Titáni Magicu - Kai Budde

Titáni Magicu - Kai Budde

Magic je definovaný hráči…. A tohle jsou ti největší, co kdy uchopili karty do rukou.

KAI BUDDE

Když se řekne „A“ (Finkel), tak se musí říct i „B“ (Budde). Čímž rozhodně neříkáme, že Kai je „béčko“. Naopak! Během své nejsilnější éry dokázal přepsat několik rekordů a nastavit skoro všechny laťky v Magicu tak vysoko, že se už jednotlivci nejspíš nikdy nepodaří je všechny překonat.

O tom, že Kai vyhrál neskutečné množství Pro Tourů, se obecně ví. (V posledních letech Nathan Steuer a Seth Manfield dosáhli čtyř titulů). Jak k tomu došlo? Na to se dnes podíváme.

Jako většina veteránů začal s Magicem již v roce 1994. Na menších turnajích v Cologne, kde bydlel, poznal tehdejší německé harcovníky (kteří v budoucnu, kdy Kai dovezl domů výhru 3700 marek z GP, už dávno nehráli). Zatoužil však po daleko větších událostech. Zrovna v té době potkal Dirka Baberowského. Spřátelili se a společně testovali. Kai se kvalifikoval roku 1997 do juniorské sekce Pro Touru v New Yorku, kde uhrál TOP32 a porazil i například Briana Kiblera a Jamie Parka. O rok později se společně s Dirkem oba kvalifikovali na PT Chicago. Budde zde skončil devatenáctý, a Baberowski Pro Tour vyhrál (podobně jako rok předtím Randy Buehler – byl to taktéž jeho PT debut). Oba Němci se do Magicu ponořili už seriózně. V říjnu 1998 Kai došel až do finále na GP Birmingham.

1999 – Tento rok byl pro „German Juggernauta“ zlomový. Napřed se jako bouře prohnal evropskými Grand Prix (Kai jen výjimečně opouštěl starý kontinent). V únoru vyhrál své vůbec první GP v Barceloně, poté v dubnu Vídeň. Zde byla v TOP8 samá známá jména – Jakub Šlemr, Buehler, Finkel – kterého Kai v semifinále porazil v mirroru High Tidů (Prohlásil zde například větu, z níž respekt k Finkelovi čiší: „Vítězství jsem nečekal. Krom Jona Finkela je tato hra založena na štěstí. Musíte si líznout ty správné karty.“) A v Amsterodamu 16tého května ve finále porazil Dirka Baberowského, získajíc tak superrychle tři GP výhry během čtyř měsíců!

A v srpnu v Tokyu, na Mistrovství světa, kde většinu oponentů šikanoval i náš Jakub Šlemr (který bez problémů postoupil z prvního místa do TOP8). Budde zde v TOP8 porazil protivníky se svým Covetous Red artefaktovým balíkem 3-1, 3-0 a 3-0. Stal se Mistrem světa a získal i titul Player of the Year.

Na následujícím Pro Touru – London skončil Kai jedenáctý a trochu ho to rozladilo. Zbytek roku 1999 a téměř celý následující byl Kai frustrovaný z neuspokojivých výsledků na GP i PT, a stál na hraně rozhodnutí skončit s profesionálním hraním.

Až v listopadu 2000 uhrál TOP4 na Grand Prix Florence. Rok ukončil ve velkém stylu – výhrou na PT Chicago (kde byla v TOP8 samá silná Magicová jména).

Po zahrání „Gotterdammerung“ (německé kopie Armageddonu), Budde během pár kol získal trofej a stal se tak třetí osobou (po Tommim Hovim a Jonu Finkelovi), která vyhrála dva Pro Toury.

Video – v děsivé kvalitě.

Následující PT Los Angeles rozehrál Kai solidně – po jedenáctém kole měl 9-2, poté ale dvakrát prohrál a nakonec skončil pětadvacátý. Oproti tomu ještě Jon Finkel zde udržoval tahanici o „Nejlepšího hráče Magicu“ při životě, když uhrál TOP4.

V Tokyu se Buddemu nezadařilo už vůbec (85-tá příčka). Následoval Pro Tour Barcelona. 10-0-1 bylo Kaiovo skóre po jedenácti kolech. Poté dvakrát prohrál a musel poslední kolo vyhrát pro postup. Učinil tak. A v TOP8 porazil všechny protivníky, aby se stal jediným hráčem, který dokázal vyhrát 3 Pro Toury!  (Zajímavost – v semifinále potkal kamaráda Patricka Mella a chtěl mu zápas vzdát, aby se Patrick pak mohl zúčastnit Master Series. Pravidla to tehdy neumožňovala.)

Jon Finkel skončil 11-tý a došlo tak k takzvanému „předání pochodně“.

V září Kai vyhrál jen tak mezi řečí (Pro Toury) své čtvrté Grand Prix. A o týden později týmový PT v New Yorku. Jeho společníky byly Dirk Baberowski a Marco Blume:

V říjnu mu nedošlo palivo a zvítězil i na speciálním turnaji Invitional, určeném pro 16 nejlepších hráčů sezóny. Vítězství mu zajistilo návrh karty, která poté bude vydána. Jeho původní design byl ale příliš silný:

Nakonec byla karta upravena do známé podoby:

Voidmage Prodigy vtipně interagoval jak s Finkelovým Shadowmage Infiltratorem, tak i s Pikulovým Meddling Magem - oba mohl obětovat. Dokonce vznikl deck zvaný „Finkula“, který všechny tyto mágy používal.

Na otázku „Co musí Budde ještě učinit, aby překonal Finkela, odpověděl Randy Buehler suše: „Vyhrát New Orleans.“

A na Extendovém PT New Orleans v roce 2001 se tak opravdu stalo. Kai v jednom roce vyhrál 3 Pro Toury!

Avšak ani s pátým triumfem se rozjetý „German Juggernaut“ nezastavoval. V listopadu připojil finálovou účast na GP Biarritz.

Úvod roku 2002 znamenal pátý a šestý triumf na Grand Prix. V dubnu třetí místo na GPNaples.

Na Pro Touru Nice, po 10-1 došel Budde po remízové koncovce do své šesté TOP8. Kde se stalo něco neuvěřitelného. Přestala platit hláška „Kai never loses on Sundays“. Ve čtvrtfinále podlehl 0:3 Bramu Snepvangersovi.

Nicméně se Buddemu v roce 2002 částečně podařilo zopakovat hattrick Jona Finkela (Johny Magic vyhrál roku 2000 Nationals, Worlds i Team Worlds) – stal se Mistrem Německa a na MS německý tým taktéž zvítězil. Chyběl mu jen vavřín za titul World Championa.

Každopádně v září na PT Boston dovedl tým Phoenix Foundation opět k vítězství.

2003 a Pro Tour Chicago – po obligátních 10-1 zaremízoval do své osmé TOP 8, kde v semifinále opět poslal Jona Finkela domů, a po finálové výhře získal sedmý Pro Tourový titul! A v září Phoenix Foundantion opět byla v TOP4 na PT Boston.

V roce 2004 si zahrál dvě finále na Grand Prix, kdy jedno proměnil v sedmý vavřín.

2007 – Hall of Fame

Je celkem zarážející, že ačkoli Jon Finkel byl v první pětici, tak Kai si na prsten musel chvíli počkat. HoF video.

Hall of Fame profil

Pak se German Juggernaut na dlouhé roky odmlčel… a žil jen jako legenda.

Rok 2010 – Pro Tour Amsterodam. Kai Budde má sice jen neoslňujících 10-3, ale po čtyřech výhrách může dát remízku a stanul v desáté PT topce! Avšak Brad Nelson řekl, že tentokrát si finále zahraje on.

2011 a Grand Prix Paříž – Kai měl první den nekompromisních 10-0 a ukázal, že i na GP, kde je přes dva tisíce hráčů - což je o mnoho víc než za starých časů – umí perfektní Magic. Po 14-2 postoupil z druhého místa do topky. Sice hned vypadl, ale ukázal, že do starého železa ještě ani náhodou nepatří.

Od Pro Tour Return To Ravnica (2012) byl Kai členem týmu Pantheon, jehož další členové byli například Gabriel Nassif nebo Jon Finkel.

V roce 2019 na Mythic Championship III byl Budde v TOP4.

Roku 2023 využil svou HoF pozvánku pro start na PT Lord of the Rings v Barceloně a připojil další TOP8 do své rozsáhlé kolekce. Ve čtvrtfinále ovšem prohrál s Christianem Calcanem.

Červen 2024 – Kai oznámil, že po letech, kdy bojoval s rakovinou, mu pravděpodobně už mnoho času nezbývá. Na jeho počest tak titul a trofej „Hráče roku“ („Player of the Year“) ponese jeho jméno: The Kai Budde Player of the Year Trophy.

Vyhlášení – Dojemné video

V říjnu pak Kai vyhrál na Mistrovství světa v posledním čtrnáctém kole a postoupil do TOP8. Prohrál se Sethem Manfieldem.

Jindy však: Juggernaut trick

Zajímavosti:

Pět let zabralo Kaiovi vyhrání sedmi Grand Prix (z celkových 15, takže skoro každé druhé, kde byl v topce vyhrál). Jediní další hráči tento rekord dorovnali: Shuhei Nakamura (33 GP T8 a 7 výher) a Yyuya Watanabe (7 titulů z 29 T8). Nakamurovi to trvalo 9 let, Watanabemu sedm.

Je čtyřnásobným držitelem titulu Player of the Year:

Rozhovor – cmus 2009

Video – Největší hráč MtG

Vzájemné duely Kain vs Jon:

Michal BLACK Černý

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.