DISSENSION - 1. část

DISSENSION

Závěrečná kapitola příběhu ze světa gild

Napsal: Cory J. Herndon

Přeložil a upravil: Jan Adam

I. část

PROLOG

Evern Capobar, starý zlodějský mistr, se spolu se třemi stínochodci pod rouškou noci trmácí skrze rekonstrukční zónu Utvara ke zbytkům bývalé izzetské struktury zvané Kotel. Před čtrnácti dny se zde stalo něco neslýchaného – šílený izzetský mág oživil dva draky, kteří se díky zásahu místní orzhovské baronky pustili do sebe a navzájem se zabili. Jeho klient, jímž nebyl nikdo jiný než mocný vůdce jedné z gild, jej sem vyslal ve věci týkající se právě draků – v Kotli by se totiž měl podle jeho údajů nacházet ještě jeden. Když dorazí na místo, přesvědčí se o tom, že jeho zdroj měl pravdu. Poslední z vajec leží rozdrcené kovovou plošinou, ale bytost, která v něm přebývala, ještě není mrtvá. Nicméně zde není sám. Umírajícího draka vyčenichal jeden z místních tvorů, které Gruulové nazývají nephilim – monster, která jsou údajně nesmrtelná. Ač nyní nejsou větší než povoz, kdysi prý byli obrovští – božská stvoření. Jak se dívá, přidává se hostině další nephilim – zatímco první vypadá jako růžová hadovitá trubka bez tváře s obřími zuby, druhý působí jako kříženec stromu, medúzy a klubka očí. Srdce v krku se Capobar pod kouzlem neviditelnosti vydává k cíli. Drak je ještě naživu, i když jej nephilimové požírají. Prosí Capobara, aby jej zabil. Zloděj to učiní a zároveň tak splní své poslání – z hlavy draka vysaje plnou stříkačku fialové husté tekutiny. Když se vrátí Capobar ke svým stínochodcům, dimirští agenti kvitují úspěšné splnění mise. Než se ale Capobar zmůže na odpor, omráčí jej ledový dotek u srdce.

Nephilimové pokračovali v krmení a jejich těla rostla. K původním dvěma nephilimům se přidali další. Jeden působí dojmem lidského bezhlavého torza s jedním zlatým okem uprostřed hrudi pod nímž se nachází kruhová, ocelí lemovaná ústa, další jako by byl šestinohým křížencem mloka a šestinohé nafouklé žáby. V jeho chřtánu se to hemží malými kopiemi jeho sama, z nichž některé vyskakují ven a začínají útočit na obyvatele Utvary. Poslední vypadá jako chodící skála, na jejímž hřbetě se vznáší hlava starobylé sochy, efek částečně způsobený magií nephilima a částečně tím, že poslední čtyři století hrál až příliš dobře roli úbočí místního kopce. Když dorazil i pátý, začalo být nephilimům v kráteru poněkud těsno. Mršina byla téměř sežraná, a znovuzrození bohové se začali navzájem postrkovat, bojovat o poslední sousta. Pak si všichni najednou uvědomili, že musí rozšiřovat své teritorium. Vydali se do Utvary, každý jiným směrem, boříc budovy, ničíc cesty a domy a požírajíc všechno, co nestačilo utéci. Utvarští Gruulové opět utíkali o život, společně s ostatními obyvateli, hnáni vlnou hmatatelné hrůzy, která těm několika vedalkenům, kteří v Utvaře žili, působila doslova fyzickou bolest.

Na stále více a více poškozeném náměstí byl stočen s hlavou vztyčenou had. Kýval se ze strany na stranu v rytmu, jenž vnímal jen on sám. Sledoval nephilimy, pak ony malé věci, které zamořovaly město z tlamy žabího nephilima. Kdyby dával někdo z prchajících pozor, všiml by si, jak se hadí hlava na okamžik proměnila v dívčí tvář, usmála se, aby se v prchavém momentu rozsypala na klubko modrobílých červů a pak se zformovala nazpět do hadí podoby. Spokojen s tím, co viděl, se had stočil zpět do klubka a odplazil se pryč, aby informoval svého pána.

Jediná osoba, která mohla katastrofě možná zabránit, dorazila o pár hodin později – příliš pozdě. Goblinka v observosféře, která se vracela do svého nového domova. Poslední dobou viděla mnoho explozí, a o to hůře snášela to, co měla před očima teď. Ještě před pár týdny byla kurýrem ve službách velemága – velemága, který se zbláznil v touze po moci a málem přivodil zkázu celému světu. Samotný Niv-Mizzet ji odměnil za její přispění k neutralizaci hrozby. Nyní byla součástí Ohňomysli a nově ustanovenou vedoucí projektu Kotel. Původní zařízení bylo sice téměř zničeno, ale bývalo by šlo opravit. Nyní se ale její šance na vlastní základnu rapidně snížily.

Goblinka aktivovala holomanagrafické komunikační zařízení. V rámu před ní se zjevil obraz holohlavé izzetské dispečerky. Její neutrální tvář se stáhla do pohrdavého úšklebku, když viděla, kdo volá.

„Zde je,“ goblinka nervózně polkla naprázdno. Její nový titul byl poněkud příliš pompézní pro její skromná ústa. Nové slabiky v jejím jméně, které jí udělil samotný Velký drak, zněly ještě podivněji. „Zde je Šéfinženýrka Crixizix. Žádám o okamžité vyslání pohotovostních likvidačních složek do oblasti Utvara. Došlo zde ke katastrofě hrozící eskalací v hrozbu samotnému ústřednímu městu.“

„Kde je tvůj pán, gobline?“ řekla žena. „Nemáš právo používat tyto komunikační frekvence. Taková lehkovážnost-“

„Tohle není lehkovážné,“ řekla goblinka tak klidně, jak jen dokázala, „tohle je zatraceně vážné. A asi jste mne prve přeslechla. Zde je Šéfinženýrka Crixizix. Pošlete okamžitě bezpečnostní týmy do Utvary. Je vám to jasné?“

Crixizix se neubránila poťouchlému úšklebku, když změna ženina výrazu naznačila, že si konečně všimla jejího vytetovaného symbolu Ohňomysli.

„Ano. Hned. Jak velký tým potřebujete?“

Crix sdělí své požadavky, ale dozvídá se, že týmy budou k dispozici nejdříve za pár hodin. Do té doby má šéfinženýrka dělat, na co jí síly stačí. Šéfinženýrka. Ve skutečnosti si na ten titul teprve zvyká. Tady by to chtělo batalion andělů, nebo aspoň pořádnou hordu Gruulů.

Crixizix se stala členkou Ohňomysli, když jí byl udělen titul v gildě. Když se soustředila, mohla i nyní cítit dotek myšlenek draka, momentálně pohrouženého v bezesný spánek. I když Selesnyané často přirovnávali Ohňomysl ke své „písni“, bylo to něco jiného. Byl to přímý kontakt s intelektem, který i toho největšího velemága, neřkuli čerstvě povýšenou šéfinženýrku, dokázal srazit na kolena a každý se při něm cítil malý a bezvýznamný.

Ale ono propojení jí bylo přece dáno z nějakého důvodu. Technicky přece má právo draka kontaktovat a požádat o radu nebo pomoc. Ta nemusí přijít, ale může alespoň vzbudit zájem.

Crixizix vymazala ze svého okolí všechny ostatní vjemy a soustředila se na vzdálenou spící mysl. Krátce zadoufala, že když Niv-Mizzeta probudí, nebude drak příliš nerudný a bude naslouchat detailům.

***

Ve městě se dvojice wojeků vydává vyšetřit případ smrti majitelky obchodu s exotickými zvířaty. Poručík Pijha je klasický wojek, jeho partnerka Fonn Zunich je ve skutečnosti členkou přidružených sborů Selesnyjské konklávy, které spolupracují s wojeky. Před dvanácti lety byla Wojekská liga doslova zdecimována útokem zkorumpovaných selesnyanských mlčenlivých, kteří současně se Szadkovým pokusem o návrat napadli všechny wojekské pevnosti ve městě. V kombinaci s faktem, že mnoho wojekských důstojníků bylo v průběhu Szadkových příprav ve skutečnosti nahrazeno dimirskými měňavci (fakt, který byl stále pramálo znám mimo Ligu samotnou), to způsobilo krizi morálky. Spousta wojeků opustila svá místa a vzala lépe placená místa u ochranek. Další, jako Fonnin známý Agrus Kos, prostě ukončili službu. Když byla navržena možnost spolupráce s Konklávou, Fonn byla jedna z prvních, kdo projevil zájem o wojekskou službu – vždyť i její vlastní otec byl wojek.

U tohoto případu je něco znepokojivého. Majitelka byla zabita a zčásti sežrána krysami. Krysy se v posledních letech povážlivě přemnožily. A kde byly krysy, tam nebyli daleko členové Rakdosova kultu.

Diskusi přeruší zvuk zvonů. Fonn musí zanechat případ v rukou poručíka Pijhy. Má důležitější schůzku.

***

V golgarijském podměstí se mladý lovec jménem Myczil Savod Zunich krčí v úkrytu. Jeho otec jej poprvé vzal na opravdový lov, ač je mu teprve jedenáct. Staral se o to, aby jeho syn uměl nabít kuši hned, jakmile se postavil na vlastní nohy. První úlovek pak zaznamenal už v pěti letech, když se do pasti, kterou vymyslel a se svým otcem postavil, chytilo mládě wurma.

Jarad, jeho otec, vůdce gildy Golgari a de facto pán Podměstí, se krčil hned vedle něj, v ruce zdobené devkarinské kopí. Jejich cílem byla skupinka rebelujících zombií, jejichž gang operoval v této části Podměstí. A ačkoli byl vůdcem Golgari, vítal, když si na bezpečnost mohl dohlédnout sám.

Jarad nevěděl, jakou cestu si jeho syn zvolí – jestli půjde ve šlépějích své matky nebo jeho. Snad si nevybere ani jednu a zvolí si vlastní cestu. Ale jako každý otec by byl Jarad rád, kdyby jeho syn pokračoval v jeho práci, až se jeho čas naplní. A že se naplní, o tom není pochyb. Zatím ale Myc dělal otci jen radost. Jakožto tříčtvrteční elf dospíval rychleji než lidé, a už prokázal své schopnosti proti zvířatům. Nyní se ukáže proti chytřejší kořisti. Myc už vymyslel jednoduchý plán, efektivní, ale ne tak smrtonosný, jako by vymyslel jeho otec. Jarad za to dával vinu jeho matce.

Jedna ze zombií se náhle v půli kroku zastavila a otočila se. Jarad sledoval její pohled, a když zjistil příčinu, musel se ušklíbnout.

Jeho bývalá žena se zjevila za rohem, jedoucí na velkém dromadovi. Její ledevská stříbrná helma odrážela světlo jediné funkční osvětlovací koule široko daleko na půl kilometru daleko. Když se jí zombie snaží zahradit cestu, sestoupí z koně a tasí svou ledevskou zbraň. Jarad si na krátký moment vzpomene, proč kdysi usiloval o její srdce, a pocítil lehký smutek, že věci dopadly tak, jak dopadly.

Jarad a Myc se vrhnou Fonn na pomoc a zakrátko leží zombie v kusech všude okolo. Fonn si přišla pro Myce – po golgarijském tréninku v lovu jej nyní čeká nějaký čas strávený v ledevské gardě, jakožto průzkumník. S Jaradem promluví jen pár slov. Když se jeho bývalá žena a jeho syn vzdalují zpět směrem k povrchu, Jarad vod Savo, pán Golgari, nemůže potlačit dojem, že dvě bytosti, na kterých mu na tomto prohnilém světě nejvíc záleží, čekají velké trable.

***

Teysa Karlov se otřásla. V Prahvu, sídle Azorijského senátu, bylo vždy chladno. Poslední dobou to zde ale vypadalo vyloženě zanedbaně, jako by se i do Senátu dostávalo stále více podlézačů a intrikářů – Azoriané se stávali podobnými Orzhovům. Teysa zde byla na osobní vyžádání své nejnovější klientky.

Tou není nikdo jiný, než anděl, který se tak náhle zjevil po Haucově likvidaci, účastnil se Kosova pohřbu, aby vzápětí zase zmizel. Nyní se na jeho požádání Teysa dostavila do cely, kde svatou vězeňkyni drželi. Pierakor Az Vinrenn D’rav, Teyse doposud známá jenom jako Pírko, je v žalostném stavu – zmlácená, vyčerpaná a svázaná. Její rudé vlasy byly ostříhány nakrátko a opáleny pochodní. Ujišťuje Teysu, že je dobře obeznámena s tím, co je zač a kolik její služby stojí. Pírko pobírala po celou dobu své wojekské služby žold, který sice nechtěla, ale svěřila jej Pivlicovi, který jej celou dobu investoval. Teysa se neubrání úsměvu – její nový zástupce ji nepřestane překvapovat. Poprvé za svou kariéru má Teysa před sebou bytost, která zaručeně nelže. Ptá se jí na její obvinění.

„Jsem obviněna z mnoha. Dezerce v čase války. Napadnutí nadřízeného.Porušení přísahy. Selhání při výkonu služby jakožto wojekský důstojník a legionář Borosu. A to ještě mohu být obviněna z vraždy paní mé gildy.“

Teysa tiše naslouchá. Pírko stráví líčením svých příhod více než hodinu. A když skončí, je Teyse vše jasné. Anděl nemůže lhát, tím méně v kruhu pravdomluvnosti. Její klientka je čestná, a pokud ji nezachrání tento fakt, pak pravděpodobně nic.

Crixizix se ve své observosféře vznáší nad poničenou Utvarou. Jen minimum z původně přítomných struktur stále stojí, selesnyanské parky, strážní věže Haazdů, vše padá za oběť řádění nephilimů. Izzetské pohotovostní sbory řeší katastrofu v elektrárně na severovýchodním pólu. Jedinou pomocí byl zatím tým hydromantů, který měl za úkol bojovat s ohněm. Bohužel se zhmotnili nad místem, které jaksi více nemělo pevného povrchu, a než se vzpamatovali, skončili na dně průrvy mezi ruinami někdejších povrchových domů, na které bylo v průběhu milénií nastaveno spousta dalších pater. Nicméně se jí podařilo uspět jinde, a poměrně přímo.

To je nepřijatelné.

Dunivý hlas zazní Crixizix hlavou. Samotný Niv-Mizzet Ohňomysl, parun Izzetské gildy osobně, se s mohutnými rozmachy křídel blíží od obzoru. Crixizix jen lehce změní geometrii trysek, aby nabrala doprovodný kurz. Velký drak zakroužil nad geotermickým dómem, místem, kde kdysi stával Kotel a kde proběhla první hostina nephilimů. Otevřel své strašné čelisti a vychrlil proud ohně, který roztavil vše, co na povrchu zbylo. Pak se zastavil ve vzduchu a několika mocnými máchnutími křídel zvedl vichr, který roztavenou lávu zchladil. Během sedmi minut byl Kotel pokryt sklovitou hmotou, zapečetěn proti dalším problémům. Crixizix jen doufala, že to samé neplánuje učinit s celou Utvarou. Nikoli.

„Nepleť se mi do cesty,“ odpověděl Ohňomysl, a pak dodal „už je to drahný čas, co jsem měl příležitost udělat něco podobného, a plánuji si to pořádně užít. Pokud chceš pomoci té místní havěti, doporučuji ti, abys to udělala teď.“

„Prosím Vás, jen dejte pozor na-“

Mentální úder srazil goblinčinu hlavu do křesla se slyšitelnou ranou. „Můj hněv se o nic nestará a pozor nedává. Byl probuzen, a jednou probuzen, musí být nasycen krví.Užij si představení.“

Niv-Mizzet zakroužil a vznesl se do výše. Pět nephilimů dělalo, co mohlo, aby zlikvidovalo poslední zbytky stojících domů. Ačkoli se každý z nich mohl drakovu rovnat velikostí, v žádném případě neměli za sebou milénia zkušeností a Mizzetovu inteligenci. I drak to dobře věděl. Nadechl se a dlouhý jazyk ohně udeřil do hlavové části trubicovitého nephilima. Vzápětí zaťal své drápy do zad bestie a vyryl v nich tři hluboké rány společně s pár obratli. Bestie zařvala bolestí a dopadla na všechny čtyři končetiny. Drak se ale s ním nehodlal dále zabývat a dalším plamenným úderem sežehl celou přední část na škvarek.

Crixizix se chtěla zaradovat, ale pak si uvědomila, co Mizzetův úder způsobil. Co doposud stálo, bylo nyní v plamenech. Zvedla svůj letoun výše….dračí oheň byl jednou z mála věcí, která dokázala roztavit kov mizzium, a její observosféra by určitě nepřežila přímý zásah. Ostatní čtyři nephilimové jsou ale už upozorněni na drakovu přítomnost a moment překvapení je pryč.

Další drakův úder zpopelnil část hordy žabích bytostí řinoucích se z útrob šestinohého žabího nephilima. Jejich tvůrce vymrštil končetinu s přísavkami a strhl draka za ocas k zemi. Niv-Mizzet zasyčel a vychrlil mocnou ohnivou bouři přímo do nephilimova chřtánu, pumpujíc vlnu za vlnou energie do nitra bestie, dokud ani prastará nephilimova schránka tlak nevydržela v mohutné explozi se rozlétla na všechny strany.

Když ale obrátil svou pozornost na třetí z bestií, dvouruké torzo s kruhovou tlamou, bolestivě jej do hlavy udeřila hrouda hmoty. Než přišel na to, odkud útok přišel, obdržel další do křídla. Teprve pak zjistil původce – další nephilim. Chapadlovitá bestie si právě rvala z hlavy další kus tkáně a připravovala nový projektil. Niv-Mizzet bolestně zařval a vznesl se do vzduchu.

Tohle, pomyslel si Niv-Mizzet, byla zábava. Ale jsem unaven.

Můj pane, odpověděla Crix, ještě tři zbyli. Musíte-

Ty předpokládáš, že mi budeš říkat co musím dělat? odpověděl drak. Ne. Tohle bylo příjemné rozptýlení, ale o taková rychle ztrácím zájem. Nic víc. Půjdu si teď odpočinout, a budu sledovat, jak si povedou proti nephilimům ostatní.

Crixizix byla omráčena. Vy nás opouštíte?

Ohňomysl neodpověděl. Zakroužil ve vzduchu a vydal se k obzoru, směrem k jednomu ze svých údajných skrytých hnízd, která se nacházela po celé planetě. Crix si všimla, že se nevrací tam, odkud přiletěl. Velký drak opouštěl centrální Ravnicu, jak to vypadalo.

Crixizix nevěděla, co si počít. Strach v Ohňomysli bylo něco nepředstavitelného, stejně jako myšlenka, že vůdce gildy tuto s lehkou hlavou opustí v době největší krize. Dala se do pláče, nevěda, zda je to ze zklamání, smutku nebo deziluze.

Fonn a její skupina se pohybují po takzvané Utvarské dálnici, spojující centrum Ravnicy s rekonstrukční zónou. Fonn, centurionka řádu Mat’selesnye má k výcviku přiděleny čtyři rekruty – vlastního syna Myce, Lilyeyamu Tylver zvanou Lily, lidskou dívku ze šlechtické rodiny, jižana Aklechina a kentaura Orvala. Jelikož její někdejší jízdní vlk Biracazir již dvanáct let dohlíží na Konklávu, jede na vlku jménem Tharmoq. V dáli spatří skupinu rakdoských kultismů. Nejprve jim nepřikládají pozornost, ale pak se celá skupina zahalí do podivné rudočerné mlhy, která se k nim začne pohybovat obrovskou rychlostí. Když je obklopí, Fonn a její svěřenci vidí jen ohavné stíny a kostnaté ruce. Pak ztrácí vědomí.

Jarad v podzemí řeší problémy s golgarijskými knězi, kteří očividně nejsou fanoušky reformních postupů, a stále se pokoušejí praktikovat věci jako unášení dětí a jejich obětování na polích. Jarad přikazuje knězi, aby děti propustil a ihned vrátil na povrch. Pak se odebírá do svého sídla, kde na něj čeká další nevítaný host – doktor Otrovac, vedalken z gildy Simic, osobní posel gildovního pána Momira Viga. Otrovac se Jaradovi snaží vnutit cytoplastovou technologii, která podle jeho slov zvýší výkonnost jeho zombiích dělníků desetkrát. Jako pozornost k přijetí daru mu ještě navíc nabízí výrazný finanční obnos převedený na jeho konto v Karlovské bance. Když Jarad odmítá, stupňuje finanční bonus – čímž pádem celá věc smrdí ještě více. Vedalken konečně pochopí, že tady pšenka nepokvete, a odchází. Na cestě z Podměstí kontaktuje Momira Viga prostřednictvím cytoplastového implantátu na krku. Vig jej informuje, že věc s Golgari již byla vyřešena, a to i bez gildovního pána.

Agrus Kos je mrtev. Tedy, jak se to vezme. Byl by mrtev, kdyby kdysi jako mladý rekrut nepodepsal o jeden papír navíc. Papír, který zavazoval pana Agruse Kose, příslušníka Ligy Wojeků, v případě jeho smrti k padesáti letům služby jakožto přízračná stráž v halách Prahvu, sídle Azorianského senátu, počínaje dnem smrti. Jako přízračná stráž, neboli „spektrál“, tráví nekonečné dny stáním na určeném místě, zdravením procházejících ministrů a činovníků, s pamětí děravou jako ementálský sýr. Sem tam mu hlavou probíhají střípky událostí jeho někdejšího života, ale nic, co by dávalo větší smysl než návod jak vyplnit daňové přiznání. DO jednoho dne. Toho dne spatřil přicházet dvojici v kovu oděných azorianských paladinů vedoucích ženu. „Žena“ bylo ve skutečnosti dosti nevýstižné pojmenování pro bytost, kterou vedli spoutanou. I shrbená byla o celou hlavu vyšší než oni, a ze zad jí vyrůstal pár zlatých křídel. Když ji Kos uviděl, jeho bytostí proběhl záblesk poznání.

„Pírko?“, ozval se, „jsi to ty?“

Andělovy oči se viditelně rozšířily, a zvedla hlavu. Paladinové s ní hrubě trhli ve směru pochodu, a ačkoliv Pírko otevřela ústa, neřekla ani hlásku. Kos se pokusil pohnout z místa, ale neviditelná bariéra mu v tom zabránila. Za chvíli obraz v jeho mysli vybledl, a zbyla jenom zastrčená vzpomínka, v podstatě stejně vzdálená jako kterýkoli střípek jeho minulých životů.

***

Letecká maršálka Shokol Wenslauv byla jednou z prvních rozumných bytostí, které spatřily návrat andělské létající pevnosti, Parhelionu, na Ravnicu. Ale cosi není v pořádku. Obrovské zářící koule na spodku pevnosti jsou zmatnělé a zhaslé, mizziové oblouky zprohýbané, průzory vybité a v některých oknech hoří plameny. Co více, nikde není stopy ani po jednom andělu. Wenslauv dává svému podřízenému, goblinímu letci Flangovi příkaz, aby se co nejrychleji vydal do Středotvrze a varoval vedení Ligy. Posléze ale rozkaz odvolává. Jestli se nestane zázrak a Parhelion neuhne ze stávajícího kurzu (čemuž nic nenasvědčovalo), jeho klesající trajektorie skončí s chirurgickou přesností přímo uprostřed Prahvu. Flang se má tedy vydat rovnou tam, varovat Senát. Ona se zatím pokusí udržet Parhelion ve vzduchu, bude-li to jen trochu možné.

Evern Capobar nevěří vlastním uším. Nejenom, že jej stínochodci omráčili a dotáhli zpátky do města, ale také prodali část jejich lupu dalšímu zájemci – Rakdoskému kultu. Nyní se má dostat i na Capobarova chlebodárce. Stínochodci provádějí domluvený rituál a společně s Capobarem se zhmotňují v podivné, živě vypadající modrozelené hale. Zde je čekají tři postavy – jeho klient, Momir Vig, kdysi elf z vyhynulého kmene vyhubeného během kmenových půtek se silhanskými a devkarinskými elfy, nyní bytost, která byla amalgámem žijící hmoty a biomechanických doplňků. Další bytostí byla spoře oděná devkarinská elfka, přesněji řečeno její zombie, s vyschlou hnědou kůží, krkem ohlým do nepřirozeného úhlu a se zlomenými obratli trčícími ven, kterou Vig sám tituluje „zombie-bůh“. Poslední postava byla skryta ve stínu, či spíše sama byla zčásti tím stínem, s bledou tváří osvícenou jen démonickým svitem jejích rudých očí. Vig přebírá od stínochodců tubu s drahocennou látkou, a se zaujetím kvituje Capobarovu zmínku o nephilimech. Oba stínochodci jsou posléze chyceni a obaleni cytoplastovými provazci – Vig už dávno chtěl na těchto bytostech experimentovat, a Capobar mu přivedením dvou dimirských služebníků tak vlastně posloužil. Pak Capobara propouští. Když opustí tuto strašidelnou společnost, má mistr zloděj chuť zavřít se do sudu s bumbatem a nikdy víc nevylézt ven.

Wenslauv se vyloďuje na Parhelionu, a nachází pouze pusté chodby. Až po několika zatáčkách objeví mrtvé tělo anděla, jíž se v ústech převaluje bílé klubko červů. S nechutí pokračuje dál. Už nevidí, že se červi vyplazili mrtvole z úst ven a spojili se do podoby utvarské skákavé zmije, aby se vydali po jejích stopách.

V Prahvu začíná proces s Pírkem. Jako tribunál jsou přítomni zástupci tří nejvyšších „právních“ gild – Selesnye, Borosu a Azoriusu. Za Legii Boros je to Generál-velitel Lannos Nodov, současný vůdce Ligy Wojeků a za nepřítomnosti andělů vládnoucí gildovní pán celé Legie. Za Selesnyi je to loxodon Svatý Kel, nástupce Svatého Bayula jakožto „Žijícího svatého Konklávy“, putujícího velvyslance. A za Azorianský Senát předsedá tribunálu Nejvyšší Sudí Augustin Čtvrtý, starý muž, jemuž nemoc sebrala nohy a upoutala jej na mramorový trůn, který ve vzduchu drží manergetický generátor. Nejvyšší sudí zahajuje slyšení.

„Pierakor Az Vinrenn D’rav, anděli Legie Boros, také známá jako konstábl Pírko z Wojekské ligy, stojíte zde obviněna z následujících zločinů. Zřízenče, přečtěte obvinění.“

Pírko vyslechne obvinění a usedá do kruhu pravdomluvnosti. Generál Nodov žádá o právo první otázky a dostává je. Naklonil se v židli a požádal, aby jim objasnila, kdy a hlavně kde se popisované události udály. Ukázal na Pírko prstem. „Co se stalo s anděly?“

Dlouho bylo ticho, rušené jen ševelením přísežných duchů vznášejících se pod kupolí dómu. I oni ztichli, když Pírko promluvila.

„S jedinou výjimkou, v současnosti stojící před vámi,“ zazněl její hlas, „jsou dle mého nejlepšího vědomí a svědomí všichni boroští andělé mrtvi.“

Fonn se probouzí. Kolem ní je dlažba mokrá krví. Šokovaná zjišťuje, že její svěřenci jsou pryč, a jejich zvířata včetně Tharmoqa byla roztrhána na kusy a rozházena okolo. Je jí jasné, co musí udělat. Bez jízdního zvířete, vysílena, beze zbraní sáhne do záňadří a vytáhne vejčitý amulet. Stejný má i Jarad, vyměnili si je navzájem toho dne, kdy se narodil Myczil Savod Zunich. Stáhla si rukavici ze své jediné původní ruky (druhou má nahrazenou modrozeleně průhlednou cytoplastickou protézou), a poklepala na amulet třikrát. Jarad se ozval téměř okamžitě. V několika slovech, ne víc než je nezbytně nutné, se bývalí manželé domluví. Jarad ji vyzvedne po cestě k rakdoskému teritoriu.

V Utvaře Crixizix nalézá Pivlica. Malý imp je uvězněn v troskách toho, co zbylo z jeho restaurace Impovo křídlo. Jeho spodní část těla je zavalena trámem, a Pivlic ví, že je to s ním špatné. Jednou viděl takový případ – člověka zavalila lokopeda. Byl při vědomí, smál se, žertoval…ale jakmile lokopedu zvedli, přimáčknutá část se doslova rozpadla před očima a on okamžitě zemřel – nebylo času pro lékapky ani léčitele. Vydá ze sebe jen jedno přidušené slovo. „Pospěš si.“

Myc a jeho kamarádi jsou vezeni v klecích na hřbetě zombie indrika k Pekelné díře, centrálnímu teritoriu Rakdosova kultu. Zatím všichni čtyři. Od klerika kultu, které výpravu vede, se dozví jej jedno – jsou určeni pro Krvavou čarodějku, a to je činí prakticky nedotknutelnými pro všechny ostatní.

V centrálním dómu Prahvu líčí Pírko svůj příběh. Když se před dvanácti lety vydala po stopách ztraceným spolubojovnic, přivítala ji podivná, přízračná krajina Agyremu. Když spatří Parhelion, je ohromena scénou, kterou vidí. Andělé Borosu bojují proti bledým ektoplazmickým přízrakům, duchům někdejších selesnyanských mlčenlivých. Když si probojuje cestu k přistávací ploše, potkává Raziinu první pobočnici Anezku. Ta ji poznává a posílá za gildovní paní.

Když se Pírko, nyní opět legionářka Pierakor Az Vinrenn D’rav dostává k setkání se svou dlouho neviděnou vůdkyní, čeká ji nepříjemné překvapení. Razia je rozzlobena – Pírko údajně porušila její přímé rozkazy, a je primární příčinou stavu, ve kterém se nyní andělé v Agyremu nacházejí. Pírko se brání, ona přece jen bránila Guildpact.

„Vy nerozumíte, konstáble?“ řekla Razia a otočila se k ní s planoucíma očima. „Vy jste napomohla rozbití Guildpactu. Vy a ten hlupák Agrus Kos!“

Než stačí Razia cokoli dalšího vysvětlit, vypukne chaos. Szadek, či přesněji řečeno Szadkův duch v čele armády přízraků útočí na Parhelion. Na Ravnice jsou andělé nezranitelní, ale toto není Ravnica. Anezka padne jako první, když je její výpad zablokován dvěma Szadkovými poskoky a sám upír s ní mrští o stěnu, což jí rozdrtí lebku.

Razia tasí svůj plamenný meč. Když Pírko naposled Szadka viděla, byl na pokraji fyzických sil poté, co byl málem sežrán svým neposlušným sluhou, měňavcem Lupulem. Zde má podobu temného stínu s bledou tváří a černýma očima, napůl hmotný, napůl duch. A očividně zatraceně mocný. Razia útočí, ale upír její úder lehce kryje , aby ji vzápětí zasáhl žíravým kouzlem přímo doprostřed těla. Pírko v poslední chvíli bere sraženou Raziu do náruče a prchá.

O pár podlaží níže se zastaví. Smrtelně zraněná Razia přikazuje Pírku, aby se okamžitě vrátila na Ravnicu a obeznámila ostatní se Szadkovým a jejich osudem. Ona se pokusí Dimira zdržet a bojovat s ním. Pokud má ale oběť andělů mít význam, alespoň jeden musí přežít. Pírko má za úkol informovat hlavně vládce gild, především pak azorianského Nejvyššího sudího, Boroskou legii a Selesnyi. Jak to učiní, je už na ní. Pírko zdráhavě poslechne, ale nechává Razii svůj meč. Szadek se blíží. Razia se z posledních sil upírovi staví do cesty. To poslední, co Pírko vidí, než opustí loď, je Razia, probodená vlastním plamenným mečem ve Szadkově ruce.

Dalších deset let Pírko bloudila přízračnou krajinou Agyremu, hledajíc způsob, jak se vrátit na Ravnicu. Náhodou se nacházela blízko Schizmatu, když Haucův experiment otevřel průchod mezi oběma světy. Pak uslyšela Kosovo volání, a následovala je - aby zjistila, že ji její starý přítel volal na smrtelném loži. Po Kosově pohřbu se rozhodla ještě na chvíli do Agyremu vrátit, než vše sdělí Borosu – a to se ukázalo jako chyba. Na druhé straně na ni čekala Szadkova armáda – ač se z nějakého důvodu samotného Schizmatu báli, sesypali se na ní ihned, jak se vynořila. Zraněná a zmlácená prchla zpět. Pak usoudila, že nejlepším způsobem, jak zajistit přítomnost nejdůležitějších lidí gild, je soudní proces, a vymyslela si proto spoustu vážných, specifických obvinění, která ji dostala před shromážděné posluchače. A teď tu proto stojí a povídá jim to, co povídá.

Wenslauv mezitím nachází můstek Parhelionu. Pokud se nestane zázrak, Parhelion za pár desítek minut narazí do Prahvu. Náhle za ní kdosi zakašle…

Co Wenslauv ale netuší…gobliní letec Flang, kterého poslala s urgentní poplašnou zprávou do Senátu, nabral kurs příliš nízko kolem visutého mostu a sražen ze sedla, skončil svůj let a život na střeše svého oblíbeného podniku pár desítek metrů níže.

Agrus Kos se probouzí opět do života. Nebo něco na ten způsob. Vrací se mu vzpomínky na celý jeho dlouhý život. Radost jej trošku přejde, když zjistí, že není ve svém těle (které jaksi shořelo na pohřební hranici), ale sdílí tělo se svou „fyzickou kotvou“, azorianským ektomágem Obezem Murzeddim. A proč že byl povolán zpět?

To mu vysvětluje sám Augustin. Díky svému smyslu pro povinnost byl před dvanácti lety nevědomky součástí spiknutí, které vedlo k pádu Guildpactu. Kos nechápe…vždyť přece Szadka zatknul, když se tento pokoušel Guildpact zničit. Nejvyšší sudí objasňuje: Guildpact je…byl magickým paktem. Jeho magie byla posilována mimo jiné i opozicí – čím silnější opozice vůči paktu samotnému, tím silnější byla jeho magie. Proto byl do Guildpactu přibrán Rod Dimir nebo Rakdosův kult. Úkolem těchto gild bylo pakt destabilizovat a tím jej paradoxně posilovat. Szadek se tedy choval přesně podle toho, co mu účast v Guildpactu přikazovala, a když jej Kos zatknul, byl Guildpact zlomen a jeho magie zrušena. Kos nechápe…měl tedy zachránit Guildpact tím, že by nechal Szadka jej zničit? To je přece paradox! Na to mu Augustin přisvědčuje – ano, paradox, který způsobil on sám.

Nicméně – aby Szadek dosáhl svého cíle, musel se učinit zranitelným – vůči Kosovi. Tato zranitelnost tu stále je, a Augustin ji chce využít, neboť Szadek je očividně na svobodě. Kos sice namítá, že naposledy viděl Szadka, když jej odváděla azorianská garda – jak jim kruci utekl? To Augustin řešit nechce, a dává Kosovi za úkol Szadka najít a eliminovat. Jako azorianský avatar disponuje mocí dočasně přebírat kontrolu nad jinými živými osobami, pokud bude jeho fyzická kotva (Obez) dostatečně blízko.

Ale kde má Szadka hledat? I na to má Augustin odpověď, a předvolává Everna Capobara. Zloděj dosti neochotně sděluje, co viděl při své schůzce s Momirem Vigem. Capobar je na pokraji zhroucení – Nodov jej chce ihned zatknout, a i bez toho je jeho kariéra mistra zloděje v prachu, díky faktu, že svědčil před nejvyšším tribunálem.

Kos nevěří vlastním uším – nejen, že Szadek je na svobodě, ale očividně se spolčil i se Savrou – tedy Svogthirem, zdá se, že v gildě Golgari je vzájemná msta hodně oblíbenou. Zatím netuší, co má celá záležitost dělat se simickým gildovním pánem Vigem.

V Utvaře se Crixizix podaří vysvobodit Pivlica zpod závalu. Její izzetská vylepšení jí umožňují nadpřirozeně rychlý pohyb, a tak je schopna Pivlicův rozdrcený trup pomocí lékapek vyléčit. Imp, který se doslova podruhé narodil, konstatuje, že baronka Teysa Karlov se musí dozvědět, co se stalo v jejím panství. Letmý pohled směrem, kam se nephilimové prodírají, ovšem nenechává nikoho na pochybách, že se baronka o nephilimech dozví tak jako tak. Crixizix mu popisuje Niv-Mizzetův boj a útěk, a svou beznaděj, co se stávající situace týká – co říci gildě, co dělat? Pragmatický Pivlic navrhuje řešení – proč neříci, že jí Niv-Mizzet nechal gildu na starost? Je tu snad někdo, kdo může tvrdit opak? Crixizix je posledním Izzetem, který s Velkým drakem mluvil. Goblinka se nejdříve zdráhá, ale nakonec s úsměvem konstatuje, že to není tak špatné řešení.

Wenslauv se otočí za zakašláním, a objeví nikoho méně než samotnou Raziu, sice s hrozivými zraněními, ale naživu. Wenslauv se z ní pokouší dostat informace o tom, jak zabránit Parhelionu ve zřícení. Anděl jí ukáže ovládání, ale Wenslauv ke své hrůze zjišťuje, že není schopna pohnout s pákami dimenzovanými na andělskou sílu. O pár vteřin dříve, než Wenslauv odhadla, naráží Parhelion do dómu Azorianského senátu. Dopad otřese městem až do základů Staré Ravnicy a dokonce i nephilimové se na chvíli zastavují ve svém řádění.

----TO BE CONCLUDED---

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.