Když se masivní dveře válečné místnosti rozevřely dokořán, Gideon Jura pocítil mocný příliv, jako závan vzduchu od rozpálené kovářské výhně. Nebylo to ovšem obyčejné teplo, spíše pulsující vlny energie, které procházely jeho tělem. Na okamžik ho ta síla zarazila. Během svého života se setkal s mnoha anděly, ale její aura byla ta nejmocnější, kterou kdy pocítil.

V obličeji gildovního mága, který Gideona doprovázel, se mihl kratičký, samolibý úsměšek. Předpisově zasalutoval a formálně pronesl: "Velitelko, přišel jsem na váš rozkaz. Přivádím Gideona Juru." Pak se uklonil a odkráčel.

Aurélie vzhlédla od širokého, ocelového stolu, jehož povrch byl pokrytý vyrytými symboly, miniaturními věžemi, a budovami, a Gideon náhle nemohl odtrhnout zrak od jejího zjevu. Její vlasy, oči, zbroj, vše na ní zářilo jako právě vycházející slunce. Gideon nemohl s jistotou říct, jestli okolo ní víří malé víry energie, anebo je celá obklopená vířivým štítem many.

Náhle si uvědomil, že na ni zírá.

 

Aurelia, the Warleader | Art by Slawomir Maniak

"Gildovní paní," řekl, ruku přiložil na prsa a lehce sklonil hlavu.

"Gideon Jura." Z hlasu bylo hned poznat, že mluvčí není obyčejná osoba. "Tvůj přízvuk, oděv, a dokonce i jméno prozrazují, že nejsi z tohoto okrsku. A přesto… Tvrdí se, žes zachránil celý pluk Borosu před přepadením ze zálohy Rakdosany. Jinak by je byli pobili do jednoho."

"Tví vojáci byli dobře vycvičeni. Ukázal jsem jim jen kam udeřit, a kdy."

"Jaká skromnost." Aurélie se usmála. "Ale myslím, že mohu říci, žes ani ty sám nezahálel." Aurélie přešla od stolu až ke Gideonovi. "Co mi ovšem nejde na rozum, je, proč jsem o tobě a tvých bojových schopnostech ještě neslyšela. Myslím, že někdo jako ty nemá v povaze vyhýbat se válečné slávě."

"Nejsem tak docela místní, gildovní paní. Většina mých cest mě obvykle zavede… jinam."

Aurélie sice přijala Gideonovu odpověď se směsí zvědavosti a andělské odměřenosti, ale Gideon poznal, že přemýšlí.

"Dobrá." Přeložila si křídla, a pokynula rukou ke stolu pokrytému miniaturní Ravnickou zástavbou. "Znáš toto místo?"

"Neznám," odpověděl Gideon.

"To je Devátý okrsek." Aurélie položila ruku na střechu jedné z budov. "Nachází se na okraji Sta schodů, Azorijského pozemku. Samozřejmě, Azoriané nejsou moc ochotní se v Devítce nějak projevovat. Bylo by to na ně příliš… přímé. Rakdosané a Gruulové ji trhají na kusy jako dromadí mršinu, zatímco Dimir… no… Dimir dělá to, co umí nejlíp: ukrývá se ve stínech a tahá za nitky."

 

Crowned Ceratok | Art by Steve Prescott

Gideon se díval na úpravné, čisté, duté modely budov, ale v duchu cítil těžký úděl lidí, snažící se žít svůj klidný, mírumilovný život ve válečné zóně. "Takže je to sporná oblast. Nevinní místní obyvatelé na to musí tvrdě doplácet."

"Přesně," odpověděla Aurélie s těžkostí v hlase. Pohlédla na Gideona. "Ti nevinní vždy nesou největší břímě. Kdybych mohla, vyrazila bych tam v čele našich ohniváků a spálila každého Rakdosana, Gruula a Dimira, ale nemůžu, kvůli bezgildovním, kteří tam žijí po staletí v míru. Dříve to bylo Azorijské území, ale když byl rozpuštěn starý Guildpact…“ Aurélie se odmlčela. "Nebudu tě nudit přednáškami z dějin, Juro, ale brzy poté musel Azorius Devátý okrsek opustit, aby mohl vybudovat Nový Prahv. Přirozeně tam hned vtrhli Rakdosané a Gruulové, a začali řádit. Většina okrsku byla zničena."

"A co tehdy dělal Boros?"

"Tehdy jsem nebyla gildovní paní." V hlase Aurélie zazněl ocelově chladný podtón. Gideon zasáhl citlivé místo. "Byli jsme vedeni ostudou Legie. Viděla jsem, jak ztrácíme Devátý okrsek kus po kusu. Ty ztráty a jiné další neodpustitelné chyby více než urychlily… změnu… ve vedení. Odpusť mi, Juro, pořád v sobě cítím tu hořkost. Něco ti ukážu."

Aurélie pokynula Gideonovi, aby se k ní připojil, a společně přešli po mramorové podlaze válečné místnosti až k balkónu, ze kterého bylo možno spatřit vnitřní pozemky Středotvrzi. Vzduch byl svěží a ostrý. Gideon v jasném denním slunci přimhouřil oči. Hluboko pod ním Boroské legie pochodovaly a cvičily se k boji, zality zářivým slunečním svitem. Válečné prapory hrdě vlály v mírném větru. Byl to ohromující pohled.

 

Assemble the Legion | Art by Eric Deschamps

Poté, co si oba prohlédli nádheru Středotvrzi a jejích armád, Aurélie opět promluvila. "Nikdy si tento pohled nemohu plně užít. Vidím celou tu nádheru, a přece nedokážu myslet na nic jiného, než na ubohé, bezgildovní obyvatele Devátého okrsku, zanechané na pospas špíně, bezpráví, a hlouposti." Pohlédla na Gideona. "Juro, Devítka je skvrna na Ravnice, skvrna na Borosu, skvrna na mé duši. Z celého srdce si přeji ji vyčistit."

"A chceš, abych ti pomohl?"

"Ne, Juro. Chci, abys velel." Aurélie se otočila a položila mu ruku na rameno, ruku, která byla mnohem těžší, než Gideon čekal. "Poznám velitele, když ho vidím. Máš v sobě něco velkého."

Ukázala na stovku vojáků dole na pozemcích. "Jsem připravena nabídnout ti velení nad tím plukem, pokud budeš bojovat po našem boku. Nebo jinak, pokud se k nám přidáš." Z tváře jí zářila moc a síla, když upřela svůj pohled na Gideona.

 

Boros Elite | Art by Willian Murai

"Pluk bude můj, i když se rozhodnu nevstoupit do Borosu?" zeptal se Gideon.

Výraz Auréliiny tváře se nezměnil, ale před odpovědí zaváhala. "Ano Juro. Ale nejvyšším velitelem jsem já. Jasné?"

"Samozřejmě." Gideon cítil, jak se v něm probouzí smysl pro povinnost a oddanost ke gildovní paní. S takovou armádou lze měnit svět.

Ale Gideon už zažil něco daleko horšího než to, že je pohlcován a ničen Devátý okrsek. Něco mnohem, mnohem horšího než to, co by mohl spáchat i samotný pán démonů Rakdos.

Viděl, jak je pohlcován a ničen celý svět.

Ale, i když Zendikar čelil mezisférovým hrůzám, ulice Ravnicy byly plné nevinných, chycených v pasti mezigildovní války. Bezbranní, tak jim říkali. A platilo to v každém smyslu toho slova. Teď ho bylo potřeba zde. S Auréliinou pomocí může zachránit bezpočet nevinných životů.

 

Gideon, Champion of Justice | Art by David Rapoza

Gideon znal nebezpečí toho, když se horlivě a bezhlavě plní rozkazy. Nebyl připraven stát se Borosem. Ale vždy byl připraven pozvednout zbraň pro vyšší dobro.

Vzhlédl od modelu Devátého okrsku a usmál se vlčím úsměvem.

"Kdy začneme?"