Od zelenáče k Nováčkovi roku

O Lino Burgoldovi

Lino je Nováček roku 2009 z Německa, který má na kontě několik pozoruhodných výsledků:

• Člen klubu profesionálních hráčů úrovně 6
• Vítěz Grand Prix Hanover
• Dvě Grand Prix Top 8
• 32 celoživotních pro bodů

Je neuvěřitelné, že tohle všechno se stalo v jednom roce. Před necelým rokem jsem se dostal poprvé do druhého dne Grand Prix. Přináším vám příběh mé cesty k titulu Nováček roku, který je rovněž obrazem uplynulé sezóny a poučným příkladem.

Grand Prix Rotterdam

Před rokem jsem se konečně dostal do druhého dne na Grand Prix Rotterdam, které se hrálo ve formátu sealed deck Alara bloku s Confluxem A to jsem byl se skóre 2-2 na pokraji vyřazení. Byl to dobrý pocit, bohužel jsem ale druhý den nedosáhl na placené pozice. To mi však nevadilo - i druhý den byl větší úspěch než jsem čekal.

Změnu pro mě znamenala až nadcházející kvalifikační sezóna ve formátu extended (podobně jako teď). Hrál jsem celkem nezajímavý Dragonstorm, který bych si vzal na Grand Prix v Hanoveru, kdyby týden před jeho konání nedošlo na PTQ ve Švýcarsku k jistému incidentu. Nešlo o nic velkého – Zašlapal mě do země Frogmite s Arcbound Workerem, zatímco můj hrob obsahoval tři Peer through Depths, playset Ponderů a Serum Visions doplněný dvojicí Vendilion Cliques (obě cílily mě). I přes všechna tahle kouzla jsem za celou hru neviděl jediný Dragonstorm, ba dokonce ani obyčejného draka.

Grand Prix Hanover

Toho dne jsem se rozhodl, že na Grand Prix si vezmu jiný balíček. Jeden můj přítel dost chválil elfy, s kterými se těsně nedostal mezi nejlepších osm na PTQ, a to přesto, že na turnaje moc nechodí a jednalo se o jedno z jeho prvních PTQ.

Půjčil jsem si je a vyrazil s nimi na Grand Prix. Ačkoliv jsem měl jisté představy o metagame, formát jsem neměl téměř vůbec natestovaný. Dokonce jsem ani netestoval svůj balíček, který patřil k těm nejnáročnějším v daném formátu. Perfektně jsem rozuměl pravidlům a principům hry, ale balíček jsem pilotoval příšerně. Věděl jsem, jak kombo funguje a co mám dělat, ale v širším měřítku jsem dělal chybu za chybou. S jejich hromaděním jsem začal už ve druhém kole (první kolo jsem měl bye) soubojem se soupeřem ze čtvrtfinále. Našel jsem si Regal Force pomocí Summoner's Pactu, ale vrátil jsem špatného elfa a nebyl jsem proto schopen ho v tom samém kole zahrát (a samozřejmě díky paktu ani příští kolo). O devět kol později jsem jako neporažený se skóre 10-0 nezaplatil Pact a prohrál nejen hru, ale i souboj. V chybách, ale i vítězstvích jsem pokračoval i nadále. Za zmínku stojí semifinálový soupeř, který prohrál hru zatímco jsem byl na toaletě (příjemná cesta jak v souboji zvítězit…) a skoro bye ve finále.

Nevím jak, ale vyhrál jsem Grand Prix, kde jsem si nejen nezasloužil vyhrát, ale ani se dostat do peněz. To mě opravdu dostalo. Celý ten turnaj byl jeden velký vtip vysmívající se Magicu a všem dobrým hráčům. Ale já vyhrál, kvalifikoval se na Pro Tour, skončil v penězích (díky Německým zákonům však žádné peníze nevyhrál) a také se kvalifikoval na mistrovství republiky. Přínos získaných Pro bodů na začátku sezóny jsem si uvědomil až mnohem později. Tehdy to pro mě bylo PTQ a NQ v jednom - a na těch jsem do té doby neprošel ani do finálové osmičky (no dobrá, skončil jsem osmý na NQ o rok dřív, když jsem ve svém sealed decku hrál tři Kitchen Finkse…).

A tak tahle podivná shoda náhod byla počátkem všeho. Na Hawaii jsem se nedostal do druhého dne, ale co na to říct - jednalo se o Bloodbraid Elf block constructed, které štvalo všechny. Tam jsem se také poprvé setkal s Joelem Calafellem. Tím pro mě Pro Tour skončila. Na jedno jsem se kvalifikoval, ale selhal jsem a byl jsem zase ze hry. To, jak daleko se mohu se svými 12 Pro Tour body dostat, si Joel uvědomil mnohem dřív než já. Do teď lituji, že jsem "jen pro případ" vynechal GP Brighton, což Joel opravdu nechápal.

Mistrovství republiky

I přes svůj úspěch jsem byl ze hry. Ale na mistrovství republiky jsem byl stále kvalifikován. O rok dříve jsem skončil sedmnáctý. Abych se mohl znovu podívat na Pro Tour, potřeboval jsem se dostat do finálové osmičky, což jsem ale neočekával. Kdybych se dostal do osmičky, musel bych přeskočit Austin, abych mohl hrát na Mistrovství světa.

No a skončil jsem třetí. A poprvé jsem cítil, že tohle umístění jsem si zasloužil. Pořád jsem dělal hodně chyb, dokonce jsem si je i uvědomoval. Abych skončil na třetím místě, musel jsem vyhrát téměř nevyhratelný souboj na tři vítězství. I přesto jsem byl spokojen se svou hrou. A tehdy jsem si také uvědomil, jak dobré ty získané Pro body jsou. Byl jsem totiž najednou kvalifikován na všechny turnaje této a nadcházející sezóny. Lidé kolem mě začínali mluvit o tom, že se stanu Nováčkem roku, i když většinou spíš jen v žertu. Copak bych vážně mohl?

Grand Prix Praha

Se svým výkonem v Praze jsem byl skutečně nespokojen. Prohrál jsem těsný souboj o druhý den se Samem Blackem díky hloupé chybě. Ještě hůř dopadl jeden můj přítel, který se po famózním startu 6-0 do druhého dne také nedostal, uhrál 6-3. Na tu sobotní noc si ještě pamatuji - rozhodně jedna z nejsmutnějších v mém životě, protože ten den se pokazilo hodně věcí. Celou cestu do centra jsme šli mlčky. Kamarád byl podstatně naštvanější, ale to bylo jedno. Druhý den se mi nepodařilo najít všechny karty potřebné k účasti na PTQ, takže jsem ho vynechal (Skoro celý den jsem prospal na místě…). Kamarád hrál bez nejmenšího zájmu a přesto PTQ vyhrál. Myslím, že si ani neuvědomoval co se děje, dokud s překvapením nezjistil, že je ve finále.

A proč o tom mluvím? Protože díky tomuhle úspěchu jsem nejel do Austinu sám a měl jsem tak hned lepší náladu.

Pro Tour Austin

Na Austin jsme se poctivě připravovali. A opět se mi nepodařilo dostat se do druhého dne, když jsem draftoval nejhorší možný archetyp (černo-červený) místo své obvyklé zelené ;). Podobně jako v Hawaii jsem to nebral nijak tragicky… Ale můj přítel, s úplně stejným konstruovaným balíčkem (včetně zasněžených zemí) jako já, skončil na dvanáctém místě díky podařenému skóre 5-1 v limited části. To bylo důkazem, že jsem byl připraven hrát Magic na nejvyšší úrovni.

Grand Prix Paris

O pár týdnů později jsem skončil třetí na největším Grand Prix všech dob, které se konalo v Paříži. Díky tomuto umístění jsem začal věřit, že bych se mohl stát Nováčkem roku. Nejvíc mě potěšil fakt, že jsem uhrál dobrý výsledek ve formátu, který hraju (osobně se považuji spíše za limited hráče; u nás ve městě se každý týden draftuje, constructed se nehraje nikdy). A i když jsem se snažil turnaj vyhrát, nadraftoval jsem balíček, který šlo jen stěží považovat za průměrný. Proti soupeři v semifinále jsem dokonce odsidoval všechny své hory, protože hrál čtyři Cliff Threaders (ale nechal dvě Inferno Trapy s Kazandu Refuge a Expedition Map). Prostě mi nebylo přáno.

Mistrovství světa

Dobrý výsledek před Mistrovstvím světa vylepšil mou náladu. Přítel, který byl se mnou v Austinu, se také kvalifikoval (díky hodnocení), ale musel studovat a nemohl se věnovat testování. Já testoval jen trochu, ale přesto jsem si uvědomoval, že mistrovství bude další turnaj ve znamení Bloodbraid Elfa. Tentokrát jsem se ale na stranu Jundu  přidal, neboť dokázal porážet téměř každý jiný balíček.

Na Extended jsem se rozhodl vzít drobně upravený balíček, který jsem hrál v Austinu. Mistrovství byl zatím ten nejzábavnější turnaj, na kterém jsem byl. Atmosféra byla podobná mistrovství republiky, jen vše bylo větší, zábavnější a soutěživější. Se svou volbou pro constructed jsem byl spokojen, uhrál jsem 4-1-1 v Extended, 4-2 ve Standardu jednotlivců a 3-1 v týmovém Standardu, když jsem prohrál asi tři mirrory a stejný počet jich vyhrál. Nejvíc jsem si užil týmovou část mistrovství. Potkal jsem spoustu nových lidí a díky týmu jsem měl vždy fajn parťáka poblíž. Jen chyběla skvělá tečka, kterou by byla účast v týmové top 4, kam jsme se bohužel nedostali hlavně díky našemu (a obzvláště mému) slabému výkonu v závěru limited části. Je pěkně trapné skončit třetí na největším GP ve formátu, nadraftovat silný balíček obsahující čtyřikrát Ondu Cleric, dvakrát Oran-Rief Survivalist, dvakrát Turntimber Ranger, dva další alíky a dva Kor Skyfishery a přesto zahájit druhý den se skóre 0-2-1. Nakonec jsem ale uhrál 9-7-2 a dostal se tak do top 200. Na top 4 v týmech nám scházel jeden bod a lepší pomocné. Nakonec jsem si tak na své konto připsal šest pro bodů a měl díky tomu přesně o jeden bod víc než můj soupeř v souboji o Nováčka roku. Navíc jsem si zajistil úroveň šest na příští sezónu. A tak se mi nakonec podařilo stát se Nováčkem roku. Rok 2009 byl bohatý na události a je celkem zábavné se ohlédnout za jeho začátkem, kdy jsem se o nějaké pro body nestaral a nevěřil, že dokážu svůj úspěch někdy brzy zopakovat.

Poučení

Ten rok je už minulostí, a ačkoliv byl bezpochyby úspěšný, je čas zhodnotit, co jsem se naučil, co se ještě naučit můžu a jaké dobré rady vám díky němu můžu dát!

Tak za prvé je potřeba nějaké to štěstí. Jeho množství je nepřímo úměrné tomu, jak dobří jste. Ale pokud se pokoušíte o první úspěch - třeba i o zisk titulu Nováček roku - je těžké to zvládnout jen díky schopnostem. Tohle platí pro každý turnaj, který jste vyhráli; pokud nepřijdete s něčím převratným, pak každá výhra v sobě obsahuje trochu toho štěstí, i kdyby se jednalo například o Grand Prix. Ale počáteční naskočení do vlaku vyžaduje ještě o trošku víc štěstí. Jakmile ho máte, získáte podstatně větší sebejistotu, a díky tomu jste schopni se podstatně zlepšit. Alespoň u mě to tak fungovalo.

Určitě jste četli spoustu článků, které říkali "Pokud nejste v pohodě, nehrajte". Hra vás musí bavit, chcete-li být úspěšní. Když se ohlédnu za svými výsledky, mohu tohle tvrzení plně podpořit. Vždy se snažím si hru užít a je to na mě poznat, i mezi hrami; pokud se nebavím, je to na mě poznat také (a to obzvlášť v případě, že hraji proti nějakému pomalému kombu, například Time Sieve). Tím samozřejmě ztrácím svou pokerovou tvář, ale podle mě se to rozhodně vyplatí.

Musím ale také připomenout výkon mého přítele, který vyhrál PTQ díky naprosto lhostejnému přístupu. Myslím si, že jak přístup "bavím se hrou", tak  "mě je to šumák" mohou vést k ošidnému stylu hry typu "autopilot". Pokud se bavíte, více si věříte, zatímco při špatné náladě hrajete spíše mechanicky. Rozhodně je lepší se hrou bavit, když už nic jiného. Ale nemyslím si, že je potřeba vynechat PTQ jen proto, že nejste v náladě. A ještě jedna rada: Když už hrajete v zombie módu, ujistětě se, že hrajete nejlepší balíček formátu. Obvykle tohle neříkám, ale pokud chcete hrát tímhle stylem, je to jediná cesta vedoucí k úspěchu.

Je třeba si také zmínit, kolik chyb jsem dělal a stále ještě dělám. Nikdy jsem se nepovažoval za někoho, kdo se rychle učí a snadno přizpůsobuje. Tuhle hru hraji už hodně dlouho a obvykle věřím svým smyslům. To je také důvod, proč jsem byl v Praze tak naštvaný. Udělal jsem hloupou chybu, která mě stála druhý den. A vím, že podobnou chybu ještě někdy udělám. Nebyl jsem dost dobrý, abych vyhrál, a poznal jsem své hranice. Vím, že většině svých chyb se můžu vyhnout, když se budu dostatečně soustředit. Soustředění mi moc nejde, zato moje intuice je výborná. ;)

Další lekcí je: Nepodceňujte se. Musel jsem uhrát jeden dobrý výsledek za druhým, abych se přesvědčil, že si je opravdu zasloužím. To, že jste minule dopadli špatně, neznamená, že nemůže tentokrát dopadnout lépe!

Tou nejdůležitější věcí, kterou jsem se naučil, je: Mějte své přátele poblíž, ať už před turnajem během testovaní, tak i během turnaje. Neznamená to, že by tam měli být a povzbuzovat vás (i když by to dělat měli!), ale vědomí, že nejste sami, vám pomáhá zlepšit náladu (nikdy jsem na turnaji nebyl úplně sám; ale vzpomínám si, jak jsem se netěšil na Austin, dokud jsem nevěděl, že tam pojede někdo se mnou; navíc čím víc lidí znáte, tím víc si turnaj užijete); pokud spolu tvoříte tým, je to ještě lepší - jednak soutěžíte i mezi sebou v týmu a jednak můžete lépe testovat. Být součástí týmu vede navíc k odpovědnější hře – musíte dbát na dobrou pověst týmu! Toho jsem si všiml během své účasti na mistrovství světa: Touha zvítězit je větší, protože hrajete nejen za sebe, ale i za své kolegy z týmu. A to je fakt síla. Navíc se od týmových kolegů můžete lecčemu přiučit, obzvláště když jsou lepší než vy. Protože vás znají, mohou vám poradit lépe než ostatní.

A to je vše z minulého roku i tohoto článku. Ať se vám daří, bavíte se a hodně štěstí!
Váš Lino

Originál "From Rookie to Rookie of the Year" přeložil Miroslav "Jacomo" Řezanina. Překlad byl uveřejněn na základě spolupráce se serverem Blackborder.com.

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.