ENCYCLOPEDIA DOMINARIANA – MIRAGE – II.

ENCYCLOPEDIA DOMINARIANA – MIRAGE – II.

Zdroj: „Ztracená databáze“

Přeložil: Honza Adam

Předmluva:

Vážení přátelé a fanoušci Magicové storyline. Dovolte mi, abych Vám v několika řádcích představil sadu, která stála u zrodu moderního Magicu. Mirage byla prvním blokem, který představil členění na jednu základní a dvě rozšiřující sady, a z hlediska příběhu přinesl po Ice Age revoluční změnu – z doby ledové jsme se přemístili do africkoarabského prostředí. Nehledě k tomu, že právě v Mirage leží kořeny ságy Weatherlight, středobodu celé historie Dominarie.

Zajímá vás, kdo byl Mangara, Kaervek, Jolrael? Kdy hráči MTG poprvé slyšeli jméno Teferi? Pak čtěte dál. Překlad vzácného textu z tzv. „Ztracené databáze“, někdejší neoficiálně-oficiální „Bible“ tehdejších kreativců a autorů románů, je nejkompletnějším materiálem pojednávajícím o této kapitole dominarijských dějin. Enjoy!

-Honza Adam

První díl děje Mirage a Visions naleznete zde.

Část II. Přízračné války (Mirage Wars)

“Jak ironické jest, že civilizace je zpravidla nejvíce zocelena válkou. ” – Mangara

Během pár týdnů si všichni tři mágové uvědomili přítomnost ostatních, stejně jako vnímali reziduální energie na ostrově. Setkali se na holé skále, která z ostrova zbyla. Protože by všichni tři rádi věděli o tajemství ostrova více, dohodli se, že zůstanou na Jamuraae a budou ostrov sledovat. Mangara toužil po vybudování vlastního klidného domova, a tak se zaměřil na to, aby v zemi nastolil mír a pořádek. Během pár let se mu podařilo prostřednicvím kombinace jeho nadání diplomacie a zastrašování dokázal přimět všechny tři národy k mírumilovnému soužití.

První překážkou, kterou bylo nutno překonat, byla hranice mezi Femerefem a Zhalfirem, kde se bojovalo celých posledních deset let. Mangara vytvořil nárazníkovou zónu v džungli Uktabi a povolal quirionské elfy ze své vlasti, ostrova Corondor. Elfové, věrní to spojenci Mangarovi, osídlili zakrátko celý prales a založili město Salamzuri.

Dosáhnout dohody se Suq’Aty bylo o něco komplikovanější, ale zakrátko hlavní města Amiqat a Ki’pamu podepsaly obchodní smlouvu, suq’atský nejoblíbenější typ paktu, a mír byl nastolen i na hranici severní. Do sto let nadešel nový zlatý věk Jamuraay, a „Mangarova harmonie“ byla šťastnou dobou, kdy si byly všechny rasy na Jamuraae rovny, obchod a věda vzkvétala.

Mezitím Jolrael ukazovala Kaervekovi divoké kraje její domoviny. Po dlouhý čas oba mágové netušili o Mangarových aktivitách, ale když se vrátili, nalezli Mangaru v čele sjednocených národů. Jak šel čas, Věk Harmonie sílil a sílil. Nezřídka bylo možno nalézt Zhalfirany pracující ve femerefských dolech, modlících se před totemy. Elfové a trpaslíci byli častými hosty ve městech všech tří národů. Byl to věk mnoha filosofů, umělců a kronikářů, kteří byli mistry svých oborů, doposud nepřekonanými.

„Když oheň dýchá, vzduch hoří.“

Kaervek byl velice znepokojen faktem, že Mangara ovládá většinu kontinentu. Zatímco na pohled mírumilovnému čaroději ležely u nohou tisíce lidí, Kaervekovi se nepodařilo ovládnout ani jediný národ, čehož nemohl ve svém bývalém domově dosáhnout. Jeho paranoidní nátura jej vedla k závěru, že Mangara má pro své činy jiné, daleko záludnější motivy. Podařilo se mu přesvědčit Jolrael, že Mangara je jejich společný nepřítel. Jelikož byla Jolrael odtržena po mnoho let od lidí, žijící pouze ve společnosti zvířat, snadno podlehla Kaervekovým intrikám a společně shromáždili masivní armádu divokých zvířat a nemrtvých bytostí.

Kaervek mezitím pracoval na tom, aby rozložil Zhalfir zevnitř. Vybral si staré bolavé místo – hranice mezi národy – aby zničil harmonické vztahy mezi hlavními městy Ki’pamu, Amiqat a Tulumai. Také vyvolal třenice mezi zhalfirskou šlechtou, a jak se stupňovalo napětí na hranicích, a válka byla na spadnutí. Jakmile byla prolita první krev, vypustil Kaervek na Zhalfir hordu zlých duchů – a Mangara mohl věci než bezmocně sledovat. Kaervek dovršil svůj plán tím, že pozval Mangaru do delty řeky Mwonvuli, prý na schůzku ohledně pomoci „v čase krize“. Mangara souhlasil…a nikdy se nevrátil.

Jolrael a Kaervek si na Mangaru v Mwonvuli počíhali a uvěznili je v Jantarovém žaláři. Ten pak byl umístěn v trůnním sále jednoho z Jolraeliných paláců hluboko v džungli. Ačkoli se pověsti různily – někteří si mysleli, že Mangara opustil své lidi a ponechal je napospas občanské válce; jiní pak prostě usoudili, že v temném pralese zahynul. Tak či tak, Zhalfirané usoudili, že se na Mangarům návrat spoléhat již nemohou.

Kaervek se chopil šance a brzy jeho duchové šířili po celé zemi chaos a zkázu. Jolrael nezůstala pozadu a vypustila vlastní, divokou armádu. Z divočiny Mwonvuli a dalších džunglí se vynořily divoké kočky a draci. Z Urborgu přišli Zloději dechu, sekta assassinů, jenž se za nocí plížili do domů Zhalfiranů a zabíjeli je ve spánku. Farmáři a pastevci mizeli ze svých polí. Ve Femerefu předpověděla vizionářka Asmira bohatou žeň, a interpretovala ji jako znamení nadcházející války. Její předpověď se měla naplnit později, ale když zazněla poprvé, nikdo z věřících jí nevěřil, a jediné, co způsobila, byly náboženské nepokoje v Tulumai.

.
“Jak ironické jest, že civilizace je zpravidla nejvíce zocelena válkou. ” – Mangara

Byl svolán koncil, kde tři národy diskutovaly o situaci, Ze Suq’Ata dorazil věhlasný vypravěč Hakim, přinášející zprávy o tom, co se v zemi děje. Pokusil se přesvědčit koncil, aby zapomněli na teritoriální rozbroje v zájmu znovunastolení pořádku a zjištění, co je špatně. Kaervek, který si opravdu nemohl vybrat horší načasování, se objevil před koncilem a žádal, aby se mu okamžitě vzdaly. Sjednocené národy to rozzuřilo, koncil odmítl Kaervekovi odpřísáhnout věrnost a vyhlásil mu válku.

Kaervek se rozhodl nenapadat národy hned zkraje plnou silou, ale namísto toho zvolil systém příležitostných přepadů. Ve Zhalfiru se začali objevovat draci a likvidovat vesnice, ale v jejich útocích nebyl žádný řád. Uuserkské bažiny byly prohlášeny za zakázané pásmo poté, co v nich záhadně zahynula skupina průzkumnice Ekemet z Femerefu. Nicméně ta nejhorší rána měla teprve přijít.

Z Hořících ostrovů byl povolán mocný démon znám pouze jako Duch Noci. Kaervek jej poslal proti Femerefu, a brzy potom bylo velké vládnoucí shromážděné Femerefu, Koncil Hlasů, do posledního vyvražděn při zasedání v Tulumai. Celé věc měla jediného svědka, mladého zlodějíčka z kanálů, který ve vládní budově špehoval. Podle něj se najednou v místnosti objevila strašlivá černá bytost se svítícíma očima a všechny pozabíjela. Ačkoliv mu věřil málokdo, nikdo nedokázal přijít s jiným vysvětlením.

Útoky byly stále silnější a lépe mířené. Armády duchů a divokých zvířat napadaly všechny tři národy, ale nejhůře Femeref. Ve Zhalfiru dorazily do Ki’pamu zprávy o armádách nemrtvých povstávajících všude po celé zemi. Jolrael využila svého spojenectví s viashinskými kmeny a jejich šamany, aby získala ještě další draky pro svou armádu. Zoufalí Zhalfirané mobilizovali svou armádu, Suq’Atové povolali do zbraně své mocné ohňové mágy a požádali o pomoc své spojence, džiny a ifríty ze světa Wildfire.

Ale to, čeho si nikdo nevšiml, bylo mnohem důležitější. Po dvou stech letech se vrátil do časové roviny zpět Teferiho ostrov. Jeho obyvatelé si dlouho ani neuvědomili, že v okolním světě uplynul nějaký čas, ale když jeden z Jolraeliných draků, přilákán pachem lidí, ostrov napadl, napadlo je, že se na pevnině děje cosi velice nekalého. Teferi draka zlikvidovat a začal s experimenty, které u měly prozradit, kde spočívá jádro pudla. Zjistil nejen, že je o dvě stě let více, ale i to, že se mu po ostrově potulovali cizí mágové.

Brzy potom uzavřely tři národy křehké spojenectví, zatímco Kaervek uzurpoval Jolraelinu autoritu a převzal velení nad jejími armádami. Zlý čaroděj pak poslal spojené armády v plné síle proti sjednoceným zemím. Z Mwonvuli se hrnula divoká zvířata, z Uuserku a Hořících ostrovů přicházeli temní bažinní duchové, z Velké pouště pak viashinové a jejich strašliví draci.

Mezi prvními, kdo se postavil do čela odporu proti Kaervekovi, byla Rashida Scalebane. Osiřelá dívka, která jako jediná přežila útok draků na její vesnici, shromáždila kolem sebe armádu rolníků a dokonce i šlechticů. Její schopnost zabíjet draky byla legendární, a tak se Rashida stala vůdkyní zhalfirských sil. Jejím protějškem byl Sidar Jabari, mocný šlechtic, který velel oficiálním královským silám. Během prvních let války se obě strany nedokázaly domluvit na spojenectví, a tak zůstával Zhalfir rozštěpen mezi obě armády.

Když se po vraždě Koncilu rozpadla vláda v Tulumai, stala se vůdkyní Femerefu vizionářka Asmira, nejvyšší duchovní vůdce národa. Také převzala funkci sidara femerefských armád, ale stále si držela status duchovní vůdkyně. Mezitím se v Suq’Ata ujímá velení armády šlechtic Telim’Tor, a úspěšně zastavuje invazi na jižní hranici. A tak se válčilo po celé Jamuraae, Přízračné války vstoupily do své hlavní fáze.

Válka o Jamuraau zuřila více než rok. Suq'Ata uzavřeli své hranice. Zhalfirané jsou tlačeni přes pláně do vnitrozemí. Kaervek si je jist svým vítězstvím

Ale nyní začíná mít pochyby Jolrael. Původně si jenom přála zabránit Mangarovi, aby ovládl Jamuraau, ale teď si klade otázku, zda si dobře vybrala spojence – Kaervek vypadá, že chce všechny tři národy vyhladit. V Jolraeliných palácích se chová jako by mu patřily, a legie zlých duchů pod jeho vedením pustoší zemi. Jolrael tajně zkusí vysvobodit Mangaru z Jantarového žaláře, ale zabránila jí v tom artefaktová clona, kterou nastražil Kaervek – jasné znamení toho, že jí nevěří. Bylo pouze otázkou času, kdy Kaervek na její pokus přijde. Musí najít pomoc, a musí ji najít teď.

Vnášejíc se nad zeměmi v duchovní formě objevila Jolrael energetickou signaturu pocházející z téhož ostrova, který přilákal Kaerveka a Mangaru na Jamuraau. Patřil prastarému zhalfirskému královskému mágovi Teferimu – sférochodci dostatečně silnému na to, aby Kaerveka zastavil. Prostřednictvím magie přenesla na ostrov svou fyzickou schránku a ujistila Teferiho, že nemá špatných úmyslů. Přiznala se ke svému podílu na Kaervekově invazi a žadonila o sférochodcovu pomoc. Teferi odmítl: jeho experimenty s časovými poli byly příliš nebezpečné, a nehlídané by mohly Jamuraau ohrozit mnohem více než Kaervekovy plány.

Ale pomoc přece jenom nabídl. Bude vésti jamuraajské vůdce prostřednictvím snů a vizí. Ukáže jim, kde je uvězněn Mangara a jak otevřít jeho Jantarový žalář. Jolraelin úkol bude rozptylovat Kaerveka – tohle šlo Teferimu vždycky nejlépe.

Během pár týdnů se Asmira, Rashida Scalebane, Sidar Jabari a Hakim Vypravěč setkali poblíž zhalfirského hlavního města Ki’pamu. Vedeni sny, ani jeden z nich netušil, proč je právě zde – kromě věštkyně Asmiry. Objasnila jim, že mají za úkol vysvobodit Mangaru, který je držen v zajetí v očarovaném jantaru v paláci hluboko v Mwonvulijské džungli. Asmiřiny vize byly známy tím, že byly velice jasné a přesné – byla jedinou osobou, kdo tuto válku předpověděl, ačkoli její varovná slova byla ignorována.

Aby bylo možno osvobodit Mangaru, bylo nutno odvést Kaervekovu pozornost jiným směrem. Rashida zformovala jednotku elitní stráže, aby doprovázela Asmiru na její cestě, zatímco Jabari a Hakim se postarají o dostatečné odvádění pozornosti.

Příležitost se naskytla, když Kaervekovy armády napadly zhalfiranské hraniční město Ufunguo.

Útok město zcela zdeptal, a pouze díky obětování Sidarky Mwigo a jejího vojska mohli jeho obyvatelé uprchnout. Opět veden snem, vedl Jabari přeživší do Tefemburu, města již tehdy nebezpečně přeplněného. Během pár dní, věděl Jabari, obrátí Kaervek svou pozornost na Tefemburu, což dá Rashidě a jejím elitním jednotkám šanci k průlomu.

Jak Jabari předpokládal, Kaervekova armáda nemrtvých, zlých duchů, monster a draků zakrátko obléhala brány města. Útočníci byli odražení, letci sestřeleni elitními lukostřelci, ale nepřátel bylo tolik, že bylo jasné, že město nevydrží déle než týden.

Hakim se snažil pozvedávat ducha obležených obyvatel tím, že jim vykládal příběhy o dávných divech – nakonec se pustil do příběhu o tom, jak obyvatelé města unikli z obležení – příběh, který ani on nikdy předtím neslyšel, příběh ze snu. Jeho slova se poskládala v kouzlo, které přikrylo obléhající armádu soumrakem. Hakim a Jabari přikázali shromážděným obyvatelům, aby utekli.

Gildovní mágové se narychlo rozhodli, že v Tefemburu zanechají magické pasti. Když nadešel soumrak příštího dne, Kaervekovy armády se znovu objevily. Nevěda, že je město prázdné, zaútočily na město a překvapeně zjišťovaly, že v něm není ani živáčka. Past se aktivovala - koule energie obklopila Tefemburu a explodovala, ničíc tak jak město, tak Kaervekovy síly, do posledního tvora.

Kaervek, který mezitím meditoval a pozoroval daleké země, vybíraje si svůj další cíl, byl z této činnosti vytržen psychickým výkřikem jeho armády, zahynuvší v jediném okamžiku. Zpanikařil a povolal posily ze svých zbývajících sil. Věděl, že obyvatelé Tefemburu utekli, ale nevěděl kam. Takže se pustil do magického průzkumu Jamuraay. Nenašel je, ale objevil něco jiného – pustý ostrov, kde se setkal s Jolrael a Mangarou, byl znovu obydlen, a Kaervek věděl, že tito nově příchozí musí mít prsty v jeho porážce. Sebral Jolrael a své zbývající vojsko a vydal se na Teferiho ostrov, zatímco Mangaru zůstala hlídat pouze jeho pobočnice Purraj a její poskoci.

Kaervekův souboj s Teferim trval jen krátce. Sférochodec udělal s Kaervekovou armádou krátký proces, když jí většinu poslal pod hladinu ještě před vyloděním. Uprostřed bitvy se proti Kaervekovi obrátila Jolrael a těžce jej v bitvě kouzel zranila. Kaervekova vlajková loď byla smetena obří vlnou, ale jeden z Teferiho dráčků v poslední chvíli bezvědomou Jolrael z trosek zachránil.

Kaervekovi se podařili vyplazit na pobřeží a dobelhat se do blízkých bažin Uuserku, aby si zde doplnil zásoby černé many. Narazil tady ale na obří vznášející se město spravované Tvůrcovskou a Stínovou gildou. Tyto gildy postavili město, zvané Aku, jako pohyblivou hrobku pro zhalfirské šlechtice. Správci vycítili Kaervekovu přítomnost a usoudili, že přišel město ovládnout. Připravili se na boj.

Mezitím se Asmira, Rashida a skupina jejích elitních stráží prokousávaly skrze džungli Mwonvuli, ale časté střety s nepřítelem je velice zpomalovaly. Naděje se ale snesla z nebes, kapitánka Sisay a její létající loď Weatherlight. Loď musela přistát kvůli opravám poté, co byla napadena drakem, a Sisay cítila podivné nutkání letět právě tímto směrem. K jejímu velkému překvapení ostatní chápavě přikyvují.

Weatherlight dosáhla Jolraelina paláce za méně než den. Jantarový žalář střežila Purraj a spousta odporných bytostí, a Elita se tak musela vrhnout do rozhodujícího boje. Asmira nemohla Mangaru vysvobodit, protože byl Žalář chráněn artefaktovou clonou. Rashida seznala, že prohrávají, a tak si nasadila dračí masku, která ji obdařila nadlidskou silou a rychlostí. Sama pak dokázala v jediném omračujícím vířivém útoku, než se zhroutila na zem, nehybná a šokovaná tím, v co se musela proměnit, aby uspěla. Jediným přeživším byla Purraj, která skočila po Asmiře. Asmira ignorovala smrtící rány a poslední, dokončující slova rituálu byla i jejími posledními. Její oběť byla doprovázena oslepujícím zábleskem světla, který roztříštil Žalář a osvobodil Mangaru.

I když byl uvězněn, Mangara nepřestal magicky sledovat, co se na Jamuraae děje. Okamžitě se přenesl do Uuserku, aby čelil Kaervekovi. Toho logicky velice překvapil. Čarodějovíé po sobě metali jedno kouzlo za druhým, ale okolní nadbytek černé many svědčil spíše Kaervekovi. Mágové z Aku vypustili několik džinů proti Kaervekovi, ale on nad nimi převzal kontrolu a poslal je proti Mangarovi. A přesně v to mágové doufali – džinové totiž dovolili Mangarovi, aby z jejich útoků čerpal sílu.Mangara vyvolal jednotku quirionských lučištníků, kteří zlikvidovali Kaervekovy síly. Sám Kaervek byl sražen k zemi prvními šípy, než se vzpamatoval, Mangara jej polapil a uvěznil v Jantarovém žaláři.

Po celé Jamuraae hnala spojená vojska Rashidy a Jabariho zbytky Kaervekových sil před sebou do hor. Tušíc, že porážka je blízko, se viashinové a jejich draci stáhli zpět do Velké pouště.

Bez Kaerveka se zbytky jeho armád uchýlily k ukrývání. Mangara zrekonstruoval Zhalfir a Femeref, v čemž mu výrazně pomohla nově získaná vzájemná důvěra mezi oběmi zeměmi.

V Suq'Ata se nezměnilo prakticky nic, kromě Zlodějů dechu, kteří zde založili novou buňku jejich bratrstva.

Mučednici Asmiře byl udělen titul „Svatá mstitelka“. Purraj pravděpodobně zahynula při explozi, která osvobodila Mangaru, ale její tělo nebylo nikdy nalezeno. Jolrael se vrátila do Mwonvuli, kde jí dělala opět společnost jen její zvířata a občas Teferi.

Jamuraa žije dál, ale zhoubný vliv Hořících ostrovů je stále přítomen. Možná čeká lidi úsvit nového věku, ale stíny jsou čím dál tím delší, a temnější.

Zde končí sága Přízračných válek.

-Honza Adam

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.