Vidíte to? Tu malou, červenou tečku vysoko na obloze? Je to předzvěst zkázy. V tomhle šíleném světě se na moc věcí spolehnout nemůžete, ale jestli si něčím můžu být jistá, tak tím, že ta červená tečka míří přímo na mě.

Jsem zosobněním bolesti. Přežila jsem bezpočet bitev, viděla jsem, jak se celé generace rodí, žijí, a rozpadají se v prach, jak kdysi mocní vládci mizí v propadlišti dějin. Byla jsem umučená a proklatá... A  přece stále žiji. Zažila jsem věci, ze kterých by většina ostatních padla v pláči na kolena a zoufala si. Ano, přežila jsem vše.

Před nedávnem, uprostřed Velkého Krveprolití, jsem si to vše uvědomila. Stála jsem po kolena v břečce z bahna a krve uprostřed deštěm rozmáčeného bojiště. Hodinu za hodinou lidé a stvůry zuřivě bojovali proti sobě. Okolo mě duněl hrom, a téměř přehlušoval okolní výkřiky zuřivosti a bolesti. Náhle mě zaplavil ohromný pocit nespravedlnosti. Kdybych měla ústa, vykřičela bych tehdy k nebesům: "Absurdní! Není tohle všechno jen naprosto absurdní?"

V tom okamžiku mě zlatá čepel probodla břicho. Pohlédla jsem na jiný, pozlacený meč, zabodnutý ve svém hrdle, a tu mi bleskla hlavou čistá a jasná myšlenka. Musím to vědět: Byla jsem stvořena jen proto, abych trpěla?

Poté, co jsem se vydrápala na pevnější půdu, začala jsem pátrat po odpovědích. Hledala jsem slavné a velké mágy na vynikajících školách. Zapřísahala jsem mnichy žijící v odlehlých věžích, aby se se mnou podělili o své vědomosti. Prosila jsem na kolenou filozofy debatující o otázkách života. Nikdo nebyl schopný poradit v existenční krizi... Všichni jen měli další a další otázky, a navíc se mě pokoušeli využít ke svým vlastním cílům.

Nějakou dobu jsem putovala po odlehlých cestách, a hledala smysl toho všeho. Pohled na šťastnou rodinku jednoho farmáře mě uvrhl do ještě většího zoufalství. To jsem na celém světě sama? Všude, kam jsem jen pohlédla, byli lidé, ale vypadá to, že mě něco brání se k nim připojit. Bolest, co nosím, je všudypřítomná, nakonec se vždycky někdo zraní, a vždycky z toho obviní mě.

Před pár měsíci mě unesli bandité, a prodali mě jednomu odpornému výrobci hraček. Měl plyšového medvídka, posedlého duchem zavražděného muže. Konečně! Věřila jsem, že jsem nalezla někoho blízkého, a nebudu už věčnou obětí drsných rozmarů kouzelníků. Ale běda, medvídek nebyl tak odolný jako já, a při první bitvě s vesničany shořel na popel. Vesničané pak výrobce hraček uvěznili, a mě pohodili na ulici a nechali žít můj ošuntělý život.

 

Mist Raven | Art by John Avon

Krkavci se mi posmívali, jak se toulám světem, opět sama. Víte, když dosáhnete určitého věku, začnete se sami sebe ptát, jsem víc než jen součet svých částí? Určitě je ve mně víc, než jen obyčejná bavlna a pytlovina. S tak obrovským trápením, které jsem v životě zažila, nemohla bych být předurčena k něčemu velkému?

Náhle se země otřásla pod dusotem koňských kopyt. Na cestě se objevila karavana, podle jejich roztrhaných praporců to byl poslední zbytek království, které padlo do rukou nepřátel. Když mě zvedli z cesty a uložili do šamanského vaku, chtělo se mi křičet zoufalstvím. Kdybych měla pěst, zahrozila bych jí nebesům. Copak nemám svobodnou vůli? Na druhou stranu, vzhledem k mým sebedestruktivním sklonům, by toto nebylo to nejšťastnější řešení mých filozofických problémů.

 

Knight of Glory | Art by Peter Mohrbacher

Teď jsem tedy stoupenkyně mocné potulné šamanky. Je to jen další obyčejná účastnice boje o moc, jak to na tomto krutém světě chodí už od nepaměti. Dnešní noc došlo k bitvě mezi námi a legií rytířů. Šamanka sama si chce změřit své síly se slavným křižákem. Vidím ho na nedalekém hřebeni přehlížet bojiště. Jeho velká přilba se v záři blesků stříbřitě leskne. Ale stejně, i v celé své slávě, nezpozoroval onu malou, červenou tečku na obloze. Malou, červenou tečku, která je každým okamžikem větší a větší.

Život ubíhá den za dnem, a já putuji nekonečnou cestou. I když okolo mě zuří bitva, udělám si čas, a zamyslím se nad tím vším. Kdybych měla páteř, zvedla bych hlavu a pohlédla na tu předzvěst zkázy na obloze. Ale můj život je jen pomstychtivá dřina, a přijetí je cesta nejmenšího odporu. Nakonec, já přece vím, co se na mě z oblohy řítí, a také vím, že za okamžik bude po bitvě.

 

Shivan Meteor | Art by Chippy

Pro slavného křižáka to bude znamenat smrt. Pro mě? Jen další den, další meteor, který mě nijak nepřiblíží odpovědím na smysl mého života.

 

Stuffy Doll | Art by David Rapoza