Story Classics - Vzpomínky na Weatherlight VIII.

Na motivy knihy J.R.Kinga "Apocalypse" zpracoval Štěpán Hepnárek (fuff)

Spolupracoval: Honza Adam (Caranthir)

Kapitola 1. – Gladiátoři.

Minule jsme naše dva hlavní hrdiny – Urzu a Gerrarda opustili v ne zrovna lichotivé pozici – v pokleku před Yawgmothem v obří phyrexianské Aréně v deváté sféře Phyrexie, čekající na rozkazy svého nového pána. A ten jim káže – jak jste již jistě čekali – bojovat proti sobě na život a na smrt. Ano, i mocný sférochodec Urza je v této aréně, která je celá pouze projekcí Yawgmothovy mysli, smrtelný jako kdokoli jiný. Pokud zvítězí, mají si nejen vydobýt možnost sloužit svému novému vládci, ale také má každý navíc dostat to, po čem nejvíc touží.

Urza si volí vědomosti o Phyrexii a procesu “phyreze”, kter přetváří kov v živou hmotu a živou hmotu v kov. Gerrard je pouhý člověk, nikoli sférochodec, a jeho největší touhou je věc poměrně prozaická. Pro ty, co netuší – cherchez la femme. Právě touha po Hanně, smutek a mizivá, leč reálná naděje získat ji zpátky přivedla Gerrarda až sem. Benalijský hrdina, produkt Urzových genetických experimentů Pokrevních linií získává za odměnu Yawgmothův slib, že pokud vyhraje, dostane nazpět svou Hannu, živou a zdravou. Oba si tedy vyberou zbraně a boj začíná.

Kapitola 2 – Tajemství Thranského foliantu

Karn na palubě havarované Weatherlight odhalil tajemství, které celou dobu skrýval tajemný Thranský foliant – ten ve skutečnosti obsahoval ohromné množství informací o minulosti celého konfliktu, Legacy, Weatherlightu a její posádce a v neposlední řadě pomohl Karnovi rozpomenout se na vlastní minulost.

Seznamuje tak posádku nejen s Urzovým plánem, jak skrze Legacy postupně vylepšovat Weatherlight, ale i s jeho genetickými pokusy, které předcházely narození nejen Gerrarda a dokonce i dalších, jmenovitě Sisay. Ano, i kapitánka byla produktem Urzových experimentů.

S pomocí tohoto foliantu má dojít k poslednímu, finální rekonfiguraci Weatherlightu, při kterém se z vraku, kterým loď v tu chvíli je, má stát skvělé plavidlo a navíc i vnimající bytost, schopná splnit úkol, k němuž byla postavena a naplnit tak svůj osud.

Kapitola 3 – Obránci Dominarie

V bažinách Urborgu zatím bojují Eladami, Lin Sivvi, metathrani, minotauři a elfové s neustávajícím přívalem Phyrexianů. Nacházejí nečekané pomocníky v obřích bytostech z Yavimayi, které sem byly dopraveny magnigothy pronásledujícími dračí bohyni Rith. Eladami a jeho vojsko některé z nich dokonce použijí jako válečné oře.

Uprostřed válečné vřavy Eladamrimu konečně dochází, která část jeho domoviny se to vlastně při překryvu ocitla na Urborgu. Pevnost, nenáviděný symbol Volrathova útlaku, nyní sídlo Crovaxovo. Snaží se dobýt bránu do Pevnosti, nicméně phyrexianská přesila je tak veliká, že Eladamri může proti stále novým hordám nepřátel pouze držet dobyté pozice.

Kapitola 4 – Ocelový oblak

Urza se bije s Gerrardem. Benalijskému mistru zbraně se podaří díky perfektnímu výcviku Urzu odzbrojit i za cenu ztráty vlastní zbraně. Poté z flowstonu, kterým je aréna tvořena vyrobí hůl, jejímž úderem Urzu zabije – vlastní zbraní a podle vlastních pravidel – očividně se mu příliš nezamlouvá být pouhou loutkou v Yawgmothových rukách. Tato smrt ovšem Yawgmotha, který s oběma ‘gladiátory’ rozmlouvá v podobě obrovského černého draka, očividně neuspokojila a proto Urzu oživí a boj opět pokračuje. Gerrard tedy mění flowstone v podlaze arény na tekutý písek. V něm se mu podaří Urzu pohřbít, nicméně Yawgmoth stále ještě není spokojen – Urza je sice pod pískem uvězněn, ale stále žije. Jedinou Yawgmothovou myšlenkou je Urza znovu pozvednut k boji. Zářící silokamové oči sférochodce se opět střetávají s krví podlitým pohledem mladého muže. Boj pokračuje.

Kapitola 5 – Krásná, ale osamělá věc

Karn pozoruje změny, které probíhají na měnící se Weatherlight a najednou si zde začíná připadat trochu přebytečný. Loď, na které byl odjakživa a dokonale ji znal se mění na jinou, lepší a silnější loď, která jej již nepotřebuje, která má vlastní mysl a dokonce i vzpomínky. Léčitelka Orim najednou vnímá všude kolem sebe prudkou bolest…Weatherlight se mění na živou bytost a její proměna připomíná porodní bolesti. Cítí, čím si loď prochází, ale stejně jako Karn není schopna jí jakkoliv pomoct.V průběhu změn, kdy Weatherlight postupně získává vědomí dojde k jejímu kontaktu s Multanim – maro-kouzelník je prvním, kdo rozmlouvá s novou bytostí, a je mu jasné, že od této chvíle by byl přebytečný. Dřevo lodi je nyní prosyceno jejím vlastním duchem. Po jejich rozhovoru se Multani rozhodne s posádkou rozloučit a navrátit se do Yavimaye.

Kapitola 6 - Čtyři bohové v devíti sférách

Čtyři zbylí sférochodci (Kristina, Daria, Szat a Taysir jsou mrtví a Urza se přidal na stranu nepřítele) zjišťují, že Urza sabotoval hlavní spouštěcí bombu (nabitou životní silou Teveshe Szata) a přidal se k Yawgmothovi. Rozhodnou se, ze jediné možné řešení nastalé situace spočívá v manuálním odpálení všech doposud rozmístěných bomb a úniku zpět do Dominarie. Opouštějí tak své obří mechanické obleky, ve kterých jsou umístěny mechanismy, které je mohou kdykoliv zabít stejně jako Szata a Taysira a ve dvojicích vyrážejí – jeden sférochodec vždy odpálí bombu, druhý ho bude krýt. Freyalise doprovází Lorda Windgrace, komodor Guff vytvoří úderný tým s Bo Levarem.

Kapitola 7 – Kamenní druidi

Eladamri se snaží najít jiný, ne tak zuřivě bráněný vchod do Pevnosti – je mu jasné, ze Phyrexianů je příliš mnoho na to, aby vzal pevnost útokem, na druhou stranu zákopovým bojem Pevnost dobyje jenom stěží. Armáda spojenců se tedy začíná zakopávat před bránou do Pevnosti, Grizzlegom, Eladamri, Lin Sivvi se spolu s několika vybranými minotaury, Keldony a elfy vydávají zjistit příčinu záhadných otřesů sopky, ve které se Pevnost nachází. V nitru sopky je nachází. Trpasličí kamenní druidi, vedení sestrou Nadeen Dormet, se rozhodli, že je třeba Pevnost, hnusný vřed na tváři již tak odporného Urborgu, zlikvidovat a očistit. A co čistí důkladněji než samotný oheň země, tedy láva? Sestra Dormet souhlasí s pomocí, kamenní druidi jim pomohou dostat se do pevnosti. Varuje však Eladamriho – aby se vše podařilo, musí trpaslíci probudit oheň již brzy, naši hrdinové tak budou muset stihnou Pevnost opustit, než ji pohltí stoupající láva probuzená trpasličími kouzly. Eladamri, Sivvi a jejich věrní vyrážejí.

Kapitola 8 – V labyrintu

Urza vyrábí z písku arény golemy, které ovšem Gerrerd promptně ničí. Urza poté z písku vytvoří labyrint, do kterého rozmístí několik smrtelných pastí. Gerrard do labyrintu vniká a zneškodní první z nich – obří kvádr, který padá seshora po přetrhnutí tenkého drátku – nicméně vzápětí padne do další léčky – podobně jako to udělal před chvílí on, jej Urza uvězní v tekutém písku. Avšak Yawgmoth není ani tentokrát spokojen, podle něj je potřeba pro pravé vítězství riskovat vlastní život, proto se také hodlá zmocnit Dominarie osobně a riskovat tak život svůj. Urza tedy v boji muže proti muži zabije Gerrarda, ovšem podle Yawgmotha měl Urza s Gerrardem před tím, než ho zabil slitovaní (což opravdu měl…nejprve litoval toho, že ničí svůj mistrovský výtvor, ale pak mu proběhla hlavou i myšlenka na to, že za jeho smutný osud je v první řadě zodpovědný on). Což znamenalo jediné – poslední, teď už opravdu a na mou duši rozhodující souboj mezi těmito dvěma duelanty právě začíná… (ano, taky mi to trošku přijde jako peruánská telenovela, nicméně i skvěle napsaná kniha může mít pár je to jenom kosmetická vada na jinak skvěle napsané knize – pozn. fuff)

Kapitola 9 – Z bláta do louže

Multani se loučí s posádkou a chce se vrátit do Yavimaye – po cestě však vidí, že Phyrexiané zabírají postupně prakticky celou Dominarii.V jeho domovině mu konečně dochází, že může udělat ještě něco pro záchranu Dominarie. Protože je Yavimaya prakticky jediným místem v Dominarii, které ještě neobsadili Phyrexiani, rozhodne se Multani přenést s Gaeainou pomocí část Yavimayi přímo do Urborgských bažin, i s jejími početnými obyvateli. Gaea jej vyslyší, a Multani, který se v minulých dnech na Urborgu nacházel, vloží téměř všechnu svou životní energii do jediného činu – imaginárně svou duší přemostí obě země, aby byl transfer možný. Není mrtev…díky své podstatě ani být nemůže, pokud není Yavimaya zlikvidována do poslední třísky, ale je na dlouhou, dlouhou dobu vyčerpán.

Kapitola 10 – Hudba sfér

Crovax si užívá hry na svém zrůdném agoniofonu – nástroji vyrobeném z kostí a částí těl myslících tvorů, jehož „píšťaly“ tvoří na zdi přibití tvorové od goblinů po behemoty, při stisknutí klávesy se oběti zabodne do těla flowstonový bodec, který jej nutí řvát bolestí (= tón) – když v tom zaslechne jakýsi zvuk přicházející zvenčí. Přenese se tedy mimo zdi Pevnosti a zde spatří nashromážděné síly spojenců a část Yavimaye ( je pobouřen přítomností lesa na místě, kde má přece být bažina) a rozhodne se osobně vést útok. Jeho krvelačnosti se vyrovná máloco, nicméně když na něj zaútočí saprolingové, je zle. Tito tvorové se vlastně živí mrtvými, Crovaxova ofenziva je tak poražena a její velitel se musí se staženým ocasem stáhnout zpět do bezpečí Pevnosti.

Kapitola 11 – Jak se ta historie opakuje…

A jsme opět svědky boje Gerrarda s Urzou, tentokrát nahlíženém z pohledu samotného Yawgmotha. Ten se ve svých myšlenkách vrací k jinému podobnému souboji – souboji Tawnose a Ashnod – jeho myšlenky se také neodbytně vracejí k jeho femme fatale – Rebbec. Yawgmothova mysl, obsažena v každém z přihlížejících Phyrexianů v hledišti není zastrašená ani smrtí několika z nich – skutečné centrum Yawgmothovy mysli je ukryto někde, kde by jej nikdo nehledal. Zpět k souboji – Urzovi se podaří zlomit Gerrardovu halapartnu a získáva výhodu, kterou však záhy ztratí – Gerrard totiž použije tělo jednoho Phyrexiana jako štítu, v němž uvízne Urzův trojzubec – oba jsou tak beze zbraně. Urzovi se však podaří vyprostit svůj trojzubec z těla mrtvého a Gerrard musí získat jinou zbraň, nebo jej Urza zabije. Snaží se proto vyprostit halapartnu, která předtím uvízla v jednom z Phyrexianů v hledišti, ale nedaří se mu to – Urza jej atakuje, probodne mu paži a téměř ho zabije - na poslední chvíli však Gerrard svou zbraň mocným vzepětím vyrve z mrtvoly a čistým sekem oddělí Urzovu hlavu od zbytku těla.

Kapitola 12 – Jinde v Phyrexii

První skupina sférochodců sestávající z Komodora Guffa a Bo Levara se přesouvá k první z bomb, která je umístěna pod obřím ventilátorem (rotorem?) a zuřivě bráněna. Zatímco se Bo Levar potýká s nepřáteli, Komodor Guff se snaží odpálit bombu a přenést se i s Bo Levarem do bezpečí. Guff je ale natolik roztržitý, že když se snaží udržet rovnováhu, dotkne se dvou dratu, uzavře tak elektrický obvod a kromě toho, že se stane zdrojem mnoha velice zábavných světelných efektu ho energie procházející jeho tělem zcela paralyzuje. Což by tak nevadilo, kdyby tím znovu neuvedl v činnost obří větrnou turbínu. Bo Levar se tak musí vypořádat nejen s phyrexianskými útoky a náhlou vichřicí, ale navíc zachránit Komodora Guffa, odpálit bombu a přenést sebe i svého přítele do bezpečí.

Kapitola 13 – Znovuzrozená Weatherlight

Nová Weatherlight se vydává do boje proti zbylým lodím phyrexianské flotily. Weatherlight však nedává Phyrexiancům žádnou šanci – její rychlost je úžasná, její výzbroj je mnohem lepší než ta na phyrexianských plavidlech (namísto paprskových děl nyní chrlí koncentrované světlo a manu), její trup je potažen vyleštěným kovem a navíc má nyní loď schopnost uvažovat, takže mohou ničit nepřátelské lodě kde se jim zamane, Phyrexianci se prakticky nezmůžou na odpor. Loď sama je nyní schopna kdykoli kolem sebe vztyčit sféroportační pole, které normálně chraní loď před chaosem Mlžných věčností, nyní je ale může vyvolat nezávisle na skutečné sféroportaci, čímž v podstatě získáva klasicky deflektorní štít, za který by se nemusela stydět ani Enterprise. Karn sděluje posádce, že se Weatherlight podařilo objevit v Pevnosti Squeeho – to značí, že by poblíž mohl být i jejich ztracený kapitán.

Kapitola 14 – Kamenny lid

Před branami Pevnosti se zakopávají spojenecké armády – zatímco minotauři a metathranové zadržují zuřivě útočící Phyrexiany, kavu a Keldoni vytvářejí paralelní linie okopu pro dlouhodobou defenzívu, elfové zakládají lukostřelecké pozice a obranné bunkry a postaráno je i o zásobování – jedině tak můžou spojenci udržet postup nepřítele. V jeskyni se prokopávají trpaslíci stále hlouběji a hlouběji k Pevnosti skryté uvnitř. Průchod je konečně proražen a skupina Eladamriho elitních bojovníků postupně bojuje s moggy, Phyrexiany a lidmi, až konečně stanou před hlavní branou do Pevnosti.

Kapitola 15 – O hlavách a katech

Urza je mrtev! Gerrard s Urzovou hlavou v ruce předstupuje před onoho obřího černého draka – tedy zpodobnění Yawgmotha – ten jej činí svým nejmocnějším služebníkem, dokonce silnějším než Crovax a zdesetinásobuje jeho sílu, výdrž, vědomosti a vůli. (Prostě dokončený quest a následný několikanásobný level up - pozn. Car. :-D) Gerrard však požaduje to, proč vlastně bojoval – svou odměnu, svou lásku, svou Hannu. Hanna, jeho krásná, nebeská Hanna promlouvá ke Gerrardovi Yawgmothovými slovy a požaduje vydaní Urzovy hlavy, natahuje k němu přes zabradlí svou nežnou ručku chvějící se očekáváním. Moment…Yawgmoth může pece mluvit jenom skrze své poddané, své loutky, a nyní mluví Hanninými ústy ??!! Gerrardovi v jediném hrozném okamžiku dochází, že byl oklamán a ukončí tuto šárádu s falešnou Hannou. Tím se mu ovšem podaří zasáhnout i samotného Yawgmotha – ten totiž ukryl svou podstatu právě v tomto zpodobnění Hanny, bláhově se domnívaje, že zde bude v bezpečí. Předtím, než ho Gerrard stihne definitivně zabít jej však vážně zraněný Yawgmoth pošle skrze portál zpět do Pevnosti a pak portál zavírá. Na druhé straně už na něj čeká skupina moggů pod velením Ertaie, nicméně Gerrard je nyní chytřejší než Ertai, silnější než moggové, jeho tělo závratnou rychlostí regeneruje, v ruce třímá smrtící phyrexianskou halapartnu, kterou uťal hlavu Urzovi, a není pro něj problém je přemoci.

Ertaiovi se podaří jej uvěznit kouzlem, když v tom se objeví nečekaný zachránce…Squee.

Kapitola 16 – Vrahové světa

Druhá skupina sférochodců sestávající z Freyalise a Lorda Windgrace se právě objevili u jedné z posledních zbývajících bomb, Freyalise ji má za ukol odpálit, zatímco ji Lord Windgrace kryje záda. Lord Windgrace a Freyalise pokračují z šesté sféry do sféry čtvrté, kde mají na starosti zničení nekonečných polí kultivačních nádrží. Odpalují bombu, jako již mnohokrát předtím, a přesouvají se na další stanoviště, postupně tak šířice po Phyrexii zkázu a smrt.

Kapitola 17 – Ve vlčí jámě

Weatherlight se konečně podaří v pevnosti lokalizovat Gerrarda a je rozhodnuta si jít pro svého kapitána třeba do nitra sopky. Posádka už sice zničila děla na povrchu a okraji kráteru, vevnitř je však sáale velké množství dalších. Palba děl se sice odráží od zrcadlového trupu a loď sestupuje níž, ale vzápětí je uvězněna repulzními poli. Energetické fronty ji drží na místě a štíty se prohýbají pod palbou seshora. Karn, který se stáhl z jejich strojů při její přeměně, schází zpět do strojovny. Weatherlight jej vítá a ptá se, co mu trvalo tak dlouho. Karn se omlouvá, nechtěl se jí plést do nově nabytého života. Loď mu odpovídá, že právě jako novorozenou ji neměl nechávat samotnou, napospas všemu okolo. Karn se znovu omlouvá. Weatherlight s Karnem posléze přicházejí na to, jak repulzory překonat – nakalibrují planeshiftovací štít podle jejich frekvencí (metoda proměnlivé frekvence deflektorového pole, dobře známá fanouškům Star Treku - no prostě Enterprise/Voyager hadr, jak jsem říkal předtím – Car.). Loď prostupuje skrze pole, mimo dosah děl a proniká tak do nitra sopky. Repulzory, které ji držely na místě, ji nyni chrání proti palbě seshora. Sisay, Tahngarth a Karn se tak vydavají do Pevnosti hledat svého ztraceného kapitána s plavčíkem.

Kapitola 18 – Bitvy vně i uvnitř

Crovax a jeho nemrtvé kohorty masakrují elfy, saprolingy a jiné obyvatele Yavimayských lesů. V tom Crovaxe kontaktuje Ertai, který si očividně není schopen poradit s nějakým nebezpečím v trůnní místnosti. Rozezlený evincar se tedy přesouvá na místo ohrožení, kde je konfrontován Gerrardem. Ten se mu snaží namluvit, že jej posílá samotný Yawgmoth a že se tímto ujímá vlády. Díky posílení od Yawgmotha je skutečně v boji lepší a rychlejší než Crovax, ten ale povolává na svou stranu nemrtvé a posmívá se Gerrardovi, že něčeho takového on není schopen – že k vládě v Pevnosti musí vládnout nejen živým, ale i mrtvým, potažmo nemrtvým. Postupně ale přichází o všechny nemrtvé a uvědomuje si, že Gerrarda nemůže porazit pouze hrubou silou nebo chytrostí, musí využít jeho slabostí – jeho (stále existující) cti a dobroty. Po jednom z útoku Gerrard nechtěně udeří do kláves agoniofonu, křik mučených bytostí jej na chvíli vyvede z rovnováhy, čehož využije Crovax a začne jej rdousit.

Kapitola 19 – Láva stoupá

Zatímco trpasličí šamani postupují stále hlouběji do nitra vulkánu, Eladamri a ostatní se snaží přijít na způsob, jak proniknout skrze hlavní bránu dovnitř Pevnosti – je jasné, že dokud bude brána stát, do Pevnosti neproniknou. Rozhodnou se pro jednoduchý plán – u brány navrší mrtvé phyrexiany a pak zapálí olej v jejich tělech, což by mělo stačit k vznícení hydraulické kapaliny v mechanizmu otevírání brány. Grizzlegomovi minotauři bojují s rathijskými polophyrexianizovanými zrádci, Eladamri a jeho elfove čelí moggům a Lin-Sivvi se s oddílem metathranů vydává přímo k bráně, která je bráněná pravými Phyrexiany. V lítém boji jsou úspěšní, a brzy již tak může pochodní zapálit prolitý olej, který postupně zapaluje ještě živé nepřátele - zanedlouho se celý hydraulický systém rozpadá a spojenci tak konečně pronikají dovnitř.

Hluboko pod nimi se trpaslíci konečně dostávají až dolů k magmatu a mohou svým zpěvem probudit sopku k činnosti – hladina magmatu začíná stoupat.

Kapitola 20 – Osvobodit zajatce

Orim zanechaná jako úřadující kapitán na palubě Weatherlightu se musí potykat nejen s řízením nedočkavé, silou překypující lodi, ale i s vystrašenou a nedisciplinovanou posádkou, která začíná mít obavy z podivné rudé záře a horka vychazejícího z hlubin dole pod lodí. Tyto obavy se jí však nakonec podaří rozptýlit a dokonce naváže díky sve cho-arrimské vodní magii i myšlenkový kontakt se samotnou lodí.

Tahngart, Sisay a Karn útočí na Pevnost se zběsilostí, která pramení z jejich dřívějšího zajetí ve jejich zdech. Je ironickou skutečností, že tato trojice byla odsud zachráněna kdysi právě Gerrardem, od minula se tedy role zachranců a zachraňovaných přesně obrátily – nyní se oni probojovávají chodbami pevnosti, aby zachránili svého kapitána a plavčíka. Místo Gerrarda však nalezají ve vězení řadu znetvořených lidských a elfích obětí, od kterých se dozvídají, že Gerrard se nachazí v trůnní místnosti. Eladamriho skupina se potýka s obránci také více než úspěšně, podaří se jí nalézt naší starou známou místnost s globem – na něm je drtivá většina povrchu Dominarie pokryta černou barvou – tedy invazními phyrexianskými vojsky. Budoucnost nikdy nevypadala tak černě…

Kapitola 21 - Duelanti

Ertai pokračuje v honu na Squeeho a tentokrát ho spálí, takže z nebohého goblina zbyde jenom hromádka popela. Když se však na chvíli zamyslí, Squee se stihne opět zmaterializovat a schovat se. Ertai ho pronásleduje s již připraveným ničivým černým kouzlem, když mu Squee zpoza rohu nastaví nohu a od přírody nejtalentovanější čaroděj této doby upadne na zem a připravené kouzlo mu začne rozežírat obličej. Zabije proto znovu Squeeho jedovatým oblakem a rychle se odchází vyléčit do omlazovací komory (manový infuzér, se kterým jsme se setkali ještě před jeho pádem do tenat Temnoty v Nemesis).

Squeemu se podaří mraku utéct se zadrženým dechem a náhodou narazí na Ertaie, který zrovna regeneruje svůj vlastním kouzlem poničený obličej. Squee však považuje čaroděje za nějakého brouka (gobliní víra (přinejmenším ta Squeeho) definuje posmrtný život jako nekonečnou hostinu u stolu plného ponrav, brouků, housenek a slimáků) a vzhledem k tomu, že brouci jsou jeho více než nejoblíbenější pochoutka, rozhodne se tohohle podivného brouka ochutnat. Poté, co si ukousne kus ucha, se Ertai probere. Squee uskočí nazdařbůh dozadu, ale naštěstí se v cestě nazdařbůh nazad nachází ovládací páka infuzéru. Squee o ni zavadí a přepne ji na totální maximum. Koncetrovany výboj posilující many Ertaie spálí zaživa.

Crovax mezitím škrtí Gerrarda a vysmívá se mu, Gerrard z posledníh sil ovládne flowstone na kterém evincar stojí a přikáže mu pohltit Crovaxe. Tomu se sice podaří zachránit se, ale musí uvolnit Gerrarda ze svého sevření a jak se snaží osvobodit z flowstonu, najednou ztratí Gerrarda z dohledu. Kam se poděl? Patrně se celý ponořil do flowstonu a teď hledá místo, odkud by nejlépe zaútočil. Přemístí se proto na svůj trůn, odkud uvidí každý útok, pokud nezaútočí ze stropu… počkat…!

Příliš pozdě, Crovaxi. V okamžiku, kdy obrátí oči nahoru, spatří jen bílý záblesk Gerrardových vyceněných zubu. Gerrard právě seskakuje ze stropu a útočí na něj. Crovaxovi se na poslední chvili podaří úder krýt svou sekyrou, která je tím zničena a snaží se zachránit alespoň kouzly – ty mu však už nepomůžou. (a zase karetní ilustrační nepřesnost…Gerrard nezabil Crovaxe mečem, ale svou halapartnou, a neprobodl jej, ale poté, co mu dvakrát ťal do ramenou a ochromil jej, jej poslední mocnou ranou přetnul od hlavy k pánvi vejpůl. A nestalo se to ve čtvrtek, ale v neděli. :-P – pozn. Car.) Squeemu se podaří objevit Gerrarda, ale na dlouhé rozprávění není čas, do místnosti se nahrne zástup Crovaxových lidských bojovníků a phyrexianů.

Kapitola 22 – Vykuchání Phyrexie

Čtyři zbylí sférochodci v pořádku dorazili do první sféry Phyrexie, do oné krásné, přesto zrůdné imitace normalního ekosystému, do rajského světa plného strojů. Komodor Guff, jak je ostatně jeho dobrým zvykem, cituje tlustý svazek pojednávající mimo jiné i o Phyrexii a o městě Gamalgoth, jednom z nejstarších existujících měst, starém devět tisíciletí – o městě, které mají v plánu zničit. Rozdělí si tedy úlohy – Bo Levar se pokusí dostat k bombám, které mezitím phyrexiani pohřbili pod ohromnou vrstvou betonu, ostatní se mají postarat o obránce a jejich paprsková děla (ne, opravdu se tady nejedná o Star Trek ;-) ). Bo Levar díky jednoduchému modrému kouzlu přetvoří zatvrdlý beton opět na beton tekutý a za pár minut se tak bomba opět objeví na slunečním světle. O phyrexianské posily v podobě přilétajících mechanodraků se všichni spravedlivě podělí, dostane se i na Bo Levara, který je se svou úlohou hotov a poté, co bomby spustí se všichni přesouvají do bezpečí. Tím završili úder proti Phyrexii, sice ji kompletně nezničili, ale její znovuvybudování bude Yawgmothovi trvat celé věky – načež se komodor Guff prořekne, že vlastně ví o tom, že Yawgmoth nemá v plánu nic znovuvybudovávat. A ačkoliv se vymlouvá na fakt, že zásadně v souladu se smlouvou o důvěrných informacích neprozrazuje údalosti které mají teprve nastat, notabene ne těm, kterých se tyto události více než úzce dotýkají, nakonec jim prozradí, že Yawgmothův plán nebyl dominarii pouze dobýt, ale učinit z ní svůj nový domov.

Kapitola 23 – Urzovy oči

Gerrard se snaží presvědčit bývalé Crovaxovy poddané, že on je jejich novým evincarem, vyslaným samotným Yawgmothem – je jich totiž příliš mnoho na to, aby s nimi mohl bojovat. Nedaří se mu je přesvědčit, a tak se do celé záležitosti vloží Squee, který o sobě prohlašuje, že je mocný čaroděj, který zabil samotného Ertaie. Když je po něm požadován důkaz, chce předvést své ‘zmrtvýchvstání’ – Gerrard mu usekne hlavu, ale nic se neděje, Squee se pořád ne a ne vstát z mrtvých. Kruh válečníků se stahuje kolem Gerrarda, který se už už připravuje na marný boj, když v tom promluví Urzova hlava.

“Ustupte!” Zakřičel Gerrard, v jedné ruce pozvedaje halapartnu a v druhé Urzovu hlavu.

“Ustupte, nebo zemřete.”

“A kdo nás zabije?” zeptal se poručík. Byl již téměř v takové blízkosti, ze které mohl zaútočit svou sekerou. “Tvůj kouzelník?”

Smrtelně vážný, Gerrard zavrčel, “Ne, ja vás zabiju.”

“Jistě, Evincare” opáčil poručík a máchl svou zbraní tak, že Gerrard před ní musel uskočit. “Nemůžeš nás ale zabít všechny.”

“Ale já mohu” prerušil jej jiný – velice starý a unavený hlas.

Tento hlas nebyl ani Squeeho, ani Gerrardův, ale vycházel z hlavy, kterou držel Gerrard – z hlavy sférochodce Urzy.

Z Urzových očí vyšlehnou rudé paprsky, které sežehnou všechny Crovaxovy pohůnky v sále. Když jsou opět v bezpečí, prozradí Urza Gerrardovi, že ačkoliv jej v aréně Gerrard připravil svou halapartnou o velkou část jeho duše, pokud je v jeho hlavě zachován jeho mozek a s ním i dvě poloviny onoho silokamu z Koilosu, bude stále žít. Naopak Gerrardovi v rámci možností děkuje. Halapartna schopná roztínat samotné duše oddělila z Urzova vědomí onu část, která byla zkorumpovaná Yawgmothem. Tou dobou se Squeemu podařilo opět úspěšně vstát z mrvých (hmmm, a já marně doufal… no nic ) a proto se nyní mohou, v síle dvou a čtvrt mužů (doufám, že tou čtvrtinou byl míněn Squee) postavit nově příchozím, které je už možno zaslechnout v chodbě před trůnním sálem. Naštěstí se však nejedná o Phyrexiany, ale o naše zachránce z Weatherlightu – Sisay, Tahngartha a Karna a jejich skupinu osvobozených vězňů z katakomb. Vzápětí na místo dorazí i druhá skupina – vedená Grizzlegomem, Eladamrim a Lin Sivvi. S těmito vítanými posilami se tedy vydávají hledat cestu k Weatherlight.

Kapitola 24 - Yawgmoth

Yawgmoth si jasně vybavuje, jak před devíti tisíciletími pohlížel, ještě jako lidská bytost, na Halcyon, jak se dlouho poté do Phyrexie poprvé dostal Mishra a ve své lačnosti po moci se stal jeho nástrojem, jak byl nakonec odvržen vlastním bratrem a dokonce proměnu Urzy na Phyrexiana – ačkoliv tato proměna trvala přes čtyři tisíce let – a nakonec i Urzovo zničení. Nyní si má vše mrtvé na Dominarii vydobýt to, co mu podle něj náleží – vládu nad tímto světem a z Dominarie se má konečně stát nová Phyrexie. A skutečně, z bažin Urborgu povstávají podivné nestvůry tvořené humusem a vydavají se na zteč proti posledním obráncům Dominarie. Stejná situace zavládla všude po Dominarii – V Benalii, kde vstávají mrtví z hrobu, v Llanowaru, kde se príšery tvoří z každé trosky humusu či z trsu hub, na zbytcích Shivu, kde znovu procitají mrtví viashinové, goblini a draci (včetně „prvního“ Darigaaze), na Tolarii ožívají dávno mrtví studenti Akademie, dokonce i Rayne, Hanna a Barrin (poslední logicky jako přízrak, z jeho těla nezbylo vůbec nic)… všude, po celé planetě začali mrtví vstávat z hrobů a hledat něco živého, co by mohli zabít. A to ještě neměl být konec – Yawgmoth opravdu uskutečňuje svůj záměr a otevírá portál, kterým předtím odešel Gerrard, bere na sebe podobu obrovského temného oblaku a vydává se do Dominarie, aby se opět setkal s Rebbec, která se, podobně jako on, stala pro svůj svět bohem – Gaeou a konečně si podmanil celou Dominarii i s její bohyní.

Kapitola 25 – Weatherlight má novou posádku

Trpaslíci svými kouzly úspěšně vyhnali hladinu lávy až k základům Pevnosti. Střelba, která je na ně z Pevnosti vedena se však míjí účinkem, díky svým kouzlům jsou trpaslíci tvrdší než kámen a pevnější než ocel.

Naše záchranná skupina zatím čelí zuřivým útokům přesily il-Veckých a il-Dalských jednotek a má mizivé naděje na únik. Aby nebylo té radosti na Starém bělidle náhodou málo, z útrob pevnosti se začíná linout podivný černý mrak, který začne oživovat padlé nepřátele. Situace najednou vypadá ještě podstatně hůř.

Orim má na palubě potíže – nemůže s lodí přistát a nechat zbytek posádky znovu se nalodit, protože ve vzduchu, který je zahříván lávou a stoupá vzhůru je to prakticky nemožné. Napadne ji tedy využít své magie pro chvilkové uklidnění vzdušných proudů. I Weatherlight si pamatuje na klidné ovzduší Rushwoodu a Cho-Mannovy fontány. Kouzlem kolem sebe vytvoří obal z chladivého čerstvého vzduchu a zamíří ke zbytku posádky, který se zatím potýká s nemrtvými, které oživil Yawgmoth. Po spuštěné lávce se tedy naši hrdinové uchylují na palubu Weatherlightu a odlétají, zatímco láva začíná pomalu pohlcovat dolná části Pevnosti.

Kapitola 26 – Souboj o celý svět

Vnitřek kráteru začíná pomalu vyplňovat černočerný mrak, ve kterém pozná Urzova hlava samotného Yawgmotha – tento mrak je nemožné zranit střelbou z palubních zbraní, proto se posádka Weatherlightu rozhodne pro spořádaný ústup (čti: útěk). Gerrarda napadne, jak by mohli Yawgmotha udržet v kráteru – stačí najít něco, čím se kráter uzavře a Yawgmoth zde bude uvězněn. A skutečně se mu podaří sestřelit jednu phyrexianskou morovou loď, která bude (alespoň na chvíli) fungovat jako skvělá ‘zátka’. Od Yawgmotha mají tedy prozatím pokoj, nicméně na povrchu zatím armáda mrtvých vítězí nad spojeneckými vojsky. Grizzlegom, Lin Sivvi a Eladamri přicházejí za Gerrardem. Nejsou vzduchoplavci, jejich místo je na zemi, mezi jejich armádami. Gerrard je s težkým srdcem tedy vysadí na povrchu a vydává se dál svou cestou, je mu jasné, že to je pravděpodobně naposledy, kdy vidí své přátele živé. Grizzlegom se spolu s dalšími minotaury snaží vést nelehký boj proti oněm humusovým příšerám, Keldoni využívají k boji s příšerami ohně (doslova je svým žárem vypalují v hliněné sochy) a elfové se snaží pomoci obrovským magnigothům, kteří byli zbaveni půdy, která jim poskytovala výživu (zformovali se z ní „humusáci“), a nyní na holých skalách podloží nemohou čerpat sílu pro život

Kapitola 27 – Když bojují bohové

Sférochodci se přesouvají ze zničené Phyrexie do zničené Dominarie. Všude kam oko dohlédne bojují zástupy Phyrexianců a podivných příšer jakoby stvořených z bahna proti posledním zbytkům koaličních sil. Lord Windgrace na nic nečeká a rozhodne se pro obranu svého domova, Komodor Guff na to zareaguje jedním ze svých obvyklých prořeknutí – ukáže se, že opět dopředu ví co se stane, schválil už totiž knihu, ve které je popsán vývoj události – oni všichni mají společně se všemi původními obyvateli Dominarie zemřít a Yawgmoth má slavit triumf – a on sám prý, podle vlastních slov, s celou záležitostí nemůže nic udělat. Bo Levar jej nutí, aby začal vymazávat to, co již schválil, a když komodor odmítá, meziplanární pašerák se na něj málem vrhne. Tento jeho postoj se však rázem mění, když Freyalise sardonicky poznamená, že doufá, že si Guff nezapomněl odtransportovat svou knihovnu mimo dominarijský nexus…protože pokud ne, a Yawgmoth vyhraje, je s ní konec. Za těchto okolností je zkáza celé Guffovy knihovny neodvratná. Okamžitě tedy začíná z knihy mazat všechny tyto události a dává tak spojencům šanci zvrátit nepříznivý vývoj boje ve svůj prospěch. Freyalise zjišťuje, že ti podivní golemové z bahna zabíjejí obří magnigothy a jejich obránce. Sesílá proto posilující a vyživující kouzlo, kterým vysvobozuje magnigothy z dusivého sevření těch blátivých příšer a rozkládá je, tuto výživu pak předává magnigothum, kteří se konečně mohou začít bránit. Bo Levar pomáhá skupině metathranů – ti se během boje s několikanásobnou přesilou bahenních příšer na úbočí urborgské hory najednou ocitnou pod vodní hladinou (přesněji v krychli vody o hraně jednoho kilometru, kterou sem teleportovat Bo Levar). Ve chvilce se krychle rozlije, nepřátelé se ve slané vodě rozpustí, metathrani přežívají. Lord Windgrace na sebe bere podobu obrovského černého pantera, který zabíjí pouhým řevem a začíná zabíjet Phyrexiance, kteří chtěli ovládnout jeho rodný ostrov, celý jeho rodný svět. Keldoni se šikují a vrhají se po bok obrovskému kočičímu bojovníku chrlícímu oheň…vždycky měli slabost pro bitvy a co může být lepší, než bojovat po boku ztělesněného boha ohně a hněvu. Komodor Guff mezitím bez ustání horečnatě maže události, které měly nastat

Takže sem se zmizíkem, a pryč se zkázou tohoto světa.

“Stejně bych nemohl zabít Sisay,” bručel si pro sebe komodor. A aby se utěšil, dodal, “Byla stejně vždycky o moc lepší než Gerrard.” Zavrtěl hlavou. “Ale proč nemůžu zabít takového Squeeho? Závisí skutečně osud světa na tom malém blbečkovi?” Navzdory svým smutným slovům dál dřel zmizíkem stránky oné knihy.

[…]

Na chviličku se zarazil, když došel ke stránce popisující osud Yawgmotha. V původní verzi dobyl vše. Nyní…kdo ví. Dvěma mocnými tahy vymazal příslušné pasáže.

Z komodorových očí se kutálely slzy. Přál si, aby existoval nakladatel, který by mohl zachránit tento svět.

Byla to jeho poslední myšlenka. Mrak černé smrti jej pohltil a dezintegroval.

Vivat Yawgmoth! Phyrexianská loď, která ho držela uvězněného v kráteru se rozpadla a uvolnila ho, takže konečně mohl začít zabíjet vše živé na povrchu – metathrany, merfolky, minotaury… každého, kdo se mu postavil do cesty. A již brzy bude vládnout celému světu.

Kapitola 28 – Zoufalá spása

Weatherlight může jenom bezmocně přihlížet, když se všude okolo začíná šířit gigantický černý oblak, který zabíjí vše živé. Urza je varuje, že pouhým útokem na Yawgmotha ničeho nedosáhnou. A má pravdu, pouhé útoky palubními děly proti mraku koncentrované zloby a hrůzy nemohou uspět. Opět se dostává ke slovu Urzova hlava a sděluje Gerrardovi, že zde je jeden způsob, jak zničit Yawgmotha. Pokud obětuje sebe a samotnou Weatherlight, uvolní se všechny duše uvězněné ve Weatherlight při nabíjení jejího silokamu, andělé a zbytky Seřřiny říše prodchnuté bílou manou, které společně se silou ukrytou ve všech artefaktech Legacy a v samotném Gerrardovi budou schopny zničit samotného Yawgmotha. Celý proces má doprovázet, jak už je Urzovým dobrým zvykem, ohromný výbuch, který pravděpodobně zničí vše na této polokouli, nicméně druhá polokoule by dostala šanci přežít. S tím ale nesouhlasí Sisay, která konstatuje, že i po skoro pěti tisíci letech nedokázal Urza vymyslet nic jiného, než další sylexový výbuch.

Zapojení bílé many do plánu přivede ale posádku na nápad – pokud by shromáždili ohromné množství bílé many, mohlo by se jim podařit zničit Yawgmotha i bez oběti Weatherlightu a jejího kapitána. A zde se dostává ke slovu Karn – ten díky Thranskému foliantu ví o gigantickém zásobníku bílé many – o Nulovém měsíci. Ten byl na oběžné dráze po devět tisíc let a za tu dobu nasbíral spousty bílé many.

Planeshiftují se tedy až k povrchu měsíce, proráží přídí díru skrz a Weatherlight se řítí v ohromném proudu bílé many jako kometa k povrchu.

Kapitola 29 – Soudný den Dominarie

Eladamri a Lin Sivvi si všimnou, že magnigothové, kterým pomohlo Freyalisino kouzlo, se opět vracejí do boje, ale jejich radost nemá mít dlouhého trvání. Je záhy ukončena Yawgmothem, pro kterého není žádný problém dokončit práci, na kterou jeho pohůnci prve nestačili. Magnigoth, kterého zachránili, ze sebe vyrazí zoufalý kvil, když je zasažen černým mrakem. Když se vztyčí znovu, jeho mocná koruna je pryč, kompletně anihilována Yawgmothem. Smrt si přichází i pro Eladamriho a Lin Sivvi.

Eladamri cítil, jak se ze stromu pod jeho rukama vytrácí život. Magnigoth, jehož zachránili, umíral. Eladamriho vlastní smrt se blížila seshora. Hluboko, příliš hluboko pod nimi hořely keldonské ohně. On a Sivvi spolu přežili dva různé útoky na Pevnost, morové bomby v Llanowaru, písečné červy u Koilosu, bitvu na ohni a ledu při příchodu keldského Soumraku, ale tuto temnou hodinu nepřežijí.

„Existuje místo pro mrtvé bojovníky,“ řekl. „Tam se znovu setkáme.“

Naklonila se k němu a naposled jej políbila. „Tohle je místo pro mrtvé bojovníky – bitevní pole.“

Eladamri promluvil, ve tváři chmurný výraz. „Můžeme si vybrat – smrt od Yawgmotha, nebo smrt ohněm.“

Lin Sivvi se usmála, nejvzácnější to výraz, jaký kdy její tvář nesla. „Pokud mohu té bestii alespoň naposledy vzdorovat, udělám to.“ S těmi slovy se pustila větve.

I Eladamri. Překvapilo jej, jak snadné to bylo. Spolu padali vstříc ohnivé smrti, rychleji než Yawgmoth.

I ostatní elfové tak učinili. Někteří se tak dobrovolně vzdali tisíciletí života. Přesto byli šťastni, když se po boku velitelů řítili k zemi.

Pak dopadli, a bylo po všem. Byl jen Yawgmoth nad nimi a ohně se svými hlídači s šedivou pletí. Pak Yawgmoth udeřil, udusil ohně, elfy, Vecy i Keldony najednou.

Grizzlegom bojuje po boku Lorda Windgrace a snaží se probojovat až k nedalekému kamenitému pahorku, ten by jim poskytl snadno udržitelný opěrný bod. Metathranská jednotka spojeneckých sil tohoto bodu dosáhne, jenom proto, aby byli v zápětí pozřeni Yawgmothem. Bo Levar pozoruje mělký šelf nedaleko Urborgu, kam kdysi uprchli merfolkové-umělci z Etlan-Shiisu, když do kolonie dorazila časovým portálem císařovna Galina (která prchala z doby Padlých Impérií před Homaridy – namísto v místě se díky pokaženému kouzlu přesunula jak v místě, tak 2000 let do budoucnosti). Ti zde založili vlastní kolonii a nazvali se Eliterates (pravděpodobně narážka na hnutí Alliterates, kterého je J.R.King členem). Sférochodec vidí blížící se konec svých dnů a proto se rozhodne obětovat svůj věčný život pro něco velkého a čistého (to stačilo umýt slona – neodpustím si citovat vtípek ze své oblíbené knihy). Ve finálním aktu své dlouhé existence obětuje svou sférochodeckou jiskru, aby s její pomocí seslal kouzlo, které zaštítí kolonii Eliteratu před vlivem Yawgmotha navěky. A nejenom Eliteráty - kohokoliv, kdo sem přijde hledat útočiště, protože prostor v bublině nebude omezen. Tak tedy zahynul další sférochodec – při pomoci merfolkům. Yawgmoth se ale zmocňuje postupně celého světa – v Keldu na úpatí Skyshroudského lesa, kam se stáhla na jeho obranu Freyalise, Hurloonu, kam přenesl Lord Windgrace sebe i Grizzlegoma spolu se zbytky spojeneckých sil, Jamuraay, Tolarie… Nad celou Dominarii se vznáší temný mrak, ztělesnění Yawgmotha, a přináší smrt všemu a všem.

Kapitola 30 - Šerosvit

Weatherlight se řítí obrovskou rychlostí na Urborg, v těsném závěsu za ní je záplava bílé many – Bude to však stačit k zabití Yawgmotha? Nebyl Urzův návrh přece jenom lepší a jistější? Tyto a mnoho dalších otázek se honí Gerrardovi hlavou na jeho cestě vstříc temnotou zahalenému Urborgu. Karn sestupuje do podpalubí, aby si zde mohl promluvit s Weatherlight, aby ji usnadnil to co je nevyhnutelné – skrze ni je mana fokusována jako přes filtr do jediného smrtícího úderu, a loď nemá šanci tento nápor energie přežít - a aby jí slíbil, jako jedna prastará živá bytost druhé, že kousek Weatherlight v něm bude žít, i když loď samotná padne v boji s temnotou.

Weatherlight brzdí svůj pád a proud many ji dostihuje. Všude, kam bílá mana dopadne je temnota nahrazena světlem, záře ničí černý příkrov a za chvíli má proniknout až do samotného centra Yawgmothovy zrůdné podoby.

Co to je, tahle palčivá bolest přicházející z nebes? Yawgmothovi je to jasné – pouze Rebbec, ta proradná, krásná, záludná Rebbec ho mohla takto zranit. Ale ani ona nemůže zabít mocného Yawgmotha. Chce se vrátit skrze portál v Pevnosti zpět do Phyrexie a odtud sledovat své vítězství nad vzdorovitou bohyní a nad zbytky Dominarie. Jenže tam jej čeká překvapení. Kamenní druidi se činili a na místě, kde byla předtím Pevnost se nyní nachází pouze jezero lávy. Nestihne však trpaslíky ani ztrestat a už i sem proniká vražedná záře – Yawgmoth je lapen! Zmučená sopka už ale poněkud připomíná ementálský sýr. Jednou z těchto prasklin Yawgmoth uniká a vzápětí Vrací Úder (ano, díval jsem se na Hvězdné Války, jsem už skoro horší než VestDan ;) ).

(K Yawgmothovi a Rebbec: Yawgie se nikdy plně nevzpamatoval z toho, ze Rebbec raději volila smrt než život s ním. V jeho mysli Rebbec nezahynula v bílém mraku při zániku Halcyonu, ale transformovala se v něm. A v koho? Přece v Gaeu, duši světa. Nicméně, když jej zasáhla Weatherlight a bílá mana z Nulového měsíce, považoval ji také za Rebbec. Takže už mu spíše hráblo a spatřoval svou někdejší lásku ve všech činech, kterými mu Dominaria vzdorovala – pozn. Car.)

Kapitola 31 – Volba hrdinů

Gerrardovi se v oslepujícím proudu bílé many opět vybavují okamžiky, které v minulosti formovaly jeho osobnost; je znovu s Hannou, s Karnem v těch šťastných dnech… z těchto představ jej ale vytrhne temné chapadlo, kterým se jej Yawgmoth snaží strhnout z paluby. Lodi se zmocňují další a další chapadla a loď se jich nemůže zbavit – život Weatherlight byl obrovským vypětím při odrazu výboje bílé many ukončen, ve vzduchu se zatím drží jen díky Karnovi obsluhujícímu vyhasínající motory. Sisay se podaří loď několikrát přetočit, čímž se zbaví chapadel a vystoupat pryč z jejich dosahu. Loď je ale poškozena a ve vzduchu nemůže vydržet déle než hodinu. Gerrard je bezradný, ale Urza má v rukávu ještě jeden plán – zoufalý, ale za současné situace jediný možný. Gerrard svolává posádku, chce se s nimi rozloučit před tím, než se vydá na sebevražednou misi proti Yawgmothovi. Loučí se tak se Sisay, která mu konečně předává pozdrav a rozloučení od Multaniho, obejme se s Orim, naposledy si stiskne ruce s Tahngarthem a ani Squee si neodpustí své obvyklé objetí. Poté se vydá s urzovou hlavou za Karnem do strojovny, a zde Urza golemovi sdělí jejich plán – při výbuchu Sylexu se nedílnou součástí Urzy staly dvě poloviny mocného silokamu – Mightstone a Weakstone. Tento silokam obsahoval duši Glaciana, který před devíti tísiciletími bojoval, stejně jako oni, proti Yawgmothovi a pokud by obě jeho poloviny Gerrard vyjmul z Urzovy hlavy a umístil je do Karnovy hrudi, zkompletoval by tak konečně Legacy a výboj, který by se při tom uvolnil by zničil nejen je, ale i Yawgmotha.

Karn otočil oči ke Gerrardovi. „Máme na výběr?“

Gerrard se usmál. „Máme jedinou možnou volbu. Volbu hrdinů.“

Kapitola 32 – Smrt potkává smrt

Nyní konečně Yawgmoth, kterému nečinilo obtíže uniknout z lávou zatopeného kráteru, uzavřel celou Dominarii pod svým temným příkrovem. Tuto noc nepřežije nikdo z obyvatel Dominarie, ráno zde již budou pouze jeho děti, jeho Phyrexiani. A zmocní se i Weatherlight, která již pomalu klesá z oblohy a jeho vláda tak bude uplná.

Loď skutečně ztrácí výšku a Gerrard tak musí jednat – dává Urzovi své sbohem a holýma rukama vytahuje oba kameny z očních důlků. Urzova hlava je mrtvá, a poprvé za skoro 5000 let se na ni objevuje neznámý výraz – klidu a míru. Gerrard vkládá obě poloviny silokamu do dutiny v Karnově hrudi. Yawgmoth se právě zmocnil lodi, vtahujíc ji do svého nitra – bylo všechno jejich snažení zbytečné a bude nakonec Yawgmoth triumfovat? Gerrardovy ruce v Karnově hrudi k sobě tisknou obě poloviny silokamu a skutečně – začíná se z nich šířit obrovská vlna energie. A jak tato vlna spaluje Gerrarda, on svýma nevidoucíma očima vidí už jen ji – svou Hannu. Tak tedy zemřel kapitán Weatherlightu, jeho posádka však musí bojovat dál. Jak ohromný žár rozpouští Karnovo ohromné stříbrné tělo, slyší v sobě mnoho hlasů – Xantchu, Ramose, Urzu i hlas Weatherlight. V světelném pekle, ve které se přeměnila strojovna Weatherlightu, Karna najednou ovládá jediná myšlenka…nadechnout se. Ač nehmotný a bez těla, Karn učiní krok. Tímto jediným krokem překonává nekonečnou propast prostoru a přenáší se do Rushwoodu v Mercadii, k Cho-Mannově fontáně, kde se zhluboka nadechuje svěžího vzduchu. Ano, je to tak, Karn, stříbrný golem právě povstal z vlastního popele jako Karn Sférochodec.

Na palubě zatím Sisay sleduje marný Tahngarthův boj s Yawgmothovými chapadly, když z podpalubí vyšlehne jasná záře. Yawgmoth se před ní snaží uprchnout ale není kam, jeho snaha je marná, oslňující paprsky ozáří temné srdce Pána Smrti a svou očistnou mocí, hladové i po tom posledním kousku temnoty, naváděny mocnou vůlí, touhou, silou, nenávistí a láskou vzešlých z konečného sjednocení Legacy, požírající Yawgmothovu podstatu, jej hubí.

Tak zhynul nenáviděný Yawgmoth, s ním mizí i temný mrak a nad Dominarii konečně opět vychází slunce.

Ve Skyshroudském lese očekavají elfové svou neodvratnou zkázu, symbolizovanou všudypřítomným temným oblakem na obloze. Spolu s elfy zde čeká i Freyalise – nechce nechat své děti v tuto hodinu samotné. Ale v tom je cítit jakási změna, vzduch je najednou čistý a vlahý a obloha je jasně modrá… (sluníčko zpívá, ptáčkové se zelenají…pozn. Car.)

V Hurloonu tato změna zastihne Lorda Windgrace, Grizzlegoma a ostatní minotaury při zabíjení Phyrexianů. Vůle jejich nepřátel však zmizela společně s vůlí jejich pána a pod vychazejícím sluncem se minotauři vrhají do útoku proti náhle netečným hordám nepřátel.

Stejná situace nastává po celé Dominarii – bez Yawgmothovy vůle jsou phyrexiani pouhé strnulé loutky neschopné boje, jsou snadno přemoženi i malými dětmi a žebračkami.

Kapitola 33 – V Zahradě hrdinů

Sestup Weatherlightu je nezadržitelný, jediná věc, která by je snad mohla zachránit by bylo přistání na vodní hladině. Posádka vyskakuje za letu do moře a až když loď naposledy ve svém životě provede „Gerrardův manévr“ – tj. narazí na hladinu, opustí ji i Sisay s Tahngarthem. Loď jde ke dnu, na poslední chvíli se podaří vyplavat i Orim, které pomohla její vodní magie, a dokonce i Squeemu (má radost opravdu nezná mezí). Všichni tedy zamíří směrem k nejbližšímu ostrovu, vzdálenému dobrých dvacet mil.

O rok později se posádka lodi Weatherlight setkává ještě jednou a tentokrát naposledy. Společně se všemi, kteří přežili závěrečný boj – s Lordem Windgracem, s minotaury s Grizzlegomem v čele, s Metathrany, s elfy, s lidmi, dokonce i s několika Magnigothy – se sešli, aby vzdali čest památce těch, kteří padli při obraně Dominarie. Jako místo shromáždění byl zvolen jeden z ostrovů Urborgu – shodou okolností ostrov, na kterém se nacházelo prastaré sídlo Crovaxova rodu Windgraceů.

Na tomto ostrově byl vztyčen ohromný čedičový památník – do každé z jeho pěti stran byly vytesána jména těch, kteří položili své životy na obranu svých domovů – jedna strana nesla jména padlých z Keldu a Hurloonu, další jména mrtvých z Yavimaye a Llanowaru. Třetí obsahovala seznam obětí z Benalie a Nového Argive, čtvrtá všech z Tolarie a Vodalie a poslední, pátá strana obsahovala jména všech, kteří padli zde, na Urborgu. Na vrcholu tohoto památníku se nacházely dvě busty – jedna patřila Urzovi a druhá Gerrardovi.

Samotná Freyalise zde má proslov, ve kterém připomíná, že na Urzových a Gerrardových bedrech spočíval úkol, který je sice mohl vyšinout ci učinit zatrpklými, ale oni se tohoto úkolu chopili a byli jím nakonec zničeni, že díky jejich oběti zde mohou národy dále svobodně žít a připomínat si, že všichni preživší teď budou muset dokázat, že obět všech těch padlých hrdinů nebyla marná.

A na ostrovním molu, u kterého je zakotveno množství lodí všech zúčastněných má dát Sisay své poslední sbohem svým dávným přátelům - Karnovi, nyní sférochodci, a Orim, kterou Karn bere k jejímu Cho-Mannovi na Mercadii, Tahngarthovi a Squeemu. Jak se však ukáže, minotaur a goblin nemají v plánu Sisay opustit. Oba se tak stávají prvními členy posádky na její nové lodi, daru od lidu Nového Argive, která nese název Vítězství.

Doslov autorů:

Po sedmi dílech se uzavírá nejdelší z dosavadních Magicových příběhů. Jsme rádi, že jste s námi dočetli až sem, a že jsme měli příležitost rozšířit své i vaše povědomí o tomto rozsáhlém příběhovém projektu, do této doby popsaného česky snad jen ve starých Legendách. Díky za vaši pozornost a pozitivní ohlasy. Díky i dalším lidem, kteří se podíleli na technické stránce (přepracovávání souborů bez diakritiky) – Mortasovi a Fanulkovi. Budeme se snažit držet krok se současnými příběhy (zejména s Time Spiral), a podobnou formou vám je zprostředkovávat i nadále.

fuff & Car.

P.S. (2008) VestDanova verze (vcetne jeho osobniho doslovu a zhodnoceni celeho pribehu, ktere jsme my nedelali, ale ktere si stoji za to precist) najdete zde.