Duet Decks: Liliana with Gideon

Jak dlouho tomu bylo, co ji potkal poprvé? Jen chvíle, ale přece to mezi nimi šlo tak rychle. Zkontroloval pohledem svíčky. Měla ráda přítmí, a tohle bude stačit.

Nejdříve půjdou do taverny, kde zarezervoval pokoj pro dva. Ona si určitě dá jednorožce, středně propečeného. Potřásl hlavou. Taková škoda  toho vznešeného tvora. Zdálo se to šílené, ale u takovéhle ženy se musíte naučit balancovat pozitiva a negativa.

A také zde byla záležitost ohledně večerního festivalu, kam měli namířeno. Slyšel zvěsti o tom, že cizinci přivezli s sebou nějakou novou hru, a že se v né dají vyhrát exotické ceny, pokud jsi v ní dobrý. Ačkoli ve svém životě nikdy netrénoval se střelnými zbraněmi, jeden z jeho mužů mu ukázal základy.  Trénoval. Dneska neodejde, dokud své dámě nevyhraje něco, co by jí dnešní noc navždycky připomínalo.
.

Strčil ruku do kapsy a ucítil sametovou látku malého váčku. Pokývl, usmál se a vyšel na ulici.

Skříňka se otevřela a odhalila pohled na pár černých kozaček sahajících až po kolena. Když si je natahovala, usmála se. Jen málokteří muži dokáží odolat jejich kouzlu. Tenhle nebyl výjimka, ale ani ona nečekala, že se do ní tak zblázní.

Ale ani ona nebyla zcela imunní vůči jeho vzhledu. Na tom chlapovi v brnění s třemi čepelemi ostrými jako břitva, které stále vířily kolem jeho ruky, bylo prostě něco, od čeho se nemohla odtrhnout. Zřejmě je tuto noc nikdo nenapadne, ale stejně - neměla ve zvyku chodit ven neozbrojena. Snad se někdo nechá nachytat a zkusí to na ně.

Černá lakovaná skříňka v sobě ukrývala několik sklenic čiré tekutiny. Odšroubovala z jedné víčko a přivoněla. Rulík. Pokývla a nanesla si po obou stranách krku trošičku. Zavřela sklenici a lehce se zachichotala. Nenáviděl rulík - ale bude to taková legrace, až to zjistí. V hodně věcech měli rozdílné názory, ale to neznamená, že si dnešní večer neužijí.

Zvedla kabelku a pousmála se nad její vahou. Se zábleskem v očích vykročila ven vstříc svému rande.

A pro všechny, kteří dočetli až sem, malý bonus, co uvidíte příští týden...


Chandra hleděla do průzračných oči Jace Belerena, podobných hlubokým studánkám. Byly odstínu téměř blankytného, podobné zmrzlému ledu, a další podobné metafory. Oba byli zahaleni do jeho těžkého kabátu, který jako by je chránil před světem, který nerozuměl jejich lásce ani jim samotným. Jaceovy oči hleděly do dáli, když ji svíral tak pevně, že jí málem sebral vrchních dvacet karet její knihovny.

Najednou se ale odtáhl a trošku se při tom pohybu zamotal do hadic od vysavače vedoucích od Chandřiných loktů k zápěstím. Jeho výraz byl vážný. Učinil krok blíže ke skalní římse, ze které mohl přehlédnout celé údolí, kam ji přivedl, aby jí vyjevil své pocity. Když se k ní otočil, pocítila směs strachu, obav, znepokojení, a lehkého hladu. A pak, svým chraplavým hlasem, který dokázal zapalovat ženám nejen lýtka, ale i vlasy, ať bez brýlí nebo s nimi, konečně promluvil.

"Naše láska nemůže dále pokračovat. Thallidi přicházejí."



HEZKÉHO 1. DUBNA PŘEJÍ WIZARDS OF THE COAST A

- Honza Adam

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.