Story Classics - Guildpact, část druhá

GUILDPACT

 

 

Napsal: Cory J. Herndon

 

Přeložil a upravil: Jan Adam

 

 

II. část

Teysa a Melisk míří do centra sídla rodu Karlov. Zlatem a mramorem zdobená bazilika se nachází na úrovni původního povrchu Ravnicy, na hranici mezi „horním“ městem a Podměstím.  Na cestě do Karlovské baziliky procházejí branou, již střeží obří kamenný golem podobný vyhynulému hmyzu zvaného solifuga. Jeho jméno je Pazapatru a tímto způsobem si u Orzhovů odsluhuje trest za vraždu svého stvořitele. Díky orzhovské krvi v žilách je Teysa schopna porozumět jeho disharmonickému jazyku. Těší se na chvíli, kdy jeho trest vyprší…

 

„Madam Teysa. Daří se mi dobře, děkuji.Těším se na chvíli, kdy opět získám svobodu, což bude za 2281 let, 9 měsíců, 11 dnů, 2 hodiny, 44 minut a…10 vteřin. Toho dne vás všechny zničím.“
“O tom nepochybuji. Ale doufám, že to té doby již budu jen duch.“

 

„To bude moudré. Nějací hosté?“

 

„Ano,“ odpověděla Teysa. „Jeden host, můj poručník. Nesežer jej, prosím. Jako vždy se těším na tvou drahou pomstu, můj příteli.“

 

Cvak-skřííp-krrr-tzzz. „Užijte si návštěvu, madam Teyso. Přeji vám i vašemu poručníkovi případnou bolestnou smrt.“

 

„Nápodobně.“

Interiéry baziliky jsou vyvedeny v kombinaci bílého mramoru, černého onyxu a zlata. Na stráži před komnatou patriarchy Karlova stojí na stráži andělé. Nikoli stvoření z ohně a světla ve službách Borosu, nýbrž bytosti temnějšího rázu, stvořena tak, aby lépe vyhovovala potřebám Orzhovů. Holé hlavy,  černá křídla a oči jako bezedné studny. Boj byl jen jednou z potřeb, pro něž byly vycvičeny. Fakt, že již v samotném okamžiku jejich stvoření byla do jejich duší vložena slepá oddanost k patriarchům, vedl často ke scénám, nad kterými Teysa raději nepřemýšlela.

Patriarcha rodu Karlov si na rozdíl od svých kolegů nepotrpěl na pompézní tituly. Pro své orzhovské příbuzné byl prostě „Strýček“, pro ostatní pak „Patriarcha“. Před dvanácti lety by přímým svědkem Szadkova návratu při oslavě Dekamilénia. Podle jeho vyprávění jej právě tenkrát doprovázeli jeho andělé zoufalství, kteří jej zachránili před útokem selesnyjských mlčenlivých. Teysa tomu věřila – ačkoliv z hlediska dlouhodobých, intrikářských kampaní byli andělé neužiteční, v přímém souboji byli smrtící.

Teysa se setkává se svým „Strýčkem“. Stejně jako jeho kolegové, i patriarcha Karlov je sotva něčím více než odulým měchem šedavého masa. Žije více než tisíc let, a praktiky prodlužování života se na něm hodně podepsaly. Ačkoli všude v jeho komnatách visí tapiserie zpodobňující a připomínající jeho mladá léta (včetně pár opravdu zajímavých obrazů zahrnujících jeho samotného a jeho dva anděly…řekněme, že zrovna nepatřil k vyznavačům stylu nekouřím, nepiju, sexuálně nežiju), nyní čas již zastavit nelze. Jeho tkáně se rozkládají, a podle vlastních slov již nemá moc času, než setřese své fyzické tělo a vstoupí do Obzedatu, orzhovské Rady duchů. Než se tak stane, má ale s Teysou jisté plány. Má se vzdát své kariéry advokistky a zhostit se úlohy správkyně svého dědictví – rekonstrukční zóny zvané Utvara. Teysa z toho není nadšena a rezolutně odmítá – to si k patriarchovi už dlouho nikdo nedovolil. Strýček se pouze usmívá.

***

Pár dní poté, čtyřicet sedm let potom, co Potulné Niv-Mizzetovo Oko 9477 zmizelo z tohoto světa, sledoval utvarskou pustinu jiný pár očí. Aun Yom, mladý viashinský náčelník jedné z gruulských lupičských tlup, číhá na svou kořist. Tou je orzhovská karavana. No, pojem karavana není úplně přesný – jedná se o jeden jediný obří dopravní prostředek, který zastane funkci celého konvoje. Tímto prostředkem je lokopeda, tvor připomínající gigantickou mnohonožku, na jejíchž zádech jsou připevněny jednotlivé vozy. Celá karavana je pod ochranou orzhovských nemrtvých stráží a thrullů. Jeden z nich lokopedu řídí. Aun Yom přemýšlí nad tím, jak Utvara trpí od doby, co se po izzetském experimentu změnil do té doby nepříliš rozšířený mor kuga na nebezpečnou, vzduchem přenášenou nákazu. Místnímu gruulskému obyvatelstvu se podařilo najít způsob, jak mu vzdorovat – speciální antigenní houbu, která rostla přímo na jejich pokožce. Tyto plísňovité útvary bránily rychlé smrti, ale i tak zkracovaly jejich průměrnou dobu života na polovinu.

Na obloze nad ním září přízračným světlem puklina zvaná Schizma, pozůstatek onoho experimentu před padesáti lety.

Před pár dny k nim přišel izzetský goblin a nabídl jim zásobu nových izzetských pyroholí, a navíc jim sdělil, kdy a kudy bude orzhovská karavana procházet. Sice to smrdělo zradou na sto honů, ale Yom se tomu nebránil. Sice uvažoval o tom, že goblina zkusí vyslechnout předtím, než jej sežerou, ale hodil si mincí se svou sestrou Illati a prohrál. Nyní zaujal jako nejlepší střelec z kmene svou pozici, a čekal, až se Illati se svou skupinou objeví na druhé straně. Už už chce dát povel k útoku, ale druhá část jeho skupiny nikde. Něco se pokazilo.

Aun Yom otevřel čelisti, aby varoval zbytek svých lidí. Už se k tomu nedostal – jeho krk protnula čepel stileta, hned pod spodinou lebeční. Nikdy se nedozvěděl, kdo jeho gang zradil, ani kdo ukončil jeho život  - jeho duch byl v okamžiku vtažen do pukliny v obloze. O pár chvil později se jeho tělo znovu zvedlo ze země, ale Aun Yom jej již dávno nekontroloval.

Mezitím se Teysa veze v jednom z vozů na zádech lokopedy, a přemýšlí o tom, proč zde vlastně je. Musela prodat podíl ve své advokistské kanceláři, ale podržela si přesto čtyřicet procent a vedením pověřila svou sestřenici Dahlyu. Co Strýčkovi neřekla, bylo to, že si v prodejní smlouvě prosadila klauzuli hovořící o možném zpětném kompletním odkupu – to kdyby se něco nepovedlo.

Teysa měla jako členka jedné z nejbohatších orzhovských rodin příležitost studovat pod nejkovanějšími odborníky – simickými manabiology, orzhovskými právmágy nebo azorianskými archiváři. Přesto cítila, že jí něco chybí.

Ženy měly v orzhovské hierarchii zvláštní postavení. Naprostá většina pracovala v právnické sféře jako advokistky, a zde neměly konkurenci. Nicméně, pramálo z nich dosáhlo někdy vyššího postavení. Termín „matriarcha“  byl prakticky k nenalezení, a velká orzhovská sídla vždy spravovali muži. Teysa se měla stát po dlouhé době první orzhovskou baronkou – jakmile Strýček zemře a ona dostane své dědictví.

Co se dědictví týká, Utvara byla opravdu neobvyklou oblastí. Kdysi to prý bývalo původní loviště samotného Niv-Mizzeta, legendárního dračího paruna gildy Izzetských divotvůrců, který nyní jen zřídka opouštěl své majestátní hnízdo ve městě. Někde tam dole bylo jeho původní hnízdo, a i kdyby ne, město zde bývalo bohaté. Ležely zde poklady čekající na objevení, a majitel území, ať už by to byl Strýček nebo Teysa, budou mít nárok na nějaká procenta z nich.

Co činilo Utvaru ještě zajímavější, byl fakt, že Strýčkovi se podařilo před půlstoletím získat souhlas Rady Guildpactu pro urychlení regenerace. Najal si na to izzetského velemága, který nad Utvarou odpálil zařízení, jenž mělo vyhladit všechno živé. Očividně se to podařilo. Experiment ale navíc zanechal na nebi nad územím trhlinu, o které nikdo nic bližšího nevěděl „Prostě k ní nelétej moc blízko“ – to bylo vše, co jí Strýček o Schizmatu pověděl.

Po experimentu se do prázdné oblasti nastěhovali prospektoři a svou činnost tu zahájila i Selesnyjská konkláva. Ta zde přímo uprostřed vysadila strom, Vitar Yescu, který produkoval pyl sloužící jako protilátka vůči moru kuga. A teď sem míří Orzhovové.

Z myšlenek ji vytrhnou zvuky linoucí se od Strýčka, který (s odpuštěním) zrovna cosi žere. Diskutuje s ní a lichotí jí, jaká z ní vyrostla krásná mladá šlechtična. Teysa se přistihne, že k tomuto muži cítí až fyzický odpor, a že si přeje, aby z tohoto světa odešel co nejdříve.  Strýček se jen usmívá a prohlašuje, že si trošku zdřímne, než dorazí.

V dalším okamžiku prolétne vozem koncentrovaný výboj many, který rozbije okna a upálí půlku hlavy Bephelovi, Teysinu thrullímu bodyguardovi. Zaútočili Gruulové.

V jiném voze karavany se mezitím Crix, izzetská gobliní kurýrka, zabývá spouštěcím mechanismem pyrohůlky, který jí kdysi věnoval její biologický otec, slavný člen Pozorovatelských sborů. Je jednou z mála ne-orzhovských pasažérů  na lokopedě. Její pán, velemág Zomaj Hauc, ji pověřil doručením důležité zprávy do jeho výzkumné základny, projektu nazvaného Kotel. Právě přemýšlí, jak by svou cestu mohla využít i jinak, například k etnografickým studiím místních Gruulů.

Crix je produktem Haucových experimentů. Její inteligence mnohonásobně převyšuje inteligenci normálního goblina, dokonce (k jejich nevoli) i některých lidí ve službě Izzetské ligy. Proto ji její pán vybral na tuto misi. Crix vždy chtěla neít způsob, jak může svému pánovi za jeho vylepšení poděkovat, a nyní ji dostala. Zpráva, kterou nesla, byla vyryta do jedné z jejích paží, vyrobené z nezničitelného mizziového kovu.

Doposud probíhalo vše hladce, kromě tria orzhovských thrullů ve službách mladé advokistky, kteří si vzali za svatou povinnost udělat jí z života peklo – ať už se jednalo o podrážení nohou nebo „náhodné“ upuštění kousku kůže do polévky. Vždy, když zmizeli, ulevilo se jí.

Z přemítání jí vyruší náhlé výkřiky hrůzy a poplachu. Útočí Gruulové. Crix se vydává varovat patriarchu a jeho lidi. Poté, co se dostane přes stráže do jeho vozu, spatří cosi příšerného.

Patriarchův luxusní vůz. Crix si pomyslela, že tohle jméno jej už teď zrovna nevystihuje, ale nepočítala s tím, že by se pro něj eventuálně výrazně uchytilo jméno „vůz krvavého masakru“.

Patriarcha byl mrtev. Jeho hruď byla změtí cárů látky a rozsekané šedavé tkáně, která odhalovala jeho nafouklé srdce. Na zemi leželo v kaluži krve cosi podobné holohlavému andělu s černými křídly a všude kolem byly kusy jednoho z thrullů. Tvář ženy byla zkřivena šokem, ale mužova tvář vypadala nezúčastněně – dokud nezahlédl goblina.

„Jsem kurýrka,“ pozvedla Crix svou paži se zprávou. „Musím doručit velice důležitou zprá-“

„Další!“ vykřikla žena. „Co tak stojíš, Melisku, zabij to!“

Crix neváhala. V dalším okamžiku už pádila z vozu pryč. Postupně zjišťuje, že gruulští bojovníci zmasakrovali většinu posádky. Ke všemu ještě zneužije situace jeden z Teysiných thrullů a snaží se ji zabít. Crix na útěku seskakuje z lokopedy a než ztratí vědomí, registruje, jak se jí zmocnily silné paže. Když se probere, je hluboko ve Zbořeništi a hořící lokopeda již není vidět.

***

Mezitím se v jiné části Utvary příslušník dobrovolné pořádkové legie, Haazdů, přemluvit šéfa ostrahy v baru, aby se na svou práci vykašlal a dal se k nim. Starý vyhazovač ale nemá náladu ani z baru odejít, ani si s Haazdou dát další rundu. Sám pije jen dindinový džus. Po chvilce diskuse přesvědčí barmana, malého impa, aby mu nalil speciální dávku i pro kolegu. Imp, kterým není nikdo jiný než náš starý známý Pivlic, souhlasí. Poté, co Vodotro, opilý Haazda, vypije svůj džus, usne jako špalek. Starý šéf ostrahy, bývalý wojek jménem Agrus Kos, se s ním hodlá vydat domů.

Kos již dvanáct let pracuje pro Pivlica, a technicky vzato, je  z něj Orzhov. Utvara je nebezpečnou oblastí, a Kos se nikdy nepřinutil ani uvažovat o službě mezi Haazdy. Byla to banda ožralů, chlapů, co neměli na to, stát se wojeky, a stejně se pohybovali jenom po obydlených částech, nikdy ne do Zbořeniště. Měli dost rozumu na to, držet se od Gruulů dále.

Kos si naloží bezvládného Vodotra na záda se zapraskáním více než pár kloubů, ale než stihne udělat krok, do dveří vrazí podivná skupina. Vysoký muž v zlatočerném orzhovskémo oděvu, mladá žena a trio thrullů nesoucí očividně mrtvého patriarchu. A ne jen tak nějakého. Symbol uroboros na jeho róbách nenechává žádnou pochybnost, že jde právě o patriarchu rodu Karlov. Pivlic vítá dvojici, nejde samozřejmě o nikoho jiného než Teysu a Meliska. Oba Orzhovové spěchají – zatím se ještě neobjevil patriarchův duch. Horečně instalují ektožidli, zařízení, s jehož pomocí budou moci zřídit spojení s duchem, ať už bude kdekoli – pro ten účel poslouží Pivlicovo zrcadlo. Melisk je informuje o tom, co se stalo, a také o úmyslu se utvarským Gruulům pomstít. Duch Strýce se opravdu zjevuje v zrcadle – nyní se nachází v podzemí města gild –  stal se členem Obzedatu, rady duchů. I dále může komunikovat se svou příbuznou (způsobem, který by jako z oka vypadl kouzelnému zrcadlu ze Shreka :-D)

Kos už mezitím táhne Vodotra domů. Když se vrací, narazí na skupinu pobudů, kteří obtěžují starého kentaura. Kos je vyzývá, aby jej nechali na pokoji, a když se mu vysmějí, vytáhne svůj pendrek a otočí rukojetí. Multifunkční wojekská zbraň se rozvibruje k životu. To pobudům stačí a zdráhavě uposlechnou.

Když jsou pryč, Kos otočí rukojetí zpět. Liga vysloužilcům zbraně nenechává, ať jsou jakkoli slavní či zasloužilí, a pravé manové baterie mu již dávno došly. S orzhovskými náhražkami ale hůlka alespoň bzučí – a to leckdy stačí.

Starý kentaur jméněm Trijiro je ve skutečnosti uznávaným zurivem, čili šamanem utvarských Gruulů. Kos se od něj dozvídá, že vše není tak, jak se zdá – viděl Orzhovy přicházet, a jasně slyšel, že patriarcha nebyl ve skutečnosti mrtev. Nezabili jej tedy Gruulové při útoku na lokopedu. Kos poděkuje Trijirovi za informace a na oplátku jej varuje, že Orzhovové se nebudou zdráhat pomstít za smrt svého pána – a určitě se nedá spoléhat na takové podružnosti, jako rozlišování jednoho gruulského kmene od druhého. Kentaur odbíhá varovat svůj kmen.

Crix je mezitím vlečena (jinou)skupinou Gruulů a snaží se alespoň trochu porozumět jejich řeči. Pak je skupina napadena podivnou bytostí vypadající jako halda smetí, kamení a odpadu. Skupinou letí jediné slovo – nephilim.

Teysa si v Pivlicově hostinci zřizuje svou dočasnou kancelář, ve které přijímá zástupce utvarských subjektů – prvním je polodémon jménem Aradoz, který má v malíku místní poměry a doposud působil jako samozvaný šéf bezgildovních občanů. Teysa mu dává za úkol trochu rozčeřit vody v Utvaře, přestěhovat nějaké golgarijské zombie a bezgildovní občany blíže selesnyjskému teritoriu. Na odchodu mu udělí znamení orzhovské přízně, odznak s karlovským uroborosem, a zásobí jej úkoly směřujícími k přebudování zbídačeného distriktu na orzhovské baronství. Pak se ptá Meliska, kdo je další na řadě. Když se dozví, že nejdéle na audienci čeká Wrizfar Koroper, První Akolyt Konklávy, Svatý Rytíř a Požehnaný Ochránce Vitar Yescu, s úsměvem Meliska požádá, ať jej zařadí na konec. Nyní si pohovoří s doktorem Nebunem, zástupcem Simiců. Po tom pro změnu chce informace o moru kuga, efektech, kterými jej neguje selesnyanský Vitar Yescu a možnostech vyvinutí alternativní léčby – tak, aby Teysini noví poddaní nebyli na Selesnyi závislí. Doktor slibuje, že věc začne řešit.Teysa by se nejraději zbavila i závislosti na Izzetech a jejich projektu Kotel, který má dodávat Utvarskému baronství energii (je usazen na sopce a přeměňuje její tepelnou energii v elektrickou) – nicméně v této fázi je pro ně nepostradatelná. Podle doktorových slov je  „ta přerostlá pampeliška“ proti moru vysoce účinná, ale její dosah je díky větrným proudům limitován. Jakmile najedou na plný výkon větrné turbíny Kotle, mor bude dokonale vymýcen.

Izzetský velemág Zomaj Hauc nicméně oficiální pozvání s lítostí odmítl s odvoláním na pracovní vytíženost. Místo toho poslal za sebe náhradu, gobliního předáka Babolaxe. Goblin na uvítanou předává Teyse dar, plně nabitou pyrohůlku. Pokud obdarujete druhou stranu na uvítanou něčím, čím vás může zabít, vykládá se to u Orzhovů jako projev naprosté důvěry. Teysa má na goblina pár zajímavých otázek. Ačkoli je Kotel po energetické stránce silně naddimenzován, stále nedodává tolik energie, kolik by měl. Teysa Babolaxe nenápadně umísťuje do svého kruhu pravdomluvnosti, a předák nemá nejmenší šanci vzdorovat jejím otázkám. Naprostá většina energie je přesměrována stranou, pro potřeby velemága. Co ten s ní dělá, Babolax neví. Teysa mu poděkuje, aby mu vzápětí ustřelila hlavu darovanou pyrohůlkou. Haucovo jednání jí leze na nervy. Pán velemág se bude muset naučit, že s ní nebude jednat prostřednictvím poskoků.

Agrus Kos se konečně dostává domů. Pronajal si malou věž v místní zástavbě. Zde každý den (pokud nemá zrovna službu) vysedává a s pomocí gobliní pozorovací trubice (dalekohled) čeká na chvíli, kdy slunce prochází přímo za Schizmatem. V tu chvíli totiž dochází k podivnému efektu příbuznému fata morgáně, který mu dovoluje dohlédnout téměř po celém světě, 360°. S dalekohledem vidí dokonce i hlavy kamenných titánů střežících hlavní město, ač jsou vzdáleni přes půl světa. A tak jako každý den, vyhlíží jednu osobu – dávného přítele, či spíše přítelkyni, jenž jej před dvanácti lety opustila, aby pátrala po zbytku svého druhu. Ale ani dnes se nedočká. Vše, co spatří, je podivný zlatý přelud, který mezi místními již dávno dostal jméno kuga mot, aneb morový posel, přízračná zlatavá koule, která se nad Utvarou zjevuje od doby, kdy orzhovsko-izzetský experiment změnil tvář tohoto kraje. A ještě něco. Díky dalekohledu spatří i tábor Gruulů, a v něm jeho známého Vor Golozara. Náčelník chodí kolem ohně a sem tam něco štěkně směrem k uzlíku na zemi. Že by zajatec? Kos se modlí, aby Trijiro dorazil včas.

Jak jste pochopili z předchozího odstavce, mezitím se Crix dostává do hlavního tábora Gruulů. Nephilima setřásli, když se pod ním provalila zem a bytost se zřítila do podzemí Utvary. Kurýrka tiše sedí a poslouchá, a snaží se pochytit co nejvíce z neznámého jazyka. Vor Golozar, podnáčelník kmene, který ji zajal (a který ji po celou dobu nosil na zádech), se nachází uprostřed poměrně ohnivé hádky s místním kentauřím zurivem – kterým samozřejmě není nikdo jiný než Trijiro. Golozarovi se pranic nelíbí, že se díky Aun Yomovi nachází jeho kmen nyní v nebezpečí, a ještě méně, že zuriv jedná na základě varování, které mu předal jeho „přítel“ Kos, podle Golozarova názoru jedna ruka s Orzhovy. Trijiro je ale nekompromisní. Žádá po Golozarovi, aby se uklidnil a snažil se alespoň o trochu dobré vztahy se sousedy, v tomto případě s Izzety. Pokud jim vrátí kurýra, určitě to napomůže vzájemnému porozumění. Crix se po chvíli ke Golozarově údivu zapojí do hovoru. Trijiro opakuje svou žádost. Golozar vrčí, že to byla jenom zvědavost, a že by měli zajatce zabít. Kentaur jej upozorňuje, že pokud jej nechce vyzvat k boji o vůdcovství, musí jej uposlechnout. Pak se dá do řeči s Crix. Ta mu oznamuje, že nese důležité poselství pro Hauce a prosí o laskavost - jen kdyby jí pustili a ukázali cestu ke Kotli.

 

„Mám pro tebe ještě lepší návrh,“ odpověděl Trijiro a ústa lemovaná šedým plnovousem se mu roztáhla do lehce poťouchlého úsměvu. „Tady náš přítel Golozar se právě dobrovolně nabídl, že tě tam doprovodí.“

***

 

„Dotek Ohňomysli neposkytuji jen tak pro nic za nic. Vyskytli se tací, kteří mne zklamali? Samozřejmě. Ale ve světle těchto zklamání si pak jeden váží těch, kteří překonali i má očekávání. Další otázku, smrtelníče.“

 

-Niv-Mizzet, poslední zaznamenaný veřejný projev (4. Paujal 7425 Z.C.)

Zomaji Haucovi není vůbec do smíchu. Popravdě řečeno, je spíše pěkně nakrklý. Vrací se z audience od samotného Niv-Mizzeta. Vrací se ve svém osobním dopravním prostředku, vlastnoručně postavené zdokonalené observosféře postavené kompletně z invizomizzia. Jeho dítě, jeho miláček, jeho Pyraquin. Hauc si jej sám vymyslel, projektoval i postavil, a kromě několika vlastnoručně vybraných inženýrů-údržbářů se této lodi nikdo nikdy ani nedotkl.

Ale je nakrklý. Nespraví mu náladu ani to, když výbojem z trysek spálí hejno ptáků. Niv-Mizzet se zlobí, a to je špatné. Špatné je už to, když se zaměří na záležitosti smrtelníků natolik, že vůbec nelibost pocítí. A pokud je člověk objektem té nelibosti, je to katastrofa. Hauc si uvědomuje, že jen málo čarodějů, kteří se ocitli ve stejné pozici jako on nyní, vůbec audienci u Velkého Draka přežilo. Hauc používá rád Pyraquin i z dalšího důvodu. Pokud jste napojeni na Ohňomysl, znamená to, že můžete využívat kolektivní intelekt Velkého Draka a všech dalších kolegů, ale i to, že Niv-Mizzet má kdykoli přístup do mysli vaší. Tedy, pokud se nezaštítíte. Žáruvzdorné mizzium je materiálem, kterým i samotný Niv-Mizzet pronikne pouze za cenu ohromného soustředění a duševního úsilí.

 

Netrpělivý otočí páčkou na ovládacím panelu aktivuje komunikační zařízení, další z jeho úžasných vylepšení – namísto pneumanatických válců a membrán pro manaenergetický přenos zvuku se v mizziovém rámu objeví poloprůhledné zrcadlo z modravé many, a v něm se zhmotní maskovaná orzhovská tvář. (překlad: místo klasické audiovysílačky holografický videofon ;-) Car.)

Hauc má totiž velký plán. Plán, jenž stojí a padá se zprávou, kterou z důvodů utajení před Niv-Mizzetem vyryl do mizziové paže své gobliní kurýrky. Té kurýrky, kterou poslal do Utvary v orzhovské lokopedě. Té kurýrky, která se doposud neobjevila, a Hauc tedy kontaktuje svého tajného spojence, aby jej požádal o nápravu. Hlas na druhé straně jej upozorňuje, že Teysa nebyla potěšena z toho, že za sebe poslal jen předáka, a že je schopna se vydat do Kotle sama, aby Hauce donutila s ní promluvit.  Hauc se sebezapřením souhlasí. Hlas se táže „Tak mi povězte, co jste vlastně ztratil.“

Hledaná kurýrka Crix mezitím cestuje ke Kotli v doprovodu Golozara a dalších čtyř Gruulů, dvojice lidí a dvojice viashinů.  Postupují skrze Zbořeniště a zlézají všelijaké překážky. Po chvíli zjistí, že nejsou sami – v dálce rozeznávají podivné gruulské siluety – je to Aun Yomův gang. Crix se snaží z Golozara vytáhnout něco o tom, jak to, že ovládá jazyk Ravi a je na barbara relativně vzdělaný – ale Golozarovi není konverzace zrovna po chuti. Stěžuje si, že se jí gruulští goblini vyhýbali a nepokusili se s ní dorozumět. Golozar poznamenává, že v ní patrně asi vůbec nepoznali goblina. S kovovou paží, dalšími kovovými implantáty na nohách a inteligencí převyšující některé izzetské čaroděje se ostatně ani není čemu divit. Tlupa dorazí k místu, kde starou vyvýšenou cestu blokuje částečně zhroucená věž. Když se Golozarovi poskoci pustí do odklízení, na obzoru se objeví Pyraquin. Haucova observosféra se přežene nízko nad zemí a zvedne poryv větru. Ještě horší je ale to, co následuje, když prorazí bariéru zvuku. Sonický třesk ohluší polovinu Zbořeniště a podlomí už tak chabou stabilitu rozbořené věže, která se začne pomalu řítit. Rychle myslící Crix křičí na Golozara, ať své lidi odvolá, ale ať dělají co nejméně hluku. Opatrně se stahují, dokud jeden z viashinů nekopne omylem do kamene, který zazvoní o kovovou traverzu. Vzápětí jsou oba gruulští lidští bandité rozmačkáni na kaši řítícím se kamením a oba viashinové se řítí do průrvy, kterou v povrchové zástavbě prorazil dopad věže, vstříc smrti na kamenech nižších pater.

Během pár vteřin je šestičlenná družina redukována na Golozara a Crix. Goblinka má chuť najít svého mistra a spálit mu kůži z těla. Sama sobě se diví, zda jí už neleze mor na mozek, protože za takové myšlenky by ji mohl mistr seškvařit.

---

Teysa se probouzí ve své kanceláři, zřízené v obytných prostorách Pivlicova baru. Záhy poznává, že se dostavil její další záchvat narkolepsie – náhlého upadnutí do bezvědomí. Nohu má zkroucenou pod sebou a na stole převrženou polévku. Pomalu se zvedá a snaží se urovnat si v hlavě, co se dělo před záchvatem. Mluvila s Meliskem. Snažila se jej přimět, aby zorganizoval schůzky s těmi zástupci gild, které ještě neviděla – prvního akolyta, který rozezlen opustil její sídlo potom, co jej přesunula na konec fronty, starého kentaura, který byl považován za vůdce místních městských žebráků (což pravděpodobně znamenalo konexe s Gruuly) a Zomaje Hauce. Pak…pak už si nepamatuje nic. Narkolepsie je po její chromé noze dalším projevem genetické degenerace spojené s orzhovskou krví. Navíc trpí podivnými dírami v paměti. Pokud se snaží rozpomenout na určité momenty, například útok na lokopedu a Strýčkovu smrt, vše se rozmlží a chytí ji příšerná bolest hlavy. Říká si, že musí navštívit znovu simického doktora Nebuna.

Objevuje se Melisk a zajímá se o její zdraví. Není překvapen, podle něj to je již její čtvrtý záchvat od chvíle, kdy do Utvary dorazili. Léky, které proti záchvatům užívala, bohužel shořely se zbytkem lokopedy. Když se Teysa snaží rozpomenout na útok a strýčkovu smrt, prudký záchvat migrény ji téměř srazí na kolena.

Melisk přináší zprávu od Zomaje Hauce. Velemág nové baronce vzkazuje, že se dostaví, jakmile bude moci, ale zároveň po ní požaduje pomoc ve věci, za jejíž vznik jsou Orzhovové podle něj v první řadě odpovědni. Jedná se o kurýra, který se ztratil. Přikládám citaci z knihy, která, jak uznáte, se přeložit nedala…

 

„[…] he claims that the loss of the courier is our responsibility.”

 

“Is it?”

 

“Izzet?”

 

“IS. IT. The courier. Is it our responsibility, Melisk?”

Diskusi o kurýrovi přeruší zaklepání na dveře. Když Melisk odsune špehýrku, objeví se za ní černá kožnatá, vrásčitá tvář. Pivlic se dožaduje audience u baronky s tím, že nese možná životně důležitou informaci.

Když se dveře otevřou, zjistí, že Pivlic není sám. Doprovod mu dělá starý, plešatý muž tmavé pleti, jehož imp postrkuje a pobízí.

„Tak dělej, Kosi,“ mumlal Pivlic, „pověz jim, cos viděl.“

„Kos?“ Teysino obočí povyskočilo nahoru. „Agrus Kos?“

„Ano, Agrus Kos,“ odpověděl muž, stále hledíc do země, jako školák předvolaný do ředitelny, „TEN Agrus Kos.“

„Můj strýček mi řekl, že jste kdysi zatkl mytického upíra. Je to pravda?“

„Váš strýček? Aha, tak. Jo, je to tak…pouze ten upír byl skutečný, žádný mýtus.“ Starý muž poprvé zvedl hlavu a pohlédl Teyse do očí. Měla co dělat, aby sebou netrhla. Možná vypadal staře, ale jeho oči…cokoliv za jeho dlouhý život spatřily a zažily, učinilo je to doslova starověkými – jako dvě hluboké studny plné vod samotné věčnosti, nepocházející z tohoto světa.

„Dobrá. Co máte na srdci, Agrusi Kosi?“

„V podstatě jsem se vás přišel zeptat, zda nepostrádáte někoho z karavany. Mám důvodné podezření, že se v rukou místních Gruulů nachází zajatec.“

Teysa střelila pohledem po Meliskovi. Poručník na sobě nedal znát ničeho kromě lehce povytaženého obočí.

„Ve skutečnosti,“ promluvila Teysa a nasadila jeden ze svých zářivých úsměvů, „je tu někdo, koho postrádáme. Řekněte nám více.“

***

Hluboko pod orzhovským distriktem v centru Ravnicy se Obsedat, Rada duchů, vládnoucí těleso Orzhovu, nachází v bouřlivé diskusi. Patriarcha Karlov ujišťuje kolegy, že jeho neteř je dostatečně schopná, aby splnila úkol, jenž pro ni připravili. Oni ale namítají, že není pánem své mysli, a vyjadřují obavy, aby jejich „horkokrevný“ spojenec neudělal něco nepředloženého. Karlov ale věří, že vše dopadne dobře.

Kos a Pivlic jsou na cestě. Impovi to nějak nejde pod noc, přece jenom je od přírody obchodník a barman, nikoli průzkumník. Na hřbetu dromada pátrají po gobliní kurýrce ve Zbořeništi, v doprovodu dvou thrullích bratrů Gruggů. Na hlavách mají ochranné přilby, které je chrání proti účinkům vzduchu prosyceného bakteriemi moru a pylem Vitar Yescu. Cesta probíhá dobře, dokud nedorazí k těžařské věži, kde pracují zlobří prospektoři. Bohužel, Zbořeniště je územím bez zákonů, jediným platným právem je právo silnějšího…a jen tak by se sem vydal jen blázen. Pokud k vám někdo jede, zpravidla vás chce oloupit o váš majetek. A tak zlobři i reagují.

Teysa, stále mučena bolestmi hlavy, se ptá Meliska, zda věří Pivlicovi a Kosovi. Poručník konstatuje, že s tím minimem možností, co mají, jsou tito dva jejich nejlepší nadějí. Teysa přemýšlí. Plánovala, že z Utvary udělá prosperující zónu. K tomu ale potřebuje několik věcí – funkční Kotel, zdravý Vitar Yescu, aby zničil mor…nebo doktora Nebuna, aby přišel s alternativní léčbou. A také se zbavit těch stálých bolestí. Oznamuje Meliskovi, že se hodlá jít projít. Melisk lehce otráveně souhlasí, ale v tu chvíli na něj Teysa pohlédne a v hlavě jí cosi sepne. Náhle cítí, že potřebuje, že chce alespoň na pár hodin být mimo pohled Meliskových nemrkajících očí – a nařídí mu, aby raději přerovnal dokumentaci. Když vyjde z místnosti, cítí, jak její bolest pomíjí. Když vyjde ven na slunce, bolest zmizí docela.

Kos a Pivlic jsou napadeni. Kos schytá úder pěstí, který mu na průhledné helmě vykreslí pavučinu prasklin a znemožní mu výhled. Musí si ji sundat. Když se ohlédne, Pivlic už za ním není. Namísto toho jej drží za helmu jeden ze zlobrů. „Něco si tu zapomenout, zlodějskej parch…“ zlobr větu adresovanou Kosovi nedokončí. Namísto toho jeho tvář ztuhne v úžasu a nevěřícně zamrká. „Kos?“

„Garulsz?“ vyrazil ze sebe Kos. „Co TY tu děláš?“

Teysa se mezitím dostává k laboratoři doktora Nebuna. Po krátkém incidentu s žabí bestií jménem Uvulung, která doktorovi slouží jako strážce, se dostává do jeho laboratoře. Odmítá jeho nabídku křesla se slovy, že jako právmág se ráda při řeči prochází. Ptá se jej, zda mu jsou známy doprovodné jevy orzhovského rodokmenu. Svěřuje se se svými problémy s narkolepsií a ptá se jej, zda by na ně měl lék. Celou to dobu se prochází-dokola.

 

„Myslíte si, že jsem nějaký hloupý farmaceut?“ obořil se na ni doktor rozhořčeně. „Stvořil jsem viry, které zahubily tisíce-“ vedalkenova ústa najednou sklapla, jako když utne. „Ó božínku. Udělala jste mi to zase, že?“

 

„Nevím, o čem mluvíte,“ usmála se Teysa, ale zároveň svou stříbrnou holí přejela opěradlo jeho křesla, aby dokončila svůj čerstvě narýsovaný kruh pravdomluvnosti.

Během chvilky je vše domluveno. Pod vlivem pole pravdomluvnosti Simic přiznává, že má lék na její záchvaty. A to není vše.

 

„Ale tyhle laboratoře jsou jen tak naoko! Tu…tu skutečnou jste ještě ani neviděla,“ dodal Nebun se zvláštním tónem, ve kterém se mísila hanba a rozpačitost.

„Myslela jsem si to,“ řekla, a pak přistoupila ke smrtící ráně – pravému důvodu, proč nakreslila kruh v první řadě. „Doktore Nebune…máte lék na kuga mor hotový již nyní?“

 

„Já…já nemohu…“ doktor zápolil sám se sebou, pak zaklel. „Ano. Mám. Dost na to, abych vyléčil každého muže, ženu, dítě…každé inteligentní rasy v tomto údolí.“

 

„Kde?“ zeptala se Teysa.

 

Vedalken vstal a odhrnul si róbu. Na koženém opasku mu viselo kolem dvaceti zkumavek. „Přímo tady. Každá uzdraví několik stovek lidí. Ale jen pokud to stihnete v rámci několika hodin.

 

„Perfektní,“ řekla Teysa. „Vezmu si je všechny. Co byste říkal na milión zinů?“

 

 

- pokračování příště -

 

- Honza Adam

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.