Ohromné tělo balotha se ještě naposled zazmítalo v Kalyntriho tlamě, a výraz jeho očí se postupně měnil ze zuřivosti a strachu posledních okamžiků, přes náhlé pochopení nevyhnutelného, až k naprosté odevzdanosti. Jak oči balotha pohasínaly, jeho tělo pod stiskem Kalyntriho čelistí zapraskalo, silné kostěné pláty se přelomily jako párátka, a do drakova hladového krku se nahrnula lahodná směs krve a masa.

Kalyntri na okamžik přestal žrát, a mohutně zařval, aby zase jednou ohlásil oblohám a mořím svůj triumf. Chtěl, aby to zaslechl i Talrand, ať už je ten zatracený merfolk kdekoliv. Talrandovo prohlášení bylo jasné: celé Kapsho je teď jeho královstvím, a všichni jeho obyvatelé jsou jeho poddaní. Kalyntriho vláda je u konce, prohlašoval, a drak by měl pokleknout a buď mu přísahat věrnost, opustit Kapsho, anebo zemřít. Opustit své království? Kalyntri ochutná morek z Talrandových kostí!

Drak pohlédl na ostatní balothy, stojící v houfu opodál. Byli to zuřiví dravci, zvyklí vládnout, ale na Kalyntriho si nikdy netroufli. Zákon silnějšího jim byl jasný, a za stovky let se ho naučili ctít všechny bytosti v Kalyntriho panství, tedy téměř všechny. Balothové se postupně vytratili z mýtiny do husté džungle svého ostrovního domova. Kalyntri vyhodil to, co zbylo z mršiny do vzduchu, rozevřel své mohutné čelisti, a spolkl vše na jeden ráz. Konečně s plným žaludkem se Kalyntri vznesl, aby se zase jednou vydal na obhlídku svého panství.

 

 

A že to bylo nějaké panství! Kalyntri vládl této oblasti Kapsho přes tři sta let. Území, ze severu a z jihu obklopené velkými ostrovy, s tisíci čtverečných mil oceánu a souostroví, tvořilo dokonalé loviště pro nenasytného draka. Občas se na ostrovech objevila lidská sídla, ale jakmile by se zvětšila nad únosnou mez, Kalyntri by je zničil. Merfolci mu sice také občas dělali potíže při jeho lovu v moři, ale nakonec, do hrdla mu vklouzli stejně snadno jako jiní mořští tvorové.

Talrand představoval po všech těch letech první nesoulad v Kalyntriho dokonalé symfonii moci, síly, a jídla. Před rokem se objevil poprvé, v jedné z mnoha ostrovních jeskyní, které Kalyntri užíval jako doupata. I když to byl merfolk, vypadalo to, že mu nečiní pohyb po zemi nejmenší potíže. Ještě neobvyklejší byla magická energie, která z něho vyzařovala. Takže kouzelník, a to dost mocný. Nejpodivnější, a pro Kalyntriho nejvíce urážející, byli Talrandovi dráčkové, co mu seděli na ramenech. Kalyntri chvilku naslouchal Talrandovu žvanění, a pak odpověděl působivou dávkou plamene, která vyplnila celou jeskyni. Neočekával, že by kouzelníka zničil tak snadno, a skutečně, v jeskyni nebyla žádná spálená hromádka kostí, co by svědčila o snadném vítezství. Talrand jen zmizel, a problém, který spolu se svými dráčky vytvořil, zůstal.

 

 

Draci a "malí draci" měli vždycky kontroverzní vztah. Svých větších bratranců se báli, a báli se i jejich nadvlády. Na druhou stranu, co jim chybělo ve velikosti, doháněli množstvím. Ve světě byli známí jako dráčci, a byli všudypřítomní. Byli to vychytralí dravci, co lovili ve smečkách, a taková smečka si troufla i na kořist, na kterou měl právo jen Kalyntri. Ale nejhorší byli ti z dráčků, co se vzdali své domnělé "svobody", a sloužili tomu povýšenci Talrandovi.

Jak jen je Talrand přesvědčil, aby mu sloužili? Určitě ti mrňousové, co každému záviděli jeho moc, byli dychtiví sloužit těm, co onu moc mají; sám Kalyntri měl za ta staletí několik dráčků-nohsledů. Ale Talrandovo snažení a dosah byly tak velké, že musel nutně mít jejich obrovskou podporu. To bylo překvapující. Ale co, ať už je Talrand jakkoli mocný, jakmile mu Kalyntri urve hlavu a dá si jí jako svačinku, učiní tím krvavou přítrž všem jeho ambicím. Ale nejdřív ho musí najít.

 

 

Drak se vznášel vysoko nad mořem. Široce rozepjatá křídla, sluneční záře, odrážející se od kovově rudých šupin na hlavě a zádech…  Kalyntri věděl, že je na něj skutečně skvostný pohled. Rudá kometa na azurovém pozadí oblohy a moře. Nikdo se neodvážil mu vzdorovat. Nikdo, za celý ten dlouhý čas. Na druhou stranu, je dobré, když se občas objeví nějaký arogantní, samolibý soupeř. Už je to dávno, co měl Kalyntri příležitost naplno ukázat svou sílu.

Ztracený v myšlenkách, Kalyntri si téměř nevšiml osamělého bouřkového oblaku před sebou. Malého tmavého oblaku na jinak modré nekonečné obloze. Vzduch měl štiplavou příchuť právě skončené bouře. Kalyntri zamířil níž, pod mraky rozpoznal malý řetěz ostrůvků, a uprostřed nich spatřil muže, stojícího ve vodě. Ne, stál na vodě. A nebyl to muž, ale merfolk.

Dobří bohové, je snad Talrand sebevrah? Nebo spíš jen takový hlupák. Kalyntri nikdy nepochopil, jak nižší rasy přemýšlí. Dychtivě klesl níž. Tentokrát Talranda nenechá uniknout, tentokrát se utkají na otevřeném moři, nebude mít kam utéct, kde se schovat. A kdyby si snad Talrand myslel, že mu uplave… Kalyntri si už mnohokrát pochutnal na tvorech, co považovali mořské hlubiny za bezpečné.

 

Talrand, Sky Summoner | Art by Svetlin Velinov

Talrand stál na vodě, která pod jeho nohama neustále bublala a udržovala ho tak na hladině. Nikde nebyli žádní dráčci - tedy, ne že by jejich přítomnost měla mít na nadcházející střetnutí nějaký vliv. Kalyntri za svou dlouhou vládu poznal mnoho merfolků, a na Talrandovi nebylo nic zvláštního - žádné známky toho, že by měl být někým významným. Jen loutka na dvou nohách, jako tisíce ostatních šťavnatých loutek, co za ta léta Kalyntri sežral, případně spálil. Žádná z těch loutek sice neměla magickou moc, ale ani mocná magie nic nezmůže proti rozzuřenému drakovi.

Ten hlupák mu pokynul rukou. To Kalyntriho pobavilo. Chtěl slyšet jeho poslední slova. Drak se zastavil, vznášeje se poblíž modře zbarveného mága, a nozdrami naschvál vyfukoval obláčky dýmu. Jen si to užij, ten rostoucí žár, věštící tvou smrt. Kalyntri ještě nevěděl, jestli má Talranda sežrat, nebo spálit. Jedno i druhé by mu přineslo stejné potěšení. Talrand pohlédl na draka, a v jeho tváři se nezračil ani strach, ani blízkost ohnivé smrti. Kalyntri byl ohromený, je to jako by si nic nepřipouštěl.

"Nechtěl jsem tě zabít. Byl bych mnohem raději našel nějaký způsob, jak tě využít. Tvá síla a předvídatelnost jsou tvé silné stránky. Napadlo mě mnoho možností, jak tě nechat naživu, bohužel, žádná z nich nebyla proveditelná." Talrandův hlas byl klidný a rozvážný. Silný hlas, zvyklý velet. Ale byla to slova šílence, a brzy mrtvého šílence. Kalyntriho vztek narůstal s každým jeho horkým nádechem.

"Vlastně, poté, co jsem pečlivě prozkoumal tebe a tvé prostředí, ti skoro závidím. Jsi stvořený k tomu, aby ses živil těmi slabšími. Je to prostý a jednoduchý život, a ty jsi jej naplnil dokonale. Naneštěstí, já se zabývám jinými, složitějšími věcmi. Učením, analyzováním, porozuměním. A jakmile přijdu na to jak něco - kouzlo, systém, kultura, svět - funguje, mám touhu upravit to tak, aby to fungovalo lépe. Prostě si nemohu pomoci. Ano, někdy toužím po tom, být obyčejný dravec."

Kalyntri zařval, a ten žhnoucí příval vzteku se přeměnil na spalující plamen, zářivý plamen, který okamžitě odpařil okolní vodu. Spálím ho na popel! Ale Talrand se už pohnul, odběhl na stranu, a odevšad se začala valit hustá mlha. Kalyntri pocítil magickou "ozvěnu", známku toho, že Talrand mlhu vyvolal, ale nevěnoval tomu větší pozornost. Rozzuřený vyrazil kupředu, stíhaje Talrandovu nejasnou siluetu. Z vody vytryskly obrovské gejzíry, formovaly se do smyček, šlehajících po drakových křídlech, a snažících se ho zadržet. V dračí mysli zazněla další ozvěna.

 

 

Kalyntri se vytrhl z vodního sevření a vznesl se výš, aby rozptýlil mlhu. Odtamtud mohl spatřit postavu mága, v okolní mlze jen neurčitou, a okamžitě zaútočil. Talrand vzhlédl, spatřil řítícího se draka, a vyslal mu vstříc vlny a vítr. Ty ho sice zpomalily, avšak nezabránily mu v tom, aby na Talrandovu hlavu nevyslal jasný zášleh plamene. Na takovou krátkou vzdálenost Talrand nemohl uhnout, a vzedmutý sloup vody oheň jen tak tak odklonil.

Kalyntri zpomalil, a náhle bleskově šlehl svým ocasem přes vodní pilíř přímo na Talranda, kterého ten úder se zapraskáním daleko odhodil. Drak se vrhl za ním, a spatřil, jak okolní voda vytryskla v množství malých kousků, které utlumily jeho rány a zpomalily Talrandův pád. Další ozvěna. Sežeru jeho hlavu! Drak se vrhl přímo na Talranda, a jen slabá vodní zeď zabránila tomu, aby ho svou vahou okamžitě nerozdrtil. Síla nárazu odhodila Talranda v kotrmelcích na pláž na jednom z blízkých ostrůvků.

Talrand se převalil na záda, zakrvácený, a s námahou vstal. Kalyntri se přiblížil a usmál. Myšlenku na tuhle chvíli si vychutnával celý uplynulý rok. Tohle jsou následky, když se odvážíš vzdorovat moci. Drak pomalu tloukl křídly, vznášeje se nad poraženou postavou, připravený se snést a začít hodovat. Talrand zvedl hlavu a promluvil, stále stejně klidným, rozvážným hlasem. "Mám pro tebe dárek, draku. Přinesl jsem ti-" zmlkl a pohlédl k obloze. Na jeho tvář padl stín, jakoby něco nad ním zakrylo slunce, "-déšť." Další ozvěna. Kalyntri natáhl svůj dlouhý krk, a pohlédl vzhůru. Spatřil bouřkový mrak, ten, který viděl prve, a který ho přivedl k Talrandovi, a ze kterého začaly padat veliké kapky. Otočil se zpět na Talranda, aby s ním skoncoval, když tu náhle něco protrhlo vnější blánu jeho levého křídla.

Kalyntri zařval bolestí. Pohlédl vzhůru, a náhle si uvědomil, že to, co prší, nejsou kapky. Dráčci. Ozvěny. Řítili se dolů, tucty, víc, než mohl spočítat, a všichni přímo na něj. Jeden z nich ho kousl do ucha a uletěl dřív, než po něm Kalyntri chňapl. Kalyntri vypustil plamen, ale dráčci se mu bleskově vyhnuli.

 

 

Dráčci se na něj vrhali ze všech stran, škrábali a kousali Kalyntriho, kde mohli. Většina jeho těla byla chráněná tlustými šupinami, ale ne celé. Zanedlouho byl okolní vzduch tak přecpaný dráčky, že je Kalyntri rval a drtil každým svým pohybem. Jenže za každého zabitého se objevilo deset nových. Najednou Kalyntrimu došlo, že prohrává.

S očima rozšířenýma strachem se snažil vznést, odletět pryč. Ti mrňousové mě ve vzduchu nedohoní. Obrovský gejzír vody ho zasáhl a odhodil ho na pláž. Snažil se vstát, ale nemohl. Ztratil jsem tolik krve. A dráčci okolo na něj stále doráželi, klovali ho, kousali, drápali, a žvýkali. Chtěl vychrlit další oheň, ale žádný mu už nezbyl. A Talrand tam stál, zkrvavený a pomlácený, ale hleděl na něj klidně a sebevědomě. Kalyntri mu zoufale toužil rozdrtit kosti. Jeho tělo sebou stále zmítalo, ale stále pomaleji a pomaleji.

Kalyntri spatřil velkého dráčka, přilétnuvšího z oceánu přímo k Talrandovi. Ten ho podrbal pod tlamičkou, a dráček v odpověď zapředl jako kočka. Dráček se zahleděl na Kalyntriho, a v tom pohledu se odrážel hlad. Hlad, jaký míval i Kalyntri sám, ještě před nedávnem. Nebo to snad byla věčnost?

Dráček se otočil na Talranda, a ten kývl.

"Jak jsem slíbil. Sloužit mně znamená ukončit dračí tyranii. Patří tobě." Dráček přiletěl ke drakovi. Pohlédl do Kalyntriho očí, očí, jejichž výraz se postupně měnil ze zuřivosti a strachu posledních okamžiků, přes náhlé pochopení nevyhnutelného, až k naprosté odevzdanosti. Dráček zmizel, a Kalyntri ucítil na svém hrdle ostré čelisti, které sklaply. Drakovy oči pomalu pohasly.