Gorev Hadszak se pohodlně usadil na své židli a zamyšleně si mnul bradu zarostlou strništěm bílých vousů, zatímco pozoroval přicházející diváky, kteří se postupně usazovali na svých místech. Gorev byl zestárlý a prošedivělý, a to jak ve tváři, tak svým oblečením, a dokonce i svým vystupováním. Byl Wojek, a ačkoli byl již mnoho let na odpočinku, stejně by vám řekl, že je pořád Wojek. Nikdo přesně nevěděl, jak je Gorev starý, protože Wojekové se díky Boroské magii dožívali mnohem vyššího věku, než běžní Ravnicané. Navzdory svému stáří, šedivým vlasům, a ošuntělému zevnějšku Gorev stále vypadal na to, že by byl schopen kdykoli přeprat zlobra a vyhodit ho z hospody, nebo bez problémů vyřídit Rakdoského bodače. Zápěstí měl silná jako lýtka, a ruce měl pokryté jizvami. Jeho obličej vypadal tak, že byste ho mohli praštit dubovou fošnou, a nezanechat stopy… no, přinejmenším nějaké nové stopy, protože těch starých měl Gorev v obličeji ažaž. Konec konců, během svého života Goreva zasáhly do obličeje mnohem horší věci než dubová fošna.

 

Art by Tyler Jacobson

Vedle Goreva seděl jeho synovec, Pel Javya, čerstvý Wojek, co zrovna vyšel z akademie. Byl hladce oholený a pozorně se rozhlížel. Jeho uniforma byla jedinečnou ukázkou čistoty a neposkvrněnosti. Vše co se na ní mělo lesknout - boty, knoflíky, mosazné odznaky - se patřičně lesklo. Pel byl inteligentní a bystrý, a dělal, co bylo v jeho silách, a by se uplatnil mezi Wojeky jako příkladný vyšetřovatel. Před nedávnem byl přiřazen ke staršímu kolegovi do desátého okrsku, a jeho profesionální dráha tak mohla začít. Pel vždycky večer přicházel za svým strýcem, a líčil mu s mladickým nadšením vše, co se za ten den událo, od špatně zaparkovaného vozíku s jablky na trhu, až po opileckou rvačku, a doufal v uznání, moudré rady, nebo nějaký příběh ze starých časů.

Zrovna bylo výročí rozpuštění Guildpactu, magické smlouvy, kterou uzavřelo deset gild, a která přetrvala deset tisíc let. Divadelní hra, na kterou přišli, měla znázorňovat zestručněný sled událostí, které vedly ke konci Guildpactu. Gorev si ty dny velice dobře pamatoval. Představení začalo. Na jeviště vstoupil hlavní hrdina, Agrus Kos, a uvítal ho nadšený potlesk a jásot obecenstva. Scéna se postupně měnila, a díky šikovně vymyšleným kulisám a troše magie se změnila na vrcholky Ravnických střech, a místa vražd, které Agrus vyšetřoval. Publikum bez hlesu pozorovalo, jak Agrus postupně přichází na kloub záhadě, která tehdy otřásla celou sférou.

 

Art by John Avon

Po nějaké chvíli se Pel naklonil ke svému strýci. "Jak tehdy fungovaly gildy? Jaké to tehdy za Guildpactu bylo?"

"Tenkrát byla Ravnica jiná. Gildy vládly. To, co prohlásily, byl zákon, a každý to věděl. Pokud si žil v okrsku pod správou nějaké gildy, musel si dodržovat její zákony. Pokud si byl negildovní, jako tehdá my, musel si žít na okraji okrsku, a živit se, jaks uměl. Ale většina Ravnicanů do nějaké gildy chtěla. Chtěli podporu, ochranu, chtěli někam patřit. Proto jsem se dal k Wojekům. Líbilo se mi to, za co tehdy Boros bojoval."

Gorev se znovu opřel. Očima sledoval hru, ale jeho myšlenky se rozběhly zpátky, ke starému Borosu, ke dnům anchandělky Razie a andělů ze Středotvrzi. K legiím Wojeků, Úderníků, a Nebeských jezdců, shromážděným v obrovské gildovní síni. Byli tam všichni, slunce se odráželo od jejich ocelových plátů, když projevovali nehynoucí věrnost své andělské vůdkyni. Gorev byl tehdy mezi nimi, hleděl na ni, a opětoval její spalující, božský pohled.

 

Razia, Boros Archangel | Art by Donato Giancola

"A za co tehdy Boros bojoval?" Ta otázka vrátila Goreva zpátky do přítomnosti.

Po chvíli mlčení Gorev odpověděl, "Bojoval za Guildpact. Bojoval za deset tisíc let řádu na Ravnice."

Dál pozorovali představení, ale Gorevova slova Pelovi stále zněla v hlavě. Pel slyšel mnoho příběhů, vyprávěných za nocí u krbu. Strýčkovi přátelé se většinou zdrželi dlouho, a vyprávěli příběhy ze starých časů, a když se sešli i ostatní příbuzní, vyprávěli o Raziině smrti, zničení starého Prahvu, a rozpuštění Guildpactu. Ale jeho strýc, sám Borosan a Wojek, nikdy nevyprávěl o minulosti, alespoň, co si Pel pamatoval.

Na jevišti se zatím Agrus Kos setkal se Szadkem, bývalým Dimirským gildovním pánem, kterého, na rozdíl od Agruse, přivítalo publikum bučením a sykotem. Herec se nedal, a publiku oplatil stejně, na což diváci reagovali smíchem a dalším bučením.

Gorev se znovu naklonil k Pelovi. "Proto je dnes Boros ještě důležitější, než byl tehdá. Teď už není žádný Guildpact, který je schopný vynucovat si dodržení zákonů, a zabraňovat takovým, jako byl Szadek, v získávání moci. Nezáleží na tom, jak se Dimir chová navenek, pořád jim jde jen o to, aby působili potíže. Musíš sledovat i ty nejjemnější náznaky, myslet nekonvenčně, a naučit se takovou magii, kterou nenajdeš v knihách ani v příručkách. O hlubších vrstvách Dimiru totiž taky v knihách nic nenajdeš."

 

Art by David Palumbo

Pel kývl. Boroské příručky o Dimiru byly sice podrobné, ale zastaralé, a všichni na akademii to věděli. Připadali si nejméně tři kroky pozadu, nebo spíš úplně ztracení.

Představení vrcholilo, ale Gorev byl stále soustředěný na svého synovce. Díval se na něj, a cítil naléhavý smysl pro povinnost. "Mysli na to, Pele. Szadek, a ten Azorijský psychopat zničili řád. Zničili to, co drželo po deset tisíc let Ravnicu v rovnováze. Tys vyrostl až potom, takže to tak necítíš, ale pro nás to tehdy byl skoro konec světa… kruci, vždyť on to byl konec světa. A divím se, že tu gildy vůbec doteď  vydržely."

Gorev položil Pelovi ruku na rameno. "Teď je to na tobě. Tvá ostražitost a zanícení musí překonat jejich touhu po ničení a ovládání. To proto je tahle hra tragédie - není to triumf Kose a Borosu nad Szadkem a Augustinem - je to tragédie o zkáze a zničení toho největšího výtvoru, který byl kdy napsán na papír, toho největšího zaklínadla, které kdy bylo vyčarováno."

Gorevova slova dozněla, ale v jeho očích se stále zračilo jejich konečné poselství. Pel věděl, že skutečný boj zuří v Podměstí, kde Dimir neviděný kuje své pikle, tahá za nitky, a připravuje se na příští útok. Už věděl, že se nechá přeřadit z pozemních operací do Podměstí, kde bude moci udeřit na zdroj Ravnických potíží.

Rozpuštění Guildpactu sice mohlo být pouhé divadelní představení, ale pro jednoho mladého Wojeka v hledišti to byl odkaz, který změní celý jeho život.