Články

CMUS.cz
Články

Recenze karetní hry "Milostný dopis"

Recenze karetní hry "Milostný dopis"

13.05.2020 12:45

Jsou hry, na které je třeba si vyhradit celý den a ideálně si ještě na následující ráno neplánovat brzké vstávání. Pak jsou další hry, se kterými strávíte příjemné odpoledne a po dvou-třech hodinách máte hotovo. A potom jsou ještě jiné hry, na které vám bude stačit obědová pauza, přejezd vlakem z Říčan do Benešova či prostě půlhodinka kdykoliv, kdy si ji během dne s někým vyšetříte na hraní her. A právě z této kategorie je hra "Milostný dopis" (v originále "Love letter"), na kterou se dnes podíváme.

Milostný dopis je hra pro dva až čtyři hráče, jež navazuje na dlouhou tradici "kapesních" her, které je možné nosit u sebe, aniž byste na ně museli mít speciální kufr. Balení obsahuje 16 karet (rozšířená edice pak 27) a žetony, kterými se značí vítězné body – to je nicméně možné dělat více méně jakkoliv a stačí k tomu tužka a papír nebo i telefon, do kterého budete body zapisovat. Hra samotná probíhá v krátkých kolech – každé trvá cca dvě až pět minut a přinese jednomu z hráčů vítězný bod. Poté se karty zamíchají a následuje kolo další. Svižnost hry je jednou z jejích velkých předností. Počet kol můžete nastavit podle toho, kolik máte zrovna času: na tři vítězné body, pět vítězných bodů nebo zkrátka hru ve formátu "vyhraje ten, kdo bude mít vítězných bodů nejvíc ve chvíli, kdy se bude muset končit" pro situace, kdy nevíte, zda budete moci hrát deset minut či půl hodiny (než přijde přednášející do třídy, atd.). Zároveň má v sobě tahle svižnost další pozitivní aspekt: hra obsahuje jistý prvek náhody, takříkajíc zdravou míru nespravedlnosti, nicméně pokud zrovna "dostanete bídu", aniž byste udělali jakoukoliv chybu nebo se dokonce ani nestihnete dostat ke svému tahu, nemusíte smutnit, protože za pár minut se karty rozdají znovu a budete opět ve hře. Hra je tedy poměrně bohatá na dramatické zvraty, jedna smůla toho ale vlastně zas až tolik naštěstí neznamená.

Tématicky je hra zasazena do prostředí královského dvora, na kterém se hráči snaží doručit svůj milostný dopis princezně – a to nikoliv osobně, ale přes prostředníky. Uspěje ten, jehož "kurýr" je nejdůvěryhodnější, zároveň je nicméně záhodno také eliminovat kurýry ostatních hráčů a zamezit tak tomu, aby se jejich dopis dostal k princezně dřív než ten váš.

Přestože by název hry a její téma mohly naznačovat, že bude Milostný dopis poklidnou kratochvílí, kde si hráči skládají komplimenty a prokazují laskavosti, dalo by se říct, že opak je pravdou: v každém kole se snažíte nevybíravě zpacifikovat všechny své protihráče a zůstat v daném kole ve hře sám, případně – pokud se všechny ostatní eliminovat nepovede – mít v situaci, kdy se dobere balíček, na ruce kartu s nejvyšší hodnotou. Způsob, jak se Milostný dopis hraje, je následující: na začátku hry si každý hráč lízne jednu kartu, k tomu se ještě "spálí" jedna karta lícem dolů – s ní se tato jedna partie nehraje. Ostatní karty se zamíchají a ve chvíli, kdy začne váš tah, dolíznete si z balíčku kartu druhou a následně se rozhodnete, kterou ze dvou karet vyložíte. Provede se efekt dané karty a stejným způsobem pokračuje hráč po vaší levici. Vždy tedy platí, že pokud právě není vaše kolo, máte na ruce jen jednu kartu. A jak lze získat nad soupeři výhodu? Především tím, že budete hru sledovat a snažit se dovtípit, jakou kartu zrovna vaši soupeři drží. Balíček totiž obsahuje osm různých karet s osmi různými schopnostmi. Nejvíce početně zastoupená je mezi nimi "Stráž" (celkem pět kopií), při jejímž vyložení určíte soupeře a řeknete číslo či jméno karty jiné než "Stráž", které si myslíte, že má na ruce. Pokud se trefíte, hráč z kola vypadává. Další karty vám při vyložení umožňují podívat se někomu do ruky, vyměnit si s ním kartu z ruky, získat na jedno kolo ochranu před kartami ostatních hráčů, a tak dále. Obecně se dá říct, že čím vyšší hodnota karty (a tedy její užitečnost na konci hry), tím horší efekt.

Na první pohled by se mohlo zdát, že hra, při které vybíráte ze zahrání dvou karet na ruce, nebude příliš komplikovaná. S tím lze možná souhlasit po stránce "svižnosti" – jednotlivé tahy skutečně netrvají příliš dlouho, pokud tedy nebudete v každém z nich počítat z hlavy všemožné pravděpodobnosti. Rozhodně to však Milostnému dopisu neubírá na zajímavosti: chcete-li hrát dobře, musíte sledovat všechny hráče naráz, dívat se, jaké hrají karty a jaké si asi tak mohou nechávat. Nedílnou součástí hry je také bluffovámí a snaha mást soupeře co se týče toho, jakou kartu můžete mít v ruce vy. Dalo by se říct, že na své si přijdou jak ti, kteří rádi hrají intuitivně a impulzivně, tak ti, kteří ke hře přistupují více analyticky. Tím, že hra obsahuje některé známé proměnné (karty v balíku, které se postupně až na jednu doberou) a některé neznámé, bývá koncovka opravdu už ve stylu "dokážu si dopočítat, pravděpodobnosti toho, co asi může mít kdo na ruce, a podle toho svůj tah odehrát".

Hru Milostný dopis vymyslel a vydal v roce 2012 japonský návrhář deskovek Seiji Kanai a především v letech 2013 a 2014 si odnesla řadu ocenění z nejrůznějších soutěží, mimo jiné i v kategorii "Spiel des Jahres recommended". Od svého vydání se dočkala také několika nových verzí – ať už jen co se týče vzhledu (Love Letter ve stylu "Batman", "Hvězdné války" či "Bitva pěti armád") nebo i inovací po stránce funkcionality. Právě tato nejnovější verze hry má na Boardgamegeeku v současné době velmi solidní hodnocení 7,7/10 a tuto rozšířenou verzi z roku 2019 najdete i na našem partnerském e-shopu Veselý drak. Mezi jejími největšími přednostmi je vyšší počet karet a možnost hrát až v šesti lidech namísto čtyř, což bylo maximum verze původní. Zároveň obsahuje i dvě nové postavy, které hře dodávají nový rozměr a nabízejí i další možnost, jak danou partii vyhrát. Tento nový element za sebe hodnotím rozhodně kladně.