Report z Grand Prix Bochum

Tak je to tady. Před časem jsem si dal tu práci a počítal svoje autorské počiny pro CMUS. Tohle je  pěkně kulatý stý článek. Chtěl jsem napsat stý report, ale není to pravda, protože jsem zcela výjimečně napsal i několik málo článků týkající se historie, konstrukce a podobně. Každopádně reportů byla naprostá většina a tímto děkuji všem, kteří věnovali svůj drahocenný čas a přečetli si byť jen část některého.  Prvním z nich byl report z MS v Brusselu  v roce 2000, tedy před deseti lety. Toliko na úvod.

Vlastně poprvé se letos chystám na GP. Tak nějak nebyl čas, nebo nevyhovoval formát. Původní předběžná sestava posádky se několikrát změnila, až nakonec zcela zanikla a hrozilo, že nepojedu nikam. I ustrnulo se srdce posádky Pobiho (Jakub Pobis), kterou kromě něj tvořili ještě Pavouk (Martin Podlaha), Jorge (Jirka Netrefa) a Sid (Zdeněk Hrdlička) a vzali mě do auta. Nakonec se ale Sidovi zdálo nepohodlné jet v pěti a sehnal dost dalších zájemců, takže se vypravil vlastním autem. Vyrazit se mělo v pátek z Prahy, přičemž já měl nastoupit v Plzni. Plány jsou plány a skutečnost bývá neskutečně jiná. Ve středu volal Pobi, že z vážných rodinných důvodů musí svoji účast zrušit.  Protože se nepovedlo takhle narychlo sehnat čtvrtého zájemce, vyráželi jsme nakonec ve třech. Kluci dojeli v pátek ráno do Kynšperka a já zatím sehnal Ekologickou známku pro vjezd do města Bochum pro svoje auto. Vše klaplo a před devátou už jsme za vytrvalých keců té ženské od navigace polykali kilometry německých dálnic.  Jedna pauza na kávičku a po třetí hodině jsme na místě. Ubytování nalézáme v pohodě a je fajn. Jen Pobiho postel je dost proleželá, ale překvapivě mu to vadit nebude.  Přesuneme se na site, kde si Pavouk jde zahrát. Já s Jorgem vyrážíme na procházku prosluněným městem. Město je dost nové, většina staveb je z meziválečného období, ale působí hodně příjemně. Projdeme se, pokocháme a něco málo nakoupíme.  Vrátíme se na site a tam jsou již turnaje v plném proudu.  Já se do hraní nepouštím a snažím se něco prodat či vyměnit.

Ráno byla ještě tma, když jsem se probudil. Ostatní tvrdě spali, tak jsem potichu spáchal hygienu a vyrazil do ulic. Rozhodl jsem se najít nějakou pekárničku a dát si ke snídani čerstvé pečivo a kávičku. Mám rád tu atmosféru cizího města takhle po ránu, když v kavárničce sedí jen dva tři štamgasti, čtou noviny, nikdo nikam nespěchá a všude to neskutečně voní. Již z pátečního potulování se městem jsem věděl, že mě čeká celkem dlouhá štreka ulicí, kde pekárna zcela jistě není.  Naštěstí jsem po pár minutách chůze objevil u cesty v křoví odložené staré jízdní kolo. Bylo dámské, píchlé, nesvítilo, sedadlo obalené lepenkou a již mělo evidentně svoje lepší roky za sebou. Na druhou stranu ale brzdilo, jelo a byla tma tak co. Za světla bych na něj nenasedl. Takhle jsem jen připevnil padající nákupní košík a během chvilky šlapal cyklostezkou doufaje, že mě nezastaví policajti.  Tak nějak nevím, jak bych vedl řeč směrem, který by neznamenal finanční újmu. Přiblížil jsem se k centru, které bylo značně osvětlené. Bylo by nezodpovědné nechat na takovém místě kolo bez dozoru, bo by ho někdo mohl ukrást a já bych musel zpátky pěšky. Zámek jsem si bohužel nevzal. Zaparkoval jsem tedy ve stínu neosvětleného kandelábru a hned za prvním rohem narazil na zónu vůní čerstvého pečiva. Po snídani jsem se vrátil ke kolu, které samotu úspěšně přečkalo, a frčel zpět. A opravdu frčel, protože to bylo mírně z kopce. Netrvalo dlouho a zaparkoval jsem kolo na stejné místo do křoví u cesty. Tímto děkuji.  

Na penzionu všichni spali, jen Jorge tam již také strašil, tak jsme si dali dvě partičky Tower decku, než ostatní vstali a po chvilce čekání na věčně se pozdícího Sida jsme vyrazili na site. 

Čekaly tam kvanta lidí, takže se chvíli zdálo, že to hlavní hala ani nemůže pobrat, ale nakonec to dopadlo dobře a okolo půl jedenácté se zasedlo ke stolům. Bylo nás přes osmnáct set. Člověk by nevěřil, kolik bude zájemců o televizi za patnáct Euro :). Karty, které jsem sepisoval, bych nepřál ani největšímu nepříteli, ale možná je dostal nějaký profík a vykřesal z nich výsledek. Kdo ví. Já dostal níže uvedené karty a konstrukce byla překvapivě snadná, až na několik posledních karet. Je to dilema co vyřadit a co nechat.  Cílem bylo trávit co nejvíce soupeřů.

S balíčkem jsem byl dost spokojen. Hratelný balíček a ještě hodnotná karta v podobě Moltein-Tail Masticore. Jen jsem postrádal nějakou infect pecku z rare potvor a dokonce jsem neměl ani common myšku Untamed Might. Pravdou ale je, že na on-line jsem v rámci přípravy odehrál snad deset sealdecků a většina z nich byla výrazně horší. Bohužel i výsledky tomu odpovídaly, takže v tixech způsobilo hraní značný vír s nevalnou návratností. Snad tedy zkušenosti alespoň zhodnotím zde.

Balíček měl v podstatě jen čtyři neotravné potvory a samozřejmě nezbytné Myrky. I z jedné z nich se  často stávala jedovka, pokud jí pomohl Tainted Strike a soupeř si do toho většinou snadno naběhl.

Prvním soupeřem byl Sascha Squirewell se stejně otravným balíčkem, jako jsem měl já. Nechávám si zelenou ruku včetně tří lesů, bohužel dolíznu jen další lesy a černé karty. Soupeř je tedy úspěšnější. Ve druhé hře se balíček polepší a ne čtvrtém kole dávám Masticore. O něco později dostává létání a já poněkud překvapivě zabíjím na klasické damage. Jediná hra, ve které se mi to povedlo. Ve třetí, klíčové hře mám mana flood, Sice dostanu do hry Masticore, ale ta musí ještě zčerstva blokovat Putrefax. Regenerace tak nějak nefunguje. No, alepoň do ní nemusím zahazovat ty země, co mám v ruce ne? :o).  Přežiji tedy, ale vůbec to nevypadá dobře. Soupeř mě o tom přesvědčí, když následující kolo se mu Putrefax díky Corpuse Cur vrací na ruku. Návrat Putrefax na scénu již nepřežiji. A soupeř mi po hře ukáže ještě poslední kartu na ruce. Skithiryx, the Blight Dragon. Tak tomu říkám pěkně otravný balíček. Skutečnost, že dolíznu šest zemí po sobě neměla myslím výrazný vliv. Soupeř poněkud překvapivě uhrál jen devět bodů. Asi mu přišlo opravdu jen to nejlepší.

Ve druhém kole sedím asi v nějakém Women boxu, protože kromě mého soupeře jsou kolem jen holky. Je jich pět, tolik magic hrajících děvuch jsem nezažil. A ještě mají tendenci se shlukovat. Zajímavé. Nechávám si pomalejší ruku a to se mi vymstí. Andreas Muller GWU balíčkem ve třetím kole poskládá metalcraft a Vedalken Certarch buzeruje moje nejlepší kousky. Pak dorazí Sunblast Angel a moc mi toho nezbude. Brzy je konec. Druhou hru mám velice pěkný start a draw přesně do křivky. Soupeř nic nestihne a je vyrovnáno. Ve třetí hře se dopustím tragické chyby. Ale hra se stejně nevyvíjí moc dobře. Metalcraft opět ve třetím kole, na stole Vedalken Certarch a aby toho nebylo málo, tak ještě Argent Sphinx. Přesto se snažím být rychlejší, ale soupeř sesílá Sunblast Angel, a já mohu pouze regenerovat Masticore právě vyloženou a ihned tapnutou. Zbytek stolu mi umírá. Použiji equipmenty, vyrobím 5/4 firstrike flying Masticore. Soupeř přirozeně použije tapovače.  Jak jinak. K čertu, kde je nějaké zabíjení? Vykládám potvoru a předávám kolo. Soupeř nemá nic na ruce a já si nenechal na regeneraci Masticore. Trest za tuto nedbalost přijde vzápětí v podobě druhého!!!  Sunblast Angel. Několik útoků a hra končí. Smutný začátek turnaje. Není nic příjemného již od třetího kola hrát s tím, že nesmím prohrát, pokud chci postoupit do druhého dne. Je to o to horší, že je to jediná výhra, kterou soupeř na turnaji uhrál. A paradoxně je to jediný soupeř, který mě opravdu přehrál.   

Třetí soupeř. Daniel Barth nekladl odpor, protože se zkrátka nedostavil. A mám to zadarmo. No, zadarmo, deset minut musím čekat a sledovat soupeře kolem sebe, na kterých je vidět, že jsou úplnými začátečníky. Jak povzbudivé. Začal jsem na stole číslo třicet, pak se dopadl do Women zóny (nic proti dívčinám hrajíicím kartičky, hodně z nich je hraje dobře a je na ně příjemnější pohled, než na většinu protihráčů :o)) a nakonec mezi lidičky, co si v upkeepe ani neodtapnou :o(. Pak mě konečně judge vysvobodí a jdu si po svém.

Čtvrté kolo a další zoufalec jako já. Martin Kierkegaard s obdobně jedovatým balíčkem. Téhle koncepci se zrovna nevede. V první hře jsem o dost rychlejší, ve druhé soupeř muliganuje na pět a pak má manaflood.

Pátý soupeř Johanes Lindner se moc neukáže. V první hře sice vyhrává, protože zůstanu jen na třech zemích, ale další dvě hry nedostanu ani damage.

V šestém kole začínám stejně jako v předchozím, tj. prohrou na nedostatek zemí. Ve druhé hře se soupeř brání co může a na stole se objeví Elspeth. Vypadá to na debakl, ale Genezis Wave je velice výživná a dodá čtyři potvory. Tomu soupeř neodolá a je vymalováno. Závěrečnou hru mám excelentní draw přesně po křivce a bez odporu soupeře na čtyři útoky zabíjím.  

Sedmé kolo a Philipp Laky. V první hře soupeř oslabí moji Masticore countrem z Contagion Claps s tím, že ji postupně zabije. Masticore to nevadí a vrhá se do útoku. Soupeř již ví, že zabíjím na poisn, takže neblokuje. Masticore obdrží Tainted Strike a po boji ještě vystřelí. A je to za osmičku. Zaplatím Masticore ještě jednou, abych donutil soupeře použít čtyři many na její oslabení místo sesílání nějakých brutalit. Další kolo ji již nedržím na stole. Lepší se mi jeví zahrát Genezis Wave. Získám tak sice jen dvě potvory, ale i to stačí na výhru. Druhou hru zahájím celkem svižně, ale nakonec mám na stole deset zemí a jsem bez potvor.  Smutné je to, že ve třetí hře mi přijde druhá půlka balíčku, to znamená, že končím na dvou zemích a s možností postupu do druhého dne se mohu rozloučit. Ale ani soupeř se tam nedostal, což se mi nezdálo překvapivé, protože mi toho moc neukázal.

Felix Geymayer v osmém kole mě vytrestá za pomalou ruku. Produkuje množství Myrků a používá je k podpoře díky nim velice rychlého Myr Battlesphere. Moc se nechytám. Ve druhé hře dostane soupeř důležité první poison damage a poté si naběhne do Masticore s Tainted Strike. Docela na to kouká. V poslední hře muliganuji na pět a pak máme oba manaflood. Každý máme svoji potvoru a tou pižláme soupeře.  Ovšem deset jedovek se nastřádá rychleji, než dvacet damage. I tak ale potřebuji sedm útoků, abych to dokázal.

V posledním kole mi potměšilý počítač přidělí za soupeře Sida. Hry jsou velice rychlé. Nejprve nemám zelenou, takže nedokážu dát poslední tři poisny, pak jsem za pět kol se Sidem hotov a v závěrečné hře jsem také dostatečně rychlý, když má Sid problém s nedostatkem bílé many. Balíček v mých rukách zřejmě uhrál svoje maximum a já se dobře bavil. Tahle edice je dost těžká na konstrukci, takže chudáci začátečníci, ale mě se líbí a to jak sealdecky, tak i drafty. Jak ovlivní dvojku je mi vcelku jedno, protože ji téměř nehraji. Stejně tak extended. Poněkud brutální mi přijde Sword of Body and Mind, protože většinou k výraznému ovlivnění hry stačí jeden dva neblokované útoky, což nebývá problém.             

Pozitivum turnaje bylo, že jsem ani jednou nezapomněl zaplatit Masticoru. Sama Masticora  mnoho nenahrála, ale pokud odrazila, vždy posloužila minimálně jako hromosvod. Hry jsem většinou buďto rychle vyhrál, nebo rychle prohrál, takže jsem neměl problém nechat si podepsat kartičky od Christophera Moelera a Stevena Belledina.

Dorazili jsme na penzion tak kolem jedenácté a já se umyl, zalehl, a aniž jsem to měl v úmyslu, vytuhl jsem jako kus dřeva.

Ráno ještě znovu zvažuji, zda mám hrát oblíbenou Legacy, nebo využít nečekané možnosti dalšího sealdecku za patnáct Euro. Nakonec vyhraje hamižnost a definitivně platím PTQ sealdeck na Paříž 2011. Karty, které jsem sepisoval, jsem předával Pavoukovi a on mi dával svoje. Karty, které dostal, nebyly až tak špatné a měly Mox jako finanční vyrovnání. Jen hratelný balíček byl dost těžkopádný. Přeci jen Golem, dvojice Juggernaut a podobně potřebují nějaký čas na rozjezd. Pokud se ovšem dostal do tempa, měl co nabídnout a Pavouk ho do tempa dostat uměl.  Moje karty postrádaly jednak finanční bonus, jednak nějakou „imba“ kartu, kterou když zahraji, tak si soupeř zabalí karty a jedeme na další. Snad jen True Conviction mohla plnit tyto požadavky, ale podmínky přítomnosti potvor na stole stejně jako požadavek na tři bílé many byly občas problematické. Měl jsem ale dost hratelných uncommon a celkově se mi po počátečním zoufalství balíček nezdál až tak špatný. Bohužel, zdání někdy klame.

Chvíli jsem se pokoušel postavit znovu infect, protože na deset životů by to mohlo jít lépe, ale nemohl jsem se dopočítat použitelných karet a trojbarvu se mi hrát nechtělo. Takže RW a hlavním zabijákem bude True Conviction.

Hraje nás přes pět set a k dispozici jsou čtyři sloty. Je ohlášeno osm kol a top 32 na drafty s tím, že vítězové draftů jsou kvalifikovaní. Ceny v podobě boosterů se vyplácely za patnáct a více bodů. To by se mohlo podařit.  Jen je zcela evidentní, že jen tak brzy domů nepojedeme.

Turnaj probíhá jako na houpačce. Poprvé prohrávám ve druhém kole, když nelíznu odpověď na Kemba. Soupeř hraje v první hře infect, se kterým dostane co proto a na druhou hru přestavuje na UW Kemba deck. Druhým pokořitelem je v pátém kole Mates Vantuch. V první hře ho sice stáhnu až na tři životy, ale protože celou hru nemám červenou manu, nedokážu mu je vzít.  Srovnám ve druhé hře, kdy položím na jeho Hoard-Smelter Dragon Arest. Ve třetí hře má Mates problém s bílou manou, takže to vypadá nadějně, ale na šesti životech je konečně na dvou pláních a ukáže mi Sunblast Angel,  který zdevastuje moji armádu. Na další odpor se již nezmohu. Následuje další prohra proti infect balíčku, kdy soupeř každou hru končí s Untamed Might. Ve třetí hře navíc nedovolí žádnou potvoru ve hře díky Tangle Angler  vylepšený o Sylvok Lifestaff. Tím jsem definitivně ztratil možnost dostat se do čtyř finálových draftů. Pořád ale žila naděje na nějaké boostery. Porážím soupeře s foilovým Koth of the Hammer. Moc hezky vypadající kartička. Naděje zhasla až v posledním, osmém kole. Soupeř s černobílým balíčkem mě nejprve pomocí manaflood a Elspeth připravil o těch několik málo karet na stole a dorazil mě Carnifex Demon. Tenhle tah jsem moc neocenil, protože jsem mu zabil jeden token a dostřelil Elspeth a pokud bych lízl Arest na Carnifex Demona, dostali bychom se oba do top deck módu. Vůbec jsem nepochopil, proč odpaloval ultimátní vlastnost Elspeth, když měl početní převahu a pětadvacet životů proti mým šesti. No, ale vyhrál a to se počítá. Ve druhé hře se mi soupeře díky převaze na stole podpořené jeho mírným manadlood dotlačit až na tři životy. Ovšem ani já si nemohu moc vyskakovat, protože mám jen dva životy a nemám bílou manu. Na ruce mám True Conviction  a Auriok Edgewright. Přesto, že je hra dlouhá, jsem rád, že časem líznu alespoň jednu plán na Arest. Nakonec se blížím k výhře na dosah. Soupeř nemá nic na stole ani v ruce a já mám dva útočníky, z nichž každý ho zabíjí. Jenže se říká „Nechval dne před večerem“. Soupeř topdeckne Origin Spellbomb, která mu dá token a navíc dolízne Elspeth, ze které má další tři. Jediná moje šance je líznout druhou bílou zemi. Líznu červenou a prohrávám na přečíslení. Moc mě to mrzet nemusí, protože i kdybych vyhrál, tak na třetí hru by zbyly tak tři minuty a remíza nic neřešila. Pavouk to mezitím úspěšně dotáhl až do draftů.Čekají nás ještě tak tři hodiny, než vyrazíme k domovu.

Střídavě sleduji boj Pavouka o kvalifikační slot a střídavě němě zírám na koncert, který přehrává Martin Jůza soupeřům v boji o metu nevyšší.  Byl to zážitek, protože výhry nebyly jen o dobrém balíčku, ale i taktice a umu, se kterým Martin hry vedl. Vůbec to byl evidentně víkend Martinů. Když jsem se o tom doma zmínil, tak jsem si dobře naběhl, protože se mně žena zeptala proč jsem tam jezdil, když nejsem Martin :o) . 

Konečně je tu Pavoukův finální útok, kterým potvrzuje výše uvedené a získává právo podusit nějaké Pros na PT Paris 2011. Po několika minutách jsme připraveni na cestu domů. Je skoro půlnoc. Musíme ještě natankovat, což se ukáže jako problém protože vyhlídnutá benzínka u dálnice je zcela překvapivě a nepochopitelně zavřená. No, nakonec se to povede na druhý pokus a vyrážíme. Asi tak v půlce cesty před sebou vidím kousek něčeho hořícího. Snad pneumatika, čert ví. Zvednu hlavu na horizont, abych se podíval kde skončil zdroj. Vidím kamion, jak ho olizují již docela slušné plameny. Zastavujeme tak čtyři sta metrů před ním a já se i přes varování ostatních vydávám podívat se po řidiči. Ujdu tak polovinu cesty, spíše míň a ozve se výbuch. Plameny jsou rázem tak třikrát vyšší, než kamion. Vracím se zpět. Pokud řidič nestihl vystoupit, tak teď již nevystoupí.  Zcela správně vyhodnotíme, že naše cesta zde na dlouhou dobu končí a zalezeme do auta. Po nezbytných sms zprávách domů se v rámci možností pohodlně rozvalíme a jdeme spát. Bylo docela překvapivé, co idiotů si myslelo, že kolona vznikla jen proto, aby měli co předjíždět a hrnuli se pruhem, který ostatní nechali pro hasiče a podobně. Silnice byla nakonec uzavřena v obou směrech skoro čtyři hodiny, než oheň uhasili, ochladili silnici a odstranili pěnu. Kamion byl včetně nákladu na odpis. Mezitím se již rozednilo, takže jsme s jednou pauzou na kafe a toaletu dorazili do Kynšperka. Tam kluci přesedli do Pavoukova auta a pokud je mi známo, tak v pohodě dojeli domů.

Moc pěkná akce a velice výživným obsahem pro českou komunitu.  

Luboš Placka Platzer

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.