Planeswalker’s Guides & Art Books - 7. díl

Planeswalker’s Guides & Art Books - 7. díl

Zdravím čtenáře CMUSu.

Dnes se podíváme na další část Zendikaru, a to na Akoum.

„Ostrá krása“ definuje sopečný kontinent Akoum více než jakýkoli jiný koncept – krystalická pole se pod sluncem třpytí ve všech myslitelných barvách, ale klamně ostré hrany i těch nejobyčejnějších povrchových kamenů proříznou kůži a maso, pokud neopatrný cestovatel uklouzne a upadne. Povrch může dosáhnout neuvěřitelných teplotních extrémů, protože všudypřítomný silikátový kámen odráží oslnivé sluneční světlo a nepřipraveného cestovatele během dne uvaří stejně rychle, jako ho studený kámen v noci zmrzne.

Akoum je primárně spojen s rudou manou, jak se na tak silně vulkanickou oblast sluší, ale krystalová pole na povrchu a věže poloreflexní horniny pomáhají zajistit i bílou manovou vazbu k regionu. Pod povrchem se nachází neuvěřitelně starý svět a mnoho vrstev pod povrchem leží uvězněné kapsy z minulých věků. Čas od času sopečný výbuch vynese na povrch plyny a zeminu uvězněnou po staletí. Na čas se povrch Akoum promění v krásnou a často bizarní flóru. Elfští poutníci, kteří se o tyto oblasti starají, tuto událost označují jako „Rozkvět života“, ale neříkejte to nikomu, kdo se během sopečné události ocitne v pasti, nebo koho sežere jedna z masožravých rostlin, které se po ní často usazují. Tyto oblasti poskytují intenzivní vazby na zelenou manu, ale tyto květy obvykle přežívají maximálně rok nebo dva.

Geological Instability:

Uprostřed rozlehlé oblasti se nachází masivní supervulkán – ne přesně spící, ale v posledním tisíciletém cyklu došlo k jen málo větším erupcím. Místo toho je kvůli dynamické síle Zendikaru známé jako Roil celá oblast sužována neustálou nestabilitou na nízké úrovni. Zatímco Roil na kontinentu Tazeem zřejmě ovlivňuje pevninu shora, Roil ovlivňuje Akoum zespodu. Proudy magmatu neustále zaplavují a čistí tunely, plyny z hlubin Země jsou vytlačovány na povrch a seismická aktivita může seslat déšť krystalových střepů, smrtelnějších než jakákoli salva šípů. Stručně řečeno, Akoum není ideálním místem pro vnímající bytost, která si chce vytvořit domov. Minerální láva je při extrémních teplotách kapalná, ale jak chladne, rychle krystalizuje. Chladnoucí láva Akoumu vytváří velké rozeklané výchozy krystalické horniny, jejichž krystalové mřížky viditelně vystupují z žhavého tekutého kamene.

Lifeforms:

Navzdory neúrodnosti velké části krajiny Akoumu si život v puklinách nachází cestu, jak se uživit. Agresivní stříbrné a modré trávy zapouštějí kořeny v sopečném kameni a rychle se šíří, čímž poskytují chabou potravu větší fauně regionu. Tvorové, kteří dokáží přežít rozeklanou krajinu, bývají stejně odolní a nebezpeční jako jejich domov – žádný savec, kromě všudypřítomných hlodavců, se zde moc neuchytil. Místo toho je většina tvorů buď čistě hmyzí, nebo má nějaké hmyzí rysy; krunýř nebo schránky jsou v podstatě nezbytnými znaky pro přežití, protože rozeklaný sopečný krystal vyhubil druhy, které takovou obranu postrádaly.

Deadly Coasts:

Pobřeží Akoumu je pro cestovatele smrtelnou pastí. Seismická aktivita a věže sopečného skla činí přistání lodi na pevnině téměř nemožným. Východní pobřeží je nejbezpečnější, ale nikdy bezpečné. Poté, co se loď odváží na cestu plnou krakenů a bouří, není neobvyklé, že se setká se svým koncem na dohled od břehů Akoumu, trup roztrhaný na rozeklaných podvodních krystalech, v podstatě neviditelných pro pozorovatele. Nejsou zde žádné stálé přístavy. Pobřeží se každý rok výrazně mění kvůli sopečným erupcím, nad i pod vodou, a seismické aktivitě, která pohřební šelfy posouvá do samotného oceánu. Přesto, když se lidé z okolních osad dozví, že byla spatřena loď, udělají vše, co je v jejich silách, aby pomohli loď přivést .... loď, která by mohla nést cenné zásoby, které by nebylo možné shromáždit na pevnině.

Teeth of Akoum:

Severní část Akoumu se stává hornatější. Akumské zuby jsou souborem horských pásem, která jsou v podstatě neprůchodná bez nějakého létání nebo velmi zkušeného a chytrého průvodce.

Civilizace se houževnatě drží Zubů Akoumu, které se ji čas od času snaží setřást. Mezi vnímající obyvatele Zubů patří humanoidní rasy Zendikaru, občasná sfinga a dokonce i golem, který se z neznámých důvodů odchýlil od své původní funkce obrany před ruinami.

League of Anowon:

Vysoko v Tepnách se nachází malá osada průzkumníků. Je to malý výcvikový tábor založený a vedený upírem známým jako Anowon, Ruin Sage. Liga Anowonu cvičí mágy-dungeoneery, nebo jak si sami raději říkají (s nádechem ironie v hlase), „osvoboditele“ – mágy naučené akrobacii a „těžební archeologii“, aby co nejlépe přežili starověké ruiny a přinesli domů předměty magické hodnoty. Plně vycvičený mág Ligy Anowonu si může snadno vydělat na živobytí na volné noze nebo jako mág na zakázku. Dostat se do tábora není snadný úkol a obvykle zahrnuje převzetí gryfa z města Affa dole. Vůdci v táboře jsou zřídka fyzicky zdraví. Učitelé se této role obvykle ujímají poté, co utrpěli zranění, které jim ukončí kariéru – ztrátu končetiny nebo oka, nebo kontakt s ochromujícím magickým účinkem. Tábor často přitahuje významné návštěvníky, potápěče v nejlepších letech, kteří tvrdí, že do tábora přicházejí kvůli prestiži, ale často hledají postradatelné studentské dobrovolníky, kteří by jim pomohli s jejich další misí.

Přestože se škola snaží vytvářet image naprosté úctyhodnosti, tento výcvikový tábor je často na celé měsíce uzavřen kvůli útokům draků, bouřím zbloudilých mana, seismické aktivitě nebo detonacím způsobeným zneužitím magických artefaktů.

Affa:

Toto je převážně lidské osídlení na úpatí Zubů, ačkoli zde na čas sídlí elfové, korové a dokonce i občasný upír. Z Akoumských zubů teče řeka, která městu poskytuje jeden z mála bezpečných a spolehlivých zdrojů sladké vody na kontinentu. Slouží jako hlavní obchodní centrum v regionu a výchozí bod pro hledače slávy, kteří se chtějí vydat k ruinám. Goblini, zejména z Lavastepského nory, přinášejí minerály, materiály a jakékoli drobnosti, které nevědí, jak používat. I když je to vzácné, někdo, kdo ví, co hledá, může najít neobjevený poklad mezi odpadky na bazaru Affa.

The Goma Fada Caravan:

Zdaleka nejpodivnější město v regionu vůbec není tradičním městem. Goma Fada, doslova „Město, které chodí“, je obrovská karavana putujících korů, lidí a několika elfů, která se pomalým tempem pohybuje Akoumem. Několik tisíc lidí, kteří tvoří karavanu, ve skutečnosti představuje jedno z největších „osad“ v celém Akoum. Stovky a stovky obrovských, robustních vozů tvoří domy, obchody, restaurace, dokonce i zemědělské podniky – fíkovníky a podobné odolné rostliny se pěstují v hlínou naplněných korbách vozů.

Goma Fada věděla, že Akoum je smrtí pro každého, kdo se dlouho zdrží na jednom místě, a věděla, že zdroje se mohou objevit a zmizet v mžiku. Proto na tuto výzvu odpověděla tím, že nikdy nesedí dostatečně dlouho na to, aby je nezastihl zdřímnutí. Obrovské soumarské bestie a hurdští obři táhnou obrovské vozy s cisternami plnými vody nebo sýpkami plnými jídla. Život v Akoumu může být drsný, protože nebezpečí se pohybují rychleji než karavana, ale „město“ je houževnaté a dosud se mu podařilo přežít.

Tal Terig:

Z Akoumovy pánve se do výšky stovek stop tyčí ruiny známé jako Tal Terig neboli „Hádanková věž“. Ruina, jedna z nejznámějších památek na kontinentu, je na vnější straně tvořena sloupem zdánlivě náhodně sestavených geometrických tvarů všech velikostí – od drobných ozdobných kostek vyčnívajících z povrchu až po obrovské čtyřstěny, které tvoří významnou část stavby o straně šest metrů. Úhly a linie věže jako by se vzpíraly logice, někteří hlásili bolesti hlavy a krvácení z nosu poté, co se na její povrch krátce podívali.

Část Tal Terigu, která vyčnívá nad povrch země, je nepatrným zlomkem velikosti obrovské věže. Zatímco do nebe vyčnívá asi dvacet pater, dalších dvě stě leží pohřbeno pod krystalem a kamenem.

Jak se dalo očekávat, místo je stejně smrtící jako cenné. V síních straší duchové, stejně jako mnoho konstruktů a pastí umístěných na ochranu před vykrádači hrobů. Magické pasti lemují každou síň a magie sklepení je taková, že se síně věže otáčejí a střídají, což zajišťuje, že žádná past, kterou se průzkumníci naučí, nezůstane dlouho stejná. Zvuk broušení kamene se nese na míle daleko od věže a je to zvuk, který těm několika tvorům, kteří jsou dostatečně odvážní, aby sloužili jako průvodci, říká, že všechny jejich těžce získané informace o rozložení ruiny se právě staly zastaralými.

Ora Ondar:

Většina „rozkvětů života“ v Akoumu, náhlých výbuchů růstu, ke kterým dochází po tektonickém otřesu, trvá jen rok nebo dva. Významnou výjimkou je Ora Ondar, někdy nazývaná Nemožná zahrada. Tato oáza růstu v drsném, hranatém prostředí Akoum existuje téměř sto let. Nyní zde vzkvétá středně velká, mnohonárodnostní osada převážně elfů ,domov zhruba 8 000 obyvatel a pečovatelé Ora Ondar, kteří si říkají „živitelé“, dělají vše, co je v jejich silách, aby jí pomohli přežít. Osadníci si postavili domy v kamenných štěrbinách pětistupňového skalního výběžku, který dramaticky vyčnívá z krystalické pánve. Každá vrstva je domovem flóry z jiné éry, obrovských květin a kapradin, trnitých lián, obřích džbánků a mucholapek a na vrchní vrstvě háj pečlivě pěstovaných stromů kolya, které produkují ovoce podobné mangu s magickými vlastnostmi.

Jíst plody kolji je riskantní záležitost, protože stromy slouží jako přírodní extraktory many. Většinou bude konzumace plodu kolji jednoduše příjemným kulinářským zážitkem; dužina plodu je sladká a pikantní. Ve vzácných případech však plod způsobí u jedlíka změnu, která mu, pokud má štěstí, dodá velkou sílu nebo inteligenci, nebo způsobí projevení zvláštních fyzikálních vlastností: fosforescence krve jedlíka, která způsobí, že jeho žíly viditelně září ve tmě, nebo dramatická změna barvy jedlíkových očí.

Kult elfů věří, že strom kolja je darem od bohů a jeho ovoce jedí s nábožností. Tito kultisté tvrdí, že jim neustálé pojídání ovoce dává moudrost a vize, ale po letech konzumace ovoce se obvykle vyvinou fatální mutace. Současným vůdcem kultu je elfský druid Sef Amaran a ovoce ho znetvořilo, stejně jako mu dalo mnoho darů. Jeho následovníci, nyní slepí a většinu času bez vědomí, svědomitě shromažďují jeho horečnaté výlevy jako proroctví.

The Khalni Stone:

Ve skutečnosti Ora Ondar roste kolem starověkého artefaktu, Khalniova kamene. Tento artefakt je mocným lámačem many a úspěch druidů v péči o toto místo pramení ze zesílení úsilí, které elfové vynakládají na jeho údržbu. Mnoho badatelů kamene se domnívá, že leží někde v lesích Akoumu, ale nikdo zatím nepřišel s teorií, že by mohl být zdrojem Ora Ondar. Pokud by se někdo dozvěděl pravdu, elfové a další osadníci by udělali vše, co je v jejich silách, aby se pomstili každému, kdo by ohrožoval toto jejich nejposvátnější a životodárné místo v Akoumu. Kámen by byl kořistí, kterou by jen málo sférochodců nebo magických praktiků jakéhokoli druhu přestalo pronásledovat, kdyby se jeho poloha odhalila.

Igneous Glens:

Kromě sporadického rozkvětu je rostlinný život v Akoumu sporadický. Teplotní a vlhkostní podmínky se mění tak rychle, že se větší rostliny jen zřídka dokážou přizpůsobit. Rozkvět života často skončí, když v blízkosti vybuchne lávový proud. Čas od času obzvláště rychle se pohybující proud zanechá po sobě to, co je známé jako magmatické údolí; rostlinný život je v podstatě „bleskově zkamenělý“ a zanechává po sobě oblast soch rostlin a zvířat, která tam kdysi žila. Zatímco putující korové a lidé považují tyto oblasti za krásné a znamení štěstí, elfové je často ničí, když je najdou, s pocitem, že bez ohledu na to, jak esteticky přitažlivý je, pomník zničení života by neměl stát.

Waterscouts:

Během zimního období se do Akoumu snášejí prudké deště a na jaře se povrch často promění, přes noc se na křišťálových ložiscích vytvoří jezera a voda se bude kaskádovitě valit po skalních věžích, nádherný pohled, prchavý jako cokoli jiného v Akoumu. Tyto tůně a řeky tuhnou několik dní nebo měsíců, než další otřes způsobí, že voda odteče pod povrch. Korové a lidé, kteří oblast řídce obývají, vysílají vodní průzkumníky, zčásti architekty, zčásti průzkumníky, zčásti inženýry aby reagovali na tyto proudy a snažili se nasměrovat vodu do cisteren, které slouží jako zásoba pro nadcházející rok. Vzhledem k velmi malému počtu statických zdrojů vody, ze kterých by se dala čerpat, je voda vzácnou komoditou.

Glasspool:

Toto je jediná stálá vodní plocha v regionu, která má v tomto regionu nějakou pozoruhodnou velikost, obrovské jezero podivně šestiúhelníkového tvaru, o průměru přes tři kilometry. Voda je vždy chladná, čistá a průzračná a přesto se jí většina inteligentních tvorů vyhýbá. Jeho název je odvozen od naprostého klidu vodní hladiny téměř za všech okolností. Seismická aktivita ho nějakým způsobem neovlivňuje. I když okolní krajinu otřásají zemětřesení, jezero zůstává magicky klidné. Jezero je domovem obojživelných vodních draků, kteří jsou možná přitahováni tímto jediným spolehlivým zdrojem modré many v pohoří Akoum.

Ior:

Z výšky nedalekého rozeklaného vrcholu spatřili průzkumníci ruiny na dně Glasspoolu. Ačkoli se o jejich původu ví jen málo, někteří badatelé se domnívají, že kdysi šlo o starobylé centrum vzdělanosti, kde se ukrývaly magické znalosti nějaké civilizace.

Příště se podíváme na další a poslední část Zendikaru, a to na ostrovní oblasti Murasa a Sejiri. Tím bychom na Zendikaru měli končit a pomalu se přesuneme na New Phyrexii.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.