Flash News #2/2014

Tradiční sumář právě proběhnuvších turnajů – tentokráte GP Praha, SCG Open Orlando, italská série Decktutor a speciální překvapení v podobě zajímavého interview!

 

 

 

Svátek pro české hráče, to bylo GP Praha! Atraktivní formát přilákal 1 401 hráčů a dokonce se tentokráte zúčastnilo více Čechů, než Němců :)

 

Na turnaji bylo poprvé k vidění několik novinek, zejména pak zrušení sobotní registrace, což nakonec nepředstavovalo moc velký problém (ačkoli prý plno hráčů nedostalo potvrzení při online registraci), i když se traduje historka, že někdo přiletěl z Japonska v sobotu ráno a chtěl se regnout a byl z toho trošku smutný...

 

Opět se prokázalo, že formát je otevřený pro nové strategie a tak jsme ve druhém dni mohli vidět decky jako Fists of Suns kombo, Monogreen Nykthos, modern verzi Death and Taxes, nebo Monoblack Pox.

 

 

Do druhého dne postoupilo pouze 22 Čechů, což je docela bída. 8:1 měli Juzám (Jund), Bůh (Twin) a Váňa mladší (Tron). Zato Slováků postoupilo sedm z 31, což je docela dobré. Bohužel, ve druhém dni šance našich na top8 postupně braly za své a v posledním kole měl šanci už jenom Lukáš Blohon, který ale smolně prohrál s Tronem (v první hře mu to přišlo opravdu špatně)…

 

V top8 bylo nakonec pár známých jmen – italský pro hráč a vítěz dvou GP, Emanuele Giusti; Robin Dolar, finalista z nedávné Vídně a konečně pak Jeremy Dezani (ačkoli hrál podle mě dost špatný deck – Junk). Všechny ale přejel neznámý Chorvat Vjeran Horvat s agresivní verzí UWRka. Nejzajímavějším deckem v top8 bylo ale určitě UR Tempo Carlose Morala.

 

Konečná umístění našich hráčů byla následovná:

 

Výběr decklistů:



 

 






Na konec ještě přikládám link na spoustu fotek GP od italského MTG Madness!

 

 


 

Standard by se dal shrnout třemi slovy: nuda v Brně. Osobně se už nemůžu dočkat nové edice, jelikož dívat se neustále na stejných pět-šest decků už mě docela nudí…

 

Celková návštěvnost byla 592 hráčů, nejhranější decky byly Monoblue a wait for it – Monoblack! Finále bylo soubojem mezi Brennanem DeCandiou (Orzhov Midrange) a Tylerem Wilkersonem (Monoblue). Zvítězil Tyler 2:1.

 

Aby to nevypadalo zase až tak suše, tak přiložím alespoň decklist GW Aggra, které skončilo na desátém místě, jelikož to byl prakticky jediný deck v top16 s trochou inovace.


 

Ani legacy nebyla nikterak zábavná, tedy alespoň co se týče ve srovnání s předchozím týdnem…  239 hráčů znamenalo obvyklých devět kol. V nich byl neporažen Stephen Mann, který má poslední dobou celkem úspěšné období (viz top8 na PT Theros), s UWR Delverem. V top8 ale řádila jiná verze Delvera a to BUG Laurence Moo Younga! Přijde mi ale takřka skandální, že hrál raději Tombstalkera, než True-Name Nemesis. A mimochodem - vítěz Standard Open, Tyler Wilkerson, měl docela blízko k doublu - s OmniTellem vypadl až v top4! 

 

Nejzajímavější deck se pak opět točil kolem Dark Depthsů! Minule jsem tu představoval Junk verzi a tentokráte se dařilo Jund verzi.



 

 


 

Minule jsem tu měl nakouknutí na severskou sérii a tentokráte tu máme italskou sérii. Myslím, že by se dala přirovnat k našemu Sixtouru. Aktuální zastavení bylo v Miláně a formát byl samozřejmě modern. Turnaj přilákal 186 hráčů.

 

Co jsem měl možnost vidět v Praze, tak mi přijde, že Italové milují Jund a Kiki-Pod. A co čert nechtěl, ve finále tu proti sobě stanuly právě tyhle dva decky. Oba byly čtyřbarevné, což jenom dokumentuje, jak je na modernu dobrá manabase :) Z výhry se nakonec radoval Enrico Baldrati s Jundem.


 

 

 


 

Při projíždění decklistů jsem narazil na jeden velmi zajímavý, který shodou okolností zvítězil na jednom středně velkém (62 lidí) italském turnaji. Na decku mě zaujalo, že je neuvěřitelně greedy – prostě vezmete ty nejlepší karty na formátu, dáte je dohromady a hrajete! Cena decku i se sidem je zhruba 80 000,-


 

 


 

Dle ankety na facebooku Vás velmi zaujal deck Tin Fists, který se objevil na GP v Praze. A tak mě napadlo udělat rozhovor s jeho tvůrcem – Janem van der Vegtem :)


 

 

 

Mé jméno je Jan van der Vegt, také jsem známý pod přezdívkou Dzy. Jsem competitive hráč z Nizozemí s několika dobrými výsledky (několikrát jsem skončil v penězích na GP, z čehož byla jedna top8, také jsem skončil v penězích na PT a zvítězil v jedněch MOCS a v dalších jsem byl v top8), ale hlavně jsem známý proto, že velmi často streamuju a to jak limited, tak constructed.

 

Dříve jsem míval nejraději legacy, právě na svůj první PT (Hawai 2012) jsem se kvalifikoval díky top16 finishi na GP Amsterodam (Jan tam hrál Show and Tell, pozn. autor). Potom jsem začal tak nějak hrát všechny formáty a teď už vlastně legacy ani moc nehraju. Líbí se mi dělat broken věci a tohle brew bylo spíše ovlivněno mými zkušenostmi z cubu než tím, že jsem dva roky hrál Sneak and Show.

 

Můj neoblíbenější formát je určitě Cube. U ostatních formátů záleží na tom, jaké decky jsou zrovna nejhranější. Ale moje největší úspěchy jsou paradoxně na limited a block constructed.

 

 

Byl jsem tu poprvé…

 

 

Užil jsem si to tu, i když to na mě mělo trochu degenerativní účinky – málo spánku, samý kasína, striptérky a tak… Ale teď vážně, Praha má krásnou atmosféru, je tu spousta zajímavých památek a také mně zaujalo, že oproti zbytku Evropy je tu všechno dost levné.

 

Myslím, že zrušení sobotní registrace zezačátku působilo jako změna k horšímu, ale když se to vezme kolem a kolem, tak je to vlastně dobrá změna, den 1 bude končit tak o hodinu dříve, než tomu bývalo předtím a to je fajn. A lidi si na to časem zvyknou.

 

Nový systém struktury cen mě velmi potěšil a myslím si, že by mohl být ještě více závislý na počtu hráčů. Třeba ve Vegas plno lidem nestačilo na peníze ani 12:3, a zase na druhé straně, na jednom australském GP byl můj kamarád po třech byeích se 7:6 v top64, což mi přijde absurdní.

 

Když draftuju cube, tak mám rád decky, které dělají extrémní a unfair věci. Například jsem nespočetněkrát zahrál Corpse Dance na Emrakula.

 

A jednou jsem našel na netu decklist s Unexpected Results, Scapeshiftem a Omnisciencí, což jsou všechno "sweet" karty. Deck dokonce vyhrál turnaj v Německu o 180 lidech. Tak jsem si s tím zkusil pár her, ale bylo to prakticky nehratelné. Když to ale přišlo, tak to bylo brutální, což se mi líbilo.

Pak jsem s deckem streamoval, a asi po čtrnácti hodinách hraní jsem skončil u verze, která je velmi podobná té, se kterou jsem hrál v Praze.

 

 

Jsou dva způsoby, jak tyhle karty obehrát. Jednak mám v mainu hned šest odpovědí v podobě Izzet Charmů a Boltů a celkem plus je taky fakt, že lidi kolikrát netuší, proti čemu hrají (což se na GP stávalo docela často) a ve svém kole se do něčeho zatapují. Samozřejmě proti tomu mám taky další karty v sidu a nebo prostě nasiduju víc Through the Breachů.

 

 

Ani ne, nebylo v něm nic speciálního. A také jsem si všiml, že ho tam neuvedli. Vypadal následovně:

 

3 Ancient Grudge

2 Pyroclasm

2 Through the Breach

2 Dispel

2 Thoughtseize

1 Nature's Claim

3 Combust

 

 

 

Moc často ne, daleko častěji vyhraju na Goyo’s Vengeance, ta karta je prostě neuvěřitelná! Fisty taky docela často odsidovávám, proti jiným kombům nebo rychlým aggrům jsou moc pomalé. Nejlepší jsou proti deckům jako je UWRko, ale to se teď bohužel moc nehraje.

 

 

Obě karty mají v decku svojí úlohu. Manafixace je samozřejmě důležitá, ale Caryatid je dobrý ještě v mnoha dalších ohledech. Na formátu se nehraje moc Wrath efektů, takže ji zabije prakticky jenom Liliana. Zároveň je tu plno agresivních bytostí s dvojkou v útoku – Thalia, Snapcaster, Confidant… Proti těmhle kartám Vám Caryatida získá plno času.

Podobná karta je Farseek, který ale zafixuje jenom dvě barvy, kdyžto tohle dává všechny. Taky je to dobré proti Tectonic Edgi – s Fistsami a Caryatidou ve hře můžeme dát čtvrtou zemi a hned něco zakastit.

A jinak důvod proč mám radš Fistsy než Though the Breach je ten, že i když se jednou projedete Emráčem, neznamená to, že automaticky vyhrajete, hlavně když má soupeř víc než šest permanentů ve hře. Proto mám taky v mainu Bolty a ne třeba Pyroclasmy. Je docela jednoduchý usmažit někoho Boltem po tom, co ho projel Emrakul. Stejnou funkci má v decku i Tar Pit. Díky tomu, že mám v mainu Bolt jsem na GP porazil Twin – po mulliganu do čtyř!

 

 

No, balík má vlastně docela velký rozptyl. Začátek byl dobrý, pak jsem narazil na pár těžších a špatných matchupů, jednu dobu jsem měl ještě 11:2, ale pak jsem prostě neměl štěstí…

 

 

Nejhorší je určitě Splinter Twin a pak další UR Delver/Pyromancer decky. Proti Twinu se nikdy nemůžete zatapovat a co je nejhorší, jejich bytosti můžou tapovat Emrakula. Jund také není moc dobrý matchup, viděl bych to tak na 35-40%. Když hraje Twin dobrý hráč, tak to je podle mě tak 15%, což je opravdu bída.

Na GP jsem proti němu hrál jednou a vyhrál jsem 2:0. Soupeř nehrál moc dobře a já jsem měl dobré draw (jak už jsem zmiňoval předtím, v jedné hře jsem vyhrál po muliganu do čtyř).

 

 

Viděl jsem ho, vždycky se snažím připravit na většinu možných rogue decků. Někdy se deck už hrál předtím, ale nebyl dobře vytechovaný a nebo někdo přijde s úplně něčím novým. Přijde mi, že hraní rogue decků má hodně výhod a na tomhle GP se to jenom potvrdilo. Také je velmi nepříjemné dostat se do pozice, kdy absolutně netušíte, co soupeř hraje, takže se toho chci vyvarovat.

 

V jednom zápase se mi stalo, že jsem si dal ideálku – T1 Looting into T2 Vengeance na Griselbranda a pak T3 Emrakul. Můj soupeř stihl jenom zahrát Seachrome Coast, Creeping Tar Pit a suspendovat Lotus Bloom. I tak jsem ale poznal, co hraje, a mohl jsem správně nasidovat. Myslím, že plno lidí by to nepoznalo. Správně identifikovat takovéhle decky je podle velmi důležité, hlavně kvůli sideboardování na druhou hru.

 


 

Oblíbená barva/karta – modrá/Mind’s Desire
 

Nenáviděná karta – Goblin Guide, ačkoli mi několikrát na GP umožnila discardnout Griselbranda, kterého jsem pak reanimoval :)
 

Oblíbený deck – to je těžká otázka, když jsem kdysi hrál vintage, měl jsem moc rád TEPS, to už ale bude tak devět let zpátky...
 

Nenáviděný deck – Fritka, obvykle totiž hrávám decky, které s ní mají špatný matchup
 

Oblíbený blok/edice – Innistrad, moc rád jsem s ním draftoval. Měl tolik zajímavých strategií, pamatuju se na decky se Spider Spawning/Burning Vengeance/Laboratory Maniacem a dokonce i na selfmill s Chalice of Life/Archangel's Light. Na MOCS, které jsem vyhrál, jsem se kvalifikoval právě díky ISD limited.
 

Nejhorší trade, co jsi kdy udělal – velmi nerad traduju, za posledních osm let jsem neudělal ani jeden trade!
 

Tvoje nejhezčí vítězství – naprosto parádní je hra z cubu, která zahrnuje multiple Mind Twisty, Griselbrandy a Time Spiral (můžete jí shlédnout zde), ale nejraději mám svou výhru z finále MOCS. Hrál jsem Kiblerovu verzi Jundu a můj soupeř měl 4C komboreanimátor. Ve třetí hře jsem šel do pěti on play a nechal jsem čtyři země a Pilgrima. Dolízl jsem jenom další země a on dal T3 Huntmastera. Řekl jsem si, že Pilgrim stejně umře, tak můžu v klidu zaútočit. Soupeř si to vyložil tak, že mám nejspíš Tragic Slip a ze stejného důvodu Pilgrima potom po transformu nezastřelil. Kolo na to jsem topdecknul Bonfire a díky Pilgrimovi jsem ho mohl zahrát za 4. A nakonec jsem dolízl Olivii a zabil ho!

 

PS: Pokud se máte dlouhou chvíli, můžete si ji zkrátit sledováním Janova streamu.

A to je pro dnešek vše, na viděnou zase příští týden.