Ohlédnutí za DCI programem a co bude dál

Všechno jednou začíná a končí. A přestože na některé věci si zvykneme natolik, že je bereme v podstatě za samozřejmé, i u nich se často stane, že se kola vývoje pootočí a ona samozřejmost už je jen něco, na co se dá nostalgicky vzpomínat. Na konci dubna Wizardi v tomto (https://magic-support.wizards.com/hc/en-us/articles/360042761611-Sunsetting-Planeswalker-Points) článku zveřejnili, že ukončují systém DCI čísel a planeswalker pointů a plánují je nahradit jednotným systémem, ukotveným ve Wizards Accountu každého hráče. Do dvacátého sedmého května budeme mít ještě možnost zabrouzdat si v historii odehraných zápasů a poté se i nad touto databází zavře voda a už se nikdy nebudete moci podívat, kolikrát že jste to prohráli koncem devadesátek s Tomášem Klimešem na FNMku. Ale protože těch téměř třicet let s magickou zkratkou "DCI" je už opravdu kus historie, chtěl bych se alespoň touhle cestou podívat, co všechno se za tu dobu ve spojitosti s DCI událo a také co můžeme v brzké budoucnosti čekat dál.

 

Počátek DCI

Kdysi dávno, tak dávno, že si to pamatují už jen šedovlasí kmetové, vznikla v Americe nová karetní Hra. Principem Hry byl duel, při kterém dva soupeři měřili síly tím, kdo má víc Ancestral Recallů, Serra Angelů a Black Lotusů. Zájem byl veliký a duely probíhaly nekoordinovaně - na kuchyňských stolech, na podlaze Comic Conů, na sedačkách v kupé vlaků. Ale protože duely postrádaly řád, seslali mocní čarodějové, kteří Hru stvořili, na zem DCI - Duelists' Convocation International, tedy Mezinárodní radu duelantů. DCI začalo v těchto mlhavých prapočátcích, přesněji koncem roku 1993, zaštiťovat hned několik důležitých aspektů hraní: určovat identifikaci hráčů prostřednictvím DCI čísel, školit a organizovat turnajové rozhodčí a také poskytovat strukturu, v rámci které se začaly pořádat turnaje. Zároveň DCI přineslo i novinku v podobě mezinárodně kompatibilních žebříčků, využívajících šachové bodování ELO: oddělený "limited" a "constructed" rating, jejich průměr zvaný "composite" a později pro starší formáty také rating "eternal". Každý nový hráč začínal s ratingem 1600 a na internetu nebo také v měsíčníku Legenda bylo možné najít pořadí české, evropské i světové. Kdo měl rating přes 1800, byl považován za solidního tournament-regulara, s ratingem přes 1900 už jste nahlíželi do české špičky a rating přes 2000 s sebou nesl status mezinárodními vítězstvími ověnčenčeného veterána. Světovým žebříčkům zpravidla kralovali vítězové nedávných Pro Tourů a mistrovství světa s ratingy přes 2100 či občas i 2200. Dle dostupných zdrojů je nejvyšší dosažený rating 2351 - mohl se jím pochlubit Nicolai Herzog ve třetím kole prerelease Fifth Dawnu. Nutno podotknout, že Nicolai většinu bodů nasbíral na předcházejícím turnaji, Pro Touru San Diego 2004, který zcela opanoval. Po vyhraném finále byl jeho limited rating 2350, za první dvě kola prerelease tedy poskočil dohromady o jeden bod, třetí kolo pak prohrál a z kóty 2351 zahučel o maximální možný počet bodů.

Systém ELO ratingů s sebou nesl řadu výhod, ale i nějaké ty mouchy. Mezi výhody se určitě řadila přehlednost - stačilo rozkliknout pořadí a mohli jste vidět, kdo je zrovna na špici a kdo naopak třeba prožívá nepříliš úspěšné období. Zároveň rankingy ukazovaly i nové talenty - pokud někdo začal stoupat žebříčkem postupně vzhůru, bylo to jasným signálem k tomu, aby ho ostatní začali brát vážně. ELO rating rovněž hodně vypovídal o zaměření každého hráče či naopak o jeho univerzálnosti v případě vyrovnaného constructed a limited hodnocení.

 

Kromě výhod se však ELO rating ukázal v prostředí Magicu z několika důvodů jako trochu nepraktický. V první řadě proto, že Magic obsahuje i poměrně velký prvek náhody. Na rozdíl od šachů, kde je ELO skutečně velmi spolehlivým ukazatelem výkonnosti, v Magicu jsou prohry každodenní součástí turnajů i pro úplnou světovou elitu, navíc i sebelepší hráč časem trefí období, kdy se mu prohry lepí na paty a rating letí dolů. Zatímco zmiňovaný Nicolai Herzog se tak mohl pyšnit ratingem 2351, v šachách je v tuhle chvíli na špici Magnus Carlsen s ratingem 2872. Sama o sobě by možná tahle fluktuace nevadila, ovšem rating se používal ke spoustě různých dalších věcí v rámci competitive Magicu - od bye na GPčkách přes kvalifikací na Mistrovství republiky až po kvalifikaci na Pro Toury. Běžnou praxí tak bylo tzv. "sedět na bodech" - pokud jste v době před koncem kvalifikační sezóny měli dostatek bodů, nejlogičtějším postupem bylo až do uzavření nehrát, a to ani lokální turnaje, protože riziko nějaké "kotvy" bylo zkrátka příliš velké. Někteří tak leckdy seděli na bodech třeba i několik měsíců - a upřímně, systém, který lidi odrazuje od hraní, má zkrátka své mouchy. Trochu méně běžnou praxí pak navíc byly podvody s ratingem, kdy se organizovaly fiktivní turnaje, nechávali se vyhrát kamarádi, kteří body potřebovali, atd. Rozhodčí pak po odreportování podezdřelého turnaje třeba i volali účastníkům, aby detektivní prací zjistili, jestli skutečně proběhl. Důkazem, že se tato praxe děla i v nejvyšších patrech profesionálního hraní, je pak například šestiměsíční ban Boba Mahera v roce 2002 právě za organizování "fiktivního" turnaje, který měl Maherovi pomoci se kvalifikovat na Mistrovství světa 2002.

 

S DCI se pojí ještě jeden poměrně populární program, a to sice tzv. "Magic Player Rewards". V letech 2001 až 2011 Wizardi hráčům poštou posílali obálky s kartami jako odměnu za odehrané turnaje. Kromě tokenů, které do té doby nebyly běžně v boosterech (s výjimkou edice Unglued), obálka obsahovala - podle té které sezóny - i foilové hitovky jako Wasteland, Hypnotic Specter, Wrath of God či Damnation a můžu říct, že najít ve schránce jednou za rok obálku s celkem vzácnými foily a krásnými tokeny byl fajn pocit. Celá operace byla nicméně dost finančně nákladná a v roce 2011 tak byl celý Rewards program zrušen.

 

Planeswalker Points

Právě i kvůli problémům, spojeným s používáním ELO ratingu, se Wizardi rozhodli od jeho používání postupně upustit a přejít na systém tzv. Planeswalker pointů - začátek v roce 2011 byl nicméně poměrně strastiplný. Na rozdíl od ELO ratingu člověk nemohl planeswalker pointy ztrácet, ale jen získávat - a žebříček, ze kterého se hráči kvalifikovali, se vždy po určitém čase resetoval. Zpočátku však systém počítal s body z libovolných turnajů, navíc některé měly dost nesmyslně nastavené multiplikátory - GP main event 8, GP side event 5, FNM 3, většina ostatních turnajů 1. To vedlo v první sezóně například i k tomu, že jednou z nejschůdnějších cest, jak se pokusit o kvlaifikaci, bylo grindění FNM turnajů a sideeventů na GPčkách, kde se člověk mohl zaregistrovat, získat body za účast, dropnout a jít hrát další side-event... zkrátka totální chaos, grind a multi-tabling (do té doby fenomén známý jen z Pokeru, nikoliv z Magicu). Zajímavé dobové shrnutí najdeme například tady: https://www.channelfireball.com/all-strategy/articles/an-open-letter-regarding-planeswalker-points/

 

Systém Planeswalker bodů se nicméně postupně ustálil a většina hráčů jím vzala zavděk - patrně hlavně proto, že se přestal používat jako měřítko pro kvalifikaci na turnaje a určující zůstal už jen pro bye na GPčkách, což není až taková motivace pro opravdu důsledné grindění. Planeswalker pointy zůstaly rozdělené do tří kategorií: Competitive pointy, které nezahrnovaly "casual" turnaje ani Pro Toury či Worlds a počítaly se pro určení počtu byes, Professional pointy, které bylo možné získat na Pro Tourech a byly klíčové pro určení Pro Players Clubu (Bronze, Silver, Gold, Platinum) a také "Lifetime" pointy, do kterých se započítalo úplně vše, ale byly více méně jen na ozdobu. Lifetime pointy - jak už název napovídá - nemizely s koncem sezóny a přiřazovaly každému hráči level od prvního do padesátého, od "Prodigy" po "Archmage". Padesátý, nejvyšší level bylo možné odemknout získáním padesáti tisíc lifetime pointů - pro zajímavost lze uvést, že hráčem, který získal lifetime pointů historicky nejvíc, je japonský road warrior Shuhei Nakamura, jenž za svou kariéru nasbíral víc jak 100 000 lifetime pointů.

 

Přestože systém ELO ratingu nebyl od roku 2011 oficiálně podporovaný, vyskytlo se hned několik nezávislých projektů, které umožňovaly jej v určité podobě stále sledovat. Patrně nejlepším dodnes zůstává databáze MTG Elo Project (http://www.mtgeloproject.net/index.php). Schraňuje sice pouze údaje o partiích odehraných v rámci Grand Prix a Pro Touru, ovšem nabízí spoustu zajímavých statistik, leaderboardů a zajímavostí. V neposlední řadě pak umožňuje hledání historie matchů podle jména, takže se můžete podívat, s kým že jste to hráli v kole XY toho a toho turnaje před spoustou let a jak že se vám tehdy vlastně dařilo. Archivy MtG Elo projectu bohužel nesahají dále než do roku 1998, takže například některé úspěchy ze zlatých časů éry Jakuba Šlemra v nich už nenajdeme, i tak ale obsahují slušnou část magicové historie.

 

 

Cesta jde pořád dál a dál

 

DCI rating tedy patří historii, Planeswalker pointy taktéž - co nás čeká do budoucna? Zatím víme jen to, že identita hráčů - například pro účely registrace na turnaje - se bude postupně opírat víc a víc o Wizards Account, bude tedy patrně důležité udržovat v něm v pořádku alespoň kontaktní a přihlašovací údaje. V organizaci turnajů budou Wizardi nejspíš více spoléhat na různé appky do telefonů, například "Magic: the Gathering Companion app". Vzhledem k tomu, že DCI rating ani Planeswalker pointy už nějakou dobu neměly příliš velké praktické využití, otevírá tento přechod prostor pro různá zajímavá zlepšení. Osobně jsem co se týče změn v Magicu od přírody poměrně nedůvěřivý a k DCI ratingům mě navíc váže slušná dávka vzpomínek a nostalgie, nicméně v tomhle vidím spíš potenciál pro různé zajímavé inovace - snad tedy Wizardi tento potenciál využijí. Otázkou zůstává, nakolik se bude propojovat svět online a offline Magicu - Wizards Account už nyní slouží k identifikaci hráčů na MTG Areně, je tedy možné, že se Wizardi vydají cestou různých odměn pro hráče "papírového" Magicu za hraní Areny a naopak, nicméně to jsou zatím spíš jen spekulace. Co se týče potvrzených informací od Wizardů, máme zatím k dispozici již zmiňované oficiální vyjádření, ve kterém najdeme všechna dostupná fakta a také krátkou sekci FAQ. Na podrobnější vizi toho, jak bude vypadat systém bodování v budoucnu, si však budeme ještě muset počkat.

 

Jak už jsem zmiňoval, pro mnohé hráče mají DCI ratingy spojené s původní papírovou a posléze plastovou DCI kartičkou nádech nostalgie. Dodnes si vzpomínám na svůj první DCI turnaj, kterým bylo 23. září 2000 - přesně na den na moje patnácté narozeniny - preview Invaze v ZŠ Husova v Liberci, kde jsem byl zrovna ten týden na prázdninách. Výsledek 3-3 příliš nezahýbal mým eternal hodnocením (turnaj byl z nějakého důvodu odreportován jako Legacy), ale DCI kartičku, kterou jsem na místě dostal, jsem poté měl ještě léta a moje šestimístné čislo mi od té doby bylo bližší než třeba číslo rodné. Jak jste na tom vy? Pamatujete si svůj první DCI turnaj? Co se vám vybaví jako první v souvislosti se zkratkou DCI?

 

 

pro cmus.cz Adam "kosaak" Koska

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.