GUILDPACT, část III.

 

Napsal: Cory J. Herndon

 

Přeložil a upravil: Jan Adam

 

 

III. část

Když se Teysa vrátí zpátky do svého panství, zjišťuje, že Melisk není přítomen. Uvítá ji pouze tichý, pobavená hlas Strýčka. Melisk údajně odešel zkontrolovat Aradoze a jeho dělníky. Teysa nepřítomně přikývne. Strýček je zvědav, jak pokračuje Teysina práce. Ta jej informuje o svém plánu zničit mor kuga s pomocí doktora Nebuna. Strýc je mírně znepokojen – filantropie a jednání, které nepřináší bezprostřední zisk, a nedejbože přímo pomáhá ostatním, není zrovna orzhovská obchodní značka. Když mu Teysa objasní, že hodlá z Utvary učinit prosperující oblast, se trochu uklidní. Jakmile Kotel najede naplno… pokud se tak ale stane. Hauc je silně nekooperativní. A nejenom Hauc. Nebunův lék na Teysinu narkolepsii a její bolesti hlavy zabírá…tak napůl. Místo ostré bolesti je pouze tupá, ale neodbytná, jakoby stále naznačující, že cosi je špatně. Nejhorší je to při pokusu vzpomenout si na moment Strýčkovy smrti. A pak je tu Melisk. Něco je špatně, s ním i se strýčkem a ona na tu musí přijít. Strýčkovi se ale svěří jen s obavami z Meliska. Patriarcha Karlov se ze svého sídla v Obzedatu jen pousměje. Opravdu to chce vědět? Ano, dobrá. Ale musí přísahat věrnost a stoprocentní poslušnost Obzedatu. Teysa přísahá. A Strýc se dává do výkladu.

***

Kos a Pivlic se vzpamatovávají ze svého střetu s Garulsz. Zlobřice a imp se poprvé potkávají tváří v tvář, ač, jak Pivlic poznamenává, ve městě spolu vedli na dálku souboj o Kosova játra. Kos se své dávné přítelkyně ptá, zda neví něco o gobliní kurýrce. Ne úplně. Neviděla ji, ale zároveň viděla i skupinu Gruulů, divných, bledých a obzvlášť krvelačných, kteří očividně cosi pronásledovali. Kos s Pivlicem a thrully vyrážejí směrem, kterým jim Garulsz ukázala. Po chvíli musejí sesednout, neboť cesta je pro dromada neschůdná. Zanechávají jednoho z thrullů hlídat zvíře a sami pokračují. Za chvíli spatří, jak se na hřebenu vynoří hlava Crix. Pár kroků za ní je gruulský bojovník, působící dojmem křížence zlobra a člověka, ve kterém Kos poznává Vora Golozara. V dohledu se za nimi žene neumdlévajícím tempem skupina Gruulů. Kos a Pivlic se zaťatými zuby snímají ze zad své pyrohole. Bez boje to nepůjde. Pivlic jen stačí poznamenat „nikdy jsem neměl opouštět město“.

Crix a Golozar jsou překvapeni nenadálou pomocí. Nicméně, ani rány z pyroholí nestačí na to, aby podivné Gruuly zastavily. Čtveřice pokračuje rychle směrem ke Kotli.

Tam mezitím dorazil Zomaj Hauc. Velemág stále ještě doutná potlačovaným vztekem, ale pohled na jeho opečovávané tajemství. Ne nadlouho. Po rozhovoru s šéfdozorcem Vazozavem proklíná Orzhovy za to, že nedokázali ochránit jeho kurýrku, a Gruuly za to, že ji zajali. Crix je produktem jeho experimentů s genetickými úpravami goblinů, a její hodnota je nedocenitelná. A on je obklopen hlupáky…hlupáky! Jeho goblini, weirdové, dokonce i jeho strážný dráček nejsou tam, kde by měly býti. Bez něj jsou ztraceni, a jeho už tak unavuje být jejich osvíceným panovníkem. Netrpělivě kontaktuje svého orzhovského spojence. Ten mu také nepřináší úplně ideální zprávy. Jeho paní jej údajně začíná podezírat. Hauce ale zajímá jen jeho kurýr. Jeho zvědové zjistili, že goblinka byla v gruulském táboře a nyní se pohybuje směrem ke Kotli.

A tak i činí, běh přerušován jen krátkými přestávkami, neboť chtě-nechtě, Kosova léta jsou znát. Když se dostatečně přiblíží, vzlétne z Kotle strážný dráček a míří k nim. Haucovo hlídací zvíře se pustí do lovu pronásledovatelů. Kos a spol. si konečně potvrdí, že jejich pronásledovatelé nejsou normálními bytostmi, ale mrtvolami ovládanými nějakým druhem duchovní posedlosti, která se projevuje bledým světlem prýštícím z jejich ran. Crix provádí ostatní kolem brány strážené džinem a pyrohydrickým weirdem. A pak konečně vstupuje do Kotle.

Hauc sleduje její postup z kokpitu Pyraquinu, kde se ukrývá před Ohňomyslí. Konečně. Vždycky přece věděl, že to jeho kurýrka dokáže. Ale ti ostatní…budou muset bohužel zemřít – nerozuměli by tomu, co chce učinit, o nic víc než Niv-Mizzet. Poklady, které našel v Kotli, byly jen jeho. A jakmile dojdou svému osudu, jakmile budou volní, bude svobodný i celý svět – již nikdy více utlačovaný nepřirozeným pořádkem a zneužitelnými zákony. Asi mu za to vděční nebudou, ale dělá to jen a jen pro ně. Jeho vláda bude přeslavná. Ti, kdo si zaslouží vyhladit – Gruulové a možná i Selesnyané – budou zničeni. Ti, kdo budou hodni jeho moudrosti, síly a vedení, budou na něj pět chvalozpěvy a vzývat jej. Samotný Guildpact se rozpadne, nebude již potřeba poté, co Zomaj Hauc rozvine nad světem svůj ohnivý prapor.

Teysa nevěří vlastním uším. Využili ji. Vlastní rodina ji zneužila, aby dosáhla svých cílů. Nyní ví vše. To ona zabila Strýčka, aby se mohla ujmout správcovství nad svým dědictvím. Melisk je agentem Obzedatu, a její narkolepsie není vrozenou orzhovskou vadou. Nešlo o bezvědomí – Meliskovi stačilo vždy pouze spustit kouzlo a Teysino vědomí se vypnulo – stala se tak jeho loutkou a potažmo i loutkou Rady duchů.

„Zabiju ho. Žádné smlouvy, žádné dohody. Osobně. Možná i tím gruulským nožem, co se ti tak líbil, strýčku.“

Strýček se usmál. „Jistěže jej zabiješ. K tomu ses upsala, když jsi souhlasila s tím, že budeš sloužit Obzedatu. Já… my ti ponecháme volnou ruku v tom, kdy a jak to učiníš.“

„Ještě jsem nesouhlasila, že budu sloužit.“

„Oh?“ strýčkův hlas se v jedné hlásce změnil z žoviálního na chladně hrozivý.

„Ne,“ řekla Teysa. „Překřížila jsem prsty.“

„Tohle není hřiště, má drahá, a tohle není dětská hra.“

„Snad. Ale tys mi řekl všechno, co jsem potřebovala vědět. A s tímhle,“ odhalila Nebunovy zkumavky s léky, „tomu zabráním. Nehledě na to, co si myslíte. Já Utvaru uchovám vcelku. Váš kontrakt je neplatný. Vaše úmysly byly více než nekalé. Více než to. Tohle místo je moje, a já nepatřím nikomu.“

„Počkej, má malá advokistko,“ řekl Strýček. „Snad nečekáš, že nám můžeš přísahat věrnost a pak otočit o sto osmdesát stupňů? Říkám ti, že se to stát musí, nezávisle na tom, co si myslíš. Nedohodneš se s někým, jako je Niv-Mizzet na obchodu, abys v posledních vteřinách ucukla. A ty jsi součástí toho obchodu.“

„Ne,“ řekla Teysa. „Nejsem. Ta dohoda by zničila celou Utvaru, a nejen ji. Miliony, miliardy zinů. Ani Gilda obchodů nemůže obchodovat, pokud nemá svět, kde by tak činila. Považuj to za moje první matriarchovské přísloví.“

Strýcův rozzuřený řev zazní Teysiným pokojem, než zvedne svou hůl a jediným švihem roztříští zrcadlo na milion kusů.

Gruulové považovali kuga mot za špatné znamení. Prospektoři za dobré. Ale znamení byla jen mýtus, alespoň, co Teysa věděla. Ale věděla jedno. Dnes bude kuga mot opravdu, opravdu špatným znamením pro jejího poručníka.

***

Crix a její doprovod přicházejí do Kotle. V jeho centru objevují tři obrovské elipsoidy zapuštěné do země. Crix je šokována. Celý Kotel, celá struktura není ničím jiným než obrovským hnízdem – pro tři dračí vejce.

V té chvíli se dostaví Hauc. Nabubřele vítá Crix, a pak s úsměvem dává příkaz svým strážím – zajmout ostatní. Crix namítá, že to není nutné. Nato je zajata i ona. Hauc jí děkuje za doručení zprávy a dodává, že za odměnu bude moci sledovat zrození nového světa z první řady. Ale pak bude muset zemřít. Hauc musí svým kurýrům důvěřovat, a Crix údajně vykazuje příliš nezávislosti.

Haucova slova Crix zasáhla ranou silnější než jakýkoli fyzický úder. Byl to její pán, její učitel. Ten, komu sloužila bez výhrad a bez otázek. A čeho se za to dočkala? Ohnivé smrti, jak to tak vypadá.

***

Teysa mezitím míří za předákem Aradozem. Mezitím přemýšlí o tom, k čemu se schyluje. Tři noví draci na světě. Co to jen Obzedat posedlo, co jim Mizzet nabídl, že na takovou šílenost přistoupili….? Je jí jasné, že tomu musí zabránit. Aradozovi přikáže, aby jí sehnal ty nejtvrdší bijce, které mezi svými lidmi najde. Polodémona povyšuje na člena gildy a přikazuje mu, aby začal mezi svými lidmi distribuovat sérum proti moru, a aby je s okamžitou platností začal považovat za své přímé, oficiální gildovní podřízené. Pak posílá své thrully za Crix a jejich bratry, kteří zůstali s Kosem a Pivlicem. Mezitím je Aradoz zpět i s bojovníky. Minotauří sourozenci Sraunj a Enka, bývalí izzetští otroci, a Dreka-Zub, kříženec trolla a goblina jsou Teyse k dispozici. Posledním Aradozovým člověkem je Devkarinka Nayine Shonn, elfí lovkyně s mizziovými zuby. Teysa se loučí s Aradozem a ještě na odchodu mu připomene, ať se neopováží naúčtovat za sérum ani zino.

Aby její soukromá armáda požívala ochrany Guildpactu, musí nashromáždit členy z co nejvíce dostupných gild. Doktor Nebun jí poskytuje tucet virusoidů, tuhých neforemných gelovitých stvoření sestávajících z samotných mikročástic nemocí. Dimirové jí za patřičný poplatek na 48 hodin poskytli trio stínochodců, neviditelných agentů, ideálních pro průzkum a jemnou „čistící“ práci. Nenalezla bohužel žádné Gruuly ani Rakdosy – první totiž již dávno druhé vyhubili. Nicméně měla alespoň kvartet golgarijských zlobřích zombií a párek Haazdů (jediných dvou střízlivých, co byli zrovna na stanici). Teď ji čeká nepříjemné setkání právě s tím, ke komu se nezachovala nejlépe. Wrizfara Koropera nachází v meditační síni Vitar Yescu. Starý elf ji vyzývá, aby jej následovala do jeho soukromých komnat. Zde mu Teysa ukazuje simické sérum a přesvědčuje jej, aby jej rozdal svým lidem – a omlouvá se mu za předešlé chování. Když odmítá, vpíchne mu jednu dávku přímo do krku. První akolyta se rozezlen táže, proč by jí měl pomáhat.

 

„Protože pokud to neuděláte, Koropere, nebudeme mít šanci zastavit tři novorozené draky, než nás upálí zaživa.“

 

Tak teď byl elf opravdu šokován. Teysa se nemohla nepousmát. „Promiňte mi,“ řekl. „tři novorozené co?“

 

---

O pár hodin později už Teysa a její výprava, jedoucí na selesnyanských dromadech nachází stopu po Kosovi a Pivlicovi. Stopa sestává z nafouklé mršiny dromada a mrtvol dvou thrullů rozptýlených po několika desítkách metrů čtverečních.

Mimo dromadů se ale v Teysině výpravě nachází ještě jeden selesnyjský příspěvek. Na Teysiném rameni přešlapuje zlatý sokol. „Byli to vaši spojenci,“ konstatuje hvízdavou nápodobou hlasu Prvního akolyty. Když se Teysa chystá oživit thrully, Koroper protestuje – nemůže být tak blízko nekromancii. Teysa jej proto posílá na letecký průzkum – zda neuvidí Kose a jeho skupinu.

 

„Milerád,“ konstatoval sokol a vznesl se z jejího ramene vzhůru k měsíci.

 

„Měňavecké machrování,“ zamumlala Nayine Shonn.

 

„Ticho, prosím,“ odvětila Teysa.

Během chvilky Teysa poskládá a oživí Bephela. Ten jí sděluje, že za vše může Melisk. Byl zde poblíž. A jak se ukáže, stále je. Její bývalý poručník vystupuje ze stínů a v jeho stopách kráčí něco kolem třiceti Gruulů, které kontrolují orzhovští duchové-vrazi – taj.

 

„Musím přiznat, Melisku, doufala jsem, že to takhle dopadne.“

 

„Co tak dopadne?“ ušklíbl se zrádce.“

 

„Že přivedeš taj,“ řekla Teysa. „že budeš příliš zbabělý, ty patetické, ustrašené, zrádné, v myslích se vrtající prase, než aby ses mi postavil sám. Jsi chytrý, to uznávám, a sakra zákeřný. Ale máš problém.“

 

„Ano? A jaký?“

 

„Nejsi tak chytrý, jak vypadáš.“

 

„Tohle jsou taj, má paní,“ řekl Melisk. „Zničili utvarské Gruuly přímo v jejich domovech a ty, co utekli, dostanou co nevidět. Zničili celou orzhovskou lokopedu, plně stráženou, a to jich bylo jen deset. Nemáte šanci.“

 

„Kde jsi studoval, Melisku?“

 

„O čem to sakra mluvíte? Co to má co dělat s- “

 

„Neobtěžuj se s odpovědí. Na těch samých školách co já, u těch samých učitelů.“

 

„Jistěže,“ Meliskovi tohle zdržování opravdu vadilo. „Už toho mám dost, „baronko“. Čekal jsem příliš dlouhou. Taj jsou mí.“

 

„Pak na mne zaútoč,“ usmála se Teysa. „Ale pak se nikdy nedozvíš, proč se tě ptám na tvé vzdělání zrovna tady a teď. Nejsi zvědavý, Melisku?“

 

Poručník poprvé viditelně znejistěl. „Povězte mi to.“

 

„Existují obory otevřené jen lidem s pravou krví.“

 

„To je směšné,“ řekl Melisk. „Nejsem dítě, abyste se mnou mluvila takto.“ Vypadal opravdu překvapeně, že mu Teysa už dávno nepřikyvuje. Pokoušel se očividně spustit její narkoleptický záchvat. Zaťukala si prstem na čelo.

 

„Nový doktor,“ poznamenala. „Dal mne do kupy. Sem se už nedostaneš. Už si ode mne nic nevezmeš. Ve skutečnosti, nevezmeš si ani je.“

 

„Je? O čem to mluvíte?“

 

„Taj,“ řekla Teysa. „Poslouchají tě?“

 

„Jak můžete vidět,“ odpověděl Melisk, ale v hlase mu už zněla nejistota.

 

„Tyhle tři kameny,“ odhrnula si Teysa rukáv. „Vidíš je? Nemáš nejmenší představu, co znamenají. Co znamená orzhovská krev. Nic, co je stvořeno orzhovskou magií, neodporuje naší krvi. Nikdy.“

 

„Mám tady dost taj na to, aby- “

 

„Máš? Nebo je mám já?“

 

Poručník se rozhlédl. Měl za zády něco přes třicet taj…anebo je měl v zádech, podle úhlu pohledu.

 

„Taj,“ zazněl Teysin jasný, trénovaný hlas. „Zabte Meliska. A nenechte z něj ani kousek větší než…“ usmála se na Meliska, který se pokoušel dát na útěk ve všech možných směrech najednou, „…než vejce.“

Teysa si svou pomstu užila, každý skřek, se kterým se její zrádný poručník loučil se životem, zněl jejím uším jako rajská hudba. Pak se vrací k ostatním. Je nutno naplánovat útok na dobře strážený Kotel. Zde musí pomoci Shonn, která to dává Teyse se zlomyslným potěšením najevo, a žádá zvýšení výstupní odměny. Také žádá Teysu, aby jí svěřila pyrohůl – sice z ní nikdy nestřílela, ale lukem sejme žábu z hlavy zombie na sto metrů proti větru. Teysa to ignoruje a ptá se na ostatní stráže a weirdy.

 

Devkarinka chvíli zírala bez hnutí na Kotel. Pak se otočila v sedle a pohlédla Teyse do očí. „Zvládneme je. Umí ještě někdo z nás kromě tohohle vašeho papoucha létat?“

 

Sokol  seskočil Teyse z ramene a pružně dopadl na zem už v Koroperově elfí podobě. „Myslíš si, že na sebe umím vzít jen podobu sokola?“ Usmál se a v jeho zelených očích se zablýsklo. „Cos měla přesně na mysli, Devkarinko?“

 

***

Kos a jeho přátelé jsou připoutáni ke zdem Kotle. Kosovi proběhne hlavou, kolikrát pro ukrácení služby četl šestákové rodokapsy, a kolikrát se tam setkal s postavami bláznivých izzetských velemágů, co uvěznili hrdiny, kteří přišli zmařit jejich megalomanský plán. Nikdy si ovšem nepředstavoval, že se v podobné situaci bude nacházet sám. Hauc se nicméně drží role dokonale. A v takových románech se občas podaří cíleným provokováním padoucha donutit, aby vykecal svůj plán.  To pochopí také Golozar, a Hauc se dokonale chytí. Celý Kotel je postaven kolem vajec. Jsou bombardovány geotermickou energií z dómu, na kterém je Kotel postaven, a permanentně vyživovány ektoplazmickou energií čerpanou ze Schizmatu. Proto byl proveden experiment v šedesátém pátém, proto byl rozšířen mor kuga, aby měly vejce stálý přísun duší. Morový vzduch navíc zajistí drakům příjemné prostředí k životu – když naposledy létali po světě draci, byly zde kyselé deště a otevřené sopky. Proto se spřáhl se Simicy a Orzhovy, aby mor stvořili a rozšířili. Proto vraždil Gruuly, aby zajistil stálý přísun duší do Schizmatu. Noví draci, kteří měli býti Niv-Mizzetovými současníky, zde byli ukryti, aby je nikdo nenalezl. Ale teď, teď přišel jejich čas. Kos čeká už jen na výbuch maniakálního smíchu – a dočká se. Toho ale využije Pivlic, který předtím vyprovokoval Hauce, aby rozžhavil jeho pouta – vyvlékne se ven, rozprostře křídla, vyhne se dvěma bleskům z očí velemága a rozlétne se vstříc Crix.

Jediným zásahem kontrolního uzlu zničí stojan, který ji vězní. Pivlic ji nese vstříc Golozarovi, ale je zasažen Haucovými paprsky a goblinku upustí. Crix se řítí vstříc lávovému generátoru.

***

Teysa a její skupinka se blíží ke Kotli. K její armádě se připojilo dvacet čtyři taj v tělech pobitých Gruulů, kteří byli v Meliskových službách. Zbylých šest Teysa poslala s dávkou vakcíny naočkovat zbylé Gruuly. Pomyslela si, že by bývalo prospělo, kdyby se je předtím ti samí tvorové nepokoušeli pobít, ale nešť. Teysa přiděluje pyrohůl jednomu ze stínochodců, aby posloužil jako sniper, další dva se zhostí sabotážní práce. Minotauři a Dreka-Zub budou na čele útoku, virusoidi a zombie budou chránit Teysu a Shonn. Haazdové a taj zůstanou prozatím venku.

Teysa stoupá ke vchodu stráženému ohnivým džinem a pyrohydrickým weirdem, stvořeným jakoby z kapalného ohně. Strážný drak dřímá s otevřenýma očima na okraji kaldery Kotle a kousek od něj se nachází obří vodní rezervoár.

Teysa se, spolu s Koroperem na rameni, dožaduje vstupu z titulu paní celé Utvary. Stráže mají ale jiný názor a dělají si z ní legraci.

 

„Nemáte představu, paninko, co by nám Hauc udělal, kdybychom vás pustili dovnitř.Hele, je mi jasné, že sebe a ten kousek papíru v ruce považujete za strašně důležité, ale udělejte nám i sobě laskavost a obraťte toho dromada nazpátek. Za chvilku tu bude dost horko, a jsem si jistý, že ani vám, ani vašim patetickým přátelům – hej, Dreka-zoubku, dlouho jsme se neviděli – se tu na to nechce čekat.“

 

„Patetických?“ otázala se Teysa. „Poslední slovo?“

 

„Slyšela jste ho,“ ozval se bublavým hlasem pyrohydrik. „Jděte domů. Nechcete přece umřít takhle mladá, ne?“

 

„Toho jsem se bála,“ řekla Teysa. „Koropere?“

 

Sokol odstartoval z jejího ramene a vrhnul se střemhlav  mezi překvapené stráže, které se instinktivně odtáhly, když elf-měňavec ostře zavřeštěl. Vřeštěl stále, když se ve vzduchu proměnil zpět do podoby elfa a v následujícím zlomku sekundy narostl do desetinásobné velikosti. Když dopadl na zem, dokonale přeměněn, už nezněl vzduchem hvizd sokola, ale troubení slona. Koroper sklonil svou mohutnou hlavu a v plném běhu narazil do kovových vrat. Ta povolila a vyvrátila se dovnitř.

 

V okamžiku, kdy se sokol vznesl z Teysina ramene, se událo najednou několik dalších věcí. Na Koroperovo znamení odpálil stínochodec-sniper ránu z pyrohole, která prolétla dráčkovi otevřeným okem a z druhé  strany si s sebou odnesla notný kus jeho hlavy. Mrtev dříve, než si stihl cokoli uvědomit, přepadl dráček dozadu a zřítil se do nitra Kotle. V tom samém okamžiku odpálili další dva stínochodci nálože pod vodními rezervoáry. Pomalu, a pak stále rychleji, když se v nich přelévala voda, se obě nádrže zhroutily. V přívalu vody se džin rozpustil jako vosková svíce a pyrohydrický weird se prostě vypařil. Příval vody se vhrnul otevřenou střechou do Kotle a zevnitř se vyvalil obrovský mrak páry. Zevnitř se ozvalo troubení. Koroper narazil na nepřátelské síly uvnitř.

Z plných plic dává Teysa povel k útoku. Nicméně, když se řítí na svém dromadovi vstříc boji, srazí se s vřeštící černou kožovitou koulí. Pivlic jí chvatně vysvětluje, co se Hauc chystá udělat. Teysa jej rychle naočkuje proti moru a dává mu příkaz, aby se postaral o zbytek vakcíny a rozdal jej ještě nenaočkovaným.  Pak pokračují dovnitř.

Kos mezitím sleduje, jak se Pivlic vyhýbá střelám od stráží a z mágových očí. Překvapí jej, když mezi ně vrškem Kotle spadne mrtvola strážného dráčka. Hauc řve čirou zuřivostí – kterou následně zchladí příval vody. Dokovací plošina Pyraquinu nevydrží pád draka a následný příval, a kabely začnou jeden po druhém praskat. Dráček končí svůj pád na třech parních generátorech, které se rapidně začínají přehřívat. Mezitím se probouzí Crix, kterou před smrtí v jádru lávového generátoru zachránil náhlý příval vody, který generátory uhasil. Plošina se pomalu propadá pečlivě budovanou architekturou a ničí ektoplazmické trubice. Její pád se zastaví těsně nad vejci. Zde Crix nalézá svého pána, velemága Hauce. Její mistr ji žádá, aby mu předala svou zprávu, svou kovovou paži. Crix odmítá. Než aby ji dala Haucovi, raději ji roztaví. Velemág je ale silnější, a jediným pohybem jí paži odtrhne od kovového kloubu. Jedno z vajec začíná pukat, a Hauc se vznese do dostatečné vzdálenosti. V Crixině srdci se rozhoří chladný oheň. Tohle nedovolí.  Zatne zuby a aktivuje kód ke svým utajeným, kurýrským speciálním schopnostem.

Kosovi exploze roztříští pouta na rukou. Visí hlavou dolů a jeho zpocené nohy začínají klouzat ven z bot. Pak vyklouznou úplně a Kos se řítí čelem vstříc mizziové plošině.

Teysa a její devkarinská pobočnice vjíždějí do Kotle právě včas, aby viděli, jak jednoruká Crix vztyčuje zbývající končetinu k obloze a vznese se na proudech ohně šlehajících z jejích nohou. Nevěřícně na to hledí, než jí Nayine Shonn šťouchne loktem a ukáže dolů na vejce.

 

„Dlužíte mi pětku, baronko.Máme vítěze.“

Kose značně překvapí, když se neroztříští o podlahu. Crix jej zachycuje v letu a vzápětí jej řízeně pouští přímo na Hauce.

 

„Zaměstnejte ho, než stihnu přinést Golozara.“

Kos bojuje, co mu jeho staré kosti stačí, a provokuje arogantního Hauce svými pečlivě volenými slovy.  Velemág je ale příliš blízko triumfu a to jej posiluje. Se dvěma vypálenými pruhy na zádech od Haucových očí Kos ještě registruje, jak Crix taví svými tryskami Golozarova pouta – a Hauc začíná recitovat své kouzlo.

Teysa má problémy. Mezi vejci a ní stojí jedna překážka – hydropyričtí weirdové. Stvořeni z ohně uzavřeného v těle z vody, jsou téměř nezranitelní. Paže proměňují na ledové sekery, kterými likvidují virusoidy, a zombie si marně zapalují pěsti, když jejich údery procházejí ohnivým jádrem. Teysa se rozhodne k zoufalému řešení. Posílá Dreka-Zuba pro taj.

Mezitím se z fialového vejce odlupuje skořepina a ukazuje se obří žluté oko. To stačí Teysinu dromadovi, aby mu povolily nervy. Shazuje svou paní a vyplašen prchá. Vzápětí jsou ale u ní stínochodci. Teysa jim přikazuje, aby přeťali zbývající kabely u plošiny, která nyní visí těsně u vajec,a pak aby vystrašili zbývající gobliny – nechce, aby padli za oběť Haucovu bláznovství. Vzápětí dorazí její taj.

Hauc pozvedává Crixinu paži a počíná číst své kouzlo. To je ale v půlce věty přerušeno, když do něj narazí Golozarových pár set liber.  Vzápětí se z výšky snese Crix a vyrve mu svou kovovou paži.  Golozar s ním vymete podlahu a pak jej mrští dolů na vejce. Haucův pád odštípne kus skořápky z modrého vejce, a mág najednou hledí přímo do oka jeho obyvateli.

 

„Ne,“ zašeptal Hauc. „Ještě ne. Počkej, proboha počkej!“ Zvedl se na kolena a podíval se směrem, kudy zmizela Crix. Musí tu paži získat zpět, nebo budou draci pro něj ztraceni, ztraceni navždy. Musí tu paži dostat zpět, nebo svět nebude nikdy sjednocen pod vládou benevolentního a moudrého Zomaje Hauce. A svět jej přece tolik potřeboval.

 

Teysa doufala, že už nikdy neuslyší nic tak strašného, jako skřeky umírajících hydropyrických weirdů – dokud neuslyšela skřeky taj, kteří se obětovali, aby je zničili. Taj, v podstatě nehmotní duchové trénovaní ovládat mrtvoly, bojovali vždy fyzickými zbraněmi bytostí, které převzali – ale ty na weirdy neplatily. Jediným způsobem, jak mohli weirdy zničit, bylo pokusit se je převzít. Ale když se o to pokoušeli, živoucí esence weirdů je spalovala. Oheň a voda proti konečné, chladné smrti. Výsledek byl explozivní a stál ji kromě většinu taj i dva virusoidy. Vyhráli boj na zemi. Vzápětí povoluje plošina a tříští na kusy fialové vejce, a rozdrtí jeho obyvatele.

Haucovi se konečně daří dostihnou Crix, právě v okamžiku, kdy se líhne modrý drak. Vytrhne jí paži zpět a dočte zbytek kouzla Haucovo ovládací kouzlo nabývá účinku a velemág se na hřbetě svého draka (který sice není ani trochu nadšený z toho, že jej ovládá člověk, ale nemůže nic dělat) vznáší skrze střechu k nebesům.

I druhé vejce praská. Crix chvíli uvažuje, hledíc na svou bývalou paži a pak myšlenku zavrhne. Ona to nezvládne, to prostě nejde. Když ale spatří, jak se přes trosky škrábe postava v černých šatech, řekne si, že by to mohlo vyjít.

 

Teysa poprosí Golozara o pomoc. Gruul ji bleskurychle donáší k poslednímu vejci, rychleji, než jí její chromá noha dovolí. Pak přečte z paže Haucovo kouzlo (díky svému jazykovému vzdělání dokáže slova psaná v dračím jazyce přečíst). Bílá dračice také není nadšená z vlády smrtelníka, ale podvolí se. Spolu s Teysou nasedá na draka i Golozar – Teysa by jej sama nezvládla, a Gruul má zkušenosti s létáním na utvarských dráčcích. Na Crix a Kose zbyl černý petr. Vulkán pod Kotlem se chystá k výbuchu, a draci došli. Pak ale Crix ukáže ke stropu. Udržován magickými poli se tam stále vznáší observosféra z čistého invizomizzia – Haucův Pyraquin.

Haucův drak vylétá nad Kotel. I velemág sám poznává, že něco není v pořádku – Teysina vakcína již zabírá, vzduch je plný pylu z Vitar Yescu a nové morové spóry se už díky očkování nešíří. Drakovi se těžko dýchá. Na to má ale Hauc snadnou odpověď – ukazuje drakovi na Vitar Yescu a přikazuje mu jej spálit.  Drak otevírá čelisti a vydechuje mocný proud modrofialového ohně. Z hořícího stromu a jeho okolí prchají vyděšení Selesnyané.

V tu chvíli vylétá z Kotle Teysa na druhém drakovi. Baronka zjišťuje, co se děje, a nařizuje dračici letět k selesnyanskému stromu. Neví, zda v něm nebyl přítomen Koroper, a nechce nechat své budoucí leníky napospas ohni.

 

Kos a Crix se mezitím škrábou k Pyraquinu. Kos se ze všech sil snaží uklidnit své bijící srdce a paniku, která v něm narůstá. Celých  dvanáct let, od strašné zkušenosti s měňavci, nebyl nikdy jen s jednou další bytostí sám – ale ani lupul by nedokázal napodobit Crixiny nožní trysky poháněné pyromanou. Goblinka bleskově kontroluje ovládání. Zlomky vteřin předtím, než Kotel zaniká v ohlušujícím a oslepujícím výbuchu generátorů a elektráren, vylétá z něj na sloupu ohně Pyraquin.

Pivlic mezitím dorazil s posledním zbytkem vakcíny do Garulszina tábora. Nechával si ji nakonec schválně – Kosova stará přítelkyně se jej určitě bude ptát, co s ním je, a Pivlicovi nebylo zrovna po chuti říci, že nejpravděpodobněji zahynul bídnou smrtí. Právě, když nakousnou ono shnilé jablko, z Kotle vylétá Haucův modrý drak.  O chvíli později bílý – a Pivlicovi poklesne čelist, když zjistí, kdo jej řídí. Pak Kotel vybuchuje – a z inferna se vynořuje průhledná observosféra. Pivlic, věrný své povaze, udělá to jediné, co mimo přihlížení dělat může – začne vypisovat sázky na to, jak to dopadne.

Hauc je zrovna v nejlepším, když jej náhle jen těsně míjí proud bílého ohně, který mu sežehne na dálku vlasy. Otočí se právě včas, aby se i s drakem vyhnul útočící bílé dračici, na jejímž krku sedí to příliš studované orzhovské děcko, samozvaná baronka, Utvary, a uprchlý gruulský vězeň.  Necítil k bílé žádné pouto – musela být tedy spojena s baronkou. Ano, z těch, co byli v Kotli přítomni, jedině ona mohla znát dračí jazyk. A Gruul tam byl prostě proto, že potřebovala pilota.

 

„Modrý,“ řekl Hauc. „Tvůj příští cíl je ta bílá.“

 

„Přikazuješ mi útočit na vlastního soukmenovce?“ zasyčel drak. „Tohle mi přikazuješ a čekáš, že ti budu dál sloužit?“

 

„Budeš dělat i horší věci.“

 

„Jednoho dne se osvobodím z pout téhle magie, Zomaji Hauci,“ zavrčel zlověstně drak. „Toho dne ti spálím maso na prach a rozdrtím tvé kosti mezi zuby.“

 

„Vysoce nepravděpodobné. Teď zabij tu bílou.“

 

„ANO,“ zaburácel drak hlasem, který hraničil se zuřivým řevem. „PAN-“

 

Věta zůstala nedokončena. Zespodu zleva se vyřítila průhledná koule a tvrdě narazila do drakovy hlavy, odrazila se, zažehla všech deset trysek a nabrala kurs na západ.

 

„Ti špinaví zloději,“ mumlal Hauc a snažil se udržet přiomráčeného draka ve vzduchu.“ZLODĚJI!“ opakoval, tentokrát už řvoucí vztekem. „Pyraquin! Til yin destrovo!“ Rozzuřený na nejvyšší míru, slova přímo plival vzteky. Bude se mu po Pyraquinu stýskat. Ale teď, když má Modrého, mu to zas až tak vadit nebude. Ať jsou zatraceni za to, že jej donutili spustit autodestrukční sekvenci. Modrý se mezitím zmátořil a nabral kurs za bílou dračicí.

 

Crix se snaží získat kontrolu nad Pyraquinem, který se zběsile otáčí kolem všech možných os. Pak se jí podaří stisknout knoflík, který zastaví rotaci alespoň vnitřního trupu. Je tu ale jeden malý problém – tento knoflík je jediným, který vůbec na palubě fungoval. Kos se jí ptá, zda na současném stavu nemá podíl její brilantní taktika typu „napálíme to s érem drakovi do hlavy“, ale Crix je jasno, co se stalo. Byla to Haucova sféra, s tímhle museli počítat. Jenže ono je to ještě horší. Kos si skrze průhledný trup všimne pyromanového generátoru, který vede manu k tryskám…které nefungují. Než ses stačí vůbec pohnout k nouzovému poklopu, generátor vybuchne. Naštěstí směrem ven, takže je to ani neožehne. Kos nevěří svému štěstí a chce si otevřít poklop. Nemůže se ale pohnout, a teprve tehdy si všimne, že mu dlaň přibila ke stěně rozžhavená trubka...která mu čistě prochází hrudníkem a pravým loktem.

„Pomoc,“ vyrazí ze sebe, než mu ústa zalévá krev.

„Pro Velkého Niv-Mizzeta!“ slyší hlas Crix, než začne ztrácet vědomí.

„’kapka...,“ dokáže ještě vyslovit Kos. „...opasek.“

Golozar a Teysa na bílé dračici pronásledují Hauce. Draci kolem sebe krouží a čekají na příležitost.

„Můžeš zasáhnout toho člověka, aniž bys zasáhla draka?“ ptá se Teysa.

„Proč by to dělala?“ podivil se Golozar.

„Proč bych to dělala?“ opakuje dračice. „Je to další drak. Tohle je moje teritorium, ne? Pokud neuteče, zemře. Pokud mi nedáte jiný příkaz.“

„Já myslela – ty chceš toho druhého draka zabít?“

„Samozřejmě,“ odpověděla dračice. „Nejsem žádný sentimentální samec. Mám to udělat?“

Teysa chvíli zvažuje. Pak skrze zaťaté zuby procedí „Za nimi.“

Dračice se pustí dolů. Hauc řve rozkazy jak na lesy, ale Modrý je jako zpomalený film. Když se otočí, je jasné proč – jedno z očí má zalité krví, a nad ním do lebky vražený velký kus invizomizzia. Zmítán vnitřním bojem pudu sebezáchovy a Haucovými rozkazy zařve hněvem a bolestí. Nakonec vyhraje Hauc a drak vypustí další výboj modrého ohně. Ten zasáhne Bílou do křídla a upálí jí špičku. Dračice instinktivně reaguje a zasáhne modrého draka do krku, možná i Hauce – vše je tak rychlé, že Teysa nemá přehled.

„Spálil mi křídlo!“ zařvala dračice. „Moje křídlo! Zůstanu ve vzduchu tak dlouho, jako ten parchant. Na to se spolehněte.“
Teysa se jen v duchu podivila, jak rychle je slovník dračice rozrůstá. Vylíhla se už s vědomostmi, které se nemohla naučit sama, a mluvila od první chvíle. Teysa si jen pomyslela, jak dlouho může působit její kouzlo z druhé ruky, a hlavně, co by si počala, kdyby nad ní ztratila kontrolu.

„Dračice, první zab toho člověka. Pak jeho draka.“

„To se uvidí,“ zavrčela dračice.

***

„’kapka“, opakoval Kos. „Opasek.“

Crix zírala v němém děsu. Trubka toho starého muže totálně probodla skrz. Tohle nemůže přežít, rozhodně ne bez…

„Lékapka!“ vykřikla. „Tady, ve vašem opasku.“

Ano. Poslední Kosova lékapka, kterou nosí dvanáct let, od té doby, co mu vedalkenská sestra Yaraghiya řekla, že jeho tělo už žádnou další lékapkovou terapii neunese, a že byť jen jedna jediná mu nyní může přivodit fatální, konečný infarkt.

Crix vší silou stáhne Kose z jeho trubky a vrazí do rány lékapku. Rána se zatáhne, ale co se týká vnitřních zranění, nemůže soudit. Těsně předtím, než Pyraquin vytvoří v Utvaře nový kráter, vystřelí Crix a Kos z nouzového poklopu, neseni kurýrčinými tryskami. Poslední zbytky pyromany v Crixiných nohou zbrzdí jejich tvrdý dopad na zem.

***

Dvakrát po sobě draci vystřelili, dvakrát minuli. Ve vzduchu bez moru se oběma drakům dýchá hůře a hůře.

„Jste příliš vyrovnaní,“ řekl Golozar. „Přestaň se zkoušet do něj trefit. Nejsi kanón, jsi drak. Máš zuby a drápy.“

„A musíme ho dostat brzy,“ řekla Teysa. „Jsi zraněná.“

„Udělám to,“ zasípěla dračice. „Přežiji to, ale ten modrý zbabělec ne. Ten stroj jej zranil jako první, ale nenechám mu přece zásluhy na jeho zabití.“ Dýchavičně se nadechla, a hořce zachrčela „Ale…vysiluje mne to. Oheň...potřebuji čas na dobití sil.“

„Zuby a drápy,“ řekla Teysa. „Není čas. Je mi líto.“

„Vy tu velíte,“ odpověděla dračice hlasem, ve kterém bylo pramálo upřímnosti.

Roztáhla svá proděravělá křídla a napřáhla přední spáry jako dravý pták. Haucův drak si chystal další výboj ohně a nepostřehl změnu taktiky, dokud nebylo pozdě. Stříbrné drápy dračice se mu zaryly do krku a on zařval bolestí. Bílá sevřela své čelisti kolem jeho krku a prudce změnila směr. Krk modrého se jako vývrtka otočil skoro o třičtvrtě otáčky, s nechutným, praskavým zvukem.

Zomaj Hauc, nicméně pokračoval v letu dále, ale už bez draka. Jeho krátká vzdušná pouť skončila hlavou napřed na vertikální stěně kovového útesu. Teysa slyšela, jak celou dobu letu proklínal její jméno do horoucích pekel.

Jedna hrozba pryč. V hrdle měla hořkosladkou chuť satisfakce. Ale ještě nebylo po problémech.

„Je po Haucovi,“ zakřičela, a pak se naklonila ke Golozarovi a zašeptala tak, aby ji slyšel jen on. „Draci musí za ním. Jsou příliš nebezpeční.“

„Vím,“ odvětil Gruul. „Držte se.“

Golozar se mohl zrovna pokusit pilotovat tornádo. Dračice totiž přesně v té chvíli propadla amoku, trhajíc a rvouc svého soupeře. Teysa se držela Golozara, a celou dobu cítila, jak se Gruul celou svou mocnou silou snaží draka přinutit klesnout. Dračice pokračovala v letu naslepo, důvěřujíc svému jezdci.

Ani jeden z draků nespatřil ostrý mizziový výčnělek trčící ze zbořené budovy. Vzduch prořízl pár harmonických skřeků, když se oba draci nabodli na trčící kov.

Následující minuty o sobě Teysa vůbec nevěděla. Když se probrala, zjistila, že se pod ní nachází Golozar a pod ním oba draci. Gruulův hrudník se pomalu pohyboval nahoru a dolů – byl naživu.

Modrý drak nebyl naopak ničím víc než hromadou modrých šupin a roztrhané tkáně. V Teysině srdci sváděla radost boj se smutkem, když pohlédla na Bílou. Červené oko dračice hledělo přímo na ni, s tichou výčitkou. Pak jeho jiskra vyhasla.

Na chvíli jí pohled opětovala, ale pak její pozornost přitáhlo něco jiného, co se objevilo na nebi nad Utvarou se zahřměním hromu. Nebyl to drak. Ale mělo to křídla.

Kos zamrkal. Na chvíli se mu zdálo, že nad Utvarou spatřil kuga mot, ne jako přízrak, ale jako zlatou observosféru s okny, tryskami a křídly. Pak zmizela a agónie se vrátila. Kos už zase viděl jen Schizma, zářící a stále nabírající na jasu. Cítil, že jej přitahuje. Přitahuje jeho ducha. Srdce mu začalo bít rychleji a rychleji, neschopno zpomalit. Jeho tlukot skoro odfiltroval všechny ostatní zvuky.

Vnímal Crix, jak mu říká, že za chvilku přistanou. Pak dopadl na zem, ale celou tu dobu nespustil oči ze Schizmatu.

„Kosi,“ promluvila Crix. „Jste v pořádku?“

Neodpověděl. Od pasu dolů nic necítil a levou ruku si podle bolesti roztříštil při dopadu o kámen. Zvedl tu zbývající a ukázal na nebe.

„Jasné,“ zašeptal. „Je tak jasné.“

„Co je jasné?“ zeptala se Crix. „Aha, Schizma. Ano, bylo – počkejte, Kosi, poslouchejte. Zůstaňte tu se mnou! Nedívejte se na to- !“

„Je krásná. Vidím ji. Je zpátky.“

„Kdo?“

Uprostřed Schizmatu se najednou otevřela trhlina, jako když kámen rozbije skleněnou tabuli. Za ní bylo to samé nebe, ale pro Kosův zrak se zdálo nějak jasnější. Z pukliny vylétl anděl. Ten pohled vehnal Kosovi do očí poslední slzy, které mu ještě zbyly.

„Je to ona.“

Letící postava se stále přibližovala, pořád zřetelnější.

Kos zvedl ruku, aby na Pírko zamával, ale pak tlukot jeho srdce přehlušil vše ostatní, včetně jeho vlastního hlasu, když zavolal její jméno. Jednou mávnul, ale pak jeho paže příšerně ztěžkla a spadla dolů.

Divoké bušení náhle ustalo, jako když utne, a Kos prožíval moment absolutního ticha, když se Pírko blížila k němu. Její andělské oči byly rozšířené hrůzou a cosi na něj volala.  Ze rtů jí odezřel dvě slova – „Kosi“ a „Ne“, v tomto pořadí.

Než Pírko dořekla ono druhé slovo. Agrus Kos byl mrtev.

EPILOG

 

Zde leží Agrus Kos, věrný ochránce práva a pořádku.

 

3. Paujal 9895 – 3.Cizarm 10012

- Epitaf Agruse Kose, poručíka (penz.) Wojekské legie

 

Pivlic plakal jen zřídka. Ano, do jisté míry i proto, že neměl žádné slzné kanálky, ale i kdyby ne – pokud provozujete podnik, kde vyděláváte na tom, že se zákazníci zabíjejí a žerou navzájem, smrt pro vás není ničím neobvyklým.

Ale na počest svého přítele Kose si do očí nakapal speciální kapky. Pírko, na druhou stranu, slzné kanálky měla a zhusta je v poslední době používala. Tihle dva šli v čele průvodu, držíc jeden konec Kosova katafalku. Pivlic nad hlavou, Pírko se musela trochu sehnout. Za Pivlicem kráčela ledevka Fonn, která přiletěla dnes ráno soukromým zeppelidem společně se svým doprovodem, gildovním pánem Golgari Jaradem, držícím katafalk na opačné straně. Pivlic si nemohl nepovšimnout, že se k sobě chovají o mnoho přátelštěji, než si je pamatoval, ba že snad i k sobě něco chovají. Druhý konec pak nesly Crix a Garulsz, která pro tuto příležitost vytáhla opět svůj „městský oděv“.

Kosovo tělo leželo na mělké dřevěné prohloubené desce, ruce zkřížené na insignii Borosu na wojekské uniformě, kterou Pivlic našel mezi Kosovými věcmi. Baronka Teysa Karlov šla v čele smutečního průvodu, oděna od hlavy k patě do lesklého černého saténu se stříbrným závojem. Vor Golozar, náčelník přeživších utvarských Gruulů, s očima sklopenýma průvod uzavíral. Na sobě měl ty nejlepší šaty, jaké jeho kmen – zdecimovaný co do počtu, ale hrdý jako nikdy předtím – mohl poskytnout. Lesklý černý odznak na jeho límci byl symbolem jeho neočekávaného jmenování do pozice Teysina ministra bezpečnosti.

Průvod pokračoval v tichosti – Kos si nepřál ve své krátké a stručné závěti nepřál nic konkrétního, takže se Pivlic rozhodl pro ticho. Ostatní souhlasili.

Nejdelší pochod pěšky v Pivlicově dlouhém životě skončil u obrovské hranice ze suchého dřeva. Dřevo bylo v Utvaře těžko k sehnání, ale vděční obyvatelé města přispěli několikrát více, než by stačilo.

Pak přišla řada na Pírko a Garulsz. Zlobřice a anděl převzaly katafalk od ostatních a zvedly jej na vrch hranice.

Než byl oheň zapálen, Pírko, která si ponechala přezdívku, kterou jí Kos kdysi dal, předstoupila před shromáždění a otočila se k nim. Pivlic chtěl zoufale vědět, kde celou dobu byla, ale bývalá wojekská důstojnice odmítla odpovídat na jakékoli otázky, dokud nebude po pohřbu.

„Agrus Kos,“ začal anděl, „tento obřad nechtěl. Ale my, kdo na něj vzpomínáme, ano. A já doufám, že nám jeho duch, ať už je kdekoliv, odpustí, že jsme se rozhodli mu vzdát tuto poctu.“

 

TO BE CONCLUDED: DISSENSION

- Honza Adam -

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.