Planeswalker’s Guides & Art Books - 11. díl

Planeswalker’s Guides & Art Books - 11. díl

Sférochodcův průvodce po Nové Phyrexii, část 4

Tato část popisuje Zlomyslný roj, frakci spojenou se zelenou manou.

Tangle vládne domorodá phyrexijská bestie známá jako Vorinclex, ale od začátku války se uzavřel v ruinách Tel-Jiladu. Obklopen svými rádci ho jen zřídka kdokoli vidí. Jeho nejbližší rádkyní je Glissa, dříve viridiánská elfka, která byla dokončena během let, kdy se Phyrexie skrývala v jádru. Nyní se stala de facto vládkyní regionu.

Víra Vorinclexe i Glisy je v souladu se základní ideologií Phyrexie: tělo je slabé. Všechny ostatní formy života by měly být eliminovány nebo začleněny do Phyrexie, konečného „druhu“. Na rozdíl od ostatních Phyrexianů však věří, že by toho mělo být dosaženo zrychleným přirozeným výběrem ,monstrózní simulací cyklu predátor-kořist, ve kterém je veškerá kořist sama predátorem.

Glissina moc se rozvíjela v letech, které označuje jako „patová situace“, kdy byla Phyrexie omezena na vnitřní jádro planety. Během této patové situace probíhala mezi phyrexijskou hierarchií velká diskuse o tom, jak a kdy pokračovat v útoku na povrch. V té době prétoři shromažďovali své síly pro rozsáhlý útok, při kterém by všichni Mirranové byli buď zabiti, nebo obráceni na víru v krátkém čase.

Glissa byla proti čekání, dokud Phyrexie nebude mít síly k zahájení totálního útoku. Považovala čekání za známku slabosti. Místo toho Glissa věřila, že by se Phyrexiané měli okamžitě přesunout na povrch a začít přeměňovat a nebo zabíjet Mirrany a měnit je v plnohodnotné phyrexijské predátory. To byl způsob, jak pokročit ve velkém díle.

V letech patové situace Glissa šeptala svým spojencům a následovníkům: Phyrexiánská hierarchie stagnuje. Její vedení je slabé a nerozhodné. Na základě nespokojenosti ostatních Phyrexianů a s Vorinclexovou pomocí přežila několik pokusů o atentát, si díky lstivosti a síle vybudovala mocnou frakci.

Ještě předtím, než Phyrexia zahájila útok na povrch, vyslala Glissa své vynucovací bestie na vražedné mise do Spleti. Byly mezi prvními, kdo na povrchu zřídil kontrolní uzly, a než se z jádra vynořily hordy Phyrexianů, byl les Mirrodin pevně pod její kontrolou.

Dominance bez organizace

Glissiným cílem je vytvořit systém, kde budou dominovat ti nejsilnější a nejsmrtelnější. Její frakce se staví proti čemukoli, co by tomu zabránilo. V Tangle je jen málo hierarchických řádů. Existují sice zřetelné role , ale jen málo organizovaného systému správy věcí veřejných. Jakékoli pokusy o společenskou strukturu Glissa a její vynucovací bestie nemilosrdně eliminují. Dravý instinkt je nejvyšší hodnotou a není třeba žádné ambice ani sebevědomí. V Tangle nyní záleží pouze na nadvládě nejsilnějších.

V Tangle neexistuje jediný kult osobnosti. Zelená frakce neuctívá Yawgmothovu památku. Věří, že jeho porážka je znamením, že nebyl skutečným Otcem strojů, a že víra nebo spoléhání se na jediného vůdce byl špatný nápad. Také se domnívají, že jediné ústřední místo vedení přispívá ke stagnaci.

Zatímco Glissa tají své opovržení ostatními prétory, hlasitě vyjadřuje svou nenávist ke Gethovi a jeho „zchátralým, uhnízděným idiotům“. Glissa Getha nazývá „rozkládajícím se pytlem masa, který nečinně sedí na svém smrtelném trůnu“.

Glissa si je vědoma Karna, ale během jejího dokončení ztratila velkou část své původní identity a vzpomínek, včetně vědomí, že Karn je stvořitelem jejího světa. Nyní popírá, že je Otcem strojů, a na stříbrného golema pohlíží s opovržením a výsměchem.

Ačkoli je Glissa de facto vůdkyní Spleti, odmítá se za takovou identifikovat. Glissa věří, že přirozené instinkty predátora jsou mnohem lepší než jakékoli intelektuální schopnosti. Vytváří vnímající zvířata jen proto, aby jí pomohla s jejím posláním, a vychvaluje stav „instinktivní nevědomosti“. Nakonec si přeje, aby se phyrexiánští elfové a Sylvok zbavili vnímavosti, zapomněli na jazyk a odstranili nezávislé myšlení.

Glissa věří v „přirozenou evoluci“ a méně kontrolovaný vývoj. Myslí si, že kněží z kadí a další „architekti“ se příliš vměšují do adaptace a přežití a berou ze svých návrhů vrozenou sílu a moc. Příliš mnoho je „pečování“ a nedostatečné spoléhání se na moc a instinkt.

Během Patové situace byla Glissa nespokojena s pomalým zráním „života“ v kádích. Spolu s Vorinclexem zavedla metodu eskalovaného růstu pomocí sloučení šlach, tuku a mozkové hmoty. Ve svých „zahradách“ vytvořila hybrid houby a masa, který dýchá, krvácí a roste znepokojivě rychle. Tyto kvetoucí výtvory z masa pojmenovala „květy crotusu“.

Květy crotusu byly tak účinné, že se zalíbila phyrexijské hierarchii a získala si jejich důvěru ve své schopnosti. Postupem času proměnila květy crotusu v crotusové bestie, které se staly jejími vymahači. Většina z nich byli bezduchí predátoři, ale jiní měli různou úroveň inteligence a dokázali poslouchat její rozkazy a v případě potřeby vynucovat její vůli. Phyrexijské vedení, nevědomé si Glissiných tajných pohybů v Tangle, rozhodlo, že les bude pod vládou Vorinclexe a pověřilo Glissu, aby se postarala o dokončení Mirranů v oblasti.

Nová spleť

Ačkoliv vzhled Spleti byl změněn příchodem Phyrexie, základní struktury zůstaly stejné. Les je hustá oblast tyčících se „stromů“ z mědi a měděnky, které připomínají větve a vegetaci. Kovové liány se táhnou od stromu ke stromu.

Lamina – tmavě zelené, dužnaté vlákna vegetaci podobné houby – zaplavily podlahu Spleti, což je oblast lesa, která byla nejvíce změněna. Některé oblasti jsou nyní zcela bažinaté, jako by se Mephidros rozšířil za své hranice. Všude jinde se podlaha stala houbovitou a mechovou, protože lamina kontaminuje kovovou půdu a šplhá se po stromech. Ze země prosakuje látka podobná nažloutlému hnisu, který vydává hnilobný zápach připomínající přezrálé ovoce. Pouze ty největší zvěře se dokáží pohybovat po hnijící podlahě Spleti. Zbytek původních tvorů lesa se musí přizpůsobit životu ve větvích stromů a pohybu po nich.

Poté, co byl dokončen počáteční útok na hladinu, velká část phyrexijského vedení odmítla Tangle jako bezvýznamnou pustinu ve srovnání se zbytkem Mirrodinu. Mylně se domnívali, že elfové a Sylvok jsou zcela konvertovaní a domorodé mirranské bestie jsou pro Phyrexii snadnou kořistí.

Sylvokové byli skutečně nejhůře zasaženi příchodem Phyrexie. Byli špatně připraveni a mnoho z nich zradili jejich vedalkeni. Více než polovina z nich byla zabita v první vlně po Glissině příchodu do Spleti. Pod Ezuriho vedením se však mnoho viridiánských elfů dokázalo ukrýt a uniknout phyrexiánskému náporu. Nyní si vytvořili malý, ale silný odpor. Bojovníci odboje žijí v korunách stromů a v síti tunelů a posádek, které si sami vytesali uvnitř stromů.

Ve většině Spleti je horní tok většinou nedotčen, i když je jen otázkou času, než bude vše pohlceno. Výjimkou je zahrada Cambree, která se nachází na vrcholu mohutného stromu poblíž místa, které bývalo Tel-Jiladem. Zahrada Cambree se stala domovskou základnou pro Glissu a její přisluhovače. Právě odtud usnadňuje velké dílo Phyrexie tím, že povzbuzuje přírodu, aby šla svou cestou. Nejsilnější se stane dominantní, trvá na svém. Přirozený výběr určí podobu nové Phyrexie bez pout stagnace a těžkopádného obdivování Yawgmothovy paměti.

Pod Glissiným vedením se Tangle zaplavila bestiemi. Některé připomínají bývalé mirranské tvory, ale mnoho dalších je podivnou směsicí organických těl a phyrexijského kovu, laminy a sebraného masa. Glissa i Benzir, loutkový vůdce dokončeného Sylvoku , svým vlastním způsobem „urychlují“ přirozený výběr, což vede ke stále smrtelnějším a zuřivějším tvorům potulujícím se jak po zemi, tak po korunách stromů.

Nejsilnější predátoři si v Spleti vydobyjí místo a bojují mezi sebou o nadvládu. V typickém phyrexiánském stylu přetrvává dravá touha, i když potřeba obživy pominula. Predace je sama o sobě cílem.

Správci spleti

Glissa a její strážci se považují za „správce“ lesa. Vnímá se jako někdo, kdo podporuje přirozený stav lesa, kterým je predace. Pokud cokoli stojí v cestě instinktu zabíjení, násilím to odstraní. Způsob, jak podpořit Velké dílo, je dále urychlovat proces „přirozeného výběru“, aby se mohly objevit stále mocnější a smrtící bytosti.

Poznámky z terénu od správce spleti, oddíl 34-2

• Odeberte mozkovou hmotu z tvora a nahraďte ji buď phyrexiánskou kůrou, nebo mozkem zrozeným z Crotosu, který umožňuje tělu fungovat a zabíjet, ale ne ve skutečnosti samostatně myslet.
• Predátoři se potřebují pohybovat tiše, aby mohli svou kořist sledovat. Nahraďte kopyta strukturami podobnými drápům na tlapkách.
• Kamufláž pomáhá predátorům skrývat se a přepadnout kořist ze zálohy. Vypěstujte si různé kůže pro různé terény. V případě potřeby kůže odstraňte a připevněte kovovými ostny a háčky.
• Predátoři potřebují dobrý sluch, zrak a čich. Protože není nutné žvýkat potravu, dramaticky se mění struktura tlamy. Stávající zuby se extrahují a spodní čelist se odstraňuje. Zuby lze připevnit ke kloubům, které nejsou určeny k žvýkání.
• Jeden smysl je značně vylepšen na úkor ostatních. Každý phyrexijský predátor má vynikající sluch, čich nebo zrak, ale pouze jeden z nich.
• Přidejte ocasy vyrobené z volných obratlů, které budou sloužit jako kormidlo při skákání mezi stromy Tangle.
• Kosti jsou propíchnuty a dřeň odstraněna, aby se snížila hmotnost a zlepšila hbitost. Kosterní struktury jsou pokryty plátky, aby se kompenzoval nedostatek pevnosti.

Benzir, vůdce phyrexijského Sylvoku

Mnoho Sylvoků zemřelo během Glissiny počáteční okupace lesa. Malá skupina lidí, která přežila a stala se Phyrexiany, nadále následuje Benzira, svého bývalého vůdce. Stejně jako Glissa i Benzir věří v nadřazenost dravčího instinktu, ale k dosažení tohoto cíle zvolil jinou taktiku, nezávisle na Glisse a phyrexiánském vedení.

Mladý muž kolem dvaceti let, Benzir, byl arcidruidem Sylvoků před invazí Phyrexianů. Pod Benzirovým vedením se Sylvok stal skutečným kultem uctívání zvířat, v němž byla zvířata uctívána jako blízká božstva a nástroje ztracených duší svých příbuzných. Byly učiněny pokusy o komunikaci s duchy zvířat. Po svém dokončení si Benzir zachoval značně pozměněnou verzi této víry. Jeho odštěpená skupina věří v duši, což je pro phyrexiánský systém prakticky kacířství. Benzir je neoblomný v tom, že zvířata, nebo to, co z nich zbylo, vlastní kolektivní vědomí Phyrexie a odhalí, jak nejlépe zdokonalit chybný design a dosáhnout dokonalosti.

Ezuri, vůdce odpadlíků

Po Pátém úsvitu nastalo mezi elfy počáteční období zmatku a teroru. Jejich svět se nenávratně změnil, jejich vůdci zmizeli a ústřední bod jejich civilizace, Tel-Jilad,Strom příběhů, byla zpochybněna. V důsledku toho se elfové stáhli dovnitř a ukryli se v přirozených výklencích uvnitř mohutných stromů Spleti. Ve strachu a zmatku se začali obracet proti sobě a vinit ostatní ze své tíživé situace, zatímco čekali, až je postihne další tragédie.

Pak se objevil vůdce. Mladý elf jménem Ezuri začal sjednocovat Viridiany a směřovat je k produktivním úkolům. Před Pátým úsvitem nebyl Ezuri nijak zvlášť významným válečníkem. Jakmile se však ujal velení, naléhal na elfy, aby se přestali krčit v puklinách jako havěť. Zorganizoval je a dal viridiánským elfům nový účel.

Jeho vedení se ukázalo jako klíčové v dnech po zahájení útoku Phyrexianů. Zatímco Sylvokové byli téměř úplně asimilováni nebo vyhlazeni, Ezuri dokázal zachránit mnoho svých lidí a ukrýt je v jejich bezpečných útočištích vysoko v korunách stromů Spleti. Nakonec je zorganizoval do hnutí odporu a kontaktoval další přeživší po celém Mirrodinu. Naděje slábla, ale Ezuri byl jedním z vůdců, kteří ji odmítli nechat zemřít.

Melira, vyvrhelka ze Sylvoku

Melira je nazývána „Masa“, protože na rozdíl od všech ostatních na Mirrodinu se narodila bez jakékoli kovové anatomie. Je však jedinečná i v jiném ohledu: je imunní vůči phyrexiánské nákaze.

Melira se narodila jako Sylvok, ale jako dítě byla opuštěna v Spleti kvůli své takzvané deformaci – plně organickému tělu bez stopy kovu. Samotná v Spleti by dítě zemřelo. Zachránil ji však nepravděpodobný hrdina: poslední troll žijící na Mirrodinu.

Trolové, kteří osídlili Mirrodin během éry Pátého úsvitu, byli na Mirrodin přivedeni v Memnarchových pascích duší. Mnoho z nich zemřelo v bitvě s kaldrským válečníkem. Všichni, kteří zůstali vStrom příběhůbrzy zmizel s úsvitem zeleného slunce. Většina obyvatel Spleti si myslela, že jsou všichni mrtví, ještě před invazí. Ale jeden zůstal: Thrun. Thrun žije jako asketa v poskvrněné oblasti Spleti. Vytetoval si na kůži příběh o Glissině nevině a Memnarchově zradě. Cítí se jako zbabělec, protože neudělal nic pro šíření pravdy o tom, co se stalo před lety. Během doby, kdy žil v úkrytu, Thrun objevil důkazy o možné phyrexiánské hrozbě a díky svému věku a moudrosti přesně věděl, co Phyrexiané dokážou světu udělat. Ale přesto nic neudělal.

A pak objevil Melir, vyděděnce jako on sám. Thrun si ji adoptoval a vštípil jí znalosti vzdálené minulosti Mirrodinu spolu s dovednostmi, které bude potřebovat k přežití jeho současnosti. Nějak se stalo, že se Melira narodila imunní vůči účinkům Spór, plynu produkovaného mykosynthem, který umožňuje kovovou anatomii Mirrodinského života. Thrun si nakonec uvědomil rozsah jejích jedinečných schopností. Nebyla imunní jen vůči Spórám. Jak se šířila phyrexiánská hrozba a ona sama nebyla ovlivněna, uvědomil si, že je imunní i vůči phyrézi. Melira by mohla být klíčem k záchraně celého Mirrodinu.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.