Články
Profil Pro playera - Jon Finkel
Nejúspěšnější český tenista 60. a 70. let Jan Kodeš kdysi řekl: „V tenise jsou dva druhy hráčů: jedni dělají srandičky a ti druzí se tváří vážně a vyhrávají“ (Pochopitelně tenkrát nemohl ani snít o tom že přijde nějaký Novak Djokovič).
V magicu je to často podobné a rozhodně se lépe píše o těch, kteří u hry dělají srandičky, protože je o čem psát, než o těch, co jen vyhrávají, protože seznam úspěchů často nevzruší ani skalní historiky. Dnes se tedy podíváme na někoho z té divácky „nudnější kategorie“. A nebude to nikdo jiný než nejlepší hráč Ameriky všech dob a jeden ze dvou nejlepších hráčů všech dob Jon Finkel. Na první pohled je zřejmé, že popsat dlouhou kariéru takového velikána nebude žádná sranda, kor když on sám ji x krát ukončil a přerušil. Nicméně přesto je i dnes občas na okruhu PT k vidění, což se bohužel nedá říci o spoustě dalších dříve dobrých amerických hráčů, kteří dnes vesměs hrají poker, věnují se běžnému životu a nebo tráví dlouhe dny sledováním nepřeberné nabídky televizních seriálů.
Ale začněme trošku od začátku. Jméno Jona Finkela začal skloňovat magicový svět poprvé v roce 1996. V této době, kterou můžeme s čistým svědomím nazvat pravěkem závodního magicu, probíhal vedle klasických PT jak je známe dnes (jen byly pouze jednoformátové) i PT pro juniory a právě na všech třech v tomto roce dosáhl Jon dobrého výsledku (dvě top 8 a jedna top 16), což jednoznačně znamenalo jeho přestup na dráhu profesionála, kde byl už z počátku uspěšný. Uhrál top8 na U.S. Nationals v tomto roce s UW controlem a i když prohrál čtvrfinále o místo v národním týmu (tenkrát byly národní týmy čtyřčlenné), neodradilo ho to od účasti na mistrovství světa, kde obsadil velmi perspektivní 9. místo. Sami uznáte, že málokterý nováček si během prvního roku kariéry „dal“ lepší nástup na scénu.
Následující rok (sezóna 97) si jistě budou pamatovat všichni čeští magicoví důchodci proto, že Ivan Stanoev skončil druhý na PT New York, Jakub Šlemr vyhrál mistrovství světa a i další české tváře zaznamenaly kvalitní výsledky (Ondřej Baudyš, David Korejtko). Pro náš příběh je však podstatný americký sympaťák zmíněný v úvodu a ani on si nevedl špatně. Na své konto si připsal 3 top16 na PT v řadě, což jistě stojí za zmínku.
Rokem Jona Finkela je však jednoznačně sezóna 98. V ní hned na úvod dopilotoval svůj Uw control s kamenci na 3. místo na PT v Chicagu a není bez zajímavosti, že Ondřej Baudyš na stejném turnaji hrál mono W control s kamenci a skončil v top 16 - jednak z důvodu většího množství remíz, ale také proto, že prohrál mirror proti Finkelovi ve druhém dni. Zde je úspěšný balíček Jona Finkela, verze Ondry je v legendě z roku 98.
Že nešlo o žádný nahodilý výsledek dokázal Jon v témže roce ještě 1. místem na PT New York ve formátu boster draft a třetí příčkou na mistrovství světa, kde se mu stal osudný mirror fritek v semifinále a „domů" ho poslal minule zmíněný Ben Rubin (kterému tehdy mimochodem bylo 14 let). Oproti roku 97 zde Jakub Šlemr skončil „jen“ v top 16. A málem bych zapoměl: Jon Finkel získal titul Player of year roku 1998, k čemuž mu pomohlo i první místo na GP v exotickém Rio de Janeiru.
Poznali byste Finkela za mlada?
V sezóně 99 si přivlastnil palmu vítezství z GP v Bostonu a druhé místo na draftovém PT v Los Angeles, kde prohrál se svým velmi dobrým kamarádem a „parťákem" v týmové hře Stevem OMS. Zajímavostí je to, že Jon od této sezony prakticky netestuje constructed, věnuje se pouze draftům a na jiných než draftových Pro Tourech si prostě ráno vyzvedne balíček a bez znalosti fieldu se vydává porážet soupeře. Sám Finkel to v několika rozhovorech komentoval tak, že ho constructed opravdu nebaví a je to ztráta času.
V sezoně 00 se Jon spolu se svýmí týmovýmí kolegy (Steven OMS a Daniel OMS) dočkají top 4 na vůbec prvním teamovém PT (týmové PT se vždy hrají na top4 a ne na top8 jako standartní PT), aby o pár měsíců později dosáhl na "hattrick", jaký se do dnešních dnů nepovedl nikomu jinému. Vyhraje totiž v témže roce Národní mistrovství a přibalí k tomu i titul mistra světa jednotlivců a mistra světa týmů. Na mistrovství US mu k tomu pomůže legendární monoB control se 4 Vampiric Tutory a kopou chuťovek a na mistrovství světa ho v boji o titul čeká jeho krajan Bob Maher v mirroru modrého artefaktového balíčku známého jako Tinker. Doporučuju stáhnout a shlédnout záznam finále, protože je to jedna z nejzajímavějších partíí, kterou jsem kdy viděl. Souboj takových hráčů se nevidí každý den a například Maherova schopnost ovládat vlastní mimiku a emoce nemá v profesionálním magicu obdoby. Paradoxně však Finkel vyhrává jen proto, že Maher jednu partii pokazí (zautočí tokenem z Phyrexian Processoru až poté, co sešle Crumbling Sanctuary. Kdyby to udělal před jejím vyložením, nemohl by Finkel začít vyrábět procesorem vlastní fešáky a nestal se pravděpodobně mistrem světa). Jak vidno i mistr tesař se někdy utne.
Doslova krizi si však Jon Finkel prožívá v sezóně Odyssea bloku, protože během šesti PT (tehdy bylo těch turnajů poněkud více než dnes) nevyhraje ani dolar a dokonce příjde o gravy train (možnost objíždět PT bez nutnosti kvalifikace přes PTQ). V té době už hodně lidí myslelo že "Johny Magic“, jak mu přezdívali v časech největší slávy, odchází do důchodu, on však hned v dalším roce za vlády morphů, Sparksmithů a Timberwatch elfů urval místo v top8 na obou draftových PT a vysvětlil všem, že ještě stále má co říci. Byl to rozhodně velice zajímavý návrat. Na prvním PT toho roku v Houstonu mimochodem Tomáš Krejsa obsadil 22. místo což v době, kdy Jakub Šlemr už Magic nehrál a Martin jůza ještě nehrál byl nejlepší český výkon za celé dva roky v seriálu PT. Ale zpět k Jonovi. Jeho tehdejší největší rival Budde si ho v téhle době dobíral pro jeho neučast na turnaji Masters, kde Jon nehrál, aby byl kvalifikován na rating na PT Chicago. Tam poté paradoxně tito dva pánové hráli proti sobě právě čtvrtfinále, a i když Kai vyhrál, Jon svůj úkol - úspěšný návrat na okruh PT - splnil. Jon tehdy Buddemu řekl: „Jen počkej, příjde den, kdy ani ty nebudeš někam kvalifikován automaticky“. A opravdu, v době kdy byl Jon Finkel inaugurován do hall of fame, nebyl už Kai na okruhu PT a nedisponoval ani tak vysokým ratingem, aby se mohl vrátit jinak než výhrou na nějakém PTQ.
Bohužel po této sezoně opravdu vyhasla touha Jona Finkela po dalších věncích slávy a na PT se objevoval již opravdu sporadicky. Každé PT, na němž se rozhodl startovat, muselo vyhovovat jeho vysokým nárokům: zajímavá lokace a pokud možno limited formát. Může tedy být pro nás vzácností, že jsme ho mohli vidět třeba na pražském PT, kde sice nebyl v optimální formě, ale patřil určitě k jedné z největších atrakcí tohoto podniku.
Celkem se tomuto hráči povedlo za svou kariéru doposud 12 top8 na PT, což je údaj, ve kterém ho nikdo nepřekonal. Má tři tituly PT championa, což mimo něj může říci jen Kai Budde (ten jich má sedm) a Dirk Baberowski (jenž má také tři, ovšem z toho dva v týmu právě s Kai Buddem a zlí jazykové říkali, že v teamu s Kaiem by svého času vyhrál každý:) ).
Tvář Jona Finkela můžete vidět na kartě Shadowmage Infiltrator. Před lety totiž probíhala série turnajů Invitational, na které bylo každoročně pozváno nejlepších šestnáct hráčů světa na základě výsledků a hlasování a ti zde soupeřili v různých možných i nemožných formátech o jedinou cenu: právo navrhnout si vlastní kartu, na které potom byla jejich podoba. Další takové karty jsou třeba Solemn Simulacrum (Jens Thoren), Dark Confidant (Bob Maher) či třeba Avalanche Raider (Darwin Kastle). Jediný český hráč, jemuž se dostalo pocty hrát na tomto turnaji, byl v roce 97, 98 a 99 Jakub Šlemr, bohužel v roce 97 skončil druhý právě za Darwinem Kastlem.
Tak tím bychom mohli ukončit rozpravu o dosavadním působení tohoto velikána oboru a příště bych se rád podíval na daleko zábavnější téma a totiž na magicový život rozhodně největšího podvodníka magicového světa. Ano modří už tuší, příštím hrdinou nebude nikdo jiný než Michael Long.
V magicu je to často podobné a rozhodně se lépe píše o těch, kteří u hry dělají srandičky, protože je o čem psát, než o těch, co jen vyhrávají, protože seznam úspěchů často nevzruší ani skalní historiky. Dnes se tedy podíváme na někoho z té divácky „nudnější kategorie“. A nebude to nikdo jiný než nejlepší hráč Ameriky všech dob a jeden ze dvou nejlepších hráčů všech dob Jon Finkel. Na první pohled je zřejmé, že popsat dlouhou kariéru takového velikána nebude žádná sranda, kor když on sám ji x krát ukončil a přerušil. Nicméně přesto je i dnes občas na okruhu PT k vidění, což se bohužel nedá říci o spoustě dalších dříve dobrých amerických hráčů, kteří dnes vesměs hrají poker, věnují se běžnému životu a nebo tráví dlouhe dny sledováním nepřeberné nabídky televizních seriálů.
Ale začněme trošku od začátku. Jméno Jona Finkela začal skloňovat magicový svět poprvé v roce 1996. V této době, kterou můžeme s čistým svědomím nazvat pravěkem závodního magicu, probíhal vedle klasických PT jak je známe dnes (jen byly pouze jednoformátové) i PT pro juniory a právě na všech třech v tomto roce dosáhl Jon dobrého výsledku (dvě top 8 a jedna top 16), což jednoznačně znamenalo jeho přestup na dráhu profesionála, kde byl už z počátku uspěšný. Uhrál top8 na U.S. Nationals v tomto roce s UW controlem a i když prohrál čtvrfinále o místo v národním týmu (tenkrát byly národní týmy čtyřčlenné), neodradilo ho to od účasti na mistrovství světa, kde obsadil velmi perspektivní 9. místo. Sami uznáte, že málokterý nováček si během prvního roku kariéry „dal“ lepší nástup na scénu.
Následující rok (sezóna 97) si jistě budou pamatovat všichni čeští magicoví důchodci proto, že Ivan Stanoev skončil druhý na PT New York, Jakub Šlemr vyhrál mistrovství světa a i další české tváře zaznamenaly kvalitní výsledky (Ondřej Baudyš, David Korejtko). Pro náš příběh je však podstatný americký sympaťák zmíněný v úvodu a ani on si nevedl špatně. Na své konto si připsal 3 top16 na PT v řadě, což jistě stojí za zmínku.
Rokem Jona Finkela je však jednoznačně sezóna 98. V ní hned na úvod dopilotoval svůj Uw control s kamenci na 3. místo na PT v Chicagu a není bez zajímavosti, že Ondřej Baudyš na stejném turnaji hrál mono W control s kamenci a skončil v top 16 - jednak z důvodu většího množství remíz, ale také proto, že prohrál mirror proti Finkelovi ve druhém dni. Zde je úspěšný balíček Jona Finkela, verze Ondry je v legendě z roku 98.
| 4c Blue control | Jon Finkel |
| Main Deck | Sideboard |
| 1 Flood Plain 4 Mishra’s Factory 2 Plateau 3 Savannah 4 Tundra 2 Undiscovered Paradise 1 Volcanic Island 3 Armageddon 3 Aura of Silence 4 Counterspell 2 Gaea’s Blessing 2 Gerrard’s Wisdom 4 Icy Manipulator 4 Marble Diamond 1 Pyroclasm 3 Serrated Arrows 3 Sky Diamond 2 Swords to Plowshares 2 Sylvan Library 4 Tithe 3 Winter Orb 3 Wrath of God | 1 Aura of Silence 1 Disenchant 3 Erhnam Djinn 1 Gaea’s Blessing 2 Gerrard’s Wisdom 1 Hurkyl’s Recall 2 Pyroblast 1 Red Elemental Blast 3 Wildfire Emissary |
Že nešlo o žádný nahodilý výsledek dokázal Jon v témže roce ještě 1. místem na PT New York ve formátu boster draft a třetí příčkou na mistrovství světa, kde se mu stal osudný mirror fritek v semifinále a „domů" ho poslal minule zmíněný Ben Rubin (kterému tehdy mimochodem bylo 14 let). Oproti roku 97 zde Jakub Šlemr skončil „jen“ v top 16. A málem bych zapoměl: Jon Finkel získal titul Player of year roku 1998, k čemuž mu pomohlo i první místo na GP v exotickém Rio de Janeiru.
Poznali byste Finkela za mlada?
V sezóně 99 si přivlastnil palmu vítezství z GP v Bostonu a druhé místo na draftovém PT v Los Angeles, kde prohrál se svým velmi dobrým kamarádem a „parťákem" v týmové hře Stevem OMS. Zajímavostí je to, že Jon od této sezony prakticky netestuje constructed, věnuje se pouze draftům a na jiných než draftových Pro Tourech si prostě ráno vyzvedne balíček a bez znalosti fieldu se vydává porážet soupeře. Sám Finkel to v několika rozhovorech komentoval tak, že ho constructed opravdu nebaví a je to ztráta času.
V sezoně 00 se Jon spolu se svýmí týmovýmí kolegy (Steven OMS a Daniel OMS) dočkají top 4 na vůbec prvním teamovém PT (týmové PT se vždy hrají na top4 a ne na top8 jako standartní PT), aby o pár měsíců později dosáhl na "hattrick", jaký se do dnešních dnů nepovedl nikomu jinému. Vyhraje totiž v témže roce Národní mistrovství a přibalí k tomu i titul mistra světa jednotlivců a mistra světa týmů. Na mistrovství US mu k tomu pomůže legendární monoB control se 4 Vampiric Tutory a kopou chuťovek a na mistrovství světa ho v boji o titul čeká jeho krajan Bob Maher v mirroru modrého artefaktového balíčku známého jako Tinker. Doporučuju stáhnout a shlédnout záznam finále, protože je to jedna z nejzajímavějších partíí, kterou jsem kdy viděl. Souboj takových hráčů se nevidí každý den a například Maherova schopnost ovládat vlastní mimiku a emoce nemá v profesionálním magicu obdoby. Paradoxně však Finkel vyhrává jen proto, že Maher jednu partii pokazí (zautočí tokenem z Phyrexian Processoru až poté, co sešle Crumbling Sanctuary. Kdyby to udělal před jejím vyložením, nemohl by Finkel začít vyrábět procesorem vlastní fešáky a nestal se pravděpodobně mistrem světa). Jak vidno i mistr tesař se někdy utne.
| Tinker | Jon Finkel |
| Main Deck | Sideboard |
| 4 Crystal Vein 9 Island 4 Rishadan Port 4 Saprazzan Skerry 4 Masticore 4 Metalworker 1 Phyrexian Colossus 4 Brainstorm 1 Crumbling Sanctuary 4 Grim Monolith 1 Mishra’s Helix 4 Phyrexian Processor 4 Tangle Wire 4 Thran Dynamo 4 Tinker 4 Voltaic Key | 4 Annul 4 Chill 4 Miscalculation 1 Mishra’s Helix 2 Rising Waters |
Doslova krizi si však Jon Finkel prožívá v sezóně Odyssea bloku, protože během šesti PT (tehdy bylo těch turnajů poněkud více než dnes) nevyhraje ani dolar a dokonce příjde o gravy train (možnost objíždět PT bez nutnosti kvalifikace přes PTQ). V té době už hodně lidí myslelo že "Johny Magic“, jak mu přezdívali v časech největší slávy, odchází do důchodu, on však hned v dalším roce za vlády morphů, Sparksmithů a Timberwatch elfů urval místo v top8 na obou draftových PT a vysvětlil všem, že ještě stále má co říci. Byl to rozhodně velice zajímavý návrat. Na prvním PT toho roku v Houstonu mimochodem Tomáš Krejsa obsadil 22. místo což v době, kdy Jakub Šlemr už Magic nehrál a Martin jůza ještě nehrál byl nejlepší český výkon za celé dva roky v seriálu PT. Ale zpět k Jonovi. Jeho tehdejší největší rival Budde si ho v téhle době dobíral pro jeho neučast na turnaji Masters, kde Jon nehrál, aby byl kvalifikován na rating na PT Chicago. Tam poté paradoxně tito dva pánové hráli proti sobě právě čtvrtfinále, a i když Kai vyhrál, Jon svůj úkol - úspěšný návrat na okruh PT - splnil. Jon tehdy Buddemu řekl: „Jen počkej, příjde den, kdy ani ty nebudeš někam kvalifikován automaticky“. A opravdu, v době kdy byl Jon Finkel inaugurován do hall of fame, nebyl už Kai na okruhu PT a nedisponoval ani tak vysokým ratingem, aby se mohl vrátit jinak než výhrou na nějakém PTQ.
Bohužel po této sezoně opravdu vyhasla touha Jona Finkela po dalších věncích slávy a na PT se objevoval již opravdu sporadicky. Každé PT, na němž se rozhodl startovat, muselo vyhovovat jeho vysokým nárokům: zajímavá lokace a pokud možno limited formát. Může tedy být pro nás vzácností, že jsme ho mohli vidět třeba na pražském PT, kde sice nebyl v optimální formě, ale patřil určitě k jedné z největších atrakcí tohoto podniku. Celkem se tomuto hráči povedlo za svou kariéru doposud 12 top8 na PT, což je údaj, ve kterém ho nikdo nepřekonal. Má tři tituly PT championa, což mimo něj může říci jen Kai Budde (ten jich má sedm) a Dirk Baberowski (jenž má také tři, ovšem z toho dva v týmu právě s Kai Buddem a zlí jazykové říkali, že v teamu s Kaiem by svého času vyhrál každý:) ).
Tvář Jona Finkela můžete vidět na kartě Shadowmage Infiltrator. Před lety totiž probíhala série turnajů Invitational, na které bylo každoročně pozváno nejlepších šestnáct hráčů světa na základě výsledků a hlasování a ti zde soupeřili v různých možných i nemožných formátech o jedinou cenu: právo navrhnout si vlastní kartu, na které potom byla jejich podoba. Další takové karty jsou třeba Solemn Simulacrum (Jens Thoren), Dark Confidant (Bob Maher) či třeba Avalanche Raider (Darwin Kastle). Jediný český hráč, jemuž se dostalo pocty hrát na tomto turnaji, byl v roce 97, 98 a 99 Jakub Šlemr, bohužel v roce 97 skončil druhý právě za Darwinem Kastlem.
Tak tím bychom mohli ukončit rozpravu o dosavadním působení tohoto velikána oboru a příště bych se rád podíval na daleko zábavnější téma a totiž na magicový život rozhodně největšího podvodníka magicového světa. Ano modří už tuší, příštím hrdinou nebude nikdo jiný než Michael Long.
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.
