, že s druhým dobrým rérem půjdu pod kytky. Když jsem balíček později rozebíral s dalšími českými hráči, tak se mi nejvíc líbila Juzámova myšlenka přidat bílá dvoumanová letadla Sunchacery a hrát to na začínání co nejvíce do tlaku. Určitou variantou by byl i Infect, který se dokáže se správným draw prokousat přes ledaccos, ale chybělo více dvoumanových dropů zabíjení a alespoň jedna myška. Poslední možností bylo posílení lategame fáze za pomoci Argentum Armor, Darksteel Sentinela a Bladed Pinions, kterou jsem se ale rozhodně vydávat nechtěl.
Celkově bych balíček zhodnotil jako takový střední, tudíž jsem očekával výsledek kolem 5-3 drop. Zbytek naší posádky si to naotvíral výrazně lépe a vypadalo to tak ještě na celou neděli strávenou na německém území. První kolo mne od porážky ještě zachránil bye, ale do druhého jsem si už mohl jít pro nášup.
2.kolo
Christian Gruenenwald – WR
Nalosovali mne k celkem sympatickému Němci, se kterým jsme si i dobře popovídali, ač naše partie nebyly rozhodně dlouhé. Po první hře jsem moc nechápal, proč mě všichni přesvědčovali, abych nechával soupeře začínat, jelikož jsem dostal bomba – myrek – steeda - hastovací phoenix – zbořím spacák a nazdar. I přes svižný náklep jsem pořád věřil, že být na draw bude lepší, druhou hru se mi ale tato domněnka nemohla potvrdit ani vyvrátil, jelikož jsem se po mulliganu dostal trošku do floodku a při druhé raritě jsem složil zbraně... 0-2
1-1
3.kolo
Levin-Esra Oussalah – UB
V třetím kole jsem narazil na někoho s podobným balíčkem jako jsem měl já. První hru měl trošku více zemí soupeř a mně přišla bájná křivka zakončená Volition Reins, takže nebylo, co řešit, druhá už byl výrazně tužší boj. Ukázalo se, že Venser rozhodně není nějaký velký ukončovatel a celý zbytek kola jsme se bavili tím, že jsem ho poctivě nabíjel, soupeř zpátky projížděl a já jsem vždycky uždíbl nějakou tu damage pro mne. Ke konci mi pak ještě pořádně zatopili soupeřovi neblokovatelné 2/1čky a 5/5 had, kterého jsem devět kol udržel na uzdě magnetem a tak jsem se v nastavených kolech dopracoval ke svému prvnímu vítězství... 2-0
2-1
4.kolo
Tobias Brix – UW
Ještě jednou jsem si mohl soupeře vyškolit z manové křivky, tedy až po první hře, kdy jsem dostal Sunblast Angelem. Druhá se odehrávala v režii mého manafloodu spojeného s Myrsmithem a Artisan Golemem, takže jsem soupeře spolehlivě přeletěl i když ke konci se už casting costy jeho karet povážlivě zvětšovali. První kolo Shield s Hawkem, druhé kolo Idol, třetí kolo Glider, čtvrté kolo Steed a páté kolo Venser a bylo prakticky dohráno. Soupeř sice kontroval nějakým smetím a nějaká ta revoked existence přišla, ale proti takovéhle křivce to chce něco mýtického, aby se dala s Uwčkem porazit. 2-1
3-1
5.kolo
Mathijs Vageningen – WG
I páté kolo vypadalo dost dlouho nadějně, tedy alespoň prvních pět minut, co se mi nedostavil oponent. Potom přišel i s judgem se slovy, že minulé kolo napsal špatně výsledek, měl mít 4-0, ale holt to neuhádal a že můžeme jít na to. Balíček na 4-0 tedy rozhodně měl. V první hře mi ukázal dvojici Carapace Forgeru, nějakou artefaktovou výplň a pak tučnosti jako Molder Beasta a Alpha Tyranaxe, což na mojí drobotinu bohatě stačilo. Druhá dopadla mým vítězstvím, kdy jsem dal ve druhém kole Myrsmithe, udělal jsem si pár tokenů a přejel ho šťastným topdecknutím Vensera ruku v ruce s Volition Reins na Myr Galvanizera. Poslední hru vypadala situace dlouho nadějně, než se dostal k osmé maně na Tower of Calamities, zatímco já stále šetřil třetí modrou na Reins. S věží mi sklidil prakticky celý stůl, ale nakonec jsem si třetí modrou přeci jenom vyprosil a situace se začala obracet. Soupeř si však promptně líznul Disenchat a pak už věž svoje dílo dokonala. 1-2
3-2
Po pátém kole mě konečně vyhnal do ulic hlad, jelikož kariwurst s toustovým chlebem nevypadal vůbec lákavě. To, že nejsem jedinný, kdo si to myslí, jsem poznal hned u prvního stánku, který byl doslova obležen magicáři a jelikož do dalšího kola zbývalo ještě dost času, rozhodl jsem se pátrat dále. Asi za kilák cesty jsem narazil jak jinak než na kebab /přijde mi, že v Německu jsou jenom kebaby a bordely/, který byl úplně prázdný, tak jsem si dal párek a čekal co se stane. Šéf tam chvíli něco kuchtil a když už to vypadalo, že má hotovo, najednou přiběhla partička Němců, každý dostal igelitku a já měl smůlu. Nechtěl jsem se kvůli tomu nějak rozptylovat, tak jsem pokrčil rameny a čekal dál. Když se ale ta samá situace opakovala ještě podruhé, tak už mi došla trpělivost a šel jsem se šéfa poptat, jestli na mne náhodou nezapomněl. Byl jsem ujištěn, že ne a že na mne myslí od začátku. Nebyl jsem si tím tak jistý, když jsem si původně objednával párek na tácku a dostal zabalenou pizzu s kebabem, ale na hádání už nebyl čas, jelikož za pár minut začínalo kolo. Na sajtu jsem sice doběhl včas, ale najíst jsem se už samozřejmě nestačil, takže kusy kebabu nacházím v batohu ještě teď...
6.kolo
Xavier Paulis – RG
Poslední můj soupeř dnešního dne mi jasně naznačil, kde je moje místo. Po vyhraném hodu kostkou se rozhodl začínat a načal hru hned druhé kolo Embersmithem, což už prakticky rozhodlo. Půlka mojí ruky se stala bezpředmětnou a smrt v podání lehce přivybavených Forgerů s Steedů byla hodně rychlá. Ve druhé jsem sice úspěšně zaspacákoval Spikeshoot Eldera, ale dostal jsem další noční můrou – Ezuri´s Brigádou. S metalcraftem jsem věděl, že je po mně a tak jsem se snažil tlačit co nejvíc i za cenu nevýhodných výměn. Metalcraft tak soupeř sice nikdy neměl, ale nakonec přeci jen zůstal na dvou životech a ukončil tak moje působení v turnaji. Po hře mi ještě vysvětlil, jak špatně jsem to vlastně prý zahrál, což mě přesvědčilo, že na dropnutí je právě ten ideální čas. 0-2
3-3
Už před hrou jsem byl domluvený s Mistrem, který promptně dropoval už záhy po dvou bye, že dáme nějaký ten česko-moravský kontest v blízké pivnici. Zjistil jsem, že sehnat tak brzo dropující Čechy není žádná sranda, Bůh se šel radši po probdělé noci vyspat a tak jsme draftovali v dost kombinované sestavě. Do této chvíle jsem si myslel, že drafty s Mirrodinem jsou mojí silnou stránkou, ale dva drafty s celkovým skóre 0-6 mne nahlodaly, že tam asi ještě nějaké rezervy budou. Ještě že se draftovalo týmově, jinak bych ani nemohl být smutný, že jsem ráno stejně moc karet z backdraftu nenašel. S přibývajícím časem se pivnice plnila stále větším počtem dropujících Čechů a pivo za 2,50E s ruským standardem za 1,50E nechalo chladným jenom málokoho. Za povedený večer vděčíme hlavně Honzíkoví, který jako jeden z mála německy šprechtících přítomných, dokázal přesvšdčit servírku, aby se zavíračka protáhla z původní jedenácté hodiny až na třetí, takže zábava mohla plynout nerušeně dál. Nejvíc jsem tím utrpěl samozřejmě já, jelikož hotel jsem měl nejdál, navíc všichni z auta mi postoupili do druhého dne a měli tak pramelé pochopení pro moje alkoholické chutě. Uklidnil mě až Bertík, který mě přesvědčil, že u nich se vyspím úplně královsky, takže jsem svoji posádku nechal vklidu odfrčet. Nakonec to zas tak královské spaní nebylo, na asi metr široké chodbičče s mokrým ručníkem na zádech a s chrápajícím Bertíkem po pravici, ale až do ranního nastydnutí jsem to nepovažoval za vyhozených 32E. Méně už byli naším nočním příchodem potěšení další spící, zvláště Juzám pořád brečel, jak už dlouho nespal a že by se mu to na ten zítřek celkem hodilo. Myslím, že musí uznat, že oproti takovému GP Eidhoven se naše noční chovaní nebývale zlepšilo :)
V neděli jsem kvůli posunu letního času vstával až neplánovaně brzo a díky rannímu bombovému útoku na sajtě jsem na místo dorazil už na druhé kolo. To mě znechutilo a tak jsem se vydal s Míšou Hebkým hledat nějakou místní pekárnu. Po chvilce pátrání jsme sice jednu našli, ke vší smůle však v neděli zavřenou. Když jsme se vrátili na sajtu, tak už dopředu se nám Bůh s Bertíkem smáli, že bylo otevřeno a jenom jsme nedokázali najít vchod. Rozhodli jsme se tedy pro druhý pokus, tentokrát už autem. Dlouho se nám ho nepodařilo najít, až jsme zjistili, že stojí skoro před pekárnou, ale stejně jsem si ten kousek pro koláč a kolu dojeli. Při prvním pokusu o zaparkování jsme ale přišli na to, že neumíme i přes veškerou naší snahu zařadit zpátečku a tak zpátečka fungovala stylem, že když Míša zvolal „zpátečka“, tak jsem vylezl a musel přitlačit. Koláč to tak byl hodně těžce vybojovaný, ale s lítostí jsem zjistil, že ještě nemám žaludek připravený na pevnou stravu a než jsem na koláč dostal znovu chuť, tak už mi ho Tomfa snědl. Alespoň se čas posunul už do prvního kola druhého draftu, takže čas odjezdu se zase o něco nachýlil. Aby se neřeklo, že jsem jediný nic nevyhrál, rozhodl jsem se beatnout pár Pro o pár boosterů. S fritkou s dílny Petiho Brožka to šlo samo a za 6-0 jsem si alespoň odnesl dva draftsety. Zvláštní bylo, že mezi přítomnými Pros byla většina Čechů a i řadách vyzyvatelů byla Čechů určitě dobrá polovina. Levné boostery prostě u nás pořád frčí. K tomu jsem ještě zvládal sledovat Tomfovu odstrašující hru, na kterou však soupeři nenalézali odpověď a Tomfa se i přes dvě kardinální minely v posledním kole probojoval na krásné devatenácté místo, z čehož bude krom těch sluchátek do uší i nějaký ten walkman navíc. Každopadně velká gratulace, na to, že to pro Tomfu bylo v sobotu v podstatě prewiew, tak rozhodně parádní kousek /další ukázka toho, jak moc jsou Sealed decky s touto edicí random :) /. Trošku více smůly měl rozhodně znalostmi nabitější Hanys, který vyválčil pěkné 68.místo, leč čtyři fleky od sluchátek. Lenny nezahájil druhý den dobře a to měl balíček z prvního draftu přímo neskutečný a tak se od něj štěstěna odvrátila a skončil kolem 120. místa. Jediný, kdo se z oněch dvou tisíc lidí nepotkal na Gpčku se smůlou byl Juzám, čímž mu samozřejmě gratuluju k vítězství.
Zpáteční cesta probíhala velice svižně, jak jinak než za zvuků kouzelné flétny, jen už ne tak v poklidném duchu a byla proložena i několika hádkami, z nichž nejvážněji se vyvinuly ty „V jakém McDonaldu zastavíme?“ a „Co budeme dělat po přijezdu do Prahy?” Obě ale nakonec skončily nečekaným smírem, všichni jsme se najedli k obrazu svému, Prahu jsme projeli křížem krážem podle dohodnutého plánu a rozcházeli jsme se už s dobrou náladou s tím, že se potkáme zase v pátek při odjezdu na Šumperákon. Takže na Moravě nashledanou…
Melda
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.
Goblin sem, Goblin tam, Goblin, kam se podívám
Ahoj, zajímavé počtení. Pár sbírek mtg karet mám také, naštěstí pro mě se jedná o již uzavřené sady typu Ice age, The Dark apod. Hodně...
všechny komentářeNejlepší sběratelské karty současnosti
Tipl bych si, že Pokémonů se prodá víc než Magicu, takže jsou populárnější. I když je u nich rozhodující sběratelský aspekt víc než herní.
všechny komentářeJak na PreModern balíček levně?
Mně se nezdá příliš "drahý" ani Pitrack...obvykle se tam teda hrají čtyři fečky a jeden až dva Ensnaring bridge, a samozřejmě záleží, jaké...
všechny komentářePondelí s Komandérem - mocní Eldrazi
Dakujem za prijemny komentar. S tym Sol Ringom som to myslel tak zartovne, pretoze kto ho nema v baliku, ten akoby ani nezil :) podla...
všechny komentářeBěžní "try-hardi" a jejich pozice v karetní hře MtG
Mas uplnu pravdu, som si ich doplietol :) Vsetko co o MtG viem, ma naucil prave Lukas, cize mam k nemu obrovsky respekt. Ale viem si ho...
všechny komentářeStředeční výhledy 17/2024
UPDATE: Kvůli mým cestovním povinnostem (paradoxně cestě do Prahy :-)) vyjdou příští Výhledy o týden později, tj. 2. října. Pro doplnění...
všechny komentáře