Ostatní
Report z PTQ Nottingham
Report z PTQ Nottingham
Zdravím všechny čtenáře Cmusu a vítám vás u dalšího reportu ze země za „malou louží“. Mé jméno je Zdeněk Chlupáč a o tom, jak jsem se v Anglii ocitl a mnoho dalšího si můžete přečíst v mém předcházejícím počinu.
Dnešní report bude o PTQ Nagoya v Nottinghamu, ve formátu Extended. Začnu opět trochu ze široka a to tím, co jsem hrál za balíček a proč.
Když jsem se počátkem roku rozhodoval, jaký deck si vezmu s sebou do Anglie, kdyby se mi tam náhodou chtělo hrát constructed, fritka pro mě byla jasná volba. Proč? Je relativně levná (a nechtělo se mi utrácet peníze, za karty, které si zahraju třeba jen párkrát, jestli vůbec.. když např. za 4 Jace můžu jít na X zápasů mého milovaného Mancheteru United :o)), dá se celkem lehce přestavět na jakýkoliv formát (dvojka, ext, legacy) a navíc mě v poslední době tento balíček relativně baví (v rámci možností). Ptáte se nejspíš, jak mě může bavit hrát fritku? Chápu vás a ještě před necelým rokem bych nikdy netušil, že podobnou větu vyslovím. Pak se ale něco stalo… A to něco byl několikadenní testing před loňským Mistrovstvím republiky v domu hrůzy Petiho Borůvky, mimo jiné i s Petim Brožkem. Zde, vzhledem k nedostatku karet do „serioznějších decků“ a ovlivněn Petiho názorem, že fritka zabije všechno, jsem se i já nakonec rozhodl pilotovat na MR fritku (skóre 2:1 první den, a v druhém dni concede Juzámovi a následně drop). Před odjezdem do Anglie jsem si tedy sehnal většinu karet do fritky a potřebný zbytek mi později královskou poštou poslal Petr Daněk (Pirát), za což bych mu chtěl ještě jednou poděkovat.
Ještě doplním pár poznámek k níže přiloženému decklistu. na první pohled si všimnete, že je v něm jen 5 feček oproti ideálním 8; proč? Protože jsem jich prostě víc neměl z Čech a v Anglii se mi je za libových 15 liber (450) opravdu nechtělo kupovat :o). Dále hraju Maniaky, jednoduše proto, že se mi nechtělo investovat do Figur of Destiny a jak jsem tenhle balíček viděl v akci, myslím, že tam zas tolik při samotných hrách nechybí (i když Adam Koska říkal, že je Figura jedna z nejdůležitějších karet fritky, já si to úplně nemyslím). Neříkám, že je Maniac dokonce lepší než Figura, ale přijde mi, že v některých situacích tomu tak je a při samotném turnaji Figuru nahradil vcelku uspokojivě. Poslední úpravou oproti „klasické“ konstrukci je zařazení dvou Smoldering Spires místo Mountainů, respektive feček. K tomuto kroku jsem se rozhodl z toho důvodu, protože pokud nehraji Figury, nebude mi taplá země tolik kazit manabase (alespoň jsem si to myslel; při samotném turnaji se mi to i potvrdilo a neblokovatelnost- resp. zákaz blokovat jedné potvoře, kterou tato země dává mi vyhrála minimálně dvě hry (mj. v top 8 když mistr Baneslayer smutně koukal na maniaca s hellsparkem a ram gangem)). Tolik asi stručně k podobě balíčku a nyní již k turnaji samotnému.
Decklist: Sideboard:
13 Mountain 3 Arc Trail
4 Scalding Tarns 1 Koth of the Hammer
4 Teetering Peaks 3 Leyline of Punishment
2 Smoldering Spires 3 Tunnel Ignus
4 Goblin Guide 2 Volcanic Fallout
Samotné PTQ se konalo na okraji Nottinghamu v jakémsi společenském centru (z vedlejšího sálu se ozývalo něco na způsob černošských koled). Své ultra fritce jsem před začátkem turnaje moc nevěřil, ale nakonec jsem si řekl, že většinou udělá aspoň jedno RDW (red deck wins) na turnaji top 8 a já jsem určitě nejlepší jeho hráč v místnosti, takže mám top 8 defacto jistou (samozřejmě s velkou mírou nadsázky, ale když si věříte, hraje se vám hned lépe :o)). Navíc Bohovo pravidlo říká, že pokud potkáte soupeře s hrací podložkou, hra by neměla být těsná a těch podložek jsem ve svém okolí viděl docela dost (opět, pro rýpaly, berte to s rezervou..).
Pohled na sajtu z venku
Registrace byla zvládnuta vcelku uspokojivě a kolem 11 mohlo 84 hráčů zasednout k prvnímu kolu z plánovaných sedmi. První cenou byla samozřejmě letenka a pozvánka na PT Nagoya, o boostery na ceny jsem se zatím vůbec nezajímal a popravdě nevím, kolik se jich nakonec rozdalo. Zde si ještě neodpustím malé zamyšlení nad turnaji typu PTQ, MR atd..
Pokud jdete na PTQ chcete ho pravděpodobně i vyhrát (jinak byste tam přece nechodili, ne). Tak se podle toho i chovejte. Nesouhlasím úplně ve všem s přístupy Kuby Totha ke hře, ale jeho přístup k PT kvalifikacím se mi celkem líbí a když se podíváte, přináší mu i výsledky. Jen na okraj, zamysleli jste se někdy nad tím, proč u nás PTQčka vyhrávají víceméně pořád titíž lidé? Co ale chci zdůraznit- PTQ je na úplně jiném levelu než je třeba FNMko nebo dvojka v Rytíři a každý by si to měl uvědomit (i když i já sám mám v chování na těchto turnajích jisté rezervy a asketického přístupu Kuby Totha asi nedosáhnu nikdy..). Když už se nebudete chovat jako „profesionálové“, pokuste se alespoň tak hrát a nedávejte žádnou výhodu během hry zadarmo. To znamená například, když mícháte karty, míchejte je tak, aby vám soupeř neviděl dolní karty balíčku (když se na karty dívá při míchání vašeho decku sám oponent, neváhejte okamžitě zavolat rozhodčího) a aby se vám nestalo to, že upustíte kartu obrázkem nahoru- řeknete si samozřejmost, ale netušíte, kolikrát jsem to u soupeřů na turnajích viděl. Další věc, kterou nedělá téměř nikdo je sidování tak, aby protihráč neviděl, kolik karet dáváte dovnitř. Většina lidí vezme sideboard plácne X karet na stůl a X jich vyndá z balíku. Vzhledem k internetu a znalosti metagame (předpokládané složení balíčků na turnaji) je z vašeho počínání chytrý hráč schopen odvodit, jaké karty na něj soupeř má připravené v sideboardu a přizpůsobit tomu i svůj plán. Ale teď již k samotným hrám.
Sajta zevnitř
1. kolo RG Valakut
Proti mně zasedá týpek a vyndavá z batůžku podložku, což jen podpoří můj bojovný duch. Při míchání mu navíc vypadne s decku Evolving Wilds, takže už tuším i proti čemu budu hrát. Obecně jsou, podle mě, hry proti Valakutu docela nudné- buďto ho stihnu zabít já do 4. max 5. kola, nebo on dá titána a já jdu na párek. Přišlo mi, že v podobném duchu se nesly všechny mé souboje s Valakutem a extrémně důležité samozřejmě bylo, kdo vyhrál hod kostkou. První hru jsem o kolo vyhrál já, druhou o kolo vyhrál soupeř a třetí jsem opět o kolo vyhrál já. Hry byly de facto všechny tři stejné; já dal nějaké potvory, útočil a sypal blesky na všechny strany, oponent akceleroval a oba jsme se za zvuku černošských koled modlili, ať jsme rychlejší než ten druhý. Na druhou hru šli z decku Searing Blaze a tuším Geopedy a dovnitř šli Leyliny, Koth, a Ingus (soupeř sidoval 6 karet- myslel jsem si, že Balothy a Kitchen Finkse, ale ukázal mi, ve druhé hře Slagstorm, takže na třetí hru jsem odsidoval opět Leyliny). Zkrátka, sečteno a podtrženo: výhra 2:1, celkově 1:0.
2. kolo RG Valakut
Ve druhém kole proti mně zasedla celkem pěkná Asiatka s neuvěřitelným výstřihem a… podložkou :o). Vzhledem k faktu, že jsem hrál RDW, což znamená relativně svižné hry, jsem měl poměrně dobře naskautováno, že protihráčka hraje rovněž RG Valakut (přeci jen pěkná holka mezi 80 pány..). Nicméně první hra byla opět svižná a po vyhraném hodu kostkou jsem ji zvládl ve 4 kole zabít. Na druhou hru šli opět ven Searing Blazy a dovnitř 3 Ingusové a Koth (její side 3 karet- předpokládaní Balothové). Po mulliganu na 6 jsem si nechal one land s maniacem, goblin guidou, 2 hellsparky a bleskem (i když z nechávání „one landerů“ už jsem naštěstí vyrostl, tohle byla podle mého názoru pohodová ruka). Trochu problém byl, že když soupeřka pokládala ve čtvrtém kole Balotha na dvojciferném počtu životů, já měl stále jen jednu zemi a dva goblinní poklady ve hře. Myslel jsem, že hra už nebude moc těsná, ale vzhledem k faktu, že nebylo proč vzdávat (času do konce kola více než dost), jsem věřil v trochu slabší hru soupeřky a bojoval dále. Poslal jsem gobliny na zteč, vyměnil výhodně 1 za 2- goblin + blesk za Balotha a čekal jsem, jak na mě v dalším kole vykoukne strejda Titán a půjdem na třetí. Jenže nic podobného se nestalo, soupeřka jen položila zemi, další našla a předala kolo. Já si konečně lízl druhou horu a začal taky něco hrát. Hra nakonec skončila mým vítězstvím a trochu smutnou Asiatkou asi s patnácti zeměmi. 2:0, 2:0.
3. kolo Faerie
Mezi hrami jsem opět prošel přední stoly a pokusil se zapamatovat si, kdo co hraje. Takže když si v dalším kole sedl naproti mně další hráč (opět s podložkou- yes), tušil jsem, že bych se měl popasovat s Faeriemi. Skutečně tomu tak bylo, i když mi tato znalost v první hře moc nepomohla a dostal jsem celkem svižně čočku. Na druhou hru šly do decku Fallouty a ven asi Geopedy. Ze začátku jsem dal pár prvních damage gobliny a pak hrál okolo jeho Bitterblosomu a mých dvou Falloutů (které oba dorazily) a posledních pár damage zařídil nějaký ten blesk do hlavy. Ve třetí hře to se mnou vypadalo všelijak, ale hru nakonec rozhodla situace, kdy oponent na 5 manách zahrál Vampire Nighthawka s Bitterblosomem a Faerie tokenem na stole. Já jsem na 4 manách zahrál Searing Blaze do vampýra, oponent counteroval Spritou a já reagoval Burstem a Boltem na jeho dvě Faerie. V této situaci jsem ale neměl nic na stole a v ruce snad také ne a po draw země jsem jen vytáhl z hrobu Hellsparka a sjel soupeře na 3. Toho v upkeapu ho srazil na 2 Blosom a já doufal, že si do své prázdné ruky nelízne Cryptic Command nebo ještě hůř Mistbind Clique. Soupeř po draw předal kolo, já si z vršku potáhl Hellsparka a okamžitě ho zahrál, soupeř mi z ruky ukázal Command a řekl, že countruje a vrací Blosom. Já po něm zopakoval, co řekl, on že ne, že jako chce tapovat elementála a vrátit Bitterblosom. Na to jsem mu odvětil, že to prve neříkal a on bez průtahů sbalil karty. 2:1, 3:0
4. kolo RG Valakut
V tomto kole proti mně zasedá první oponent bez podložky- přituhuje. Všechny tři hry jsou téměř stejné jako všechny hry proti Valakutu. Dvakrát jsem rychlejší já, jednou on, co víc k tomu psát. Side jako v předchozích hrách proti Valakutu. 2:1, 4:0
5. kolo Mono W koně
Tady jsem trochu podcenil skauting a spletl si soupeře s někým, kdo hrál Wargate/Valakut. Poté, co v prvním kole položil Student of Warfare jsem tušil, že na Scapeshift se chystat nemusím a docela jsem si v tomhle zápase začal věřit. Položil jsem pár goblinů, proložil to nějakým bleskem do lepších potvor a i přes chumpblockující 2 Spectral Possesion jsem soupeře za pomoci dvou Searing Blaze dostřílel. Těsná hra to nebyla a už jsem se těšil, až se na bílé koníky podívají mé Arc Traily. Soupeř sidoval jen tři karty (Burrentoni?), takže mi přišlo zbytečné sidovat i Leyliny. Jestli první hra nebyla těsná, tak druhá byla de facto Solitaire z mé strany. Soupeř měl solidní manaflood (podle mého si musel na 7 kartách nechat naprosto otřesnou ruku, něco jako 2 potvory, 5 zemí), položil pár potvor, které dostali blesky a moje potvůrky si dojeli pro pátou výhru. 2:0, 5:0
6. kolo RG Valakut; jediní dva s 5:0 dáváme remízu do top 8, 5:0:1
7. kolo UW Control; opět ID- 5:0:2
Jožinův bufet po Anglicku
Top 8: UW Control
První hru si soupeř moc neškrtne, nemá Day Of Judgement a když v pátém kole položí Baneslayera, zakážu mu blokovat a zabíjím ho Goblin Guidou, Maniacem a Ram Gangem. Na druhou hru jdou dovnitř Leyliny a Koth a ven samozřejmě Searing Blazy. Myslím, že ve druhé hře dostanu i Wratama, ale nakonec se dostávám do situace, kdy mám na stole s 2 Goblin Guide s Maniacem. Oponentem je na 3 životech a pokládá na 6 manách Baneslayera. Na ruce mám Leylinu, kterou pokládám a jedu si pro vítězství. Dostanu však Pathem na Goblina, což mě moc nepotěší, ale věřím, že tuhle hru už vyhraju. Avšak v následujícím kole hraje soupeř Cryptic Command na Leylinu. Tím se situace úplně obrací a záhy jdeme na třetí hru. V té jsem v prvním kole zahrál Maniaca, ve druhém 2 Guidy, ve třetím další Guidu a oponenta zabil tak rychle, že jsem tomu ani sám nevěřil.
Top 4: GW cosi (nakonec jsem z reportu soupeře zjistil, že Bant)
Po asi půlhodinové pauze, která mě úplně nepotěšila vzhledem k tomu, že jsem potřeboval stihnout autobus zpět „domů“ proti mně usedá týpek s podložkou. Od kluka, kterého zabil v top 8 vím, že hraje nějaké GW Home madea říkám si, že by to mohlo dopadnout. V první hře začínám a po pobití manaptáčku a Hierarchů blesky si svižně dojedu pro vítězství v partii. Side: zde jsem udělal osudovou chybu, kdy jsem nenasnoval Leylinu (netuším proč, ale na vině byla buď únava, nebo zatmění mých smyslů- pravda ale byla, že mi v první hře neukázal ani Finksy, ani Anděli a sidoval snad jen 3 karty). Dovnitř tedy šly Arc Traily, ven ani už nevím, možná Geopedy nebo nějaký ten Maniac, znáte to, podle citu :o). Ve druhé hře jsem si dal mulliganík do 5 a záhy se na mě přišel podívat (hned v prvním kole) Burenton a popravdě jsem z tohoto setkání úplně radost neměl. Abych to zkrátil, dostal jsem strašný čoud a doufal, že ve třetí tomu bude jinak, k čemuž měly přispět i nasidované Leyliny. Bohužel nebylo tomu tak- dal jsem si mulligan do 6 a nepoložil třetí zemi do chvíle, kdy se na mě z druhé strany stolu díval Anděl s Finest Hour! Celkem smůla, ve finále by na mě čekali Faerie, na které jsem si celkem věřil.
Takto tedy skončila má neporazitelnost v Anglii. Vyfasoval jsem svých 11 boosterů (na PTQ v 84 lidech nic moc, navíc mi struktura cen, kdy snad i za 4:3 byly 2 boostery přijde jako úplná hov…..; na prelease jsem plošné rozdělení cen chápal, i když se mi úplně nelíbilo, ale na turnaji této úrovně mě to přijde jako špatné řešení). Po konci turnaje jsem si ještě dal dvacetiminutový sprint přes polovinu Nottinghamu, abych stihl autobus zpátky do Leicesteru, což se mi nakonec s dvouminutovou rezervou povedlo.
Nyní již nezbývá nic jiného, než abych se s vámi rozloučil, zadoufal, že se Vám můj report líbil a informoval vás, že za 14 dní je PTQ v Birminghamu, kam mám zatím v plánu vyrazit. Takže pokud najdu místo konání i jak se tam dostat, možná se dočkáte dalšího reportu.
Zdeněk Chlupáč
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.
