Filipův soutěžní článek: Magic the Gathering Dračí doupě

Připravili jsme si pro Vás sedmý článek z nedávné soutěže o Boostery, do které se můžete až do konce dubna zapojit. Podívejte se, co si pro Vás Filip připravil.

Magic the Gathering Dračí doupě

Zdravím všechny čtenáře. Mé jméno je Sohu a jsem pánem jeskyně. Spolu s dalšími čtyřmi hráči vedu dračí doupě, zasazené v lehce upraveném MTG světě. Mám zde i vlastní pravidla a mechaniky, abych mohl dělat reference na karty a funkčnost mechanik v karetní hře. Budu vám psát o velkém boji mé skupiny se samotným Nicolasem Bolasem, který skrz intriky a lži uvěznil Ura, krále draků.

Postavy:

Dantos Amariel – Přichází z legie Borosu, chrabrý lidský válečník zaměřený na udržování řádu a pořádku. Je to také velitel skupiny, i když si z něj dělají ostatní někdy srandu. Dantos používá bílé a rudé slunce pro posilování sebe, svých společníků, nebo ochranu před kouzly. Je zakladatelem skupiny.

Finfi Smutnokvět – Finfi si našla cestu do skupiny díky její umění magie modrého a černého slunce. Jakožto víla má k těmto sluncím blízko. I když je malého vzrůstu, hravé povahy a dělá často hlouposti když jde o magii a její ovládání, skupina ví, že se na Finfi může obrátit. Do skupiny se připojila později jako čtvrtý člen.

Elliot Jeliot – Jakožto jeden z barbarů severu Elliot proslul svými sebevražednými náběhy na bytosti, které neměl šanci porazit, ale i tak je skolil. Tajemství je v jeho očarované sekeře, která skrz jeho akce samovolně posiluje uživatele s pomocí zeleného a rudého slunce. Elliot si jí také dokáže přivolat k sobě díky runám vytesaných do ní. Je jeden z prvotních členů skupiny.

Heled – Jakožto kouzelník promlouvající s bytostmi z různých plání, se tento kithin stal velkou součástí skupiny. Vyniká uměním vyléčit téměř jakoukoliv ránu, ať už magickou, či nemagickou. Heled umí používat bílé a zelené slunce, což mu umožňuje vyvolávat slabší verze bytostí které potkal, studoval, nebo ochočil. Také mu to dává léčivé schopnosti. Heled je inkarnací předchozího válečníka Krazzima, který zemřel v bitvě a byl jeden z prvotních členů skupiny.

Příběh:

Po porážce posledních ze strážců ve třetím patře věže se vyčerpaná skupina rozhodla odpočinout a nabrat síly. Vědí, že to těžké je teprve čeká. Elliot se hned pustil do omývání své oblíbené sekery od krve padlých wyvern. Bylo na něm vidět, že po očku sleduje, co ostatní zamýšlí s mrtvými těly. Rád by si udělal trofeje a posbíral jejich šupiny, nebo alespoň ty, které jsou ještě v celku. Heled šel k Dantosovi, aby ho vyléčil. Když si Dantos tvrdohlavě stál za tím, že je v pořádku a že by měl Heled šetřit svou manu na svá kouzla, byl praštěn do hlavy holí. Následně mu do brnění byli vyvoláni léčiví slimáci, kteří mu vycucali nečistoty, možné infekce v jeho ranách a nakonec mu je do jisté míry zahojili. Dantos nakonec poděkoval a i když trochu nerad, tak uznal, že je to mnohem lepší. Finfi jako jediná bez větších zranění poletovala místností a hledala zajímavosti, schované runy, které by mohly pomoci. Ačkoliv bylo patro dosti poškozené a poškrábané od ostrých drápů wyvern, místo bylo relativně zachovalé. Starožitná knihovna zůstala bohužel bez jediné knihy. Ovšem i přesto zde byly známky man různých sluncí a jejich kouzel. Stůl z černého kamene a stoličky ze stejného materiálu uprostřed místnosti sloužily, jako hlavní odpočívadlo nedávným návštěvníkům.

Škoda, že zde nejsou žádná vejce. Wyverní mládě jako mazlíček, by byl dobrý přepravní prostředek, pomyslel si Heled. Po menším odpočinku bylo ovšem na čase se dát opět do práce. Jak bylo zvykem, skupina se sešla a zorganizovala si své opasky, aby měli vše co potřebují při ruce. Důležitým artefaktem, který měli všichni připraveni, ale dobře schovaným, byly malé hedrony. Uzpůsobené a připravené pro zajmutí draka. „Nezapomeňte, že každý hedron vyžaduje pár minut vlévání many do něj, aby byl aktivní. Tento proces nesmíte přerušit, jinak se neaktivuje správně. Pojedeme postupně, musíme je rozmístit do čtverce kolem nepřítele a on v nich musí okamžik zůstat.“ Připomenul skupině Dantos funkčnost. Poté se podíval na Heleda, který připomněl pořadí. Zahájí Dantos, který rychle nahodí první hedron a poté se bude jako hlavní starat o zaměstnávání draka. Poté Heled, jež se bude krýt a schovávat za svými bytostmi, připraví druhý hedron. Eliot, který jak je u něj běžné, bude rozbíjet a ničit cokoliv co drak vyvolá, nebo se pokusí zakouzlit. Jeho róba hvězd bude hlavní způsob, jak se proti jeho útokům bude bránit. Přitom všem bude muset najít moment, kdy na něj drak nedává pozor, a rychle aktivuje třetí hedron. Konečně Finfi, jakožto nejpohyblivější ze skupiny, by neměla mít problém připravit v ideální chvíli čtvrtý hedron. „Všichni připraveni? Ne? Tak smůla - JDEMÉÉÉ!“ Rozeběhl se Elliot po schodech k poslednímu patru. Zbytek skupiny chvíli uvažoval, jestli Elliota nezastřelí sami, ale pak se raději vydali svižně za ním. Ještě by ho museli pohřbívat. Když vešli do nejvyšší části věže, ovála je magická energie draka.

Nicolas Bolas stál s rukama zdviženýma vysoko k obloze, hlava koukajíc na orb nad ním. Šla z něj magie, která se střetávala s tou v orbu. Všichni byli na moment překvapeni nad množstvím many a její rozmanitostí. Byla zde mana všech sluncí. Elliot již ušel pár kroků a okamžitě začal připravovat hedron. Drak se nacházel ze jejich zády. „Gratuluji, že jste došli až sem.“ Ozvalo se hlubokým tónem. „Jste vskutku zajímavá skupina, pročpak jste tady?“ Bylo vidět že drak otočil svou hlavu jen kousíček, aby je po očku sledoval. Jeho arogance byla dost silná na to, aby se dala krájet. „Byli jsme sem vysláni pro záchranu Krále draků Ura.“ Snažil se s respektem vysvětlit Dantos. Bylo slyšet lehké uchechtnutí z huby draka, kterou se lehce zašklebil. „Ur drak, ale nepotřebuje vaší pomoc. Snažím se ho pouze probudit z jeho spánku.“ Finfi, jenž po celou dobu používala rozluštění magie, rychle odhalila lež. A telepaticky okamžitě všechny zkontaktovala. „Lže! Ur je v tom orbu, ale ten orb ho mění na temnou bytost. Pokud se kouzlo povede, bude otrokem sesílatele kouzla!“ Vychrlila rychle na skupinu. První hedron byl připraven. Skupina neměla moc čas na rozmyšlenou, Elliot totiž okamžitě použil zelené slunce pro zesílení a zvětšení svého těla. S mocným řevem se rozeběhl na draka. Ovšem byl rychle zastaven třemi dračími iluzemi. Nicolas se otočil zpět k orbu a jen zašeptal. „Jaká škoda, byl tady takový klid.“ Finfi okamžitě použila na jednu z iluzí uvěznění, což jí znehybnilo. Heled začal vyvolávání a Dantos se rozeběhl na svou pozici. Iluze zaútočila na Eliota, zarazila se mu zuby do brnění, ale neprokousla. Eliot na to zareagoval dvěma švihy, k hlavě to neměl daleko a první iluze se rozplynula. To už ale druhá narážela na Dantose, který se ji snažil vykrýt štítem. Ačkoliv iluze, stále si ponechávali část své síly jako draci a to šlo v tom nárazu poznat. Dantos byl odhozen a silně narazil do zdi. Finfi v mezidobí odvolávala draka. Netrvalo dlouho, aby se kouzlo zdařilo a iluze zmizela.

Eliot se už chystal rozeběhnout na poslední iluzi, ale v tom ucítil palčivou bolest. Podíval se na své rameno, byla v něm zaražená lávová sekera. Nebýt pod efektem kouzla, jistě by o ruku přišel. Když se podíval na draka bylo vidět, že se kolem něj formuje mana směřovaná na ně. Heled stihl vyvolat první várku svých treantích bojovníků. Ale tak rychle jak je vyvolal, byli zase smazáni. Tentokrát kůlovým bleskem. Jeho otrávení bylo na obličeji zřejmé, ale hned začal s dalším kouzlením. Po posledním úderu byl hněv Eliota silnější než předtím. Rozeběhl se tedy znovu, tentokrát na samotného Nicolase. Ve vzduchu se objevily další magické šmouhy, tentokrát černého slunce. Eliotovi se najednou začalo rozkládat tělo, jako by bylo léta pohřbené v zemi. To ho donutilo zastavit a začít se léčit svým zeleným sluncem. Nebyl v tom příliš zběhlý, většinou je léčil Heled, ale co mu zbývalo. Finfi, která jako jediná měla volný prostor, se rozletěla a začala připravovat druhý hedron. Dantos si tohoto všiml. Jako vždy se na plán vykašlali a dělají si věci vlastní cestou. Alespoň se někam dostáváme, pomyslel si Dantos a oprášil se ze země. Bolelo ho skoro celé tělo po tom nárazu. Bohužel čas na odpočinek nedostal, protože jeho směrem ne něj mířili dva ohniví elementálové a nevypadali jako tvorba Heleda. Dantos použil své bílé slunce a z něj i z jeho zbroje začalo zářit bílé světlo. Jeho meč hravě prošel skrz elementály. Dantos se poté prudce rozeběhl, aby pomohl Eliotovi. Musí si pospíšit, neví kolik času mají, ale každým okamžikem by drak mohl kouzlo dokončit. Tím by padla říše draků a to nesmí dopustit! Při běhu byl Dantos zaskočen novým, přesto však známým řevem. Heledovi se totiž podařilo vyvolat Mechového Goriaka, který se rozeběhl směrem k drakovi. Eliot už silně nezvládal nápor temného kouzla, když nápor náhle přestal. Povšiml si jen modré záře. V duchu poděkoval Finfi a rozeběhl se k drakovi. Druhý hedron byl připraven. Finfi se po zrušení kouzla na Eliotovi začala soustředit na zmaření kouzel, které by mohly jít jejich směrem.

Eliot se nyní bez obav mohl rozmáchnout a udeřit poprvé Nicolase. Jeho sekera se zarazila do oponentovi nohy, ovšem k jeho úžasu nikterak hluboko. Rána jejíž kalibr odsekne ocelové brnění vojáků, pokožku bestií Inistradského lesa, vymaže existenci pěti nepřátel naráz… Nyní se jen zasekne do nohy, která na sobě ani nemá zbroj! Na Eliotovi byl znát úžas, ale také strach. Zanedlouho naběhl i Dantos a ve své zářivé zbroji s pomocí rudého slunce skočil do úrovně zad drakovi, vzal meč oběma rukama s úmyslem zaseknout ho drakovi do zad. Spolu s ním naběhl i Goriak, ten se s ním nechtěl párat a šel mu po celém torzu. Ovšem ani jeden z nich se Nicolase ani nedotkl. Na několik metrů dozadu, je zavála silná větrná vlna. Z nebe se objevilo hejno hmyzu letící jejich směrem a ze země začaly prýštit ohnivé gejzíry. Dantos se rychle podíval jestli je Finfi v pořádku, když viděl množství kouzel, která se na ní hrnou. Ta měla ovšem plné ruce práce. Kolem ní létaly stovky šrapnelů, které jí nenechaly ani na chvilku na pokoji. Měla co dělat, aby je stíhala odrážet a vyhýbat se jim, tím nestíhala pomoct skupině. Eliot neodhozen vlnou se připravil na další úder. Než stačil seknout byl bohužel sražen dračím ocasem. Podobně jako Dantos, narazil do zdi věže s takovým nárazem, kterým kamennou strukturu rozdrtil a zůstal viset na okraji vrcholu věže. Dantos se dostával do stavu paniky a nevěděl, komu má pomoci dříve. Můžou vůbec porazit takovou bytost? My zachraňujeme svět, ale kdo zachrání nás? Chmurné myšlenky se mu točily v hlavě a přitom sledoval, jak hmyz letí z oblak přímo na něj. Očekával svůj konec. Ucítil však namísto toho chlupatou ruku Goriaka, který ho vzal a hodil směrem na draka. Za letu si také všiml, že Heled mával a ukazoval na plochu vedle sebe. Byl to třetí hedron. Jel na zádech Goriaka a seskočil těsně před tím, než je odvál vítr.

Za sebou slyšel řev Goriaka, kterého pozřel hmyz a gejzíry. Proletěl drakovi kolem rohů a poprvé se mu tak mohl podívat do obličeje. Drak byl překvapen, když viděl letícího člověka. Bylo to tvrdé přistání, ale Dantos na nic nečekal a okamžitě položil čtvrtý hedron a začal do něj vkládat sílu sluncí. Byla vidět drakova zloba, když toto viděl. „Myslíš si snad, že tohle dovolím!? Víte vy kdo já jsem?!“ Hřměl nyní zuřivý drak. Dantos se usmál. „Ne… A víš kdo my?“ Věděl, že aktivování hedronu nijak neurychlí a musel nějak získat drahocenné sekundy času. Slyšel dunění a pod ním se začali vynořovat nemrtví. Nad ním se vytvořil jakýsi symbol, který na něj začal střílet kostěné šípy. Drak byl odhodlán ho zabít se vším co měl. Skrz bolest, slzy a krev vyvolal poslední zbytky sil co měl a použil své slunce. Tohle byla jeho poslední šance ke slávě. Oči se mu rozzářily. Cítil a slyšel rodinu, své přátele jak mu dodávají potřebnou odvahu a sílu dodělat svou misi. Kostěný šíp ho zasáhl do hlavy, nemrtví se na něj sápali a s Dantem to ani nepohnulo. V tu ránu se jeho brnění začalo ztrácet v bílé záři, kterou však nevyvolal. Cítil, jak jeho tělo začíná upadat do spánku, jako by se odebíralo na věčnou cestu. Záhy ho ovšem probouzí magický meč, jenž mu projíždí zády. Ještě chvíli, už jenom malou chvíli… „NECH HO TY PŘEROSTLÁ JEŠTĚRKO !“ Uslyšel řev svého přítele Elita, který se v pekelném hněvu a pod očarováním země prosekl skrz nemrtvé. A hned začal vykrývat šípy, které by ho jinak zasáhly. Uslyšel vzlykot Finfi, která z něj tahala očarování a temné kouzlo na něj uvržené.

Čtvrtý hedron připraven. V tu chvíli se všechny hedrony rozsvítily a vzlétly do vzduchu. „Ne… ne ne NE NE NE! Víte co jste mě teď stáli?! Jak dlouho jsem tohle celé připravoval?! Za tohle vám slibuju osudy horší než je smrt! TO PŘÍSAHÁM !“ Řval naštvaný drak. Hedrony se aktivovaly, ovšem namísto draka zacílily orb nad ním. Orb prasknul a odhalil Ur draka, který se začal zvětšovat do své pravé podoby. Nicolas se otočil na draka a poté nenávistně na skupinu. Eliotovi, který byl již zasažen několika šípy, náhle eruptovala záda, vyletěla krev, kosti a orgány. V jeho posledních okamžicích se podíval s úsměvem na Danteho, než jeho oči vyhasly. Finfi byla uspána a vhozena do věčného spánku v realitě mezi říší snů a říší živých. Fyzicky byla nepřítomna, ale viditelná. Navždy spící, ale stále při vědomí. S nemožností pohybu, však cítila dění kolem sebe. Když se drak podíval na Danteho a začal kouzlit, byl přerušen mávnutím ocasu Ur draka, který ho odrazil a shodil z vysoké věže. Danteho jiskra života v tu chvíli zhasla po ukončení síly jeho kouzla. Heled, soustředíc se na zachování života, jen nevěřícně koukal nad osudem jeho přátel. Ur drak si poté stoupl a narovnal do své plné velikosti. Jeho majestátní hlava na vrcholku věže okem pozorujíc následky po bitvě. Obloha byla konečně čistá, král draků volný a v bezpečí, ale za jakou cenu…

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.