Ostatní
Planeswalkeři nad Brnem, aneb kvalifikace na MČR
Když jsem v roce 2007 psal report z preview Lorwynu v jižanských metropolích, bylo to v přesvědčení, že je na hodně dlouhou dobu (ne-li napořád) tím posledním. Nevím do jaké míry lze cca tisícovku dní považovat za dlouhou dobu – nicméně před několika měsíci mě v přechodném pominutí smyslu napadlo, že bych se k M:TG mohl zase dočasně vrátit. Jak jinak, než kvůli rychle se blížícímu Mistrovství České republiky (dále jen MČR), které představuje nepochybně velké lákadlo snad pro každého z nás.
Co se mých dosavadních úspěchů v tomto směru týče: zatím se mi podařilo postoupit každý rok, kdy jsem o účast opravdu stál. Na všechna MČR jsem následně přijel s Controlem vlastní konstrukce (žádné kopírování) a vždy se s ním i dostal do Top 64. Zatímco deckbuilding byl dřív mojí nejsilnější stránkou, mnohem horší je to už s draftováním. Limited sice mezi mé oblíbené formáty patří, jenže turnajů tohoto typu se u nás vesměs pořádalo pohříchu málo.
Letos byl tou zdaleka největší překážkou na cestě ke kvalifikačnímu slotu fakt, že jsem vůbec netušil co všechno se na současném Standardu vlastně hraje. Odevzdaně tedy zapínám notebook a začínám prozkoumávat tématicky relevantní webové stránky. Fascinovala mě zvláště Emeria, The Sky Ruin. Poskládat kolem ní balíček mi nedalo moc práce - jenže z jeho originality jsem se radoval jen do té chvíle, než si prakticky totéž vzalo pár lidí na North Island Open 2010 (doteď marně přemýšlím, zda jsem v rámci on-line testingu náhodou nehrál i s Tomem Powellem :). Navíc - nejen Spreading Seas či Goblin Ruinblaster jsou na Emerii poměrně nepříjemnou odpovědí.
Naštěstí se pak ve Středečních výhledech na CMUS objevil odkaz na první verzi Planeswalkerů od Lewise Laskina. Dlužno dodat, že k jeho sférochodcům jsem ale nejprve zaujal postoj spíše skeptický. Nu, asi vás teď zajímá co přesně se mi nezdálo. Takže:
1) jediná hora v maindecku - osobně chci mít možnost seslat Ajaniho alespoň dvakrát
2) Martial Coupy bez urychlení ala Everflowing Chalice nejsou to pravé ořechové
3) Divination leckdy bývá tou vůbec nejzbytečnější kartou
4) 2 x Day of Judgment nestačí
5) Control s U bez counterování v základu.....?
Nějaký čas jsem pochopitelně Planeswalkery aktivně testoval a praxe byla podobná jako teorie – na Martial Coup jsem vyhrál (rozuměj „vůbec ho seslal“) asi jednou. Extrémně často postrádám Negate. Pár her prohrávám kvůli nevhodnému fetch landu, kdy chyběla v lepším případě druhá modrá na Jace a v horším případě druhá bílá na většinu klíčových kouzel. Proto se rozhoduji počet fetchek alespoň trošku zredukovat a přidat na chuť Expanse (ano, vím přirozeně že mě při nevhodném draw můžou zpomalit - ale lepší být pomalejší, než mít colorscrew podpořené eventuálním Spreading Seas). Zatím se zdá, že úvodní ruka typu Island + Expanse + Glacial Fortress je ve srovnání s Island + Scalding Tarn + Glacial Fortress lepší.
Naštěstí většinu z výše zmiňovaných věcí si ve světě mezitím uvědomili i jiní hráči a verze Erica Clarka (vítěz National Qualifiers Mississippi) tak pro mě nakonec byla jasnou volbou. Věřím totiž tomu, že když balíčky stavíte poctivě a přihodíte další Moutain + Day of Judgment, lidé to ocení... Potřebu zařadit 3-4 Negate do maindecku jsem cítil už dávno. Lightning Bolty (místo Coupů) jsou pak Ericův tech. A rozhodně ne špatný. Dostřelí nepřátelského sférochodce, eliminují Dauntless Escort (Path také nemáte v ruce pokaždé) atp.
RoE Gameday a kvalifikace na MČR
Den před kvalifikací se koná RoE Gameday, kde ještě zkusmo hraji původní Lewisovu variantu a po prohraném mirroru končím na 2. místě. Za zmínku stojí i rozpačitý výkon proti U/W Controlu. Právě ten mě definitivně utvrdil v přesvědčení, že do sideboardu chci minimálně 4 x Luminarch Ascension. Pět kusů by bylo určitě lepších, jenže co když si toho rozhodčí všimnou? Lepší nic neriskovat... :) Co mě na RoE Gamedy naopak potěšilo byl protivník s Fritkou, který se v podstatě sám „zabil“ Manabarbsem.
Mimochodem - nemohu být překvapen zjištěním, že firma Blackfire svou práci odvádí stále stejně mizerně a slibovanou promo kartu tudíž nikdo z registrovaných účastníků turnaje nedostal. Natož pak Top 8. Jen pro úplnost podotýkám, že toto je v přímém rozporu s větou „každý hráč obdrží promo a pro nejlepších 8 další speciální promo které je k dostání pouze při této příležitosti..." bla bla bla, citováno z webu Černého Rytíře. Jedna dobrá duše (které tímto děkuji) mi alespoň půjčila třetího chybějícího Jace a v neděli se tak mohlo jít konečně na věc.
Na místo konání dorazilo cca 50 zájemců o 12 slotů, což znamená 7 kol bez Top 8. Poznámky k dispozici nemám a ač jsem (na rozdíl od preview Lorwynu) tentokrát nebyl pod vlivem démona alkoholu, jména všech soupeřů mi bohužel přesto v paměti neutkvěla. Tiskárna navíc vypověděla poslušnost (i do křemíkového nebe vede jen jednosměrka – a proto vás tímto nabádám, zálohujte pravidelně svá data!), načež vznikl Chaos a z Chaosu povstal Dav. Dav rychle vytvořil nátlak na stolek s tiše poblikávajícím notebookem a nechybělo málo, aby stanoviště organizátorů převálcoval úplně. Za takto náročných podmínek se mi ovšem už nic zjišťovat dodatečně nechtělo...
1. kolo UBR
Sedraxis Specter, Terminate, Spreading Seas etc. Úvodní hra byla celkem zábavná. Manaflood na obou stranách. Zoufale jsem se snažil propracovat k něčemu, co by mělo v pravém horním rohu natištěný jakýkoliv libovolný casting cost. Prvního Planeswalkera ale pokládám snad až někdy v 15. kole (přesně jsem to raději nepočítal, prášky na uklidnění mi podezřele rychle ubývají i tak). Prostě bída a utrpení. Naštěstí soupeř na tom není o moc líp a především nemá žádnou adekvátní odpověď na Gideona (Sorin Markov to nezachrání). Na potenciálně nebezpečné Blightningy se už samou netrpělivostí třesou mé nadržené Negate. Ve druhé partii pro změnu vesele mulliganujeme, jenže mě pak na rozdíl od protihráče poctivě chodí země + asi dvě Spreading Seas jako bonus. Beztak je to znovu primárně o nezastavitelném Gideonovi, který lehce dokráčí pro tři body.1-0-0
2. kolo U/G Polymorph
Polymorph by měl být v podstatě jasný autowin, pokud neděláte zbytečné chyby. Jako například já. Awakening Zone bleskově schovávám pod Oblivion Ring. Na první Polymorph reaguji Pathem, ovšem nabíhám si do rušení a tak mi nezbývá, než obětovat i druhý Path. Chvílí mě opižlavá země oživená pomocí Wind Zendikon. Nebudu vás dlouze napínat - nakonec tam toho Emrakula stejně procpal, jenže to už mám ve hře mj. Gideona i Ajaniho. Oblivion Ring na ruce, spousta životů a můžeme jít na další i navzdory přítomnosti mocného Eldrazi. Co se odvěty týče, tak Luminarch Ascension ve druhém kole je podle všeho dobrý (zato oba Lewisovy Meddling Mágy asi brzo ze sideboardu vyřadím – vůbec se jim nechce zapojovat do hry) a armáda složená ze samých 4/4 white Angel creature tokenů ještě o stupeň lepší. I když za obě hry jsem nezahlédnul Negate ani koutkem oka, balíček přesto nezklamal
2-0-0
3. kolo Fritka
Fritku odjakživa bytostně nesnáším (hraji prakticky jen U/W/x kontrolní balíčky a pro ty zpravidla bývá nepřekonatelným problémem – kdysi blahé paměti s MegrimGo jsem proti červenému peklu nevyhrál snad jediný vzájemný duel). Tentokrát si ale docela věřím a i vývoj situace na stole mě naplňuje optimismem. Oba zápasy úřadovala dvojice Vengeantů. Položím, vystřelím za tři, nechám Ajaniho zabít (tuhle pasáž bych pravda nejraději přeskočil, ale co nadělám...) a hned v následujícím kole vytáhnu dalšího. Přidám si šest životů, zbavím se otravné havěti jako Plated Geopede + blesků, které bych později nejspíš dostal do hlavy. Co víc si přát. Možná jen lepší znalost nových karet – podivnost jménem Unstable Footing mi vůbec nic neříká. A i kdyby říkala, stejně by mě nenapadlo, že si jí někdo dobrovolně zapíše do decklistu. Tím pádem ale po sideboardování vtipně přicházím o Kor Firewalkera, blokujícího Geopedu - dál už je však partie plně v mé režii.
3-0-0
4. kolo Petr Martínek
Ze čtvrtého kola jsem vcelku nervózní. Vím, že v případě vítězství mě o kvalifikační slot už asi nic nepřipraví a proto s napětím čekám, proti čemu vlastně nastoupím. Další Fritka, výborně! Partii č. 1 ale prohrávám, když se na čtyřech životech v Petrově upkeepu zatapuju a vyplýtvám Negate na Staggershock, vracející se po vzoru bumerangu ze záhrobí. Oponent si pěkně topdeckne druhý Lightning Bolt (měl předtím jen jednu kartu). Těžko soudit, jak by se to jinak vyvíjelo dál (na stole byl mj. Vengeant a v ruce další Negate). Snažím se poctivě zachovat paniku a nasazuji účinnou ochranu v podobě perfektní Wall of Denial (možnost protržení zanedbatelná). Sideboard dodává i nezbytné Flashfreeze a Firewalkery. Vzhledem k Petrově problémům s manou je v partii č. 2 vlastně ale ani nepotřebuji.
Partie č. 3 je skutečně zajímavá (Path to Exile na vlastní Wall of Omen kvůli akutnímu nedostatku many etc.). Postupně se mi daří seslat dva Firewalkery ze tří. Petr se nicméně rozhoduje, že nastal nejvyšší čas přestat trápit mé těžce zkoušené nervy a ukazuje Manabarbs. Následuje bolestivá Chandra Nalaar, která mi momentálně stejně nevadí (18 životů, přičemž blesky jsou díky Firewalkerům silně oslabeny) a když si po pár kolech/útocích pro změnu také topdecknu vlastní Lightning Bolt, vím už, že dosáhnu prakticky neodvratitelného vítězství jen o něco rychleji. Prosil bych tímto všechny fritkaře o více Manabarbsů v sideboardech...
4-0-0
5. kolo Rostislav Joška (alias Dr. Fumanchu)
A je to tady. Dal bych okamžitě remízu, jenže Rosťa jaksi dvanáct bodů nemá. Navíc si na kvalifikaci jako jeden z mála přinesl Mythic Conscription a jestli mám z něčeho respekt, tak přesně z této konstrukce. Nezastaví ho ani mulligany (zvláště topdeck Sovereigns of Lost Alara mě pobavil... v té chvíli jsem už měl silný pocit, že hra je naprosto pod mojí kontrolou). Abych to zkrátil, vlastně jsem vůbec nic nepředvedl a protivník si v klidu dovolil i věci jako Eldrazi Conscription z ruky. Pro jistotu podotýkám, že jsem ho schválně vážně vyhrát nenechal. Byť z jednoznačného průběhu obou partií by to nezaujatému pozorovateli možná i tak mohlo připadat...
4-0-1
Kýžených remíz se dočkám až v předposledním + posledním kole a se čtrnácti body končím na celkovém 9. místě (4-2-1). Předcházelo tomu komplikované počítání. V 6-tém kole mi soupeř tvrdí, že remíza nic neřeší a oba prý pak musíme vyhrát. Z matematiky jsem svého času pravda získal zápočet, ale to lze považovat jen za velmi pádný důkaz neexistence jakékoliv vyšší spravedlnosti (svým způsobem mi to občas na přednáškách, konferencích atp. značně usnadňuje vzájemné výměny názorů se stoupenci tzv. biblického kreacionismu – jakmile oni vytáhnou kapesní Bibli, já zase bleskově tasím index s inkriminovaným zápočtem). Jelikož si obvykle neporadím ani se zadáním typu 7 x 8 a kalkulačku u sebe zrovna nemám, rozhodnu se spolehnout na Rosťu. Ten ostatně už po našem matchi nadšeně vykřikoval cosi o tom, že teď potřebuje jen ten jediný bod a může konečně v klidu odjet. Má to háček – zatímco já jsem na základě jeho propočtů nakonec přesvědčivější, on sám hrát musí. Život je někdy krutý.
V kole sedmém už mi dvanáctibodový Zelenáč nabízí remízu sám od sebe. Při bližším prostudování pairingů však zjišťuji, že někde v matrixu musí být chyba – Zelenáč totiž až doposud vždy používal jiné křestní jméno. Chvíli nad vzniklou situací rozvažuji a po očku sleduji, zda se v okolí náhodou nepohybují také dvě stejné kočky. Vysvětlení je ale prosté, jde o Zelenáčova bratra. Dáme si spolu alespoň jednu zkušební partii a já prohrávám na Open the Vaults. Což bych měl přirozeně negovat. Což ale nejde, protože navzdory mohutnému Jacebrainstormingu není zase Negate skladem Ani Day of Judgment. Domů nicméně odcházím spokojeně se třemi boostery v kapse a především jedním kvalifikačním slotem. Důležité je, že se mi opět podařilo snadno dosáhnout hlavního cíle a vybojovat si účast na letošním MČR na domácí půdě. Na shledanou v KD Ládví!
George
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.
