Vzpomínky na Weatherlight, část 6

-Válka světů-

Na motivy knihy J.R.Kinga “Planeshift” zpracoval Jan Adam

První bitvu spojené národy Dominarie vyhrály. Phyrexianská armáda byla u Kolosu poražena a jediný pozemní portál, kterým se na Dominarii hrnula phyrexianská vojska, uzavřen. Armády odpočívají po lítém boji a třídenních oslavách. Multani, nesmrtelný přírodní duch z Yavimaye, mezitím opravuje poškozené dřevěné části lodi. Co by ale byla loď bez figury na přídi? Multani vytváří z magnigothového dřeva bustu ženy s ostrými rysy, silnými rameny a kaskádou vlasů. Její tvář patří Hanně, navigátorce Weatherlightu, která zemřela na phyrexianský mor před bitvou u Koilosu. Přichází Karn, stříbrný golem a duch strojů lodi. Tak jako Multani žije v každé dřevěné části lodi, Karnovo vědomí přebývá v každé kovové. Se smutným pokývnutím oceňuje Multaniho práci. Multani odpovídá – je a není to Hanna. Je to tvář bohyně žijící ve všech věcech, bohyně bez tváře – proto jí dal tvář bytosti nejušlechtilejší. Je to Gaea. Náhle jsou vyrušeni podivným pocitem. Něco je špatně. Krajina kolem nich se podivně rozostřuje, a nad dunami Koilosu se začínají objevovat podivné rudé kopce podobné mutovaným, obnaženým svalům. Na nich se to hemží černými siluetami.

Dominarijci dosud bojovali o každou píď domácí půdy. Nyní jim ale sama půda pod nohama mizí. Rath přichází, aby jim ji ukradl pod nohama. Armády se probouzí, Urza se vznáší nad bojiště a vzduchem duní jeho hlas:

„Koilos je náš. To vítězství nám nikdo nevezme. Zničili jsme portál do Phyrexie. Koilos a Yavimaya a Llanowar jsou naše. Rozbili jsme Yawgmothovo sevření. Jeho svět se nyní nemůže kompletně překrýt s naším. Koilos, Yavimaya a Llanowar jsou našimi pevnostmi. Z nich dobudeme zpět náš svět, neboť momentálně je pro nás skutečně ztracen. Právě teď jej překrývá umělý svět Rath. V této chvíli jsou na Dominarii Phyrexiané stejně početní jako Dominariané. Každý zdejší zub, každý zdejší dráp musí nyní bojovat, nebo zemřít…“

Vychází najevo, že Urza o druhé fázi invaze musel vědět, či ji alespoň předvídat. Během chvilky totiž veškeré spojenecké armády mizí, transportovány teleportačními poli Titánů. Každý z sférochodců zná svou cílovou destinaci, stejně jako část armády, již má přenést. A v tomto bodě víceméně dochází k tomu, co nás bude v menší či větší míře pronásledovat až do konce příběhu – rozdrobení do několika paralelních linií, noční můra při psaní synopse. Ale zkusíme si s tím poradit. Pro jistotu jsem jednotlivé odstavce vždy uvedl jménem místa či osoby, jíž se týkají.

Keld

Eladamri s Lin Sivvi a llanowarská elfí vojska se ocitají v Keldu, kam je přenesly Titány pilotované Freyalise a Kristinou. Eladamriho zde čeká velké překvapení – překryv Rathu a Dominarie totiž do Keldu umístil jeho rathský domov – prales Skyshroud. Eladamri poměrně troufale žádá Freyalise o protislužbu za záchranu Llanowaru a jejích stoupenců. Freyalise se sice drobet rozzlobí, ale splní jeho přání – vytvoří kolem Skyshroudu magické pole, které zachová jeho mikroklima i v kruté zimě Keldu a zabrání tak jeho zmrznutí. Shledání Eladamriho a jeho lidí je radostné i smutné zároveň. Eladamri dostává od Freyalise ještě jeden úkol – uzavřít spojenectví s místními lidmi – Keldoni budou ještě potřeba. Netřeba zdůrazňovat, že Keldoni nejsou k (jakýmkoli) cizincům přátelští – ale Eladamri se již dvakrát prokázal jako schopný sjednotitel, takže další výzvu přijímá.

Shiv

Dračí armády jsou Tevesh Szatem teleportovány na vulkanický Shiv, Rhammidarigaazovu domovinu. Dračí král je ohromen – část ostrova sice byla zachráněna Teferim, ale na zbytku se to jen hemží Phyrexiany. Vydává se na pomoc obleženým viashinským a gobliním vesnicím, ale Szat mu radí ignorovat tuhle „bezcennou chamraď“, když jeho vlastní lid trpí. Opravdu – hnízda shivských ohnivých draků jsou pod přímým útokem. Rozzuřený Rhammidarigaaz následuje Szata lávovými tunely a po cestě likvidují všechny netvory, dokud nestanou před podivnou sochou. Szat se zjevuje mimo Titána v podobě obřího černého draka a uvádí dračího krále do obrazu – tahle „socha“ je ve skutečnosti mrtvolou jednoho z dračích bohů, kteří kdysi vládli tomuto světu – jednoho z Prastarých. Phyrexiané prý dobře znali jeho moc – a proto jeho „sochu“ poničili natolik, aby se již nikdy k životu neprobudil. I když tohoto Prastarého již probudit nemohou, Szatovi se podaří přesvědčit Rhammidarigaaze k tomu, aby s jeho pomocí probudil ostatní čtyři – neboť před jejich mocí *prý* neobstojí na tomto světě nic. Pozvednou draky zpět na jejich právoplatné místo.

Urborg

Urza se s Weatherlight a benalijskou vězeňskou armádou přenáší na pláže Urborgu, kde se již nachází metathranská vojska spolu s Titány Darii, Guffa, Taysira a Bo Levara. Do srdce Urborgu se přenesla Pevnost i s jejím vládcem – evincarem Crovaxem. Armády Phyrexie zde nehybně stojí s zrakem upřeným k jedinému místu – bývalému panství Crovaxovy rodiny. Palác proměněný v hrobku se nyní opět stává jeho sídlem.

V Phyrexii se mezitím v První sféře šourá Tsabo Tavoc k portálu. Pavoučí žena zde byla „ošetřena“ – nicméně i ti nejnižší Yawgmothovi poskoci – mechanici, údržbáři i mechanokováři její rozkazy ignorují. Místo nových končetin dostává rezavé kusy mechanických nohou zničených vojáků, ránu v břiše jí místo hedvábím zalátali nahrubo koženými pruhy. Má se hlásit v Pevnosti u Crovaxe.

Když vstoupí portálem na Rath (tedy teď už Dominarii), přivítá ji Ertai. Zmutovaný čtyřruký čaroděj s ní jedná s vyloženým pohrdáním, což jí opravdu rozzuří. V trůnním sále je předvedena před Crovaxe.

„Kdo jsi?“ zazněl z trůnu zlověstný, temný hlas.

„Tsabo Tavoc, velitelka vašich vojsk.“

„Má vojska byla zničena u Koilosu, a jejich velitelka s nimi.“

„To je lež, můj pane. Přežila jsem.“

„Přežila? Chceš říci, že statisíce mých vojáků bylo u Koilosu zničeno spolu s tuctem gargantuů, spoustou strojů a děl, a ty stále žiješ? Selhala jsi, a já selhání nestrpím. Zřejmě je zapotřebí dát to svým vojskům opět najevo.“

„NE!!!“

Crovax nestrpí selhání. Mocnými pažemi oderve Tsabo Tavoc od těla postupně všechny nohy. Zmrzačená, neschopna pohybu leží na zemi a kousek od ní vrčí Crovaxovi upíří psi.

„…agchh…a …co… teď? Předhodíte mne …jako žrádlo...ghhhk…vašim …psům?“

Crovax se zlověstně usmál. „Ne. Kdysi jsi byla mocným válečníkem. Bylo by pošetilé nechat své poddané okusit tvého masa, aby na ně přešla tvá síla.“ Jeho oči zaplály v temnotě jako dva žhavé uhlíky.

„To právo je mé.“

Po vydatné večeři začíná Crovax řešit otázku, co s vojsky na Urborgu.

Kdo by měl do této chvíle pochybnosti o tom, zda Crovax plně propadl Phyrexii, po této příšerné hostině již není pochyb. Kdo by to byl v minulé knize jen tušil, jak pavoučí žena skončí….

Devět Titánů

Na někdejší Tolarii se setkávají všichni sférochodci. Ostrov byl Barrinovým kouzlem naprosto zničen, komplikovaná struktura časových polí je minulostí…vše co zbylo, je placka ze spečené skloviny. Urza dorazí první, a přepadá jej podivný smutek. Ač se k Barrinovi nechoval vždy nejlépe, byl to po celou dobu vlastně jediný člověk, jehož mohl považovat za přítele. To je ale teď minulostí. Postupně doráží všichni ostatní – paní lesů Freyalise, pirát Bo Levar, komodor Guff, Taysir s Kristinou a Dariou, působící skoro dojmem rodiny, a konečně „zvířata“ - Szat a Windgrace. Společně sféroportují na první sféru Phyrexie. Zde se nachází kovová parodie na živou přírodu. Urza si nemůže pomoci…je uchvácen. V jeho mysli začínají klíčit pochyby…opravdu se chystá, opravdu chce tento unikát v multiverzu zničit? Sférochodci se pouští do útoku na Gamalgoth, phyrexianské největší město, které vyrostlo kolem někdejšího lazaretu, který projektovala Rebbec. Jedině Urzovy ruce tisknou spouště váhavě a snad i trochu s lítostí…

Urborg

V bažinách Urborgu se Agnate probíjí skrze silný odpor Phyrexianů. Jeho vojsko se žene do útoku, ale při postupu se dostane do oblasti pohyblivých písků. Celá metathranská armáda se propadá do země a Agnate proklíná svou hloupost. Propadá se stále hlouběji a hlouběji, pod nohama již cítí, jak se po něm sápou nemrtví obyvatelé hlubin. Až na to, že se nesápou…ale tlačí jej ven. Celá jeho armáda se vynořuje. Kostlivci, zombie, ghoulové, přízraky, nemrtví pomáhají Metathranům ven, kam jen oko dohlédne. Překvapený Agnate sleduje, jak se vynořivší nemrtví vrhají na Phyrexiany. „Co se to děje?“ ptá se sám sebe. „Získal jste nového spojence,“ odpovídá mu cizí hlas. Zvedne hlavu. V ozdobném brnění zde stojí postava, jejíž tvář by jako vypadla z oka Thaddeusovi. Lich Lord Dralnu, mocný nekromant a vládce podzemního města Vhelnish, mu nabízí spojenectví. Co více, zve jej do Vhelnishe na oslavu vítězství. Navíc Agnateho utěšuje – každý jeho padlý voják se nyní stane vojákem Dralnuovy armády, a jejich počet se tak efektivně zdvojnásobí. Mrtví Metathranové jsou neseni do Vhelnishe. Dralnu uzavírá s Agnatem spojenectví a stvrzuje jej podle svých slov prastarým rituálem, kdy koupe Agnateho nohy v černé kapalině. Přípitek při hostině definitivně znamená, že Pán nemrtvých Dralnu a Agnate jsou spojenci na život a na smrt.

Keld

Eladamrimu se podaří uzavřít spojenectví s Keldony, poté, co prokáže, že je schopným bojovníkem. Představení Keldu, Starší Olvresk a jeho partnerka, Starší Tajamin, ochránkyně knihy Keldu a proroctví Soumraku dorážejí k jeho stanovišti. Společně se vojsko elfů (llanowarských i skyshroudských) a Keldonů vydává ke keldské Nekropoli, kde má být podle proroctví vybojována rozhodující bitva a povstat noví hrdinové, praví válečníci Keldu. Je zde ukryta i Zlatá Argosy, loď, kterou podle mýtu ukradl první válečný pán Keldu, Kradak, lidu Parmy (země sousedící s Keldem) a proplul s ní celý svět, a která dle proroctví bude ještě jednou brázdit moře Dominarie, aby nesla pravé válečníky Keldu k jejich osudu – největší bitvě na konci světa. Tajamin si proroctví vykládá tak, že mrtví předkové uložení v Nekropoli povstanou, aby bránili své děti před mořem Phyrexianů.

Keldské dlouhé lodě se kloužou na bruslových nožích po ledu k nekropoli, vstříc Phyrexianům. Bitva se rozhoří na plné obrátky, Keldoni jsou nejsilnější, nejzuřivější a nejurputnější bojovníci na Dominarii. Jejich ohnivá magie proměňuje phyrexianské falangy v obří ohňostroje. Elfové jsou na tom hůře, přesto kropí Phyrexiany zápalnými šípy. Eladamri, Olvresk, Tajamin i Lin Sivvi bojují jako lvi, než si všimnou, že je už příliš pozdě – Phyrexiané získali Nekropoli do svých rukou a nyní se opevňují. Tajamin nevěří vlastním očím, a její zbraň, Palcát soumraku, začíná svítit. Náhle přeruší bitvu záchvěv, a druhý. Z Nekropole se rozlévá k nebi přízračné světlo, jako půlnoční slunce. Mrtví Keldu se probudili (přesně podle předpovědi).

„Tady je naše armáda! Všichni keldští mrtví se k nám dnes připojí, aby bojovali konečnou Bitvu soumraku!“

Temné postavy v dáli dorazili k hraně útesu. Před sebou hnaly Phyrexiany.

Vstávajíc z pokleku, starší Tajamin s doširoka otevřenýma očima zírala před sebe. „S věčnými bojovníky na naší straně, nyní nemůžeme prohrát!“

Eladamri promluvil, tichým hlasem plným hrůzy. „Ale…oni nebojují na naší straně.“

Starší Tajamin pohlédla zpět na bojiště, kde ti nejrychlejší z keldských mrtvých právě začali pobíjet své živé bratry. „Rouhačství…“

Weatherlight

Gerrard vidí, že Metathrané na Urborgu budou potřebovat posily. Agnate není k nalezení, je s částí své armády totiž právě ve Vhelnishi. Bez velitele jsou Metathrané poloviční. Potřebují posily a velitele. Gerrarda osvítí nápad – kde najít armádu, kde jeden voják vydá za deset? Dává příkaz k planeshiftu do Talruumu, Tahngarthovy domoviny. To minotaurovi na náladě nepřidá. Jeho lid si cení fyzického vzezření, a z něj se po pobytu ve Volrathových kobkách stala příšera. Když se Weatherlight vynoří nad Talruumem, nevěří vlastním očím. Nic tu není, jen volné moře. Gerrardovi dochází, že i Talruum pravděpodobně Teferi odfázoval společně se Zhalfirem a částí Shivu. Je zde ale ještě jedna minotauří země – Hurloon. Weatherlight se vynořuje nad hlavním městem, Kaldroomem. Pohled, který se jim naskytne, je šokující. Kam oko dohlédne, vše hoří. Samice, telata, kupci, starci, všichni mrtví. Oheň zde nebyl založen. Oheň se sem přímo přenesl, když Rath překryl Dominarii. S matematickou přesností proměnili Phyrexiané Kaldroom v planoucí inferno. Z blízké stavby se vyklube flowstonová laboratoř. Tahngarth pálí jako o život z děl a odkrývá v blízkých kasárnách pohled na stovky minotaurů. Vojáci zde leží v řadách, živí a nadrogovaní. Phyrexia pro ně má využití. Řvoucí hněvem, Tahngarth ničí vše v dohledu a Weatherlight se snáší k zemi. Přes ostrou protipalbu Tahngarth nedopustí, aby jeho hurloonské bratry potkal jeho osud. Ve vlastních rukách nosí minotaury na palubu Weatherlightu. Loď je těžce poškozena, neschopna letu. Aby dosáhla planeshiftovací minimální rychlosti, musí se sklouznout po dráze z roztaveného kamene, kterou vyrábí palbou z děl. Planeshiftuje přímo nad Srdce Yavimaye, centrum prastarého lesa, kde víceméně řízeným pádem „přistává“. Zde Multani opraví dřevěné části lodi a Karn stroje. Tahngarth odchází, jde se vykoupat do blízkého jezera, aby zchladil svou zuřivost a ochladil své rány. Když se vynoří, na břehu stojí rameno na rameni minotauři, chmurně sledují jeho hypertrofované tělo a deformace způsobené Volrathovým mutačním paprskem. Tahngarth se jim se zaťatými zuby postaví a snaží se projít skrze zástup k lodi. Nepustí jej. Jeden po druhém klekají minotauři na kolena a vzdávají dík svému zachránci.

Draci

Rhammidarigaaz dorazí dle Szatových instrukcí až do Yavimaye, a zde se snaží bezvýsledně probudit prvního z Prastarých, kteý k němu promlouvá ze svého vězení v magnigothovi. Vzpouru ostatnich draku, vedenou pánem černých draků Rokunem, se Darigaazovi podaří zastavit zabitím výše uvedeného. Rokun je sežehnut Darigaazovým plamenem a naboden na větve prastarého magnigothového stromu. Jeho krev a oběť však z prastarého stromu osvobozuje Prastarou z Yavimaye, dračici Rith, jejíž jméno znači v starodračí řeči dětství. Rhammidarigaaz má výčitky svědomí kvůli vraždě jiného draka, ty jsou však brzy zahnány vidinou moci, kterou mu Rith slibuje. Prastarý strom, který Rith věznil, však ožívá a vydává se s ostatními hlídači Rith opět polapit…

Darigaazova doba jakožto moudrého a respektovaného dračího krále je tatam – zůstal pouze strach.

Keld

V Keldu zuří boj, nyní ještě tvrdší než předtím. Pokud měl Keldoni nějakou šanci proti Phyrexianům, proti Phyrexianům plus keldským mrtvým ji nemají. Starší Tajamin drží v ruce Palcát soumraku a cloumá s ní hněv. Tohle má být Soumrak, největší bitva Keldu? Přijala by smrt ohněm, ta je pro Keldona ctí – ale ne smrt falší. S vzteklým výkřikem vyhazuje žhnoucí palcát k nebesům. Ten se řítí zpět se silou meteoritu a proráží led. V soustředných kruzích se vše propadá do moře (také podle předpovědi). Phyrexiané i Keldoni nebojují, ale utíkají.

„Co se děje?“ vykřikl Eladamri.

„Dokaž to!“ vyštěkla Tajamin v náhlém záblesku poznání.

„Dokaž co?“ zeptal se Eladamri nejistě.

„To je to, co palcát nyní dělá. Přijal nejstarší výzvu keldského lidu. Dokazuje pravdivost proroctví, jenž nese. Obrací falešný Soumrak v pravý Soumrak.“

Mezi ledem náhle vyrazil gejzír červené hmoty. Kam dopadla, led se tavil před očima. Poslední bitva Soumraku nastala – ne bitva Phyrexianů a Keldonů, ale bitva ohně a ledu. Všichni Keldoni zírají v němém úžasu. Eladamri, Sivvi a přeživší elfové se snaží uniknout na kolosech (keldonská jízdní zvířata). Kolem nich se vše hroutí, konečně je jejich útěk přerušen obrovským maelstromem, který vtahuje vše do sebe. S proudem vody se Eladamri, Lin Sivvi a ostatní zvířata i vojáci řítí podzemními jeskyněmi, lávovými komorami, ledovými grotty, než dosáhnou obřího podzemního vodopádu.

„Nikdo neunikl. Ani živí, ani mrtví,“ řekl Eladamri dutě.

Lin Sivvi se otočila s hořkým úsměvem. „Pak nám zbývá jen víra v Soumrak – v osud předurčený pro nejlepší bojovníky.“

„Ani Keldoni sami nemohou v Soumrak uvěřit. Ani Starší Tajamin, ochránkyně Knihy Keldu.“

Lin Sivvi pozvedla zrak . „Pak je náš osud tím nejlepším, Eladamri. Zemřeme statečně.“

Proud dosáhl hrany vodopádu. Eladamri natáhl ruku a přitáhl ji k sobě. Prsty pohladil její černé vlasy a skryl její tvář ve své druhé dlani. Jejich rty se setkaly v jediném, vroucím polibku. Pak přišla temnota.

Eladamri se probouzí na ledovém výčnělku uvnitř jeskyně. Sivvi nikde nevidí. Pak zůstane zírat v němém úžasu. Mezi řítícími se proudy vody jako zhmotněný sen pluje zlatá loď. Eladamri ji má za halucinaci, žádná loď na světě není takto veliká, žádná neumí plout podzemím..a na její palubě jsou stovky Keldonů, elfů z Llanowaru i Skyshroudu…a Lin Sivvi. V poslední chvíli se zachytává hozeného lana.

Na palubě Zlaté Argosy se shledává se Sivvi, s Tajamin i s Olvreskem a Astorem, mladým válečníkem. Argosy se proplétá nemožnými skulinami, rychlostí, jakou nevyvine ani Weatherlight, její paluba pojme nekonečné množství lidí. Nikdo nehladoví, všechna zranění jsou vyléčena. Na břehu stojí v tichém úžasu vojska Keldonů, nejistá, zda mohou věřit svým očím, zda zlatá loď není jen šálením smyslů. Argosy je zhmotněným snem, který ponese pravé bojovníky Keldu směrem k jejich předurčenému osudu, k pravé bitvě na konci světa, která se bude bojovat daleko od Keldu. Takhle to alespoň Eladamrimu vysvětluje Tajamin (hádáte správně, vše bylo předpovězeno, Nostradamus hadr). Ona a ostatní musí loď opustit, neboť jim nepřísluší se této bitvy účastnit. Jakmile loď opustí, zapomenou na její existenci a vše, co se na ní odehrálo. Pak ji budou sledovat stejně nevěřícně jako nyní ti na břehu.

„Pokud si nebudete pamatovat nic jiného, starší Tajamin, pamatujte si prosím jedinou věc. Lid Skyshroudu je vaším spojencem, nyní a navždy.“

„Ano, Eladamri, sjednotiteli Keldu,“ odpověděla Tajamin formálně. „Budu pamětliva.“

Jakmile loď opustí, Olvresk, Astor a ostatní zírají na loď nevěřícně ze břehu, přesně jak předpověděla Tajamin. Jediné její oči hovoří jinak, vody jednu vzpomínku nesmyly. Ona ví. A Zlatá Argosy vyráží vstříc osudu – k Urborgu.

Weatherlight - Urborg

Tam se nyní navrací i Weatherlight. Očekává ji Agnate, značně znepokojen. Jeho padlí se připojili k Dralnuově armádě. Se samotným Agnatem se ale něco děje. Při koupání v moři zjistí, že jeho nohy postihla zvláštní nemoc- jeho modrá tkáň se mění na nezdravou šedou. Pokládá to za phyrexianský mor, kterým se nakazil v průběhu bojů v bažinách. Pramálo tuší, že jej při „rituálu“ nakazil Dralnu svým morem – chce jej takto získat do svých řad, a s ním i celou jeho armádu. Když doráží Weatherlight s minotauřími posilami, je Agnate potěšen. Tisíc minotaurů vydá za deset tisíc mužů, a jedná-li se o minotaury, jejichž domovina byla zničena tak, jako Kaldroom, pak snad i třicet. Když se Grizzlegom, minotauří velitel poprvé setkává s Agnatem, Metathran překvapivě žádá jej a Gerrarda o soukromou promluvu – v lodní ošetřovně.

Tam se udiveni dozvídají o jeho paktu s nemrtvými a lordem Dralnuem. Orim zjišťuje, že Agnate trpí morem – jeho prsty na nohách jsou pryč, a prakticky celé nohy jsou zachváceny hnilobou. Agnate dostává Orimino sérum proti moru, ale odmítá amputaci – musí bojovat. A pokud zemře…přece pouze přejde na druhou stranu.

Phyrexia

Urza s ostatními sférochodci se probíjí skrze další sféry Phyrexie, aby rozmístili Urzovy bomby, které zničí Phyrexii. Na druhé sféře umísťují Titáni bomby poblíž muničního skladu, ale pak jsna ně zaútočí strážci. Bo Levar a Windgrace jsou napadeni mechanickou stonožkou. Kristina se svým těžce stavěným titánem spěchá na pomoc a kovovými spáry ji roztrhává vejpůl. Komodor Guff vzpomíná, jak v mládí viděl podobné tvory – vždy jim při rozpůlení dorostla nová tlama – ale to už je pozdě. Jedna z nových tlam probíjí pilotní kabinu Kristinina titána a druhá trhá jeho torzo. Szat se vrhá vpřed, poučen z její chyby, chytá jednu polovinu za tlamu a chrlí do ní oheň a černou zkázu. Bestie umírá ihned. Szat se okamžitě otáčí a chrlí oheň i na druhou polovinu. Ta je ale již zlikvidovaná – Kristina sféroportovala z kabiny, objevila se na zádech bestie a svými sférochodeckými kouzly ji zničila. Totálně vyčerpaná a bojující s žíravým prostředím kolem, nemá čas zareagovat. Szatova ohnivá salva ji v okamžiku dezintegruje. Její mozek, jediný důležitý orgán sférochodce, se vypaří. Věčnost zmařena v okamžiku.

Zaražený Tevesh Szat je okamžitě napaden zuřícím Taysirem. Jedině Urzova intervence zabrání nejhoršímu. Taysir vmete Urzovi do tváře obvinění, že Szata vzal jedině proto, že potřeboval někoho, kdo bude Phyrexii milovat jako on. A že vždy zapomíná na mrtvé. Že nechce Phyrexii zničit, ale ovládnout. Urza podotýká, že šlo o nehodu, a zároveň o důkaz, jak zranitelní jsou bez titánů. Pokračují dál.

Ve třetí sféře, nekonečném bludišti trubek, kudy by Titáni neprošli, musí sférochodci stroje opustit a umístit bomby sami. Jednu z bomb umísťuje i Daria. Strukturální prostorové deformace jí nedovolují sféroportovat k obřímu energetickému pylonu, musí tam dojít. Když upevní bombu, je překvapena dračím nestvůrou, snad mechanodrakem. Brání se jejímu útoku kyselinou, posléze ji probodne srdce kopím. Bytost si ale vytáhne kopí ven a rána se zavře. Když vzhlédne, Daria pozná svého protivníka – není to Phyrexian.

„Tevesh Szat,“ zavrčela a oči se jí zúžily. „Co to sakra děláš?“

Sférochodec se zvedl na nohy a švihl ocasem. „Není to naprosto zřejmé? Dělám ti to, co jsem udělal Kristině.“

Potřásla hlavou a skrze zaťaté zuby pronesla, „Měla jsem to tušit.“

Daria se otočí a prchá. Rychlým kouzlem zapálí zbytky hořlavého oleje kolem, aby získala čas. Prostorové distorze jí nedovolí sféroportovat, dokud nebude dost daleko. Nedoběhne. Skrze plameny proráží řvoucí Szat a jeho dračí tlama se sevře kolem Dariiny hlavy a hrudi. Sférochodec se dvěma máchnutími křídel vznese mimo dosah distorzních polí a pak mizí i se svou kořistí.

Urza a Taysir zatím čekají na návrat ostatních sférochodců. Objevuje se Guff a Freyalise, po nich i Bo Levar. Pak se rozsvítí světla v kokpitech čtyřnohého titánu Lorda Windgrace i v dračím titánu Teveshe Szata.

Takže už zbývá jen má dcera, řekl Taysir.

Ta nedorazí, řekl Urza ležérně. Je mrtvá.

CO? vykřikli zároveň Freyalise a Taysir.

Urzův stroj založil ruce za zády a začal pochodovat jako lektor na hodině na Tolarii. Hodně se mluvilo o tom, kdo tu koho podcenil.

Co to má co dělat s Dariou? vykřikl Taysir. Kde je?

Urzův titán pozvedl ruku. Nechte mne domluvit. Říkali jste, že jsem našeho nepřítele podcenil. To je hloupost. Připravoval jsem se na tuhle bitvu 4000 let. Říkali jste, že jsem podcenil Szata, že je zrádný a zlý. To je také hloupost, tyto stroje jsem stavěl a na Szata přitom dobře pamatoval. Ve skutečnosti tu jsem jedinou podceňovanou osobou já.

Co to má co dělat s Dariou? zasyčel Szat.

Jen to, žes ji zabil, a já věděl, že to uděláš. A nyní vykonám trest.

Namísto odpovědi Szat jen nehybně visel v kokpitu. Urza spustil smrtící spínač. Tisíce kovových vláken probodlo Szatovo tělo a elektrické impulzy jej paralyzovaly.

Taysir omráčeně hleděl dovnitř. Paralyzoval jsi jej. Potrestal jsi jej. Ale co Daria! Tys věděl, že se to stane. Proč jsi to dovolil! Proč jsi jej nechal zabít Kristinu a Dariu?

Urza odvětil, Nevěděl jsem, že někoho z nás zabije. Věděl jsem, že zradí, a musel jsem jej nechat, abych jej mohl potrestat.

Szatova životní síla poslouží jako energie pro nabití Urzovy nejmocnější zbraně. Nesmrtelný zrádce zaplatí za zradu trestem trvajícím věčnost. Ostatní jen omráčeně zírají, jak Szatův život uniká do duševní bomby.

***

Čím hlouběji pokračují do nitra Phyrexie, tím více je Urza fascinován její dokonalostí. Když v páté sféře bojují s Chodcem a Ničitelem, Urza už ke svým spojencům cítí téměř odpor. To nikdo nevidí tu krásu? Ne, oni ji chtějí zničit, vzít je sem bylo házet perly sviním. Co více, ostatní mu dávají jasně najevo, že s jeho plány vyjma zničení Phyrexie nechtějí už nic mít. Obětoval jejich přátele, aby dosáhl vlastního cíle, a ti, co jej doposud jen nemuseli, jej teď nenávidí. Na šesté sféře Phyrexie má Urza umístit hlavní bombu, která odpálí všechny ostatní a zničí Phyrexii. Její stanoviště se nachází u hnízda pneumagogů, bytostí složených z kovové a metafyzické, duchovní energie. Pouze zde se vyskytují celiství – do nižších sfér pronikají jen jejich duše, do vyšších jen skořápky. Promlouvají k němu. A Urza naslouchá. Ruka titána vyrve z bomby klubko drátů. Pneumagogové švitoří…vítej domů, Urzo. V tu chvíli se vedle zjevuje další titán, mnohobarevný stroj patřící Taysirovi. Chytá Urzu za ruku a snaží se jej probrat z očarování. Pneumagogové se na něj vrhnou a ničí jeho stroj, ale Taysir je ignoruje. Urzo, vzpamatuj se. Bojuj. Yawgmoth tě ovládl. Musíš pryč, Urzo. Uteč, než ovládne i tvou duši. Nastavíme novou bombu jako hlavní, dokončíme sekvenci, zničíme Phyrexii –

Zničit Phyrexii! To Urza nemohl unést. Stiskl smrtící spínač. Taysir je během pár okamžiků usmrcen, stejně jako Szat. Jeho titán se zřítí a jeho životní síla (Urza nepočítal s tím, že Taysir zradí, a neměl žádnou bombu, do které by jeho energii odvedl) prýští ven, zapaluje okolní olej. V hlavě se Urzovi ozývá hlas. Yawgmoth jej vyzývá k sestupu do sedmé sféry. Zde je sféra věčného utrpení a nekonečných mučíren, se stropem z diamantových vrtáků a drticích hlav, jimiž jsou drceni ti, jenž Yawgmotha zklamali. Urza je zde konfrontován s bytostí, jenž by mohla být Mishra – navěky odsouzen k utrpení za své selhání. Mishra jej prosí, aby jej vysvobodil, odnesl někam, kde může v klidu zemřít. Yawgmoth přisvědčuje. Urza si musí zvolit. Buď zachrání bratra, pro kterého vlastně vše podnikal (aby jej pomstil), nebo sestoupí do deváté sféry, Yawgmothovy svatyně.

„Bratře! Prosím! Zbyla-li v tobě špetka lidskosti, vezmi mne odsud!“ prosil Mishra. V jeho očích se odrážely diamantové drtiče nad ním.

Urza naposled pohlédl zpět. „Sbohem, Mishro.“ Otočil se a dal se pomalu do kroku.

„Vrať se! POMOZ MI! BRATŘE!“ Mistrovy výkřiky byly přehlušeny zvukem drtičů, sestupujících dolů.

Výtečně. Nyní znám tvé srdce. Jsi můj.

„Ano, Lorde Yawgmothu. Jsem váš.“

Upřímně řečeno, tímto si J.R.King neudělal mezi fanoušky storyline přátele. Přivedl zpět milované postavy z dávné historie – Kristinu z eposů o Ice Age a Stínovém mágovi, Dariu z Homelands, dokonce i Taysira z Rabiahu, asi nejpopulárnějšího sférochodce vůbec. Dokonce i toho báječného parchanta Teveshe Szata…a proč? Všichni do jednoho padli za oběť šílenému plánu toho bělovlasého maniaka, obsedantního phyrexiofobika a phyrexiofila v jednom, Urzy sférochodce. Již před Invasion měla spousta lidí Urzu za postavu spíše nenáviděnou než milovanou, a vyvraždění veteránů mu dvakrát k popularitě nepomohlo. Jejich smrt je navíc naprosto zbytečná – Kristina a Daria zemřely, aby mohl Urza potrestat Szata a nabít jeho životní silou hlavní bombu. Právě tu, kterou ve svém momentu osudového rozhodnutí zničil a posléze ještě zabil Taysira, který se jej snažil zastavit a zachránit z Yawgmothova vlivu.

Urborg

Grizzlegom, Dralnu a Agnate společně zatlačují Phyrexiany stále více do vnitrozemí. Agnateho ale uprostřed bitvy zrazuje jeho tělo a padá k zemi. Grizzlegom se snaží probojovat k padlému generálovi Metathranů, ale do cesty se mu postaví gargantua. Bestie Grizzlegoma spolkne, ale minotauři nejsou tak bezbranní. Grizzlegomovi se podaří pomocí svých rohů probodnout břicho nestvůry a prorvat si cestu ven. Gargantuova žaludeční kyselina na něj ale má důležitý efekt – vybělí částečně jeho srst a jeho pyšné rohy zkroutí. Grizzlegom nyní vypadá jako Tahngarthovo dvojče.

Minoutauří léčitel ošetřuje Agnateho. Metathran je už neschopen pohybu, od žeber dolů je jeho tělo prožrané gangrénou. Grizzlegom jej informuje, že mor není phyrexianský, jde o nákazu, kterou mi přivodil Dralnu. Agnate se zdráhá uvěřit. Grizzlegom odpovídá, že spojenectví života a smrti bylo od základu odsouzeno k nezdaru. Nakonec Agnateho přesvědčí. Zmučený Metathran vzpomíná na to, jak on sám pomohl z utrpení jinému…i tam z jeho těla nezbývalo více než od žeber nahoru. Podepisuje rozkaz, kterým předává velení nad Metathranskou armádou Grizzlegomovi, a prosí minotaura, aby jej vysvobodil. Dvě rány padnou – jedna ukončí Agnateho život, druhá neživot. Dvakrát mrtvé již neoživí ani lich.

Okamžitě potom se Grizzlegom vydává za zástupcem Agnateho, generálem Rilgeshem. Ukáže jim Agnateho poslední rozkaz a po jejich akceptování objasňuje plán útoku na Dralnuovy síly. Než stihnou cokoli projednat, vtrhne dovnitř rozzuřený Dralnu. Obviní Grizzlegoma z vraždy Agnateho, Grizzlegom pro změnu jeho z nakažení Agnateho a snahy ovládnout jeho vojska. Minotaur navrhuje, ať rozhodnou sami Metathrané. Grizzlegom i Dralnu jsou spoutáni a přes hlavu je jim přetažen vak. Vojáci tasí zbraně.

„Hlupáku,“ zasyčel Dralnu. „Zabijí nás oba, ale já jsem pánem smrti.“

Ocel dopadne. Než Dralnu dopadne na zem, je jeho černé srdce probodeno. Metathrané a Grizzlegom rozdrtí každý z více než dvaceti krystalů – fylakterií, jenž z licha vypadnou. Hodlal vstát z mrtvých ještě mnohokrát. S ranním úsvitem napadnou spojené armády jejich nemrtvé spojence. Ti jsou bez Dralnua rychle pobiti.

Weatherlight - Urborg

Weatherlight míří k sopce na Urborgu, kde se po překryvu nachází Crovaxova Pevnost. Na obranu vzlétá stará známá Crovaxova vlajková loď. Proti Multanim vylepšené Weatherlight ale nemá šanci. Na palubu se podaří dostat Greven il-Vecovi a jeho vojákům. Tahngarth mu ale hodlá splatit jeho pobyt na Rathu i s úroky. V zuřivém boji muže proti…ehm…minotaurovi zvítězí Tahngarth, a rozťatá mrtvola kapitána končí na palubě Predatoru. Samotný Predator pak posílají jako “dáreček” Crovaxovi. Gerrard se po boji ještě chvilku pozdrží u Squeeho, když v tom se mu kolem rukou sevřou ocelové paže. Gerrard svému únosci nevidí do tváře, ale Squeeho reakce mu prozradí, že „našli“ někoho, na koho při první návštěvě Rathu „trochu“ pozapomněli.

Squee se vrhl směrem k nim „Ertai!“

Jediná myšlenka stačila k tomu, aby čaroděj, jenž kdysi sloužil na Weatherlightu, zmizel z paluby i s Gerrardem a Squeem.

Draci

Veden Rith se Darigaaz a dračí národy vydávají k Novému Argive. Zde s pomocí Rith osvobozují ze základů zničené knihovny Trevu (jejíž jméno značí mládí). Její osvobození je ale vykoupeno smrtí pěti vládců dračích plemen, jenž pomáhali Darigaazovi se sesláním osvobozujícího kouzla a v jeho finále explodovali do gejzírů čisté many. Rozlícený Darigaaz se vrhá na Rith, přece mu slíbila, že další oběti nebudou? Rith odpovídá, že její slova zněla „Ty se nemusíš bát oběti.“ Další zastávkou jsou ruiny Vodalie, prastaré říše merfolků. Zde odpočívá Dromar, jehož jméno značí dospělost, zavalen zlatem a drahým kamením, spoután vlastní chamtivostí a lpěním na “svém” pokladu. Po cestě jsou napadeni merfolčími zombiemi a mnoho draků se již z temných vod nevynoří, posloužili jako další živoucí oběť na oltář Prastarých. Poté, co Rith zničí jeho pokladnici, již Dromara nic nespoutává a přidává se k nim. Jako poslední Prastarý má být oživen Crosis (smrt) - obětí pro něj mají byt vsichni čtyři Prastaří, které Crosis poté na oplátku znovu oživí, a oni znovuzrozeni jako dračí bohové zavládnou opět nad světem.

Je to kruh, příteli. Shivský Prastarý je symbolem zrození, já ztělěsňuji dětství, Treva mládí a Dromar dospělost. Tím pádem je poslední Prastarý smrt, a jeho jméno je Crosis.                                                                                             - Rith, k Darigaazovi

Spolu je všech pět Prastarých prakticky neporazitelných. (pokud vám nějak nesedí počet Prastarých, mate samozřejmě pravdu – Darigaaz je totiž vtělením onoho prvního z Prastarých, jeho jméno Rhammidarigaaz značí v starodračím jazyku Zplození – (rodiče se mu očividně chtěli pomstít).

Rith se vznesla zpět z asfaltu jako první, dračice oděná ve smaragd a jantar. Treva zářící jako diamant, její opeřená křídla podobna andělským, z chřtánu chrlíc jasné, spalující světlo. Dromar se zvedl jako maelstrom, blyštící se tyrkysem, jeho dech trhal samotné předivo reality. Darigaaz, drak z rubínů, oděný v plášti z plamenů. A jako poslední obrovský černý drak s hlavou podobnou kobře a křídly netopýra – Crosis, pán smrti a rozkladu, se navrátil do existence, a po mnoha staletích se rozezněl opět jeho příšerný řev, zabíjející svou hrůznou silou kohokoli, kdo jej uslyšel.

Pět dračích bohů stoupá k nebesům, která jsou nyní jen jejich. Nebo ne? V dáli se vznáší ještě cosi, se štíhlým trupem a křídly z kovu.

„Nebe patří nám!“ zařval Crosis.

„Kdo si je troufá přivlastňovat?“ zasyčel Dromar.

„Je to Weatherlight,“ pronesla Treva.

Darigaaz promluvil jako poslední, ale v jeho hlase zněla stejná zuřivost. „Musíme je zničit.“

Darigaaz, Prvorozený Prastarý se v čele dračích bohů a jejich národů rozlétl vstříc Weatherlight, aby ji zničil.

***

Pevnost

Gerrard se s Crovaxem první snaží bojovat, ale Crovax se pouze usmívá. Pouze když se mu Squee při srovnávání Gerrardovy ztráty Hanny a Crovaxovy ztráty Selenie posmívá (Crovax prohlašuje, že Gerrard pošetilým bojem proti Yawgmothovi Hannu zabil, na což Squee posměšně vykvikuje, že ji aspoň vlastnoručně neprobodl jako Crovax Selenii), Crovax přikáže moggům, aby Squeeho zabili. Rozkaz je vykonán. Crovax se Gerrarda snaží přesvědčit, že Yawgmoth může vrátit jeho milované Hanně život. Na důkaz svého tvrzení ukazuje na Squeeho – goblinův zlomený vaz znovu srůstá a Squee je opět živ – je to projev Yawgmothovy laskavosti a moci. Crovax nasazuje nejtěžší kalibr a prosí Yawgmotha, aby mu navrátil Selenii…opět živou, nikoli jen přelud. Tak se i stane, a Crovaxův milovaný anděl se zjevuje v jeho trůnním sále. Gerrard stále odmítá zradit, zradit Dominarii. Vzápětí mu Crovax ukaže Urzu, kterak klečí před Yawgmothem v jeho svatyni.

Pohled na jeho stvořitele, příčinu všeho jeho utrpení, kterak sám poklekl před nepřítelem, Gerrardovi stačí. Uvěří, že pokud se Yawgmothovi pokloní i on, Yawgmoth mu vrátí jeho milovanou Hannu. Prochází portálem do deváté sféry Phyrexie, aby se setkal se svým stvořitelem a svou nemesis.

Překvapený Ertai zjišťuje, že znovu zabitý Squee opět ožívá. I Crovax se diví… Yawgmoth ho očividně „vylepšil“ ještě více, než předpokládali. Pak si ale najde vysvětlení…Squeea mu Yawgmoth daroval, aby jej mohl Crovax stále dokola zabíjet, aby tak ukojil své vražedné choutky. A Crovax si hodlá dárečku užít…

Urborg

Zlatá Argosy doráží k cíli, hnána nadpozemskými větry. Snová loď projíží pobřežními vodami Urborgu, pak pobřežím samotným, bažinami, lesy. Když se zastaví, je bojovníkům jasné, že přišel jejich čas. Jakmile z lodi seskočí, dopadnou na zem a nic si nepamatují…jen mlhavé obrazy a sny o zlaté lodi jim sem tam problesknou hlavou. Udivený Eladamri přemýšlí, jak se z ledové vody Keldu, které patří jeho poslední vzpomínky, dostal sem, do džungle Urborgu. I Lin Sivvi je zde, a oba sledují, jak se mezi stromy ze vzduchu objevují jejich spolubojovníci – Keldoni, elfové Skyshroudu i Llanowaru. Vrhají se do boje na pomoc těžce obležené armádě minotaurů pod velením Grizzlegoma. Zde nadchází pro Keldony skutečná bitva Soumraku. Grizzlegom vítá své nové spojence. S pomocí keldonských berserkerů, elfích lučištníků a zuřivých yavimayských ještěrů Kavu, kteří na Urborg dorazili s magnigothy stíhajícími Rith (viz dále) se bitva obrací v prospěch Koalice.

Urborg –Weatherlight

Vzkříšení pantheonu dračích bohů je špatnou zprávou pro posádku Weatherlight, nyní již bez Gerrarda a Squeeho. Rychle pochopí, že Darigaaz nepřichází na přátelskou návštěvu. Prastaří nesnesou na obloze konkurenci. Darigaazův oheň je odražen kovovými křídly, Rithiny spóry nemají šanci proti Multanim posílenému trupu a Sisayiny manévry loď chrání před Treviným spalujícím světlem.

Weatherlight ale není sama. Z moře se vynořují obrovské koruny stromů. Magnigothové, treefolkové výšky hor a velikosti menších ostrovů, se vydali z Yavimaye přes půl glóbu, aby znovu polapili Rith. Od doby jejího polapení jim nikdy neuprchla…neotřásla s nimi thransko-phyrexianská válka, ani exploze Argothu, ani Doba ledová. Až nyní, při phyrexianské invazi, byla Rith po 10 000 letech volná. Treefolkové nejsou sami. Na jejich větvích s sebou přinesli stovky ještěrů Kavu, posil pro Urborg. Kavu, po dlouhé cestě hlubinami probuzení z hibernace, vyhladovělí, dychtiví po phyrexianském mase, se vrhají do boje. Treefolkové řvou a jejich dech sráží draky z oblohy. Nadechují se a vtahují další draky do svých dutin. Rith ale stále uniká.

Darigaaz a Crosis se rozhodují k přepadovému útoku na Weatherlight seshora. Proti magnigothům se nechytají – Darigaazův oheň spálí jen pár větví z milionů, Rithiny spóry a Trevino světlo jen stromy posilují, Dromarovy distorzní vlny jen ohýbají větve, a Crosisovo slovo smrti je neúčinné u tvorů bez uší. Crosis jízlivě poznamenává, že se Darigaaz nyní pouští proti svým bývalým přátelům, se kterými bojoval v Seřřině říši. Posmívá se, že se jeho matka Gherridarigaaz tenkrát obětovala, aby zachránila Urzu. Altruismus je chyba smrtelníků, praví drak smrti. Darigaaz vztekle vzpomínky zaplaší. Střemhlav z mraků se vrhají na unikající Weatherlight. Crosis míjí, ale Darigaaz ne. Mocnými spáry si proráží cestu k warp jádru….ehm, lodnímu motoru s thranským energetickým jádrem. Zde jej ale překvapí stříbrná stěna. Karn. Darigaaze zaplavují vzpomínky, když jej stříbrný golem chytne za jeden z rohů. Karn se mění, během posledních dní se mu vrací vzpomínky, a stejně jako loď, i on se mění v cosi jiného, snad polobožského. Karn promlouvá k drakovi.

***

Planeshift, str. 293

Kdysi bys obětoval i sám sebe, abys zachránil druhého. Nyní bys klidně obětoval všechny ostatní, abys zachránil sebe.

Odpověď Prastarého zněla dutě. Altruismus je slabostí smrtelníků.

Karn odpověděl pouze dalšími vzpomínkami. Darigaaz vidí Rokuna, obětovaného na Rithině magnigothu. Vidí čtyři dračí pány obětované v Treviných katakombách. Vidí desítky mrtvých draků, zabitých vodalianskými zombiemi při výpravě za Dromarem…a nyní? Nyní každý drak na světě je živoucí obětinou pro Prastaré.

„Čím jsem se to stal?“ promluvil nahlas Darigaaz.

Odpoutává se od lodi a míří jako kámen dolů. Jedna poslední oběť ještě bude třeba. Je nutno opět rozbít kruh Prastarých a tak je oslabit. Jedině tak vysvobodí svůj někdejší lid od tyranie samozvaných „bohů“. Darigaaz svým posledním kouzlem probouzí malý gejzír vroucí lávy, který jej pohltí.

Přes všechnu spalující bolest a agónii, neviděl ve svém činu vlastní oběť, ale viděl oběť Gherridarigaaz. Jeho matka si zvolila správně, když poslechla své srdce…otevřela náruč, aby přijala svou „slabost smrtelníků“.

***

Bez Darigaaze jsou Prastaří zranitelnější. Jejich kůže se již neleskne jako drahokam a neodráží paprsky. Nejsou ale ani trochu bezmocní. Rith utrhává jedno z děl, Trevina spalující zář zapaluje loď (a Tahngartha), Crosisovo slovo smrti zabíjí všechny, kdo si nepřikryjí uši. Nejhorší je ale útok Dromarův… distorzní vlny trhají dřevo, kroutí kov, vypínají stroje. Multani velí Sisay letět blíže k magnigothům. Prastaří ve vzteku následují. Weatherlight kličkuje mezi obřími větvemi. Rith je konečně polapena a znovu spolknuta hlavním treefolkem. Ostatní slábnou. Crosise dohání Weatherlight a probodává jeho záda svými kýlovým ostny. Nemůže jej zabít, ale pošle jej zpět do jeho asfaltové jámy. Zbylí členové dračích národů se obrací proti Trevě a Dromarovi a pronásledují poslední dva tyrany pryč od Urborgu.

Weatherlight ale porážku Prastarých krutě zaplatila. Bez děl, s popraskaným trupem, hořící polopřistává – polozřítí se na úpatí vulkánu. Beze strojů, beze zbraní, bez velitele…a Phyrexiané blízko, s každou minutou blíže.

Počet havárií Weatherlightu: Počítá to ještě vůbec někdo?

Loď je neschopna letu a nikdo netuší, co bude dál. K oblakům stoupá bílá pára z rozbitých strojů. Z páry stoupající ze strojovny se ale vynoří mohutná stříbrná postava.

Planeshift, str. 335

Karn: “Vím, co musíme udělat. Vím, jak můžeme zachránit svět.”

Má Karn pravdu? Co se stane s posádkou Weatherlightu? Kolikrát musí Squee zemřít, aby přestal být tak neuvěřitelně otravný? A Jan Tleskač?

Odpovědi na tyto otázky se (snad) dozvíte v posledním díle naší série,

APOKALYPSE.

Doslov: Já vám tímto děkuji za trpělivost, se kterou jste dočetli Weatherlight Ságu až sem. Bylo příjemné si spolu s vámi připomenout před Time Spiral časy dávno minulé. Pro závěr ságy nyní předávám slovo kamarádu fuffovi.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.