Rosťův soutěžní článek: Report z turnaje v Pardubicích

Připravili jsme si pro Vás druhý článek z nedávné soutěže o Boostery, do které se můžete až do konce dubna zapojit. Podívejte se, co si pro Vás Zdeněk připravil.

Víkendové dobrodružství v Pardubicích

Soutěž o Dragon Boostery mě inspirovala k tomu, abych se podělil o svůj zážitek z cesty na prefko do Tolarie v Pardubicích. Když se blížil víkend, moje žena mě upozornila, že naše dcera má naplánované závody. Protože nerada řídí na delší vzdálenosti a cesta do Pardubic autem zabere více než hodinu a půl, přirozeně jsem souhlasil, že je odvezu. Ovšem vzápětí přišla věta, která zaujme každého nadšeného hráče Magic: „Bude to na celý den, od devíti ráno minimálně do sedmi večer, takže pokud chceš, můžeš se podívat, jestli tam není nějaká herna, kde si můžeš zahrát.“
Nemohl jsem uvěřit svému štěstí! Jakmile jsem zjistil, že o víkendu probíhá prefko nové edice, okamžitě jsem začal pátrat, zda v Pardubicích existuje herna, která by tuto akci pořádala. A skutečně, našel jsem hernu s názvem Tolarie, kde v sobotu od 11:00 probíhá klasický sealed s kitama. Jelikož jsem tuto hernu již nějakou dobu sledoval na Facebooku, napsal jsem zprávu s dotazem na volná místa. Osud mi přál – odpověď mě informovala, že mají poslední místo právě pro mě! Neváhal jsem a ihned se zaregistroval, těšíc se na sobotní událost.

Den D: Sobota

S pomocí navigace jsem hernu našel během chvíle. Po příchodu mě přivítala útulná atmosféra a několik místních hráčů. Za pultem stál pohodový a ochotný organizátor. Na první pohled herna působila příjemně a profesionálně, což okamžitě umocnilo mé nadšení. Usedl jsem ke stolu a čekal, než celá akce začne.
Organizátor přišel s nějakým neprůhledným sáčkem a losovalo se, jaký Clan Kit kdo dostane. Co jsem tak poslouchal, hodně silné by mělo být Mardu, a ejhle – vylosoval jsem si Mardu! Natěšený na trhání boosterů a na to, jaké bomby tam na mě čekají, jsem se během chvilky uklidnil. Po otevření posledního klanového boosteru jsem totiž zjistil, že jsem neotevřel úplně nějaké bomby, a v podstatě ani nic hodnotného. Byl jsem lehce zklamaný, zvlášť když se za zády ozývalo: „No tak já už to mám zaplacené a můžu jít domů,“ a druhý zase: „Tvl, Ugin! Nice!!! xDD.“ A tak dále, a tak dále...
Každopádně, potom co jsem si balíček rozložil, jsem samozřejmě hrál Mardu a přidal k tomu jen lehce „cinklou“ zelenou kvůli enchantment sáze Revival of the Ancestors, která mi přišla fajn. Otevřel jsem asi třikrát Twinmaw Stormbrood, což jeho Omen schopnost mi přišla jako celkem fajn zabíjení – zvlášť když se míchá zpátky do knihovny. Dále jsem hrál karty jako Mardu Siegebreaker a Bone-Cairn Butcher, což sice nejsou žádné bomby, ale na těch sealed turnajích to může udělat nějakou parádu.
Balíček se mi tu nechce úplně vypisovat, protože si ho už ani nepamatuji, a žádná bomba to stejně nebyla. xD

Game 1: 0:1

Sedám ke stolu svého soupeře – od pohledu pohodový týpek – a začneme tahat karty. První seznamovačka s balíkem a už to jede. Nějak jsem to šmudlal, ale nedotáhl do konce. Druhou hru jsem měl nějaké to zabíjení, a hra byla přece jen rychlejší, takže jsem vyrovnal skóre na 1:1. Rozhodující hra byla celkem ostrá. Oponent mi řekl, že mu to přišlo fakt přísné, a že jestli mu to projde, tak vyhrál. No… měl pravdu. Vytáhl tři karty kreatur, které mi dost nakopaly zadek.Výsledek prohra 1:2.

Game 2: 0:2

Proti mně si sedá další týpek, co hrál Mardu. Po pár minutách, kdy jsem mu zničil hromadu věcí a několikrát ho projel, jsem věřil, že bych mohl vyhrát. První hra – win. Druhá hra už byla horší, o jedno kolo mě sundal, takže se šlo na rozhodující. No, co si budeme povídat… kousal jsem ho, jak jen to šlo. Frajer měl na ruce asi dvě karty a zůstal mu jen pár životů. Já měl naopak asi pět karet a 16 životů. Poslal jsem celou svou „armádu“ do boje. Týpek chvíli přemýšlel a pak říká: „Bez bloku.“ Já se cítil tak nějak „sejf“ se 16 životy a předal jsem mu kolo. No… zase tak „sejf“ jsem nebyl! Nechal si tam tři kreatury (myslím, že 2/2, 2/2 a 1/1). Přišla karta s názvem All-Out Assault a po přečtení toho, co dělá, jsem si uvědomil, že jsem asi v háji.Výsledek prohra 1:2.

Game 3: 1:2

Sedl si ke mně týpek, který od začátku říkal, že mu to moc nejde. Prý spíš hraje Standard, ale v Pardubicích studuje a měl čas, tak si přišel zahrát. Bylo to fakt rychlé – v první hře mu asi šest kol nepřišla barva, takže nic nedělal. Druhá hra vypadala podobně – když už něco vytáhl, tak jsem to zničil a vesele jezdil. Chvíli jsme pokecali, protože ještě hodně lidí hrálo, a nakonec mi řekl, že má skóre 0:3 a že to leavne. Pak jsem ho viděl, jak odcházel. Měl jsem trochu lepší náladu, že jsem to nebyl já, kdo bude odcházet s 0:3. Čekal jsem na další hru.Výsledek výhra 2:0

Game 4: 1:3

Sedá si ke mně mladý klučina, který měl, myslím, taky 0:3, protože mi pak říkal, že to byl jeho první win. Pamatuju si, že hrál nějaký mono red aggro, což tam asi šlo postavit(btw:Cori-Steel Cutter) je silná karta xD. Jednou jsem ho umlátil celkem rychle, další hru zase on mě. Poslední hra byla taková, že dokonce vytáhl něco jako „combo“, které mu triggrovalo nějaké karty, a umlátil mě dost přísně. Nakonec měl celkem radost, že ten den taky něco vyhrál.Výsledek 1:2

Game 5: Leave

Vzhledem k tomu, že jsem měl skóre 1:3 a už mě nic nečekalo, balíček mě zas tak nebavil, a rodinu jsem měl na závodech, rozhodl jsem se, že to už leavnu. Šel jsem se ještě podívat na dceru, jak tančí latinskoamerické tance. Perlička dne byla ta, že se v Pardubicích hrál fotbal – pokud vím, Pardubice hrají Chance ligu – a ten den hrály s Bohemkou. Herní místo nebylo zas tak daleko od stadionu a cesta zpátky vedla kolem. Zůstal jsem v šílené koloně, protože bylo po fotbale a všichni začali odjíždět. Posouval jsem se pomalu, až jsem dojel skoro ke vstupu stadionu. Tam všude byli těžkooděnci a policejní psovodi, kteří se i po zápase snažili udržet pořádek kolem stadionu. Ujel jsem pár metrů a chilloval v autě, když jsem se podíval na pravou stranu – asi pět metrů ode mě stálo 7–9 nalitých chuligánů, zřejmě z Bohemky (poznal jsem podle šál). Tři z nich si, lidově řečeno, „ulevovali“ na zeď a nemohli se ani udržet. Všiml jsem si, že si mě další dva prohlíží, a už jsem čekal, že se mě budou ptát buď kam jedu, nebo komu fandím. Radši jsem se tam nekoukal, zatáhl okénko a modlil se, aby se kolona už konečně rozjela. Nakonec se vše obešlo bez problémů, a já na první křižovatce mazal za rodinkou.

Nejsem zrovna člověk, který by psal příběhy nebo reporty, ale tentokrát jsem se rozhodl něco napsat,tak to prosím berte s rezervou.Příběh mi trošku pomohla upravit AI, aby byl čitelnější. Musím říct, že příběh se opravdu stal a všechny postavy v tomto víkendovém dobrodružství jsou skutečné!
... Mír a lásku všem!

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.