Sicktour Vyškov

Jak už mým zvykem u constructed turnajů bývá, příprava probíhala především v rovině teoretické. Za dva nejdůležitější poznatky, které jsem od svého posledního standardového turnaje (MR 2010) získal bych označil asi to, že za prvé- existuje jakési Caw-Go a za druhé- věřte nebo ne, Jacové nerostou jen tak na stromech ani v úrodné moravské půdě. Naštěstí mne už před delší dobou zaujal Eldrazi deck Raphaela Levyho z GP a po shlédnutí většího množství replayů na MtGO se ukázal být dostatečně zábavným, i celkem jednoduchým a úspěšným. Po pár hrách s původní verzí, kdy mne přesvědčivě poráželo v podstatě vše kromě Caw Blade, nacházím náhodný 4-0 decklist, který neobsahoval žádnou z karet, jež se mi zdály příliš slabé (list můžete najít v nedávné coveragi- Explore nedělá nic a Growth Spasm mi připadá moc pomalý, naopak zelený zenith chcete mít vždy), o karty a odvoz se mi postarali týmoví kolegové a já mohl v sobotu ve tři ráno spokojen ulehnout s tím, že pro mne nezbylo místo v autě. Hodinu před začátkem turnaje mi ale Blesk mobilem sdělil, že to Leo bere kavalírsky vlakem a následně mě vyzvedl skoro až doma. Co se týmového ducha týká, mám oproti ostatním evidentní resty. Dorazili jsme s pohodovou rezervou (tušit problémy s reporterem předem, ještě bych si přispal) a stihl jsem si kromě obalení decku a napsání decklistu dokonce i vyčistit zuby.

Sešlo se příjemných 45 lidí, což vyústilo nejen v rozumně rychlý turnaj se slušnou šancí na TOP8, ale hlavně zhruba padesátiboosterový overlay na cenách. Nerad bych se někoho dotknul (na to si pár řádků počkejte), bohužel krytí turnaje nejlepší české série s jedním z evropských GP se zkrátka neukázalo být nešťastné jen pro hráče s ambicemi na obojí. Následuje nutné zlo v podobě toho, co mi zbylo v hlavě z průběhu her.

Do prvního kola jsem vykročil v pohodové náladě a Jirka Vaněk nezůstával pozadu. Vypadal, že deck hrál zhruba tolikrát jako já svůj a bavíme se nad tím oba vcelku dobře, avšak zejména moje rozhodnutí zařadit více tutorů a všechny možné další cíle mi připravilo celkem důkladný brain test. Neobeznámen proti čemu hraju nechávám fajn ruku s nějakou akcelerací a 2x Wall of Tanglecord, která se nakonec proti Valakutu neukázala zrovna nejklíčovější. Nevyresolvoval jsem nakonec žádnou podstatnou kartu a absence Tumble Magnetů v sideboardů mne taky nadějí příliš nenaplňovala. Ve druhé měl vlažnější draw soupeř, zelený Titán se vyřešil omylem sám, když Jirka při útoku zastřelil Valakutem Wurmcoil Engine a ten červený tolik problémů nedělal. Mulligan na pět ve třetí mne ale posílá zpátky na Zem a já se vidím zase doma v posteli. Hraní nám zabralo poměrně dlouhou dobu a než dám konečně dohromady, jak bych měl deck zpátky odsidovat, už čekají další pairingy. Na sledování okolního dění mi tentokrát nezbyl čas. S MonoG infectem Libora Knolla se moje zdi ale vypořádaly zodpovědně a po snídani konečně můžu vychutnat i jednu z legendárních, neopakovatelných historek, takzvaně „ze života“. Obětí byl v tomto případě Leoš. Představte si na chvíli situaci, kdy hrajete monogreen, oponent vás sjede na tři životy a se dvěmi kartami na ruce se zapřemýšlí. Po chvíli zahraje Inferno Titana a zabije vás. Koho by nezajímalo, co mu tak dlouho trvalo, že? V tomto případě bylo ale lepší se neptat, jelikož tajenka zněla: „Mám v ruce ještě Bolt a rozhodoval jsem se, čím tě zabiju.“ Kdo to v tom nevidí, přijměte prosím alespoň mé vřelé doporučení nedělat podobné věci proti impulsivnějším povahám. Věřím, že i pokud se rozhodnete oželet kartu hodnoty Inferno Titána, potenciální způsob jakým byste o něj přišli by stále mohl vážně ohrozit některý z vašich tělesných otvorů.

Veselý z toho, že mě se přeci taková věc nemůže stát usedám k dalšímu zápasu. Soupeře nechci přímo jmenovat kvůli jedné herní situaci, nicméně je mu kolem čtyřiceti, je silnější postavy, má kolem metru sedmdesát a známe se z brněnského rytíře (později se ukázalo, znám spíš jen já jeho). Pro zbytek článku mu říkejme třeba Drahomír. Takže pan Drahomír hraje to samé a mimo jiné nechápe, proč tam nemám Explore, vždyť přece „urychluje a dává kartu navíc“. Hádat se nehodlám. Mám těžkou úvodní ruku a oponent instashipuje, smáznu ho, neboť on draw nechal první play trapu do pátého kola. Ve druhé zase stojím před obtížným rozhodnutím a úvodních sedm musím opět poslat, pan specialista jde taky na šest a nadává, jak je všechno nefér, vždyť neměl žádnou zemi a obě hry mulliganuje. Což je více méně moje smůla, protože něco jako pět zemí a dva titány by podle mě nechal. Poměníme slimáky a titány a v picklé hře mám navrch, dokud šofér kolo před smrtí neotočí Ulamoga a po dvou útocích se jde na třetí, která vypadá dost jednoznačně, než je ohlášen konec limitu. Zenithuju pro Terastodona, hraju zeď a hned potom koukám, že jsem zapomněl na trigger. Soupeř reaguje jen suchým: „Myslím, že už jsi zahrál další kartu.“ Asi po dvou variacích na dotaz, jestli to má zapotřebí, si, vědom své chyby, volám rozhodčího, který mu dává za pravdu. Drahomír to opravdu zapotřebí měl a jeho bod navíc mu dopomohl se na konci turnaje usadit v krásné spodní třetině herního pole. Já si o něm aspoň udělal trochu obrázek. Rád bych ještě vyřídil jeden vzkaz: „Asi karma mladej. Unlucky.“ Tohle byla jediná situace v turnaji, kdy jsem musel konfrontovat rozhodčího, proto si dovolím v krátké vsuvce kout železo, dokud je žhavé. Z minulého reportu totiž jasně vyzařovala má nespokojenost s rozhodčími a aby tato situace nevyzněla podobně (ne, nebyl jsem v právu, nechápu proč musejí dělat „may“ ability), rád bych tentokrát Honzovi Odvářkovi poděkoval za jeho výkon a celkově za minimalizování chybných či „žertovných“ rozhodnutí, nad kterými jsem se minule pozastavoval.

Za stavu 1-1-1 mě tedy čeká Michal Hlaváček s Pyromancer's Ascension. Hry nebyly příliš zajímavé, nejdřív bezpečně dával dohromady kousky skládačky, Emrakul z ruky ho ale kolo před rozkombením zaskočil a tapl se pro vítězství. Ve druhé se naopak zdálo, jako kdyby části Michalova decku vůbec nešly dohromady a dvojice balothů, která se nesetkala s přílišným odporem, mne konečně poslala směrem ke kladnému skóre. Na to, jak hry probíhaly, nám zbylo podezřele málo času, říkám si, že bych měl asi míň kecat a rozhlížet se okolo. Na druhou stranu o zábavu je postaráno a turnaj si i přes incident z předchozího kola dost užívám. Dřív mi tenhle fakt celkem unikal, ale něco bude na tom, že čím míň se snažím za každou cenu vyhrát, tím víc mě baví ostatní věci, co k turnajovému Magicu patří. Nechtěl jsem tuhle záležitost nutně cpát do rozhovoru, protože by zněla moc neuceleně, tady bych k tomu napsal jedno- lidi, uvědomte se, přátelská atmosféra je přece věc, ke které může přispět každý z nás. K miniinterview bych ještě chěl dodat, že bylo z větší části improvizované, včetně všech otázek. Proto pokud se stejně jako já řadíte do kategorie těch, jimž výrok „hrajte a budete lepší“ přišel úplně idiotský, doporučju vám se podívat třeba na Tomáše Bubelu nebo bratry Vaňkovi, kam se za velmi krátkou dobu herně posunuli. Jednoduše každá zkušenost se počítá. Jedeme dál. 
Páté kolo a první hra „na ostro“ proti Caw-Blade Dana Krutila. Vyhrávám kostku a vybavuju se třemi Treespeakery, Dan zatím kope za pomoci dvojice Preordainů. Ve čtvrtém vynechávám landdrop a nemůžu dát Ulamoga, který by hravě vyřešil problém s hrozícím Day of Judgement. Místo toho hraju s obavami Titána, hledám dva Tectonic Edge a jelikož wrath se nekoná, jdeme na druhou. V té se dlouho přetahujeme o vývoj mé manabase a po čtyřech Jacech, Tectonic Edgích, dvou mečích a nějakém tom Oustu se ocitám na té méně úspěšné straně stolu. Následuje trochu kuriózní situace, protože na další hru musím vysidovat jednu Wall of Tanglecord, s čímž se doteď nemůžu smířit. S Joragou do prvního a Acidic Slime do třetího a čtvrtého se naštěstí za žádnou zeď schovávat nepotřebuju, Dan ukazje one of Mortarpod, díky kterému by on play vyhrál a vzdává. V závěru základní části bych těžko mohl potkat příjemnějšího hráče než Honzu Heligra. Pilotoval Boros a přestože měl v obou hrách manové problémy, vzal to gentlemansky a popřál mi hodně stěstí do TOP8. X-1-1 přece musí stačit, ne? Sice o pět setin procenta, ale stačilo. Kolo před koncem jsem měl prý nejhorší pomocné, ale se štěstím se posunulo těsně nad hodnocení Aleše Kovaříka. Karma strikes back!
Mé další zápasy Pavel Češka postihnul do coverage, k nim už proto jen pár perliček a připomínek. Čtvrtfinále s Matesem byla fakt sranda která postupně nakazila i Pavla (Emrakul „rulet“ místo „rulez“ v jeho článku není úplně omyl) a když se zeptal, jestli mám v sidu All is Dust (netuším na co, takže pojímám podezření, že na Caw), jdeme všichni kolektivně řešit, jak má vůbec kdo nasidovat.

Na mou minelu v semifinále taky dojít musí. Zkrátka jsem nezničil ve svém kole soupeři Valakuty, abych ho donutil útočit a najít nové, jelikož jsem měl nachystány všechny Tectonic Edge. On lízl horu a zabil mého Titána, což by se ale stalo stejně, kdyby do něj novým Pinnaclem střelil v útoku a Mountain zahrál potom. To by ve výsledku znamenlo tři lify pro mne navíc, což není žádná komfortní rezerva. Na druhou stranu Mates zmínil jednu podstatnou věc a to fakt, že Petr nehrál zrovna nejpřesněji (v první hře mimo jiné zapomněl položit třetí land). Bylo proto zřejmě lepší dát mu víc prostoru pro chybu než pro topdeck. Ve třetí jsem pak na draw obdržel Treespeakera, Nature's Claim, past, Zenith, Overgrown Battlement, Forest a myslím Titána, důležité je- máte one lander a asi nejlepší možné draw pro tento matchup. Volím keep z několika důvodů. Za prvé, po sidu byste nikdy neměli dostat Lightning Boltem. Za druhé, jediné, co vám chybí, jsou země. Na šesti můžete mít ztěží perfect four (které budete potřebovat, protože jinak v momentě, kdy dá Valakut Titána, je dohráno) a minimálně dvě země, vždycky budete muset jeden z dílků dolíznout a přišlo mi lepší snažit se otočit jeden manový zdroj ze třiceti oproti plánu mulliganovat do zemí a chtít jednu akceleraci/akční kartu z osmi. Za třetí, proti mnoha rukám (těm bez Cobry) vám dá Nature's Claim opravdu hodně času. Jak hra dopadla už víte, přičemž mi soupeř navíc zvládl ustědřit částečné zatmění mozku, když při board pozici dvě odtaplé země a Cobra proti mé jedné zemi a elfovi bez abilit vzal hada a chtěl ho tapnout do útoku. Na poslední chvíli se ale rozmyslel, dal další Cobru, Fetchland, Explore, Harrow a Trapu. Těsná. Na konci zápasu jsem to označil za zábavné (člověk nemusí být zrovna génius, aby poodhalil pravý význam) a hned se do mě pustil nějaký místní Franta Magic se svým „názorem“ na to, jak mám mulliganovat. Na standardní větu: „Uklidni se, mladej.“ Ještě dokázal zareagovat: „Já si ale nemyslím, že jsem mladší než ty,“ a debata tím trochu uvázla. O dechberoucích argumentačních schopnostech některých lidí se mi od té doby občas i zdává. Zpětně musím uznat jedno- Petr nehrál vyloženě špatně (jen o jeho zapomenutém landdropu jsem přesvědčen, protože pak hrál zemi každé kolo), ale příšerně pomalu. K výsledku mu samozřejmě gratuluju a doufám, že se v zájmu svém i svých budoucích oponentů bude snažit průběh partií zrychlit. 

Během finále stíháme poladit lidi na hokej a standardní týmový draftík, bez kterého by se podle mě žádný správný Magicový víkend neměl obejít. O pár hodin a čtyřnulku (RW s Fénixem, Rebirthem, Sword of Body and Mind a Arc Trail close enough) později rozdělujeme karty a vymýšlíme pokračování. Dáváme jednoho práska k lepšímu ve čtyřech s Mistrem, Kopim a sličnou servírkou (při pohledu na níž mi nedělalo problém zapomenout, že nehulím) a vyrážíme parkem kamsi ke klubu. Cesta byla hodně napínavá a zdála se mi velmi zdlouhavá, možná ze stejné příčiny, která způsobila mou několikasekundovou ztrátu orientace a identity. Peti, který nevypadal o moc líp, naštěstí vyplodil úsměvnou historku bez pointy a zbytek času se nám ji snažil vysvětlit, aby se nakonec smířil s faktem, že, cituji: „Nedosáhl u nás této úrovně pochopení.“ O další zábavu se už postaral jen nějaký ten fotbálek, nejdřív se poroučel Dejzátor, kterého jsme asi kolem třetí hodiny následovali. Malým detailem před spaním se ukázaly ještě moje kontaktní čočky, které nakonec smolně skončily naložené do vody v krabičce na karty (plán zůstat přes noc se rozvinul až v průběhu turnaje, takže celková moje civilizační výbava čítala kartáček na zuby a pastu) a já můžu po proklatě dlouhém dni konečně zalehnout.

Neděle pak probíhala spíš v odpočinkovém duchu. Na sajtu dorážíme kvůli Kopimu celkem časně a v mezičase, dokud zbytek auta nepodropuje z kvalifikace na MR, si krátíme čas GPT Praha. Účastníků trialu je jen osm a šance nevypadají nejhůř. První kolo se mi proti RB povede dvakrát vyresolvovat Asceticism, v jedné z her to ale bohužel nestačí kvůli Bladed Pinions z vrchu. Ve třetí několikrát missuju čtvrtý land drop a se Slicem v ruce mě zabíjí Myr Turbine. Co se dá dělat, alespoň mě znovu čeká jeden z papírově slabších soupeřů. Než stíhám vyhrát první hru, Mates už má 0-2 a jeho deck putuje do přistaveného koše. Můj bohužel následuje vzápětí, nezvládám dvakrát červený Zenith ve druhé a flood ve třetí mi, abych tak řekl, příliš neprospěl. Hodit ten crap do popelnice kam patřil a nemuset hrát poslední kolo byl příjemně osvobozující pocit. Trial nakonec výhrál můj oponent z prvního kola Štěpán Jakubec, který dále přešel přes Tomáše Bubelu a Loba. Spravil jsem si chuť aspoň další třínulkou na teamovém draftu s mým oblíbeným Gxxx goodstuff, počkal až ostatní dohrajou (MRQ nabízelo kromě slotů i velice pěknou boosterovou dotaci a na draftset stačilo uhrát 4-3) a vyrazil směrem k domovu celou tu náročnou akci důsledně zapít. Těším se na dalším 6touru!

KK