Jsi tam, sestro?

Nevím. Cítím chvění. Musí to být Ona.

Jdi za tím, dostala ses ještě dál, než posledně.

Je to, jako by byla všude, ale nemohu ji najít. Vím, že je někde tam, ale… je to příliš těžké.

Sestro… soustřeď se…

Je to příliš těžké…

Tři dryády seděly v kruhu, tak jako už mnohokrát v posledních třech měsících, doufajíce v navázání kontaktu. Byly tu samy, v malém hájku, kde větvoví tvořilo hustý příkrov, a vytvářelo klidný ostrůvek uprostřed mohutné žulové a cihlové zástavby města, které se nad nimi tyčilo jako prastarý, gigantický golem.

Probraly se z transu, a dovolily okolnímu světu, aby znovu zaplavil jejich smysly - vítr ševelící listím; ptačí zacvrlikání; a neustálý vzdálený hukot Ravnicy a jejích obyvatel, pohybujících se v nekonečně proměnlivém oceánu života.

 

Gatecreeper Vine | Art by Trevor Claxton

Dryády byly od nepaměti nerozlučná trojka, ale jen těžko si mohly být méně podobné. Oba byla divoká a plná života, ve vlasech vpletené listí a révu, a její oči odrážely její nálady - od smaragdově a nefritově zelených, až po temně hnědé. Ses, na rozdíl od své sestry, měla vystupování a mluvu vytříbené; vlasy měla pevně uchycené v čelence z mallornového dřeva, a kaštanová záplava jí poslušně splývala na ramena. Cim byla nejstarší, a utvářela mezi sestrami prostředníka; I když byla drobná a útlá, měla v sobě sílu, kterou rozpoznal každý v Konkláve. Cim dokázala najít cestu tam, kde si nikdo nevěděl rady, a vždy dokázala vyřešit i zdánlivě protichůdné požadavky a potřeby jiných.

Cim promluvila jako první.

"Byla jsem blízko. Tentokrát opravdu dost blízko, ale je to celé zmatené. Ona je tam, ve veliké Síti. Vím to. Jenže jako by se nedokázala soustředit… nebo se nedokážu soustředit já." Cim prohrábla své nakrátko střižené vlasy, a natáhla si přes hlavu zelenou kápi, aby se lépe uzavřela před vnějším světem.

"My to viděly také…" řekla Oba, a podívala se na Ses, která dokončila. "… ale bylo to příliš těžké." Ulehly do trávy, a nechaly se jejím chladivým dotekem přenášet pryč z transu do normálního světa. Cim zírala na oblohu, kolena přitažená k bradě.

"Musíme Ji najít," řekla Cim. "Nebo nás opustí navždy."

"Je to stále nebezpečnější," namítla Ses.

"Tentokrát bylo těžší dostat tě zpátky," dodala Oba.

"Celá Selesnye v nás doufá. Nesmíme je zklamat." Cim svraštila obočí. "Nesmíme dovolit, aby se gilda rozpadla. Teď toho nesmíme nechat."

"A co když Ona nechce zpět, Cim?" zeptala se Ses. "Je kterákoli z nás tak silná, aby čelila její vůli?"

"Co když je to zkouška?" pohlédla na obě sestry Oba. "Možná od nás něco očekává."

Po chvilce ticha došlo mezi sestrami k porozumění. Cim vstala.

"Suniel bude chtít vědět, co jsme viděly."
 

Suniel seděl mezi nejvyššími kněžími Selesnye, a stačil mu pohled na sestry, aby zjistil, co se událo. Spojení Světomysli odhalilo svým bezeslovným způsobem neodvratnou pravdu: Mat'Selesnye se ztrácí jako světlo dohořívající svíčky.

Po úvodních pochmurných hlášeních o odpadlých členech, skomírající víře, a vnitrogildovních nepokojích povstal elfí kněz Molander, a promluvil k celému shromáždění. Na elfa vypadá vyčerpaně, usoudil Suniel, ale tak on vlastně vypadal pořád.

"Musíme pomyslet i na nemyslitelné," pronesl Molander, jako obvykle ukázněný a věcný. "I když bychom si všichni přáli nějaký ten zázrak z nebes, musíme počítat s nejhorším. Selesnye musí být připravena existovat bez svého paruna, bez Mat'Selesnye." Molander počkal, dokud neutichla ozvěna jeho posledních slov. Mezitím jim jeden z pomocníků přinesl zdobený svitek. "Od útoku na Vitu-Ghazi jsem pracoval na způsobech, jak udržet gildu celistvou a funkční tím, že jsem přednášel naše zásady na akademii. Na místě, kde struktura a mravní duch naší gildy může být vyučován, kultivován, a předáván budoucím členům-"

"A tady to máme!" vyskočil Troslon a udeřil svými pěstmi do stolu. "Už se nemůžeš dočkat, až nás všechny začneš svazovat těma svejma pravidlama a zákonama, co?" Troslon se otočil k ostatním. "Kde je život, je Selesnye, a to je všecko, co každej v gildě potřebuje vědět. Chceš zákony a akademie? Běž si do Azoriusu."

 

Temple Garden | Art by Volkan Baga

"Ne zákony, Troslone. Řád." odpověděl Molander tónem toho, kdo tentýž argument říká téže osobě už po sté. "Naše gilda se rozpadá. Členové nás opouštějí. I ti nejoddanější z nás ztrácejí spojení se Světomyslí. Potřebujeme něco, na čem budeme moci stavět. Něco hmatatelného."

"Já bych ti ukázal něco hmatatelnýho," zamumlal Troslon, svíraje svou pěst.

"Mluvíš jako Gruul," odsekl Molander. "Pod tvým vedením bychom do roka žili v sutinách."

"Pánové," přerušil je Alcarus, dostatečně hlasitě, aby mu oba věnovali pozornost. "Pokud si už nepamatujete, není tomu dávno, co Gruulové táhli samotného Rakdose ulicemi Ravnicy jako podříznutého indrika, a svrhli ho do té zatracené pekelné jámy. Nikdo neví, jestli byl živý nebo mrtvý. Jak to, že ti maniaci byli schopní jednat, a my tu sedíme a házíme po sobě urážkami?"

"Pokud ovšem myslíš, že pobíhat okolo jako smečka divokých psů a požírat se navzájem je 'jednání'," podotkla Sadruna, "můžeš je použít jako vzor úspěchu." výraz její tváře odrážel názor na Gruuly. "My nejsme jako ti vrazi."

Suniel sledoval, jak staré spory znovu a znovu vyplouvají na povrch. Nejvyšší rada se začínala pomalu rozpadat na jednotlivé frakce podle otřepaných frází - jedni se chtěli navrátit k přírodě, nechat stromy divoce růst, a provádět prastaré rituály života, druzí chtěli řád a jistotu, a nejdůležitější bylo udržení struktury gildy. Jak diskuse pomalu sklouzávala do emočně vypjatých proslovů o zmatku a počestnosti, Suniel si povzdechl, a pohlédl z okna na vzdálený zalesněný kopeček, obklopený věžemi a věžičkami - malé, nevýznamné místo, kde se tři mladé dryády snažily navázat kontakt s jednou z nejstarších bytostí na Ravnice.
 

Sunielův dům byl architektonický skvost. Jeho smyslům lahodící křivky a organický nádech vyhlížely uprostřed množství cihlových, hranatých staveb Ravnické architektury jako z jiného světa. Suniel si dům postavil z několika cedrů, ovládl a přizpůsoboval jejich růst tak, aby výsledek byl příjemný na pohled i na dotek. Říkalo se, že Sunielův dům je dokonalé zpodobnění sítě Světomysli - duševního souznění všech členů Selesnye - ale sám dřevotvůrce pokorně prohlašoval, že se při tvorbě pouze nechal vést tichým vedením Mat'Selesnye.

Cim seděla v pohodlné židli dost velké na to, aby unesla ji, Obu, i Ses. Všechny tři dryády byly bledé, ale rozhodné, když popíjely ostřicový čaj s kořenem závojníčku. "Byla jsem blízko, Sunieli. Cítila jsem Ji, jako by byla uvězněná v pavučině, ale nemohla jsem se dostat až na dotek. Jako bych se potápěla pro mušle a docházel mi vzduch."

 

Druid’s Deliverance | Art by Dan Scott

"Nemůžeme ji tam udržet dost dlouho," promluvila Oba s pohledem na svůj šálek. "Síť Světomysli je příliš daleko. Nemáme dost síly dostat ji až tam."

"Potřebujete víc many," řekl Suniel, zatímco si zadumaně pohrával s vousy a pozoroval pečlivě tvarovanou zahradu obklopující jeho dům. "Nic jiného nám nezbývá, musí se to povést."

Chvíli ticha přerušila Ses, "Proč nepřijde zpátky sama?"

Suniel se k ní obrátil a posadil se. "Z mnoha důvodů, Ses. Může být ztracená. Může umírat, ačkoli o tom velmi pochybuji. Můj vnitřní hlas mi říká, že chce být tam, kde je, a čeká na nás."

"Zkouška!" pípla Oba. "Já si to myslela." posadila se.

"Čeká?" Ses vypadala zmateně. "Na co?"

"To nevím, ale také cítím, že je to zkouška. Zkouška pro celou gildu." Oba se usmála a loktem šťouchla svou sestru, zatímco Suniel pokračoval. "Na Ravnice zavládl chaos. Gildy jsou ve zmatku. Některé se zhroutily, a naše vlastní se tříští kvůli pitomostem. Kéž bychom se sjednotili, jak nás to učila Ona. Kéž bychom mohli využít sílu všeho okolí. Ale bez Jejího vedení se tříštíme na kousky, každý s odlišným názorem na to, jaká má Selesnye být."

Suniel byl hluboce zamyšlený a Cim ho sledovala, zatímco její sestry začaly klimbat. Viděla, jak vzal do ruky kousek dřeva a začal jej naplňovat manou, tvaruje jej, tak jako hrnčíř tvaruje hlínu. Po hodině, když už se zavíraly oči i Cim, Suniel konečně vzhlédl.

"Mám nápad," řekl, a nastavil kousek dřeva přímo Cim pod nos. "Být dřevotvůrcem znamená snažit se splynout se svým dílem. Jak tvaruji dřevo, mé ruce se do něho vpíjejí, takže nelze určit, kde končí dřevo a pokračuje mé tělo. Až v ten okamžik začínám skutečně čerpat živoucí sílu dřeva a využívám ji k jeho tvarování. Pokud bych vás tři takovýmto způsobem spojil se stromem, mohly byste z něho čerpat sílu, a využít ji k tomu, dostat se hlouběji a dotknout se Sítě. Nebude to nebezpečné, kůže a dřevo nejsou tak odlišné."

"To by mohla být zábava," řekla Oba, už naplno probuzená.
 

Brzy ráno, než slunce vystoupilo nad vysoké budovy, vedl Suniel sestry spletí uliček a průchodů, až nakonec dorazili po dlážděné cestičce k dubovému lesíku. Vešli do něj, a po chvilce to vypadalo, jako by odešli z města. Cim připadalo, že je obklopují míle a míle lesů. Brzy dorazili ke skupince obzvláště starých, sukovitých dubů. Tady se zastavili. Sestry se usadily pod baldachýnem větvoví, a Suniel se pustil do příprav. Po chvilce kývl na Cim.

 

Forest | Art by Yeong-Hao Han

"Připravená?" zeptal se.

"Dáme do toho všechno," odpověděla Cim.

Po odříkání starobylého zaklínadla známého jen dryádám Konkláve se Cim, Ses, i Oba dostaly do transu. Po chvilce postupovaly hlouběji a hlouběji, až spatřily Síť Světomysli.

Jsme připravené. Připoutej nás, promluvila v myšlenkách Cim, doufajíc, že je Suniel její myšlenky ve Světomysli uslyší.

Cim u sebe cítila Obu i Ses, jako vlnky ve vodě. Cítila jejich vzrušení, obavy, ale ze všeho nejvíce cítila naději. Ať se stane cokoli, byly tu společně. A na tom jediném záleželo.

Pak je naplnila Sunielova magie. Když k nim připoutával kořeny stromů, Cim cítila, jak do ní proudí život. Jako v odpověď se Síť Světomysli začala pohybovat, natahovat směrem k nim, a její zářivá vlákna jimi začala procházet. Nejdříve to bylo příjemné, jak se jim vlákna vpíjela do kůže, ale Cim se začala trochu bát, když do nich pronikala další a další vlákna a začala je přitahovat blíž k Síti. Cítila nesmírnou moc Světomysli a náhle se začala dusit. Primitivní část jejího mozku se snažila vyprostit ze spletí vláken.

Nemůžu dýchat…

Potom se, najednou, miliony vláken vnořily do Cim a zaplavily její vědomí nesmírným množstvím energie. V zoufalství se upnula na své sestry, v touze zachytit se něčeho pevného v nastalém zuřivém proudění. Nějak se jí podařilo dotknout se jich, jejich vědomí bylo v myriádách zářících vláken rozmazané a nejasné. Cítila je, jejich vzpomínky, myšlenky, emoce. Přitiskly se k sobě, zatímco jimi lomcovala bouře energie. Po zdánlivě nekonečné chvíli vibrace zeslábly a sladily se. Rozhlédla se, okolo sebe vlákna Sítě, a cítila jejich živoucí tep. Jejich spojení bylo úplné.

A pak, hlasem čistým a jasným jako křišťálový zvonek, promluvila Mat'Selesnya.
 

"Ano, Veliká matko, pro Tebe ponesu jakékoli břímě." promluvila Cim k Síti.

Growing Ranks | Art by Seb McKinnon
 

Cim pohlédla na své sestry. "Rozumíme, Veliká matko."

Pod duby zatím seděl Suniel, a všechny tři sestry s ním. Byly opřené o kmen velkého stromu, a jeho kořeny byly propojeny s nimi. Suniel cítil vzdálený tlukot Světomysli, nějaký pocit, který nemohl dobře popsat. Ale nějakým způsobem poznal, že se dryádám podařilo spojit se s Mat'Selesnyou. Zaplavil ho pocit vzrušení a pozoroval tváře sester, pátraje po známkách jejich návratu z transu. V okamžiku, kdy se proberou, je oddělí od stromu, půjde přímo do Konkláve pro pomoc, a snad bude moci říci Radě dobré zprávy o návratu Mat'Selesnye.

Zatímco si Suniel představoval znovuzrození Selesnye, Cim zalapala po dechu a otevřela oči. Jak začal shromažďovat manu na jejich uvolnění, Cim zachytila jeho ruku.

"Není třeba, dřevotvůrce. Je dokonáno." vychrlila Cim. "Nyní jsme jedno."

Jako klubko hadů, kořeny začaly obklopovat a pohlcovat dryády, a jejich drobná těla byla přitahována blíž ke kmeni. Suniel se snažil osvobodit je, ale navzdory jeho magii byl neúspěšný. Mohl jen drápat do změti kořenů a končetin, a bezmocně pozorovat, jak všechny mizí dovnitř dubu.
 

Ve veliké síni Vitu-Ghazi byli konečně shromážděni všichni kněží a představitelé Selesnye. Zde, vyrostlé z větví Světostromu, byly i tři dryády. Magicky se zhmotnily před ohromeným davem, a celou gildu rozezněly tepem Světomysli. Nikdo z gildy již dávno nepocítil tak silný příval, a tak všichni spěchali do Konkláve, doufajíce v zázrak. Ovšem netušili, že poprvé stanou tváří v tvář novému vůdci gildy.

Když dorazil i Suniel, rozpoznal Cim, postavu uprostřed, ale jakmile promluvila, uvědomil si, že skutečnou Cim již nadobro ztratil.

 

Trostani, Selesnya's Voice | Art by Chippy

"Jsem Trostani. Ve snaze dokázat základní zákony a principy naší gildy jsme překonaly samy sebe a staly se jednou bytostí. My jsme velké propojení mezi Mat'Selesnyou a těmi, kdož následují její vůli. Přišly jsme ze srdce Sítě změnit běh Selesnye jednou provždy. Pro naši gildu nyní nastává čas požehnaného růstu."