Velmi nebezpečné přemýšlení

O Matteovi Orsinim Jonesovi

 
Matteo je hráč Magicu z Velké Británie, který už má na kontě několik významných úspěchů:
 

• Člen klubu profesionálních hráčů úrovně 5
• Top 8 Pro Tour Kyoto 2009
• Top 4 Grand Prix Bangkok 2009
• 42 celoživotních pro bodů
• Top 8 na mistrovství Velké Británie 2008

 
Zdravím vás,
 
zatímco píšu tenhle článek sedím na Washingtonském letišti Dulles a čekám na svůj spoj do San Diega. Společnost mi dělají Dan Gardner a Jon Randle, kteří vedle mě testují dvojkový balíček, který mám v plánu hrát na Pro Tour. Je škoda, že článek má být zveřejněn už ve čtvrtek, protože bych vám rád popsal balíček, který jsme vyladili. Pro Tour ale začíná až v pátek a nerad bych prozradil některý z tajných techů, které nám snad pomůžou k úspěchu. Pokud se dostaví úspěch, v který doufáme, tak snad článek o tomto balíčku napíšu, ale zatím jsem pro vás připravil něco trošku více abstraktního.
 

Příliš nebezpečné přemýšlení

 
Když se z hráčů začátečníků stávají úspěšní účastníci PTQ, dostavuje se fáze, kdy se snaží o hře příliš přemýšlet. V této fázi se hráči snaží hrát nebo projevovat způsobem, díky kterému by působili inteligentně. Provádí akce, které nejsou úplně zřejmé, ale které dokáží podpořit množstvím technických argumentů, které ostatní mají přesvědčit o jejich správnosti. Díky těmto kouskům ale zapomínají na to nejdůležitější: vyhrát hru. Já tenhle jev nazývám přílišné  přemýšlení a dokonce si dovolím tvrdit, že každý hráč někdy ve své kariéře prohraje hru, protože se přestane soustředit na to důležité a začne se příliš věnovat detailům.
 
Kdykoliv hráč zvažuje další tah, posuzuje jej ze dvou hledisek: současného stavu hry, jako je počet životů, počet příšer ve hře, karet v ruce, atd., a svého herního plánu - plánu jak vyhrát hru. Zvládnout tahy ovlivňující okamžitý stav hry je snadné - správně zahraný trik může způsobit výměnu 2 karet za 1, čímž posílí vaši výhodu nad soupeřem a stanoví tempo hry. Zahrát takto trik není nic těžkého. Z cizího pohledu může takový tah působit složitě a vy se díky němu budete cítit chytře, neboť jste přehráli soupeře svou technikou hry. Vy jste však díky téhle akci přišli o možnost zahrát Shieldmate’s Blessing, kterým byste zachránili svého Vampire Nighthawka před bleskem. Díky tomu nemáte útočníka schopného prorazit dva soupeřovi Molten Ravagery. Když si soupeř o tři kola později lízne Geyser Glidera, vyhrává hru se šesti životy, protože vy jste si nelízli nic jiného než pozemní síly a země.
 

Herní plán

 
Proč jste tu hru prohráli? Prohráli jste, protože jste se stali obětí přílišného přemýšlení: šli jste do rizika a stvořili perfektní situaci, díky které soupeř přišel o své dvě nejlepší příšery zatímco vy jen o jedno kouzlo stojící jednu bílou manu. Váš soupeř, zelenáč jeden nezkušený, se chytil do vaší pečlivě nalíčené pasti a spolkl návnadu i s navijákem. Byl to skvělý pocit, když past sklapla. Cítili jste se jako vítěz, ale právě díky tomuhle tahu jste prohráli. Zapomněli jste totiž na svůj herní plán. Váš soupeř měl šest životů a vy jste měli ve hře Vampire Nighthawka. V situaci, kdy je na obou stranách vyrovnané množství pozemních příšer, jste si měli uvědomit, že vaše cesta k vítězství vede vzduchem, zatímco zem byste po následující tři kola ubránili i za cenu ztrát. Nakonec tak tím lepším byl soupeř, protože ten se držel svého plánu. Uvědomil si, že Vampire Nighthawk je pro něj smrtící a tak vešel do minového pole jen proto, aby zajistil úspěch svého blesku vyslaného na upíra. Díky tomu měl šanci si topdecknout něco lepšího než vy. Což se také stalo a on vyhrál.
 
Tím pravděpodobně nejznámějším příkladem prohry díky přílišnému přemýšlení, respektive výhry díky soustředění se na podstatné věci, je semifinále Pro Tour Honolulu 2006 Craiga Jonese proti Olivieru Ruelovi. Je to asi nejslavnější topdeck magicové historie. Mike Flores, který hru sledoval, navrhoval zahrát Char na jednu z Olivierových příšer a doufat, že si Craig lízne několik dobrých karet, kterého dostanou zpět do hry. Tenhle tah lze označit za důmyslné řešení, za kterým stojí důkladné přemýšlení. Zároveň ale opomíjí hlavní cíl hry: vyhrát. Správným řešením bylo bezpochyby zahrát Char na soupeře a s dramatickým gestem otočit vrchní kartu balíčku. Přesně tohle Craig udělal a dostal se díky tomu do finále. Zahrát Char na soupeře vypadá jako absolutně chybný tah: Je to karetní nevýhoda, nijak tím nezlepšíte mizerný stav na bojišti a navíc se tak dostanete na pouhý jeden život. Je to ale také tah, který vám dává největší šanci na dosažení svého hlavního cíle, kterým je snížení soupeřových životů na nulu. Jedná se tedy o naprosto správný tah. 
 
V minulém roce jsem si oblíbil pauper formát na Magic Online. Pro ty, kteří nevědí o co se jedná, jde o formát, kde lze hrát všechny elektronicky uvolněné běžné karty, s výjimkou Cranial Plating, který je zakázán. Já hraji mono-blue control, který mi připomíná časy, kdy jsem mohl hrát karty, které mi umožnily převzít kontrolu nad hrou a určovat nejen své, ale i soupeřovi tahy. Zmiňuji ho zde, protože tento typ balíčku vyžaduje, aby se hráč držel svého plánu místo řešení aktuální situace. Je třeba vědět, co přesně zrušit a co nechat projít, co a kdy je nutné blokovat. Například proti zeleno-bílému balíčku se můžete nechat bez obav sjet na 5 životů, protože soupeř nemá čím vás dostřelit. Vaším plánem je nedovolit soupeři mít více útočníků než vy máte obránců a mít silnější útočníky než máte vy obránce. Rušit tak musíte pouze věci, které narušují tento stav – Armadillo Cloak hrané na Bant Sureblade, 4/4 příšeru nebo Dust to Dust na vaše 2 Spire Golemy. Pokud zahraje soupeř dalšího Bant Sureblade, není to velký problém, protože vás nemůže zabít útokem. Při útoku spadnete na 2 životy a soupeř přijde o dva útočníky, čímž se hra vrátí do rovnováhy, v které byla předtím. Naopak proti červenému balíčku si nemůže dovolit mít jen pět životů, protože vás může dostřelit. Vyměníte tak své Sentinels of Glen Elendra za jeho příšery se silou 3  a rušení si schováte na jeho blesky. Pokud máte dostatek životů, vaše karetní výhoda by vám měla nakonec zajistit výhru proti jeho kartám s pouze jedním efektem.
 
Tohle neplatí pouze pro pauper formát, ale týká se to i dalších, nejen konstruovaných formátů. Na prerelease Worldwaku jsem zaslechl následující konverzaci dvou hráčů stavějících své balíčky:
 
    * Hráč 1: “Proč nehraješ Living Tsunami? To je skvělá karta!”
    * Hráč 2: “Protože mám v balíčku Rite of Replication a díky Living Tsunami bych se nedostal na dostatek zemí, abych ho mohl zahrát nakopnuté.”
 
Tohle možná vypadá jako obvyklá chyba ve stavbě a hráč je zřejmě nějaký nezkušený zelenáč, ale to je přesně ten důvod, proč o tom píšu. Hráč, který tuhle chybu udělal je zkušeným hráčem (porazil mě například na několika PTQ). Tuhle chybu udělal právě proto, že situaci analyzoval mnohem hlouběji než by to dělal začátečník, a tak se stal obětí přílišného přemýšlení. Při vytváření zdánlivě komplexního a logického odůvodnění proč nehrát Living Tsunami zapomněl na to, co je důležité: je to 4/4 letec za 4 many. Pokud ho soupeř nezabije, je mrtev dřív než by se nakoplé Rite of Replication dalo zahrát. Pokud ho zabije, nebude problém zahrát dostatek zemí na nakopnutí.
 
S dalším příkladem jsem se setkal nedávno, když jsem hrál na Magic Online Block Constucted. Můj soupeř hrál celočerné upíry a já hral červeno-zelený Valakut. Ve svém druhém kole jsem zahrál Plated Geopede  a předal kolo. Soupeř ve třetím kole zahrál Verdant Catacomb, chvíli přemýšlel, seslal Vampire Hexmaga a předal tah. Já jsem odtapl a zaútočil za 9 díky fečce a Harrow. Díky tomu jeho stav životů poklesl na hodnotu, kdy jsem ho mohl snadno dostřílet blesky. Soupeř další kolo hraje druhou fečku, jednu z nich použije a zahraje Gatekeeper of Malakir, který si podle mě právě lízl. Já další kolo zahrál Oracle of Mul Daya, který se opět nedostal za Malakirova strážce brány. Vypadalo to, jako by si dvě kola po sobě lízl Gatekeepera, ale ukázalo se, že je měl na ruce už od začátku hry. Ve třetím kole nezahrál prvního z nich, protože neměl v ruce další zemi a nechtěl fečnout Swamp, protože by si tím snížil šanci si další kolo líznout zemi. Díky přílišnému zkoumání situace si svou hrou nepatrně zvýšil šanci líznout si zemi za cenu příliš velké ztráty životů, která ho stála hru. Další obět přílišného přemýšlení.
 
Doufám, že vám tento článek něco dal a že až budete příště hrát, a nezáleží na tom, zda to bude FNM, PTQ, GP nebo dokonce PT, se zastavíte a zamyslíte před tím, než něco uděláte. Jak tohle ovlivní můj celkový plán? Má smysl zabít obránce a zaútočit za 6, abych pak neměl jak zabít  Ob Nixilis, the Fallen, o kterém vím, že ho soupeř hraje? Mám zahrát svůj Vines of Vastwood na soupeřovu příšeru, kterou se snaží vylepšit aurou za cenu že nebudu schopný ho zabít útokem během dvou následujících kol? To jak složitý tah máte v plánu nijak nesouvisí s tím, zda se jedná o správný postup.
 
A to je vše, přátelé,
 
Matteo

Originál "The Danger of Overthinking" přeložil Miroslav "Jacomo" Řezanina. Překlad byl uveřejněn na základě spolupráce se serverem Blackborder.com.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.