Story Classics - Vzpomínky na Weatherlight VI.

Vzpomínky na Weatherlight, část 5 – Soumrak nad Dominarií

Na motivy knihy J.R. Kinga „Invasion“ zpracoval Jan Adam

S Weatherlight a její posádkou jsme se naposledy setkali na konci Mercadian Masques. Gerrard a zbytek posádky se s významně posílenou Weatherlight (v motoru již je tou dobou integrována Silová matrice s Ramosovými kostmi, a co se zbraní týká, dostala loď pěkných pár dárečků od Volratha – jmenovitě phyrexianská paprsková děla) chystá na planeshift zpátky na Dominarii. Gerrard je znepokojen, neboť si dobře pamatuje, co viděl na Rathu, stejně tak, jako na obří hangár plný phyrexianských lodí.

Psal se poslední rok dvacátého století, a po katastrofální sadě i knize Prophecy byli čtenáři napjati, jak tento olbřímí příběhový experiment skončí. Se sadou Invasion se měly do záře reflektorů navrátit „zlaté“ vícebarevné karty, které od své premiéry v bloku Ice Age zaznamenaly jen několik opatrných pokusů o návrat. Karty byly rozdány – Phyrexia, svět démonů a živoucího kovu, se po devíti tisících letech připravuje na konečné zúčtování s Dominarií. Má-li se Dominaria ubránit, musí překonat své vnitřní rozpory a sjednotit se – to bylo jasné již z prezentovaného symbolu dominarijské koalice, který vládl reklamním upoutávkám. I samotný set ztělesnil tuto myšlenku více než dobře – zlaté karty spřátelených barev, bytosti s aktivačními schopnostmi jiných barev, „domain“ kouzla, jejichž efekt závisel na počtu typů základních zemí, či věhlasný kicker. Vody spekulací rozvířily i zkazky o návratu dračích legend, slavných Praotců z Legends. Pravda byla sladká – nové vícebarevné karty lahodily oku i hráčské duši, a fanoušci Weatherlight Ságy se konečně dočkali své dlouho očekávané dlouho očekávané dávky emocí. Karty byly rozdány – Gerrard, Sisay, Hanna, Squee, Orim, Tahngarth a Karn opouštěli Mercadii, Crovax a Ertai podlehli „temné straně síly“, a Urza se chystal na rozhodující boj s Yawgmothem.

Sága Weatherlight vstoupila do své poslední, temné kapitoly.

Hned při příletu se děje cosi podivného – ač se měla Weatherlight objevit přímo nad hlavním městem Benalie, cosi ji stále odráží stranou. Hanna určuje příčinu – překrývající se teleportační pole tří portálových lodí vytvářejí jakýsi „deštník“ nad Gerrardovou domovinou. Na obloze visí tři trhliny v realitě, skrze které proudí na Dominarii zástupy lodí a bojovníků. Je nutno je zničit – jenže jejich původci, portálové lodě, se nacházejí na druhé straně, a tou je samozřejmě Rath. Jedinou šancí je překvapivý útok. A tak se i děje – Weatherlight planeshiftuje na Rath, přímo mezi čekající armádu. Je obrovská. Jedna loď proti ní nic nezmůže, ale snad ji mohou alespoň trochu pozdržet. Weatherlight rozsévá zkázu a smrt mezi čekající armádou a ničí dvě z portálových lodí (vyznamenává se zejména Squee, který se už na Mercadii ukázal jako vynikající střelec), než je nucena uniknout zpět na Dominarii. V průběhu boje je Hanna zasažena do břicha malým odštěpkem phyrexianského šrapnelu. Nic vážného…alespoň se tomu tak zdá.

Gerrard se vydává přímo do nyní již dosažitelného hlavního města Benalie. Žádá audienci u hlavy města a vládnoucího klanu Capashenů, jeho vlastní rodiny. Je však okamžitě zatčen jako dezertér z benalijské armády, společně s celou velící posádkou (Sisay, Hanna, Tahngarth, Orim, Squee), a vsazen do žaláře. Tam jim dělá společnost slepý věštec, blázen, který je známý v Benalii svými proroctvími o černé smrti z nebes. Netrvá to ale dlouho, než se nad nimi ozvou výbuchy a křik. Squee se pokouší s pomocí špičky Tahngarthova rohu (vše ostatní jim sebrali) odemknout dveře cely, něž mu dojde, že se může protáhnout ven a přinést klíče. Jen co je odemkne, objevují se Phyrexiané.

Benalia City je zničeno, náčelník Raddeus Capashen a jeho žena Leda zabiti a naraženi na špice nejvyšších věží. Sama Tsabo Tavoc, velitelka invazních sil, přišla hodovat na chuti vítězství. Ale cosi jí radost kazí – dvacet jejích sluhů bylo zabito na jednom místě. Když se dostaví, pochopí proč. Je zde Gerrard Capashen, lidská zbraň vyšlechtěná Urzou Sférochodcem, jeden z Urzových směšných výtvorů určených k odvrácení nevyhnutelného. A aby toho nebylo málo – Weatherlight, ten otravný hmyz, který tak zamíchal kartami na Rathu a v Mercadii, patetická hračka – ale tenhle malý hmyz umí štípat velmi bolestivě. Tsabo hodlá Gerrarda zajmout a osobně jej předvést Yawgmothovi. Proti této pavoučí bestii nemá posádka šanci, situaci ale zachraňuje Karn, který s Weatherlight ničí střechu budovy a Tsabo je přišpendlena k zemi obřím balvanem. Posádka uniká.

Weatherlight míří na radu slepého věštce k vězeňské kolonii Atrivak, pravděpodobně jedinému místu v Benalii, kde zůstali bojeschopní a asi i k boji ochotní lidé. Na t, že je slepý, jde věštci dost dobře napodobování písma a podobné věci. Plavba je narušena útokem Tsabo Tavoc, které se nějak podařilo zachytit lodi, když odlétala z Benalie. Poté, co zabije lodního střelce Dabise a krátkém boji s Tahngarthem je sražena přes palubu výbojem z lodního děla. Za jeho mířidly není nikdo jiný, než slepý věštec … očividně zde něco nehraje ;)

Phyrexianská invaze pokračuje i na ostatních frontách kromě Benalie – napadena je zelená lesní říše Yavimaya, které nemůže Phyrexia zapomenout pomoc Urzovi v dobách útoků na Tolarii. Zde je však bitva vyrovnanější. Život a smrt jsou odvěcí nepřátelé, a slabost jednoho je silnou stránkou druhého. Elfové, víly, druidové, magnigothové, od nejmenších tvorů po velikány lesa, vše bojuje jako jeden muž proti společnému nepříteli. Přichází i pomoc neočekávaná – z moře se vynořují bytosti z hlubin, sépie, žraloci, električtí rejnoci, kalmaři … a Multani chápe…zde nejde o boj Yavimaye, ale celé Dominarie - a Gaea povolává do zbraně všechny své děti, ať již jsou syny vod, lesů, hor, plání či močálů.

Další frontou je Jamuraa, konkrétně pak Zhalfir. Není divu, že první údery Phyrexie směřují na centra energií protikladných k černé – Benalia a Zhalfir jako zdroje bílé many a Yavimaya s Llanowarem jsou na Yawgmothově indexu hodně vysoko.

Barrin byl v čele metathranských vzdušných sil a serranských andělských kontingentů nad Benalií na hlavu poražen. (Serrané měli vůbec poměrně peška…unikli z hroutící se Seřřiny říše právě před Phyrexiany, kteří je nyní připravili i o druhý domov), a nyní se s Urzou teleportovali přímo do Zhalfiru. Situace vypadá tristně, portály probodaná obloha chrlí phyrexianské bestie. Zhalfir ale není bez obránců – nad travnatými planinami se zjevují přízrační bojovníci, mlžní gryfové, alabastroví draci – bytosti stvořené z ideálu, mana, které byla dána pevná podoba. Navíc trosky ze zničených phyrexianských lodí nepadají na zem, kde by mohly způsobit ztráty mezi obyvatelstvem, zdá se, že gravitace byla alespoň na omezeném území invertována cokoli je zničeno, odlétá mimo dosah přitažlivosti Dominarie. Teferiho vylepšeníčko, jak se zdá. Bývalý šprýmař se hodně změnil (možná i díky jeho hrátkám s časem, které zapříčinily na Jamuraae menší mocenský konflikt popsaný v sadách Mirage a Visions) Na rozdíl od Urzy nemá chuť bojovat ztracený boj a obětovat miliony, aby zachránil tisíce, a dává to Urzovi jasně najevo. Potřebuje ale jeho pomoc, aby zavřel portál. S Urzou opakovaně planeswalkují doprostřed portálu a ven, a když prostorové distorze portál roztrhnou, Teferi spustí své mistrovské kouzlo, do kterého odvede energii z explodujícího zařízení. Celý Zhalfir a část poloostrova Suq’Ata mizí z povrchu Dominarie, zanechávajíc za sebou jen prázdný prostor.

„Zabil jsi je!“ ohromeně vybuchl Urza.

„Zachránil jsem je. Nyní dlí v nedotknutelných ideách, uzamčeni před hrůzami tohoto světa.Vrátí se, až svět bude zase bezpečný. Pro ně neuplyne ani jediný moment. ”

„Přijdou přílivové vlny. Tisíce lidí zemřou,“ pronesl Urza temně.

„Milióny budou zachráněny,“ odpověděl Teferi. „Takto chráním své lidi já. V tom se vy a já lišíme.“

„Ano,“ odpověděl Urza. „V tom se ty a já lišíme.“

Urza a Barrin se společně vrací na Tolarii, aby zde z hibernace probudili velitele metathranské armády, dvojčata-bratry Thaddeuse a Agnateho. Tito Metathranové sdílejí duchovní pouto, dokáží spolu komunikovat na jakoukoli vzdálenost, jako by šlo o jednu mysl ve dvou tělech. Každému z nich má náležet velení poloviny metathranské armády pro nadcházející bitvu u Koiloských jeskyní, místu, kde vše kdysi začalo a které stále zůstává jediným pozemním portálem spojujícím oba světy.

Yavimaya mezitím bojuje dál. Statečnost lesních obyvatel je úctyhodná, ale proti obrovskému počtu nepřátel je i toto málo. Do boje se zapojují nejstrašnější obyvatelé pralesa, obří pavouci, zuřiví lidoopové – ale hrůzy pralesa nejsou nic proti hrůzám Phyrexie. Gaea ale není ke svým dětem lhostejná, a z podzemí se vynořují Kavu. Šestinozí ještěři titánských rozměrů, jejichž jméno znamená „vždy bdělí“ se zdají být zrozeni pro boj s Phyrexiany, vybaveni přirozenými zbraněmi a neutuchajícím apetitem. Na pomoc přichází další „nepřátelé“ – blesky z nebes zapalují phyrexianskou krev a celé falangy vybuchují po úderech z nebes

Vítejte do Yavimaye, mí staří nepřátelé, pomyslel si Multani. Vítej, ohni a blesku!

Tsabo Tavoc mezitím doráží ke Koilosu. Zde to bylo, zde kdysi bojovala Thranská aliance proti prvním phyrexianským vojskům. Zde Rebbec a Glacian zapečetili portál a uzamkli tak Dominarii před Pánem devíti sfér, a právě zde našli dva mladí učedníci archeoložky Tocasie kámen, zde jej rozpůlili a vypustili děsy Phyrexie zpět na tento svět. Zde bude kulminovat invaze.

Yavimaya mezitím s konečnou platností obrací výsledek boje. Invazní síly Phyrexianů jsou proměněny na lesní muže, kov nahrazen dřevem, z Yawgmothových vojáků se stávají Gaeini věrní bojovníci. Multani se na chvíli dotkne mysli jednoho z umírajících, a uzří v ní děsivou krajinu rudého světla a stínu, a kreaturu, která tomuto světu vládne. Crovax…a Rath. Yavimaya těmto dvěma jménům přísahá smrtelnou pomstu.

Weatherlight se stále vznáší nad Benalií. Krutost Phyrexie si vybrala další oběť. Hanna, lodní navigátorka, byla při „výletu“ na Rath zasažena střepinou šrapnelu, a jak se ukazuje, nakažena smrtícím phyrexianským morem. Gerrard je šokován, a Orim se zoufale snaží najít na nákazu lék. Z mrtvých těl Phyrexianů se Orim podaří izolovat vakcínu, která ovšem působí toliko preventivně, nevyléčí již nakažené.

Multani se od Gaey dozvídá o příchodu cizince z jiného světa. Ano, pokud hádáte Eladamriho, máte naprostou pravdu. Elfí pán z Rathu, Lin Sivvi a Takara en-Dal, tři uprchlíci, o nichž jsme naposledy slyšeli v Nemesis, se objevili v Llanowaru. Eladamri ví, co se chystá, a varuje, koho může – a lidé i elfové jej poslouchají, k velké nelibosti vládce Staprionu, jednoho ze sedmi llanowarských panství, na jehož území se Eladamri objevil. Multani se objevuje v Llanowaru, pro změnu k nelibosti místního přírodního ducha, který je stejně jako jeho děti poněkud xenofobní. Na rozdíl od yavimayských, llanowarští neuctívají jako svou vládkyni Gaeu, ale „bohyni“ Freyalise. Multani argumentuje, že Gaea je matka celého světa, a vládne i Llanowaru, ať chtějí, či ne. Molimo svoluje k návštěvě, ale ne déle, než je nutno. Eladamri je stejně jako Gerrard v Benalii zajat a předveden před krále Fhedusila, vládce panství Staprion. Král (stejně natvrdlý jako Raddeus v Benalii) v něm, jak jinak, vidí pouze usurpátora a oportunistu zneužívajícího situace k převzetí moci. Multani se zjevuje přímu v trůnní síni Staprionu, aby Eladamriho slova podpořil, ale je pozdě. Střechu paláce proráží morová bomba a po králi nezbude doslova ani mastný flek. Phyrexiané si připravili, na rozdíl od Benalie, zákeřnější zbraně a na celý Llanowar dopadá déšť morových bomb obsahujících vysoce virulentní bakterie. Na Multaniho radu prchá Eladamri a přeživší elfové do podzemí Llanowaru, kde se nacházejí Jeskyně snů. Uprchlíci ze všech panství, nakažení morem, zde hledají Zde se Eladamrimu daří probudit v llanowarských znovu naději a víru ve vlastní vyléčení, která je zázračně uzdravuje. To se ale již netýká Takary. Její cesta skončila v sálech Staprionu, rusovláska zde zemřela probodena spadnuvším kusem krovů, když kryla ústup Eladamrimu a uprchlíkům. Kdo se těšil, že po falešné Takaře v Mercadianských maskách dostane více prostoru i pravá Starkeho dcera (po štěku v Nemesis), musel být zklamán.

Weatherlight na radu koho jiného než slepého věštce planeshiftuje do Llanowaru. Zde se jí daří zničit mikroportály chrlící morové bomby, stav Hanny se ale rapidně horší.

Phyrexiané nenechávají na pokoji ani Shiv. Sopečná země je napadena a Phyrexiané se vrhají na prastarou thranskou továrnu na silokamy – i přes snahu Lorda Rhammidarigaaze a jeho poddaných se podaří továrnu poškodit – anebo ne? Každopádně se ukazuje, že komplex sám není vůbec bezbranný. Jde opět o práci Teferiho a Jhoiry. Teferi hodlá zachránit Shiv stejně, jako tomu učinil se Zhalfirem. Urza zuří, neboť považuje továrnu a její zařízení za svůj majetek, a obviňuje Teferiho z toho, že podepisuje Dominarii ortel smrti – ač Teferi nechává Urzovi k dispozici pohyblivou část továrny a s sebou bere toliko příbytky a statickou základnu.

„Odsuzujete Dominarii k zániku,“ zuřil Urza.

Teferi smutně potřásl hlavou. „Ne. To vy, můj starý příteli.“

Urzovy oči zažhnuly a na chvíli byly jasně patrné Mightstone a Weakstone. „Já Dominarii zachráním.“

„To jste nepřísahal,“ poznamenal Teferi. „Přísahal jste pouze, že zničíte Phyrexii, ať to stojí, co to stojí. Naše domovy nebudou součástí téhle hry.“

„Tuhle zemi si nevezmeš! Zakazuji ti to!!!“ zařval Urza.

„Zakazujte si co chcete. Právě nyní již fázujeme z existence pryč. Ani sférochodec nemůže cestovat časem, Urzo. Opusťte nás teď a vezměte s sebou Barrina a Rhammidarigaaze, nebo zůstaňte s námi – po desítky či stovky let, zde.“

Urza se chvěl, neschopen slova.

Jhoira učinila krok vpřed. „Nyní, naší staří mistři. Odejděte nyní nebo zůstanete uvězněni po staletí. Sbohem.“

„Sbohem, Jhoiro, Teferi,“ řekl Barrin. „Opatrujte se.“

Aniž by řekl jediné slovo, Urza chytil do jedné dlaně Barrinovu ruku, do druhé Rhammidarigaazův spár, a ponořil se do Mlžných věčností.

Car’s SPOILER: Zde je záhodno podotknout, že nadcházející podzimní sada Time Spiral se vrací ke kořenům Magicových příběhů, a pokud jste si přečetli vzorkovou kapitolu, víte, že se její děj bude točit kolem Teferiho, Jhoiry a návratu Shivu a Zhalfiru na Dominarii. Místa, odkud tyto kontinenty zmizely, se změnila…a to, co bylo odstraněno, již do své kolébky nebude pasovat. Teferiho simulace ukazuje, že se po celé Dominarii objevují trhliny v prostoru a času…a návrat samotného Shivu hrozí destabilizací a roztrháním jejich domovského světa. Keep tuned for Time Spiral ;-))

Gerrard a posádka Weatherlightu se setkávají se skutečným Korvecdalem Eladamrim, a Gerrard je upřímně překvapen, koho že to potkává. Jak říká Eladamri – Gerrard pomohl jeho světu proti tyranovi, nyní osud z Eladamriho učinil jednoho z budoucích spasitelů Dominarie. Gerrard jej prosí o pomoc Hanně. Společně s přáteli z posádky se vydávají do Jeskyní snů, a Hanna se na malou chvíli proměňuje z vyhublé trosky zpět na blonďatou krásku, navigátorku a duši Weatherlight. Jakmile ji ale Gerrard pozvedá z oltáře, kouzlo pomine. Hannu nemůže uzdravit víra a naděje ostatních, věřit v uzdravení musí ona sama. A na to už nemá její mysl sílu.

Gerrard předává vakcínu proti moru Multanimu, ten ji s Molimovou pomocí předává i té nejposlednější bytosti v Llanowaru. Llanowar nad morem zvítězil.

Gerrard je zoufalý, Hanně již není pomoci. V tu chvíli se opět připomíná slepý věštec a posílá jej do Koilosu, na pomoc metathranským vojskům. Na palubě se s nimi do Koilosu mají vydat i Eladamri a Multani. Tady už musí každý tušit, že se „slepým věštcem“ není cosi úplně košer – podezření, které se potvrdilo velice rychle.

U Koilosu bojují metathranské armády proti Phyrexianům. Geneticky vylepšení generálové Thaddeus a Agnate drtí Phyrexiany ve vražedném sevření metathranských kleští, jedna geniální taktická mysl ve dvou tělech. Alespoň do momentu, než seTsabo Tavoc podaří vycítit telepatické pouto mezi Thaddeusem a Agnatem a rozhodne se užít si jaksepatří legrace. Agnatemu staví v koiloské poušti do cesty absurdní přesilu, zatímco Thaddeuse nechává pronikat skrze chabý odpor ze strany Phyrexianů až do nitra jeskyní. Zde se jej zmocňuje a podrobuje jej vivisekci.

Weatherlight přilétá do Koilosu, kde je už očekávána Agnatem a Metathrany. Kupodivu o jejím příletu ví – informoval je Urza. Agnate je bezradný – on a Thaddeus byli stvořeni jako dvě poloviny jedné mysli, a nyní nedokáže vést armádu dost dobře sám. Vše visí na vlásku – dokáže-li Eladamri zvítězit v souboji na první krev nad Agnatem, Thaddeusova polovina armády jej uzná za svého velitele. Pokud ne, je vše ztraceno – pod vedením samotného Agnateho Metathrani neobstojí. Souboj začíná. Hanna se díky magii „slepého věštce“ na chvíli probouzí z kómatu a stihne se ještě před smrtí rozloučit s Gerrardem. Ve chvíli, kdy se Eladamrimu podaří škrábnout Agnateho na paži a zvítězit, Hanna umírá. Armády se připravují k velkému útoku.

Barrin na urborgské frontě pomalu prohrává, a to i přesto, že mu s bojem proti Phyrexianům pomáhají bytosti typu lichů, ghoulů a podobných hrůz. Sic černí a zlí až do morku kostí, ale jsou to Dominariané a svou zemi Phyrexianům nedají bez boje. Urzovi se nějakým způsobem podařilo přesvědčit k pomoci i Keldony a llanowarské elfy, bojuje zde i Barrinův starý přítel Rhammidarigaaz a jeho dračí národy. Serranští andělé, elfové, tolarianské helionauty (mimochodem, tyto helionauty nemají nic společného s kartou Helionaut z Apokalypsy – zde se jedná o tolarianské létající lodě obdařené obřími rotory s ostrými čepelemi, ne nějaké polonahé Conany s látkovými křídly…zlatý Tempest blok, kde co na kartách, to v příběhu), Keldoni, draci i lichové z Urborgu…vskutku „duhová koalice“.

Nyní na chvilku odbočím…případ Helionaut není bohužel ojedinělý, co se týká diskrepancí mezi kartami a příběhem. Osobně jsem nikdy nepochopil, proč je Barrin v tomto bloku zpodobňován jako muž středních let s černými vlasy a vousy…porovnejte např. s kartami Catalog, Mental Discipline nebo Opposition z Urza bloku – a pak Mourning nebo Barrin’s Unmaking z bloku Invaze. Ano, podle románů Barrin díky efektům tolarijské časově modifikované vody nestárnul, ale že by mládnul??! Ale kdyby zůstalo u umělecké jednoty, bylo by to OK. Psychic Battle ovšem opět zobrazuje Barrina jako muže staršího. Další poměrně otravnou záležitostí byla existence karetních legend, které se v příběhu nevyskytovaly vůbec – ať už šlo o císařovnu Galinu, Reyu, Kangeeho, či později věcí jako Cromat. Takový Molimo měl sice v knize pouhý štěk (tři věty plus zmínku o pár stran dál) , ale měl.

Urza mezitím pokračuje v další fázi války proti Phyrexii. Začíná shromažďovat skupinu sférochodců, kteří mu mají pomoci se zničením Phyrexie. Jako první se vydává na Ulgrothu (ano, TEN svět, kde se odehrávaly Homelands), aby zde poblíž města An-Havva požádal o pomoc Taysira. Tohle jméno způsobilo, že skalním fanouškům zvláště prerevizionistické historie začal běhat mráz po zádech – Taysir byl totiž jedndím z nejstarších sférochodců, původem z 1001 světů Rabiahu (dějiště Arabian Nights), jehož osobní historie byla snad ještě delší než celé Weatherlight sága – jen pro zajímavost – byl vlastně amalgámem pěti osob, každé pro jednu barvu many. Ti z vás, kteří četli nědávno zveřejněný třetí a čtvrtý díl komiksu k Ice Age (ZA COŽ WIZARDŮM OSOBNĚ MOC DĚKUJI!!!), můžete spatřit Taysira z Rabiahu v jeho „mladé“ podobě, před konfliktem s Ferozem a Serrou na světě Ulgrotha, kdy byl na pár staletí zbaven tělesnosti a jeho značně zpupného ducha „převychovávali“ anabští praotci – jako pokání pak Taysir přijal podobu starce, ve které jej potkáváme v Invazi. Taysir trvá na tom, že s ním musí i jeho adoptovaná dcera, mladičká sférochodkyně Daria. Urza nakonec souhlasí – potřebuje náhradu za Teferiho. Společně pokračují do rostlinné svatyně, kde se setkávají s Freyalise, dominarijskou sférochodkyni původem z epochy Doby ledové (přečtěte si opět komiks z Ice Age – první archiv vypráví o jejím povznesení, druhý archiv o summitu na Nulovém měsíci), kdy poměrně nerozvážně (jak už to u sférochodců chodí) seslala tzv Worldspell, který způsobil globální oteplení a mimo konce doby ledové také záplavy, mory a ztráty na životech, patronku Jalovcového řádu, posléze Fyndhornu a nakonec Llanowaru, kde ji dodnes uctívají jako bohyni. Zajímavostí je, že když byl vyvíjen set Ice Age, kdy poprvé zaznělo toto jméno a nikdo netušil, v co se Freyalise postupem času vlastně vyvine (karty jako Freyalise’s Winds napovídají spíše tomu, že mělo původně jít o Gaeae podobnou „duši světa“), původně navržené jméno znělo Phelddagrif. Proti tomu se ale někdo postavil se slovy „To že je jméno pro bohyni? Vždyť to zní jak jméno pro nějakého fialového létajícího hrošíka!“ Jak to nakonec dopadlo, všichni víte. U ní momentálně přebývá také Kristina z Bílých lesů Corondoru, další sférochodkyně (už se nebudu stran komiksu Ice Age opakovat – archiv 2, díl 1 – Summit at the Null Moon) a někdejší Taysirova láska. Freyalise naléhá na Urzu, ať Kristinu naverbuje do svých řad a může se tak obejít bez jiného sférochodce, Teveshe Szata. Urza nakonec opět souhlasí, ale s tím, že Szata potřebuje, a tak se zbaví jakéhosi Parchera, který je podle jeho slova „trochu na hlavu“. Dalším přírůstkem je komodor Guff, vládce obří knihovny, jejíž knihy obsahují historii i budoucnost, a popravdě řečeno, jedna z nejotravnějších postav románů. Nejenom že jeho přítomnost sama je matoucí, jelikož jeho komentáře jakožto „autora“ tohoto příběhu, který on předem schválil, ale vzhledem k podpisu slibu mlčenlivosti a neovlivňování svým přátelům nemůže ničeho sdělit, jsou občas na zabití a popravdě řečeno poněkud kazí čtenářský požitek. Za druhé jeho chování působí jako z grotesek Looney Tunes, například stále chytá za kabely pod proudem, mačká špatná tlačítka, pořád něco ztrácí a obecně se chová hůř než kojot Willy. Ha ha ha.

Bo Levar býval kdysi smrtelníkem, jako kapitán Crucias vozil lidi na výletní plavby u jižních břehů Terisiare. Výbuch Argothu zničil jeho loď a odvál pryč jeho smrtelné tělo. Sférochodec-pirát zůstal v duši mořeplavcem a dal se na meziplanární obchod a samozřejmě pašování.

Poslední zastávkou je minidimenze věčné temnoty, kde se setkávají s Teveshem Szatem. I tohle jméno má bohatou historii…Tev Loneglade byl kdysi člověk, který žil za dob Padlých Impérií. Jeho sestra Tymolin Loneglade padla za oběť rozmíškám mezi královstvím Icatia, řádem Ebenové ruky a sektou Farrelitů. (T(h)ymolin…po Ixidorově Nivee další nanejvýš zajímavé jméno…že by zde byla zapletena česká kosmeticko-farmaceutická lobby?) Tev se díky emocionálnímu zhroucení povznesl na úroveň sférochodce a jako Tevesh Szat přísahal věčnou pomstu Dominarii a jejím obyvatelům. V průběhu Doby ledové on a jeho sférochodecký kumpán Leshrac prostřednictvím nekromanta Lim-Dula terorizovali svobodné země Kjeldoru a Balduvie, v nichž se skrývala jediná šance, jak Dominarii vymanit z objetí ledu, než úplně zmrzne. Z toho vám dochází, že opravdu nebyl kamarád s Freyalise. Nyní ale z nějakého podivného důvodu souhlasí s účastí na její obraně, a Urza na ní dokonce trvá. I tohoto fujtajblíka společně s Leshracem a Lim-Dulem najdete v nedávno zveřejněných komiksech.

Posledním sférochodcem je Lord Windgrace, panteří válečník z Urborgu. Prastarý ochránce tohoto ostrova ještě z dob, kdy býval úrodným světem džunglí a květin. Výbuch Argothu (Urzova práce) vznítil pod ostrovem sopečnou aktivitu, a z ráje se stal vulkanický přízrak plný bažin, smrti a nemrtvých. Windgrace se ale nikdy nevzdal a svůj ostrov nevydal do rukou sil zla, a nehodlá to udělat ani teď.

Malá odbočka…planeswalkeři sice mohou měnit podobu dle libosti, Windgrace však ve své humanoidní i zvířecí podobě volil podobu černého pantera…takže toho tygříka zde ilustrátorovi nevěřte.

Osobně je mi líto, že všem sférochodcům nebyla poskytnuta šance objevit se alespoň na ilustraci karet. Pětice „Planeswalker’s *****“ z Planeshiftu nám bohužel představila jen ty již známé. Daria se objevuje na Aura Blastu, Taysir Mnohobarevný a Kristina ale přišli zkrátka. Taysir si posléze užil pět vteřin slávy alespoň jako černobílá ilustrace v knize Planeshift, ale to už vážně odbíhám.

Společně s Urzou se přesunují do zóny zpomaleného času na Tolarii. Zde na ně čekají jejich stroje - Titáni. Devět obřích artefaktů, kteří se nedají nazvat jinak než bojoví „mechové“…a kteří byli opět (po vzoru Urzových úderných mechanosokolů, nejúčinnější protipěchotní zbrani) reprezentováni opravdu podprůměrnou kartou. Naštěstí se našlo i pár karet, které lépe odpovídaly síle Urzovy těžké kavalerie. Za dva týdny venku budou mít zde dva měsíce na to, aby se je naučili pilotovat.

Barrin v Urborgu ustupuje. Urza nařídil odvolání jednotek pro důležitější boj – Koilos. Poté, co už podruhé bojoval boj, který později Urza šmahem odepsal a odvolal vojska jinam, toho má dost. Chce se vydat za Hannou do Koilosu – ale namísto toho se dozvídá o její smrti. Tohle je poslední kapka. Kašle na Urzu, hází ručník do ringu, finito. Vydává se pro Hannino tělo do Koilosu a teleportuje se na Tolarii. Zde ji ukládá do sarkofágu vedle Rayne. Po třech miléniích po Urzově boku je na konci cesty. Vznáší se nad ostrov, nepovšimnut loděmi, a povolává vzpomínky na modré vlny Tolarie, zelené lesy Yavimaye, rudý oheň Shivu, pláně militantní Benalie i smradlavou nemrtvou žumpu Urborgu. Ještě jako Barrinallo, uprchlík z kjeldorské Školy neviděného, kdysi přišel na stopu kouzlu, jehož síla byla uzavřena v sylexu, kterým Urza ukončil válku bratrů. Nyní Barrin přesměrovává veškerou energii zemí skrze své tělo právě v tomto kouzle. Kataklyzmatický výbuch ničí vše živé na ostrově, veškerá phyrexianská vojska a stravuje i Barrina samotného. Pod nebem bez jediné černé skvrny phyrexianské nákazy zaplavují vlny syčící planinu kamene roztaveného na sklo. Tolaria je minulostí…stejně jako její někdejší pán, Mág-mistr Barrin.

V Koilosu začíná mohutná spojenecká ofenzíva, armáda složená z elfů, lidí a Metathranů pod velením Agnateho a Eladamriho plus draci v čele s Rhammidarigaazem se chystá k boji. Z písku se vynořuje devět Titánů a zapojuje se do boje. Zejména Szat si k nechuti ostatních sférochodců své nové hračky opravdu užívá, když chrlí oheň, paprsky a smrt do phyrexianských řad. Pěší armáda se dostává až k jeskyni, kde Agnate a Gerrard nalézají to, co zbylo z Thaddeuse – pouze hlavu a torzo bez končetin s odoperovanými orgány, stále však za nesmírného utrpení udržovaného naživu. Agnate svému dvojčeti splní jeho poslední přání – ránu z milosti. Pak pokračují dál. Gerrard a jeho squadra se utkávají s Tsabo Tavoc, která stále touží Gerrarda polapit a předvést k nohám Yawgmothovi. Tsabo se podaří Gerrarda paralyzovat a uhání k portálu do Phyrexie.

U portálu bojuje spojenecká armáda s neustávajícím phyrexianským přívalem. Zdánlivě proti Phyrexianům nemají šanci – ti se až sebevražedně vrhají proti elfím a metathranským čepelím, aby velitelce umožnili se dostat až k portálu. Tahngarth a Sisay jsou odraženi, Karn, který nebojuje, pouze kráčí skrze dav, je zavalen moggy. Tsabo se zastavuje, aby ještě naposledy pronesla posměšnou řeč k obráncům. Pak se obrací k portálu a vydává se k němu. Krok – dva – a dál již ne. Její noha se nemůže vymanit z železného sevření. Karn s rykem vstává ze závalu a moggové létají vzduchem.

„DOST!“ zaburácel golemův hlas, až se zatřásly stěny. „Nikdy více! Mám-li zabíjet vinné, abych bránil nevinné, BUDU ZABÍJET!“

Karn postupně utrhává Tsabo všechny nohy až na tři.Gerrardova omámená mysl procitá z omámení díky jediné vzpomínce- na Hannu. Když otevře oči, spatří vedle sebe Squeeho, který mu podává meč. S hlubokou nenávistí Gerrard efektně páře Tsabo její pavoučí břicho. Tsabo musí prchnout portálem a zachránit holý život. Bez své velitelky jsou Phyrexiané rychle pobiti. Do jeskyně schází slepý věštec…ale poněkud změněný. Jeho obvazy i léta jsou tatam. Všichni padají na kolena, včetně Karna. Urza. Po celou dobu to byl právě on, kdo (nyní již poměrně bezprostředně) ovlivňoval Gerrardovy kroky. Společně ničí portál. Gerrard pak sděluje Urzovi, co si o něm, jeho experimentech, i sobě jakožto završení Urzova letitého plánu myslí.

„Vy jste stvořil Legacy? Vy jste naplánoval můj osud až k této chvíli?“

„Ano, Gerrarde Capashene,“ odpověděl tiše Urza.

„Nenávidím vás,“ vyprskl Gerrard.

„Odpusťte mu, Mistře Urzo,“ ozval se Karn, „pavoučí žena mu otrávila mysl…“

„Ne,“ ohradil se Gerrard. „Myslím to smrtelně vážně. Nebyli to Phyrexiané, kdo mne o vše připravil – rodinu, dětství, mou lásku. Byl jste to vy. VY jste můj osud předem naplánoval tak, aby mi všechno vzal.“

„Pokud naplníš svůj osud, tím, že vše ztratíš, vše získáš.“

„Ne, vy se mýlíte,“ procedil Gerrard. „Budu váš hrdina, váš zachránce, budu bojovat boj, pro který jste mne stvořil. Ale celou tu dobu VÁS. BUDU. NENÁVIDĚT.“

Urzovy krystalické oči jako by se na chvilku zamlžily. „Rozumím. Beru to jako jednu ze svých velkých proher.“ V tu chvíli ani nevypadal jako ten dlouhověký, mocný a šílený sférochodec, ale jako starý, osamělý, smutný starý muž.

Trhaně se nadechl a pak pomalu pronesl „Děkuji Ti za vítězství v Llanowaru i zde.“ Zvedl Gerrardovu ruku do výše. „Radujte se, dominarijští věrní! Vítězství je naše!“

Bitva o Koilos skončila, a Dominaria z ní vzešla vítězně. V poušti kolem Weatherlight slaví spojenecké armády i planeswalkeři. Pouze velitelé, jak už to bývá, stojí tiše stranou, na ramenou příliš cítí tíživé břemeno svých osobních ztrát. Eladamri, Agnate, Gerrard a Urza nepotřebují slov.

Po třech dnech je oslava u konce. Pouze pár stráží zůstává vzhůru, spolu s nimi Karn a Multani, duchové dřeva a strojů Weatherlight. Právě Multaniho vyruší podivný pocit. Pohlédne na poušť. Mezi dunami se začínají zjevovat temné tvary, rudé kopce podobné, mutovaným svalům, hemžící se Phyrexiany. Multani ten svět zná, spatřil jej v mysli umírajícího Phyrexiana v Yavimaye.

Svět, který nyní začal překrývat Dominarii.

Rath.

Pokračování příště: Válka světů (Planeshift)

-Honza Adam-