Závod s aetherorozenými

Vítejte na Kaladeshi, sféře Aetheru. Aetherová rovoluce začala před několika lety a jednotlivá města a vesnice se snaží získat věhlas všemi možnými způsoby. Proto se starosta Maranjapuru rozhodne uspořádat první Velkou cenu. Na start se staví vedle pěti neznámých jezdců legendární jezdkyně Depala. Jenže mimo nadšených fanoušků se kolem trati pohybuje pět aetherorozených, kteří v žádném případě nepřijeli fandit.

Slunce se odráželo od nablýskaných strojů zaparkovaných ve středu náměstí. Kolem nich běhali umaštění mechanici a na poslední chvíli dodělávali potřebné úpravy. Tu utáhli šroub, jinde zkontrolovali přívod aetheru.
Opodál stojící závodníci na ně po očku dohlíželi a převlékali se do kombinéz a výstroje. Ve dvou případech si i uhrabávali vlasy před zrcadlem a obkreslovali si rty rtěnkou.

„Vážení spoluobčané, diváci, hosté a závodníci. Vítám vás zde v Maranjapuru na první Velké ceně našeho města. Věřím, a pevně doufám, že vy věříte se mnou, že se naše Velká cena stane tradicí, na kterou přijede nejen nejbližší okolí, ale i třeba návštěvy z dalekého Ghirapuru. Navíc mám tu čest přivítat mezi námi významnou osobnost, závodnici a nejlepší pilotku všech dob …. Depalu!“ zvolal do megafonu Horác, starosta vesnice a rázným gestem ukázal na poblíž stojící trpaslíci, která rychle schovala rtěnku do skryté kapsy na šerpě.
„Děkuji, pane starosto za vaše vřelá slova. Nejsem řečník, proto řeknu jen toto. Cením si pozvání a je mi ctí účastnit se Velké ceny Maranjapuru. Doufám, že se závod vyvede a příští rok se zde znovu setkáme.“
Dav se zavlnil a vypukl v bouřný jásot. Milovali ji. Ještě před pár lety farmáři, chovatelé dobytka, pěstitelé pšenice. Dnes kováři, mechanici, piloti a vynálezci. Pro každého z nich byla Depala vtělením dokonalosti. Překrásná, perfektní, za volantem bezchybná.
Na kočičích hlavách stálo osamocených šest vozidel před křídou bíle nakreslenou čárou. Mechanici už odběhli do provizorních dílen schovat všechny nástroje, zařízení a roztodivná udělátka. Pomocní technici pak odtáhli větší zařízení a kanystry aetheru.

Jezdci přistoupili ke svým strojům a začali nasedat. Depala se postavila k štíhlému vozítku ne nepodobnému šipce s pěti koly. Předek ve tvaru V ukrýval první z kol. Další dvě byla přidělaná po stranách uprostřed vozítka a poslední dvě vzadu. Celou karosérii zdobil filigrán. Stříbrné drátky se táhly po obvodu vozidla, a nejen že neplnily okrasnou funkci, ale zároveň napomáhaly i lepší vodivosti aetheru.

Depala se opřela dlaní o kabinu, nasadila si ochranné brýle, pohodila vlasy a zamávala davu, než nastoupila. Zbylých pět závodníků ji následovalo a rovněž usedlo za volant.
Vedle stál Rakja z blízkého města Vahd, dále pak místní aetherorozený, na jehož jméno si nemohla vzpomenout. To bylo více než neobvyklé, jelikož aetherorození se piloty stávali zřídkakdy. Mezi zbylé pak patřili dva trpaslíci a lidská žena.

Úřední hlas oznámil: „Připravit ke startu!“ Adrenalin stoupal. Motory naskočily a vzduchem se nesl jejich řev. Modře zářící aether prosvítal průhlednými částmi strojů, plnil nádrže a z výfuků unikaly šedavé obláčky kouře, které ohřívaly okolí.

„Tři, dva, jedna. Start!“

V ten moment pět vozidel vyrazilo vpřed. Poslední šesté chvíli zůstalo sedět na místě jako kachna. Z výfuků se vyvalila mračna šedého kouře. Motory modře zazářily a s nepříjemným jekotem světlaly, až se dostaly k jasné bílé. Auto pohltila oslepující záře a v okamžiku se změnilo v hromadu trosek. Těsně předtím pilot vyskočil z kabiny a nyní s přismahlými vousy a vlasy seděl na zemi opodál.

„Nevěděl jsem, že to je dneska s ohňostrojem!“ rozchechtal se jeden z diváků a šťouchl souseda do žeber. Alespoň tedy do míst, kde je měl mít. Aetherorozený se na něho zamračil zpod kápě a raději se na patě otočil a odešel.

„Tady Modrý. Slyšíte mě Bílý, Zelený, Červený, Černý? Jste na místech?“ promluvil do skrytého komunikátoru pod rouchem. V odpověď se mu ozvalo hlášení čtyř kolegů.
„Slyším tě. Jsem na pozici. Vírníky jsou ve vzduchu a monitorují situaci. To by nám ale nemělo vadit. Vznáší se podél celé trati a vysílají obraz do křišťálových koulí.“
„Dobře Bílý, diváci se chtějí bavit. S tím jsme počítali. Připrav se. Za chvílí jsou u tebe.“

Cesta se rychle měnila. Za vesnicí vystřídala kočičí hlavy prašná silnice vedoucí mezi sklady a dílnami. Trasa cesty se klikatila sem a tam, aby prověřila um jak závodníků, tak jejich strojů. Na střechách seděly hloučky zvědavců. Další fanoušci motorsportu závod pozorovali z oken a několik odvážnějších postávalo na krajnici.
Pořadí se příliš neměnilo, protože v úzkých a křivolakých prašných uličkách se těžko předjíždělo. Na čele se překvapivě ocitla lidská žena Tana, následovaná Depalou a v těsném kontaktu s aetherorozeným Soratim. Zbylí dva závodníci zaostávali v mírném odstupu.
V závojích prachu smykem Tana projela zatáčku. Ještě dříve než z ní vyjela, ozářilo oslnivé světlo celé místo. Velmi nepříjemný skřípot oznámil tření plechů o plech, když se Sorati dostal příliš blízko k Depale. Té se udělalo na malý moment nevolno, ale vše ustála.
Rakja už to štěstí neměl a i přestože záře slábla, přehlédl zatáčku a v plné rychlosti projel stěnou skladiště. Naštěstí byla tenká, téměř jako z papíru. Téměř. Ozval se hromový náraz a po něm několik menších. To jak narážel na uskladněný materiál.
„Tady Bílý. Modrý, slyšíš mě? Nepovedlo se. Cíl projel. Za to jsem nechtíc dostal Rakju, ale myslím, že bude v pořádku. Cítím jeho životní energii. Jen je mírně v šoku. Už se sem ženou konzulátní a civilové.“
„Dobrá, přijď za mnou. Máme ještě tři pokusy. Končím.“

„Zatraceně, co to k sakru bylo!“ rozčilovala se Depala a vzteky bouchla do přístrojové desky.
To ji vyvedlo z míry a na okamžik ztratila kontrolu nad řízením. V tu chvíli však už najížděla na ranvej, kudy vedla další část tratě a skladiště nechala daleko za sebou. Široká rovná dráha dávala spousty možností k snadnému předjíždění a k přehlednému sledování. Proto je zde pozorovalo mnohem více diváků. Tvůrce trati si to uvědomil, a tak nechal závodníky projet dráhu čtyřikrát v řadě. Vždy se měli na jejím konci otočit a projet ji zpět.

Blízké okolí lemovala poslední zlatavá pšeničná pole a několik zanedbaných hangárů. Zpoza jednoho vyhlížela postava v matně šedém plášti.
„Tady Zelený. Posílám zvířátka na uvítanou,“ uchechtl se aetherorozený do komunikátoru.
Z klasů vyběhlo na tři desítky malých mechanických stvoření podobných ještěrkám a vřítili se na trať k přijíždějícím vozidlům.

Auta jela nalepená kolo na kolo vedle sebe. Tu jedno předjelo druhé, jen proto, aby se během okamžiku vrátilo nazpět na předchozí pozici.
Ještěrky se za pomocí ocásků vymrštily a doslova oblepily nejbližší projíždějící vůz. Ostré drápy se zasekávaly do jemných zařízení a devastovaly je s neuvěřitelnou rychlostí. Přetrhané dráty vlály jako chapadla mořského netvora.
Ti co celou scénu sledovali za pomoci vírníku seshora, viděli, jak se stroj mění v suchozemského krakena. Ten pocit umocňovala radlice připevněná vpředu vozu a jeho hnědozelená barva.
Tana mohla jen bezmocně sledovat, jak ukazatelé na budících přecházejí zprava doleva a jedno zařízení za druhým ji vypovídá službu a ona zpomaluje a nemůže s tím vůbec nic udělat.
Vystoupila, zahleděla se za ostatními, jak rychle mizí v dáli po čtvrtém okruhu na ranveji a vrací se k městu a ke čtvrti kováren a sléváren. Vzteky kopla do kapoty a rozdrtila jedno z mnoha zakleslých mosazných stvoření.

„Zelený. Cíl zase unikl. Ví o nás. Záměrně pustil před sebe Tanu, která to schytala. Červený, Černý, je to na vás. Vracím se na stanoviště jedna.“
„Červenej rozumí. Mám pro něho pár překvapení.“
„Černý slyší. Modrý, chci povolení přesunout se k Červenýmu. Společně ho dostanem. Zatím sme uspěli jen z poloviny. Nesmí zdrhnout! Příště než bysme ho našli, moch by dostat další,“ ozvěnou mu však bylo jen ticho.
„Seš tam?!“
„Dobrá. Uděleno. A mákni, ať jste oba připravený. Ať už cíl dostanete nebo ne, vraťte se po akci ihned na náměstí. Když projede, uvítáme ho se Zeleným a Bílým. Snad to ale nebude třeba.“
„Jasně. Běžím, jsem na cestě. Konec,“ ozvalo se mu v odpověď.

Mezitím se na náměstí dav diváků tísnil u tuctu křišťálových koulí. Obraz do nich vysílaly vírníky kroužící nad tratí a sledující aktuální dění. Napětí a emoce s každou nehodou stále rostly. Jak si však na jedné straně nervózní starosta společně s organizátory dělal starosti, tak si lidé na druhé užívali senzační divadlo.

„Pane starosto, měli bychom závod přerušit, než dojde ke smrtelné nehodě. Zatím jsme měli štěstí, že se nikomu nic vážného nestalo,“ zamračil se důstojník konzulátu.
„Ne, nikdy! Podívejte se. Lidé se baví, líbí se jim to. Navíc větší část závodu už mají za sebou. Necháme je dojet. Na moji zodpovědnost.“
Velitel svraštil obočí, ale nic Horácovi neřekl.  Za to vyštěkl na své muže: „Sebranko líná! Zajistěte příjezdovou silnici a náměstí! Ať se aspoň tady nikomu nic nestane. Seržante, postarejte se o detaily.“
„Rozkaz pane!“ zasalutoval seržant a začal udílet rozkazy.

Do slévárenského komplexu vjela Depala se Soratim současně. Na nebezpečné trati kličkovali, předjížděli se, a ani jeden nic druhému nedaroval. Daleko za nimi pak zaostával poslední trpasličí jezdec. Štěrk s pískem jim odlétával od kol, jak se řítili maximální možnou rychlostí vstříc cíli.
Za poslední zatáčkou v průmyslové zóně je čekalo překvapení. Dva aetherorození a každý vybavený jedním přístrojem. Ten vlevo nesl na zádech kovový batoh, z kterého vycházela trubice, a měl na sobě prazvláštní ochranné oblečení. Zamířil s ní na Soratiho auto a zmáčkl karmínové tlačítko. Z ústí se vyvalil příval ohně.
Druhý pak vypustil mechanická osminohá pavoukovitá stvoření. Jejich úzké nohy se zasekávaly do plechu okolních budov a nořily do štěrku cesty.
Plameny ožehly vozy obou závodníků. Sorati natlačil Depalu do zdi nízké přilehlé budovy a sám se téměř vyhnul ohnivým jazykům. Naneštěstí tímto manévrem zamířil přímo do roje pavouků. Ti na nic nečekali a během pár vteřin se prokousali pláštěm vozu a udělali z něho plechový nepojízdný ementál.

„Máš rád sejra, smrade?“ zavolal na Soratiho Černý.
„Nemyslíš, že bysme se měli podívat na Depalu? Mohlo se jí něco stát,“ dělal si starosti Červený.
„Kašli na ni. Není to náš cíl.“
„Můj jo. Jako malý jsem měl doma polepenou zeď jejími plakáty,“ začervenal se.
„Ždyť seš pořád malej! Nebylo ti ani šest měsíců!“
„Dobře, dobře, tak je tam mám pořád. Spokojenej?“
„Klídek. Nemyslel sem to zle, jo? Jen sejmem pro šéfa Soratiho a pak na ni mrknem.“
Červený přikývl na souhlas. Nejdřív práce.

Přistoupili k očazenému děravému vraku, z kterého se začínalo kouřit. Kývli na sebe a vypáčili kabinu. Z ní vytáhli bezmocného Soratiho, kterého spoutali nohami pavoučí stvoření.
„Teď už to zmáknu. Di se podívat na svou Depalu.“
I když to fyzicky nebylo možné ke složení těla aetherorozených, zdálo se, že se Červený ve tváři skutečně začervenal.
„Dík,“ a odběhl na druhou stranu, kde havarovala Depala.
„Co sis myslel? Že zdrhneš? Podrazíš šéfa, vypaříš se a rodina zapomene? Nezapomínáme, neodpouštíme. Měl-by-sis-to-pamatovat!“ odsekával slova Černý a každé doprovodil silnou ranou pěstí do břicha nebo obličeje.
Skoro až nezávodní rychlostí k nim dojel poslední závodník. Zastavil vedle Černého a stáhl okénko. Aetherorozený, který si říkal Černý, vytáhl zpátky na nohy Soratiho.
„Podívej se! Říkám podívej se, a pořádně!“ zařval na něj.
Trpaslík přehodil páčku zařízení na své levé paži. Jeho obraz se rozostřil a zamihotal. Na malý moment v kokpitu seděl někdo zcela jiný. Poté na ovladači maskovacího zařízení vrátil páčku zpět do původní polohy.
„Zab mě, prosím!“ zažadonil Sorati a děs v jeho očích byl nepopsatelný.
Trpaslík otočil hlavu na druhou stranu a usmál se na Depalu, kterou podpíral Červený.

„Slečno Depalo. Prosím, nasedněte si ke mně. Mám zde ještě jedno místo. Bude mi ctí, když přijedu do cíle s vámi,“ a usmál se.
Na sedadlo jí museli pomoci, ale nakonec se usadila.
„Díky,“ vydechla.
„Pánové, děkuji za spolupráci. Slečnu Depalu přivezu do cíle jako správný gentleman. A ten bordel tady ukliďte,“ hlavou hodil směrem k Soratimu.
„A abych nezapomněl. Míří sem pánové z konzulátu. Tak nemeškejte,“ usmál se, zavřel kabinu a odjel směr cíl. Ani nepočkal, aby slyšel odpověď podřízených.
„Jistě, lorde Gonti.“

Daniel Kuba

P.S. Jde o volnou autorskou tvorbu.

Obrázky: Wizards.com

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.