Stensie je nejtemnější provincií na Innistradu, a to přeneseně i doslova. Je také nejvíce dramatická, nejméně prozkoumaná, a nejbohatší na pověsti a příběhy. Ve zdejších hlubokých údolích jsou jak bohaté (i když temnější) pastviny, tak černočerné močály, do kterých se zvolna propadají stromy. Borové lesy ve vnitrozemí, s chuchvalci husté mlhy, hrají všemi barvami, od temně zelené, přes fialovou, až k šedooranžové. Vzdálené indigově modré a černé hory mizí v mracích, a lidé si mohou jen představovat, co může obývat jejich zahalené vrcholky.
 
Ve Stensii slunce nikdy zcela nepronikne vrstvou podivných barevných mraků. Zdejším vládcům, upířím rodům, to vyhovuje. Měsíc je zde zřídkakdy jasně vidět, a Supí hory, které vévodí celé provincii, svým rozeklaným tvarem do Z oddělují jednotlivá údolí, a tak je činí lépe sledovatelnými a ovladatelnými. Zdejší trpěliví, vše snášející obyvatelé jsou své domovině až nelogicky oddaní. Pravda, většině z nich nic jiného nezbývá; jsou uvězněni mezi úzkými horskými průsmyky a svým poutem ke zdejšímu životu pastevců.

Concept art by Vincent Proce and James Paick

Pohoří, které vévodí Stensii, Supí hory, ji de facto tvoří. Od hranic s Kessigem a Gavonií hory prudce stoupají, až ke vzdálenému konci provincie. Ve vnitrozemí jsou hory zalesněné, ale na hřebenech stromy ustupují holým kamenům, a samotné vrcholky mizí v mracích. Celá vrchovina je poseta jeskyněmi a puklinami, které obývají supi, netopýři, a jiné, větší nestvůry.

Concept art by James Paick

Průsmyky. Průsmyků v Supích horách je málo, ale je nutné jimi projít, pokud cestujete do nebo ze Stensie.

Nejzazší průsmyk (Ziel Pass). Jen jeden průsmyk vede přes nejvzdálenější část Supích hor. Nejzazším průsmykem vede jediná cesta od vnitřních údolí Stensie k moři. Útesy na konci průsmyku se tyčí až 1600 stop, a jediná cesta jak se dostat dolů ke zvířeným vodám je skočit... nebo podstoupit pěšky nebo na mezku dlouhou a namáhavou cestu nekonečnými zákrutami zamořenými duchy těch, co zemřeli, když se pokoušeli o totéž.

Panské sedlo (Hofsaddel) a Jehla (Needle's Eye). Tyto dva průsmyky spojují vnitřní a vnější údolí Stensie. Panské sedlo je široké a prošlapané, a upíři je nehlídají. Důvod je nasnadě: mezilidské kontakty a spolupráce jsou žádoucí, pokud je v rámci Stensianů. Jehla, ne druhou stranu, je úzká, zrádná, a smrtící, už jen množstvím duchů a svou blízkostí ke Spálenému Jícnu a zdejším ďáblům. Lidé užívají Jehlu jen v případě nejvyšší nouze v okolních údolích.

Průsmyk Pokání (Getander Pass) a Kruinský průsmyk. Z okolních provincií vedou do Stensie dva průsmyky. Průsmyk pokání vedoucí z Kessigu je dlouhý a klikatý, a je hlídaný chamtivými upíry z rodu Sokolů (Falkenrath). Pokud cestujete z Gavonie, musíte použít Kruinský průsmyk, který je asi stejně dlouhý, ale klikatí se, na rozdíl od průsmyku Pokání, vertikálně. Na tento průsmyk apaticky dohlíží dobře živení upíři Markovova rodu.

Mountain | Art by James Paick

Údolí Stensie. Supí hory svým tvarem daly vzniknout dvěma údolím, které jsou úpatími hor rozděleny na izolované části.

Vnější údolí. Vnější údolí je rozdělené na osm částí, z nichž tři jsou hodné pozornosti: vesnice Šerá (Shadowgrange), opuštěná Zednická Država (Maurer Estate), a farmářská osada Žňová (Lammas). Šerá a Žňová jsou podivná místa obydlená lidmi s vášnivým stylem života, ale zároveň paranoidními a bázlivými. Jen málo jiných lidí na Innistradu sem zavítá.

Vnitřní údolí. Vnitrozemí hostí dvě významná lidská společenství a jednu přední upíří državu: Stříbrné údolí (Silbern), malou kamennou strážní věž obývanou odevzdanými katary a obklopenou několika rodinnými usedlostmi, Vlněnou (Wollebank), velkou vesnici ovčáků a jejich rodin, a sídlo rodu Markovů, tyčící se na kopcích mezi oběma vesnicemi. Sídlo je domovem Edgara Markova, dědečka Sorina Markova.

Concept art by James Paick

Širé močály (The Farbogs). Propojené močály, jeden ve vnějším a jeden ve vnitřním údolí, pokrývají střed Stensie jako dvě inkoustové kaňky. Oba byly dříve borovými lesy, ale stromy se již dávno propadly do rašeliny, a nyní tu jejich zbytky nepřirozeně trčí, tvoříce pokřivenou a zkroucenou změť kmenů. Na okrajích obou močálů jsou starodávné hřbity, a jak se hroby propadají, duchové se množí. Také se tu potuluje pár ghúlů, většinou vytvořených nezodpovědnou mladou vyvolávačkou ghúlů Rineldou Smit, která se, jako vyvolávačka-samouk, pokusila zapsat se do dějin Stensie vytvořením vlastní armády proti upírům.
 

Swamp | Art by James Paick

Spálený Jícen (Ashmouth). Ve středu Supích hor, mezi Panským Sedlem a Jehlou, zahalen lesy, leží Spálený Jícen, obrovská propadlina rudě žhnoucí lávou ze svých hlubin. Stoupá z ní popelavý smog, a mísí se s temnými mračny nad propastí. Jícen je brána do pekel, a pravděpodobně ta hlavní a nejdůležitější. Zde vystoupil na povrch démon Shilgengar, a vychrlil i spoustu svých nižších ďáblů, konajících dílo, kterému porozumí jen démoni.
 

Into the Maw of Hell | Art by Raymond Swanland

Chmurný Hvozd (Somberwald). I navzdory své temnotě ukrývá Stensie nádherná místa. Mezi nebezpečnými údolími a divokými vrcholky je část Supích hor zalesněna melancholickým, zplihlým borovým hvozdem. Ten ukrývá ty nejvznešenější neposkvrněné bytosti na Innistradu: medvědy, jeleny, a další bytosti, které se sem během staletí uchýlily před nebezpečím. Mnoho z nich pochází z Kessigu, a rostoucí množství lovců a vlkodlaků je zahnalo sem, do bezpečí pod stínem upírů.
 

Ovce a pastevectví. Na kamenité stensijské půdě a pod zdejším zastřeným sluncem se toho moc neurodí, a tak se lidé spoléhají na ovčí vlnu, kůži, mléko, a maso. Pastevectví je zde prastará tradice, a stensijská vlna je nejkvalitnější na celém Innistradu. Přítomnost upírů odrazuje vlkodlaky, takže jsou zde stáda před predátory bezpečnější než jinde. Zde ve Stensii jsou lidé závislí na ovcích, a upíři na lidech - je to svého druhu ironie.

Stoicismus. Stensiané nejsou otevření nebo výmluvní. Bezpočet let strádání v blízkosti sídel upírů, zmizelé děti, ztracení sousedé, to vše naučilo stensiany uzavřenosti. Jsou hrdí a vášniví ve svém přesvědčení, ale vůči lidem z jiných provincií jsou strozí a chladní.

Vodní příkopy, vesnické lesíky, a uvítací zrcadla. Lidé se zde přizpůsobili životu v blízkosti upírů. Téměř každá Stensijská vesnice je obklopena mělkým vodním příkopem, ze kterého pijí ovce. Důvod je ten, že když v noci vyjde Měsíc, i když je většinou zakrytý mraky, upíři vodu nepřekročí. V menších vesničkách jsou domy obvykle postaveny okolo malých hlohových lesíků, aby měli lidé přístup k čerstvému dřevu. Ve větších vesnicích jsou často postaveny domy okolo hlohových stromů, s kmenem uprostřed místnosti a s korunou kryjící střechu. Postarat se o "rodinný strom" je vždy povinnost nejstaršího dítěte. A nakonec, téměř každé stensijské stavení má zrcadlo, umístěné ne vnější straně vstupních dveří, což upíry odradí.
 

Concept art by Vincent Proce

Vznešení mecenáši. Postoj upírů k jejich vlastní roli ve společnosti a k roli lidí je podle očekávání sebestředný a zkreslený. Upíří věří, že jsou něco jako ochránci a udržovatelé lidství. "Oběti", které přinesli ztrátou své smrtelnosti a vztahu k lidem jsou podle nich důkazem jejich dobromyslnosti, a jejich vystupování a postoje k lidem nejsou nepodobné chování bohatého dobrodince k žebrákovi (tedy až na to, že občas z žebráka vysají všechnu krev).

Společenské bytosti. Společenský život upírů se podobá životu na královském dvoře, jak svou zhýralostí, tak zrádností. Upíři se často navštěvují a pořádají oslavy, hostiny, dostaveníčka i zábavy. Zrada a nenávist je pro ně obveselení i vážná věc, a i pouhé sledování složitých schémat jejich vztahů, milostných schůzek i projevů nepřátelství by bylo zaměstnání na plný úvazek.

Zájem o nádheru. Upíři vždy nosí ty nejnádhernější šaty, používají nejlepší zbraně a zbroj, nejhonosnější nábytek, a nejlepší dopravní prostředky. Někdy tyto požadavky dokáže splnit upíří řemeslník, ale čas od času se najde tak dovedný člověk, že jeho dílo převýší cokoli, co upíři vlastní. V těchto případech upíři vždy naleznou cestu, jak jeho dílo dostat do svého vlastnictví, ať už nějakou smlouvou s dotyčným přes prostředníky, nebo návštěvou přímo u něj. Dotyčný obvykle pozná, že jeho zákazník je upír, už jen podle vkusu, který se od toho lidského výrazně liší. Ale obvykle na dohodu přistoupí, ať už kvůli zisku, vydírání, nebo prostě jen ze strachu o svůj život.

Dvůr upířího krále/královny. Tento znepokojivý třídenní svátek vymyslela Olivia Voldaren. Vybere se člověk, který je následně unesen na upíří panství nebo hrad, kde po dobu svátku slouží jako "Král či královna upírů". Takovému člověku, k smrti vyděšenému, je přinášeno nejlepší jídlo a pití a je obsluhován s velkou pompézností. Upíři splní každé jeho přání, samozřejmě kromě jakéhokoli pokusu o "abdikaci". Po třech dnech je zabit a přítomní upíři společně vypijí jeho krev.

Některé s hlavních upířích rodů mají svá sídla ve Stensii. Všechna jsou umístěna vysoko v horách, daleko od slídivých očí lidí.

Sokolí hrad (Castle Falkenrath). Ve střední části Supích hor, mezi Panským sedlem a Průsmykem Pokání, leží Sokolí hrad, impozantní, hrozivá stavba, v níž žijí upíři Sokolího rodu. Ačkoli zakladatel rodu je dávno mrtev, o hrad je úzkostlivě pečováno. Okolo hradu a na hranici s Kessigem je několik dalších menších šlechtických sídel, ale Sokolí hrad je základnou, z niž nejmocnější stensijský rod upírů podniká své ambiciózní útoky.
 

Manor Gargoyle | Art by Matt Stewart

Panství Voldarenů. Čtyři míle od konce Nejzazšího průsmyku, zahalené mlhou a obklopené špičatými vrcholky hor, leží rozlehlé sídlo Olivie Voldaren, známé výstřednice, bonvivánky, a zakladatelky Voldarenského rodu. Olivia často cestuje, navštěvuje odlehlá sídla a pevnosti Voldarenů, které jsou rozesety po všech provinciích Innistradu. Ti nejvznešenější upíři dobře vědí, že Olivia má na večírky vynikající vkus, a ochotně k ní cestují na její každoroční ples.

Panství Markovů. V části Stensie sousedící s Gavonií, nad Kruinským průsmykem, leží sídlo Edgara Markova, a z jeho balkónů a ochozů lze dohlédnout až k Thrabenu. Ačkoli rod Markovů je na Innistradu nejváženější a pravděpodobně i nejvíce rozšířený, Edgar sám žije relativně skromně, v porovnání s jinými upíry.

Cosper Lowe, Kapitán Stříbrné Hlídky. Malá komunita ve Stříbrném údolí vznikla kvůli Stříbrné věži, základně místních katarů. Ačkoli zdejší kataři začali být odevzdanější, od té doby, co Avacyn zmizela, jejich kapitán, pohledný muž jménem Cosper, zde vyvolává obdiv. Je dobrý v sedle i s mečem, ale jeho hlavní schopností je jeho charisma, kterým uklidňuje i inspiruje. Ale jedna věc mu kazí pověst: Každá dívka, co se do něho zamiluje, zmizí. Vypadá to, že Cosper je obětí upířího poblouznění.

Kastinne, zabíječka démonů. Mladá a šílená žena z vesnice Šeré, co se považuje za něco jako potulného mnicha. Démon zabil její tři děti, a ona přísahala zabít jeho, a každého dalšího démona, dokud duše jejích dětí nenaleznou klid.

Traft a jeho pomocníci. Za života byl Traft světec, co po boku andělů bojoval s démony. Nyní jeho duch a jeho zbylí pomocníci pokračují v boji, čekajíce na návrat démonů. Traft se zjevil na několika místech ve Stensii, dokonce přímo ve Spáleném jícnu. Jeho pomocníci obývají Traftovu kapli v Thrabenu a poskytují zde pomoc  ve formě předpovědí a znamení.

Rem Karolus, Ostří Inkvizitorů. Některé problémy vyřeší jen ten nejobávanější a nejuctívanější z inkvizitorů: Rem Karolus. Rem, kterému už táhne na čtyřicítku, putuje Innistradem na svém grošákovi, se svým charakteristickým rapírem a dýkou za pasem, a s těžkým, obouručním mečem na zádech. Elgaudská Výspa se několikrát pokusila zaměstnat ho jako instruktora mladých katarů, ale on vždy odmítl. Rem splní úkol zadaný z Thrabenu, pokud s ním souhlasí, ale většinou jen nazdařbůh putuje krajinou a řeší místní potíže. A ve Stensii rozhodně není méně potíží než kdekoli jinde na Innistradu.
 

Upíři na Innistradu tvoří jedinou ne-lidskou civilizaci a zároveň i největší hrozbu pro civilizaci lidskou. Jejich existence je v podstatě zosobněním požitkářství; pokud jsou vlkodlaci symbolem potlačované zuřivosti, upíři představují potlačované touhy. Upíří hrady a sídla jsou rozesety po celém Innistradu, a upíři se mezi sebou výrazně odlišují ve své agresivitě k lidské kořisti.
 

Night Revelers | Art by Steve Argyle

Upírství na Innistradu není ani nemoc, ani kletba, ale je to, jak upíři sami říkají, "stav krve". Je to volba, která trvá, a je udržována magií, a jen málo z jejích nositelů ji považuje za kletbu. Co se týče podstaty "stavu krve", upíři ji poeticky nazývají "lázní", koupelí sebe sama v krvi, což dá vzniknout nové bytosti. Upíři na Innistradu nejsou technicky nemrtví, ačkoli vykazují některé znaky (například nestárnutí, a na dotek chladnou kůži).

Concept art by Vincent Proce and Steve Prescott

Upíří znaky. Nejvýznamnějším znakem upírů na Innistradu jsou oči. Jejich bělmo je černé, a duhovka zlatá, stříbrná, nebo jinak výrazně zbarvená. Kůže je bledá a na dotek chladná. Vlasy jsou často černé, ale mohou být i temně rudé, purpurové, vínově červené a nebo i temně modrozelené. Někteří upíři nosí paruky, buď aby se odlišili, jako módní novinku, nebo aby snáze zapadli mezi lidi. Jejich špičáky jsou vždy mírně prodloužené, ale pokud někoho kousnou, prodlouží se ještě tak o čtvrt palce. Upíři také často mají dlouhé a mírně zahnuté nehty.
 

Concept art by Steve Prescott

Upíří schopnosti. Lidé si povídají fantastické zkazky o nadpřirozených schopnostech upírů, ale ve skutečnosti upíři mají jen tři schopnosti: nestárnutí, větší fyzickou sílu (asi dvojnásobnou v porovnání s člověkem), a schopnost vyvolat ticho okolo sebe na vzdálenost dvou stop.
 

Stalking Vampire | Art by Slawomir Maniak

Upíří magie. Mnoho upírů ovládlo jistý druh upířího kouzla osobnosti (v podstatě magie iluze), které jim umožňuje pohybovat se nerušeně mezi lidmi. Ale na rozdíl od skutečného kouzla iluze, které mění daný objekt, jsou to kouzla ovlivňující mysl okolních lidí tak, že nevidí skutečnost, ale to, co je jim do mysli vloženo. Lidé se silnou vůli ale mohou tomuto kouzlu vzdorovat a vidět upíra takového, jakým ve skutečnosti je. Starší upíři se postupem času, zkušeností a many naučili opravdu mocná kouzla, jako levitaci, hypnotický pohled, i fyzickou přeměnu (na netopýra, na mlhu), a podobně.
 

Concept art by Daarken

Zranitelná místa mají všichni upíři, jako důsledek rituálu, který je vytvořil. Za prvé, ačkoli nemohou být zraněni nebo zabiti žádnou zbraní, zbraně vyrobené z živého dřeva jsou vůči nim velmi účinné - říká se tomu "dědictví dryád" (uschlé dřevo je neúčinné, stejně jako kámen či kov). Za druhé, upír nemůže přejít přes tekoucí vodu, ve které se odráží Měsíc, je to z důvodu spojení mezi vodou, jako potravou lidí, a Měsícem, jako zdrojem andělské moci. Za třetí, Avacyn sama může očarovat vodu tak, že na upíry působí jako kyselina. Ale tato voda je každým dnem stále vzácnější.

Jasnovidné stříbro. Díky spojení mezi stříbřitým Měsícem a anděly, a protože rituál, který prapůvodně vytvořil upíry, použil andělskou krev, má stříbro tváří v tvář zvláštní vlastnost: ukazuje je tak, jak by vypadali v normálním, smrtelném životě, ignorujíc jejich kouzla i samotnou realitu. Díky tomu se upíři vyhýbají zrcadlům (s postříbřenou zadní stranou) na sto honů, protože odrážejí podobu, jakou by měli ve smrtelném životě. Je to také další důvod, proč upíři nemohou přejít tekoucí vodu. Ačkoli stříbrné zbraně nejsou pro upíry smrtící, samotná blízkost stříbra je znervózňuje, a představuje pro ně nevýhodu v boji.

Concept art by Steve Prescott

Síla Avacyny. Archandělka Avacyna je (nebo byla) zosobněním rovnováhy mezi lidmi a upíry. Její symbol nahání upírům panickou hrůzu a utíkají před ním, ačkoli poslední rok méně (od Avacynina zmizení). Ale samotná víra v Avacynu, bez ohledu na její nepřítomnost, jejím symbolům - obojku a volavce - dodává sílu.

Upír zemře žízní za jeden Měsíční cyklus, pokud nevypije množství krve odpovídající jednomu člověku (okolo pěti litrů). Ovšem téměř každý vypije měsíčně víc, pokud má příležitost. Bez dostatečného přísunu krve upír rychle - během pár dní - seschne, a nakonec se rozpadne v prach. Kvůli zdroji magie, která kdysi upíry stvořila, může smrti zabránit jen čerstvá krev - z živého člověka. Upíří alchymisté se pokoušeli vyrobit náhradu ze zvířecí krve, ale bez úspěchu. Krev z mrtvého člověka také nelze použít; jestliže čerstvá krev je pro upíry jako víno, krev ze zabitého člověka chutná jako ocet.
 

Vampire Interloper | Art by James Ryman

Krvavý trh. Pro upíry je krev vskutku jako víno, a upíří s ní čile obchodují, ačkoli se jedná o zboží podlézající rychlé zkáze - krev vydrží čerstvá a výživná jen pár dní, podobně jako dřevo odťaté z živé rostliny. Hrady a sídla upírů jsou relativně blízko sebe a probíhá mezi nimi rušný transport krve, a experimenty s jejími různými směsmi. Obzvláště zajímavé a lahodné vzorky jsou udržovány dobře placenými mágy, kteří dokáží poněkud prodloužit trvanlivost zpomalením času (zmrazení bohužel nepomáhá). Pokud se zrovna takový kouzelník nenaskytne (což je časté), upíři své živé oběti vozí ve speciálních vozech z místa na místo, dokud ji "nespotřebují".

Krmení a plození. Upír saje krev ze své oběti, obvykle dokud oběť nezemře ze ztráty krve. Někdy je ale upír vyrušen, a člověk přežije a zotaví se. Ačkoli lidé věří, že přeživší pokousaný se stane upírem, není tomu tak. Dotyčný bude mít znepokojivé (a možná i erotické) sny po několik let, ale nepřemění se.
 

Concept art by Vincent Proce

Pokud si upír přeje změnit člověka v upíra, "zplodit" ho, musí do něj vpustit svou vlastní krev. Nejjednodušší cesta je kousnout se při sání krve do vlastního jazyka nebo do tváře, toto učiní dotyčného "vyvoleným", a vytvoří mu stejný "stav krve", jako mají upíři. Ale toto je jen první krok. "Vyvolený" začne brzy cítit žízeň po krvi, a obyčejné jídlo mu během jednoho až tří dnů přestane stačit. Ale tato touha po první krvi je výjimečná; jen krev zploditele ji může uhasit. Vyvolený, který do měsíce neokusí krev svého zploditele, zemře. Ale pokud ji okusí, zplození je tímto dokončené a dotyčný se stává plnohodnotným upírem.
 

Concept art by Steve Prescott

Jen ti, co jsou hodni. Koho si upíři vybírají ke zplození? Protože si myslí, že jsou ochránci lidství, a kvůli jejich vlastnímu požitkářství a dekadenci, jsou vhodnými kandidáty jen ti nejlepší z nejlepších. Upír si vybírá podle fyzické krásy, charismatu, inteligence, nebo talentu. Zkrátka, jen ti nejpozoruhodnější z lidí se stanou upíry.
 

Concept art by Vincent Proce

Kousnutí. Když se upíři krmí, zakousnou se do jakékoli odhalené části těla. Nejčastěji do krku, ale ruka nebo i tvář postačí. Ale "plodící" kousnutí je výjimečné. Upíři nechtějí pokazit vzhled svých "potomků", takže koušou na nějaké skryté místo, jako je horní část stehna, podpaždí, nebo na chodidlo (i když v tomto případě musí být oběť skutečně obzvláště výjimečná, když se kvůli ní upír takhle poníží.)
 

Stensia Bloodhall | Art by John Avon

Ne všichni upíři jsou si rovni. Někteří mohou mít méně "urozenou" krev, ale jsou uznáváni, zatímco jiní jsou považováni za elitu, ale respektováni nejsou. Na Innistradu bylo původně dvanáct upířích rodů, vytvořených kdysi dávno rituálem, který měl co do činění s Edgarem Markovem, zakladatelem Markovova rodu. Tři z těchto rodů vymřeli, pět dalších je jen nevýznamných, plodili méně upírů. Čtyři zbývající rody jsou:

Markovové. Rod Edgara Markova je nejuznávanější. Ve své expanzi byli Markovové čilí po staletí, důsledkem čehož je jejich přítomnost ve všech čtyřech provinciích Innistradu. To ovšem neznamená, že všichni upíři Markovova rodu jsou vznešení a uznávaní; krev neovlivňuje povahu, sebeovládání, ani kázeň. Upíři tohoto rodu mají talent pro psychickou magii.
 

Lord of Lineage | Art by Jason Chan

Rod Sokolů (Falkenenrath). Tento rod je ve Stensii početnější než Markovové. Jejich zakladatelem byl slavný sokolník (nyní už mrtvý), a rod sám je spojován s rozsáhlými aktivitami a lovem. Upíři z rodu Sokolů chodí bez bázně mezi lidmi, a užívají si lovu obětí přímo uprostřed měst, kde se lidé cítí bezpečně. Tito upíři jsou nejsilnější v létání a levitační magii.
 

Falkenrath Marauders | Art by James Ryman

Voldaren. Olivia Voldaren, zakladatelka rodu, byla původně podivínka, uzavřená, nespolečenská žena, žijící daleko od civilizace na sídlech, která si nechala postavit díky svému ohromnému majetku. Upíři z tohoto roku, jako jejich zakladatelka, se uchylují k životu na odlehlých místech. Tento rod je nejsilnější v magii přeměn, obzvláště na netopýry, kočky, a krysy.
 

Olivia Voldaren | Art by Eric Deschamps

Stromkirkové. Zdráhajíce se podílet na politických a společenských machinacích ve Stensii, Stromkirkové se uchýlili do Nefalie. Důsledkem toho mají větší schopnosti splynout s lidmi. Runo Stromkirk, zakladatel rodu, byl za živa velekněz před-Avacynské víry v boha moří a bouří, a Stromkirkským upírům vyhovuje blízkost moře. Někteří z nich ovládají schopnost změnit se v mlhu.

Stromkirk Noble | Art by James Ryman