Story Classics - Vzpomínky na Weatherlight V.

Vzpomínky na Weatherlight, část 4-2: Sestupná spirála, část druhá.

Na samotném Rathu se poničený Predator vleče zpátky na základnu. Greven hrdinně – jak je to jen u záporňáka možné – burcuje posádku, aby loď udržela ve vzduchu. Není nutno podotýkat, že opravdu nemá dobrou náladu, obzvlášť poté, co objeví „dáreček“ z Weatherlightu: Ertaie. Osud čaroděje - frajírka byl něčím, po čem fanoušci příběhu přímo prahli jeden a půl roku – byl populární postavou, jenž byla odsunuta do pozadí ostatními hrdiny. Bráníc se ze všech sil magií, když se jej posádka Predatoru snaží zlikvidovat, Ertai je nakonec Grevenem ušetřen, jelikož se kapitán rozhodne, že stojí za to čaroděje alespoň vyslechnout – a zároveň se nechce za Volrathem vracet s prázdnýma rukama. Navíc respektuje jeho kouzelnické schopnosti, které demonstroval při obraně proti jeho posádce. V soukromí pak Greven Ertaiovi navrhuje to samé, co učinil on – poddat se Volrathově moci, a být ušetřen – býti sluhou je lepší než býti mrtvolou. Ertai rozpoznává v Grevenově magické auře jeho páteřní implantát a seznává, že tenhle strašný il-Vec je vlastně svým způsobem, stejně jako on sám, vězněm.

Predator konečně přilétá k Pevnosti, ale není schopen bezpečně přistát. Greven konečně povolává Ertaie na můstek, aby jim svou magií pomohl dostat se bezpečně do doku – koneckonců, pokud havarují, zemře také. Greven dělá, co může, ale i s Ertaiovou obrovskou pomocí je z toho víceméně řízený pád. Ertai na chvíli zvažuje, že by Predator navedl na kolizní kurs do Pevnosti, čímž by loď naprosto zničil a citadelu poškodil – ale pak usoudí, že jeho potenciál je přespříliš úžasný na to, než aby jej měl zahodit a zahynout při sebevražedném útoku. I tak loď sotva přežila Ertaiovo zpomalovací kouzlo v jednom kuse, a on sám je vyčerpán.
Greven nalézá Pevnost ve stavu totálního chaosu. Ačkoli byl Eladamriho útok odražen po prolomení vnějších obranných linií, Weatherlight unikla a po Volrathovi není ani vidu ani slechu. Greven zjišťuje, že jeho pán byl na Gerrardově lodi, a on byl poprvé za dlouhou dobu na moment svobodný. Vyděšení Rathiové jej prosí, aby převzal vládu, ale Greven odmítá – namísto toho se rozhodne oznámit temným silám ovládajícím Rath, aby vybraly nového evincara, jak to vždy dělaly. Greven to dělá částečně ze strachu před trestem, pokud by Phyrexiané nesouhlasili s jeho usurpováním moci, a stejně tak díky absenci vyšších ambicí – je válečník, nikoli guvernér (navzdory faktu, jak moc se podobá Arnoldu Schwarzeneggerovi). Když mu Phyrexiané sdělí, že pošlou na Rath svého vyslance, aby vybral příštího evincara, Greven namítne, zda by nebylo efektivnější někoho prostě ustanovit – a je za svou troufalost potrestán. Phyrexiané transportují na Rath Belbe, a zároveň se v Dvoranách snů zhmotní Crovax (či to, co se z něj stalo), žíznící po krvi a schopen ovládat flowstone, ze kterého se svět skládá. V tomto ale není sám – Ertai, který ve volných chvílích experimentoval, si vyvinul také určité velice omezené schopnosti ovládání této substance.

Crovax se odhalí Rathiům – a Ertaiovi – prohlašujíc se již za nového evincara. Greven na nově příchozího zaútočí jakožto na podvržence, nicméně nestačí jej zabít díky příchodu Belbe. Crovax se představuje jako nový evincar, ale Belbe tuto smyšlenku odmítne gestem ruky – ačkoli on o ní nevěděl, ona je o něm naopak velice dobře informována. Greven se představí a žádá o rozkazy z Phyrexie, zatímco Ertai se pro změnu představí a začne flirtovat, než je odtažen k výslechu. Crovax se ihned dává do práce, podmaňuje si dvořany a získává nové spojence, včetně dalších z Grevenových ambiciózních podřízených (pamatujete na Vhatiho?)

A co se týká Belbe samotné…ačkoli jsme Eladamriho dceru zaživa nepotkali, v její osobnosti phyrexianizované elfky zůstala určitá rozvernost. Když je mimo společnost ostatních lidí, je přemýšlivá, hravá, či osamělá. Zabydlí se ve Volrathových komnatách. Když zvažuje, koho zde potkala, upoutají ji jen Crovax a Ertai. První kvůli tomu, že jej Phyrexiané jasně protežují a díky jeho nebezpečné povaze, a druhý díky své bystrosti a ohromujícímu sebevědomí. A myslím opravdu ohromujícímu. O pár pater níže se Greven snaží mučením vytáhnout informace z čaroděje, ale Ertai dělá vše, co je v jeho silách, aby odolal.

Ačkoli Greven stále vnímá Ertaie jako rukojmího a nepřítele, jedná s ním s určitou profesionální úctou, snad i respektem – skutečně, Paul B. Thompson zdeGrevena pozvedl ze standardní polohy tupého fyzicky silného přicmrndávače hlavního padoucha na cosi hlubšího, svým způsobem i vznešeného, což určitě přidalo na zajímavosti. Nakonec, celá kniha se zabývá výlučně vnitřní politikou v táboře sil zla, takže vidět je chovat se a jednat celkem lidsky či vnímat je jako hodné obliby či snad si je moci svým způsobem zamilovat, ač slouží zlu – to je velice málo obdělávaná půda nejen co se týká storyline MTG, ale i velké části literatury obecně. Najdeme totiž i další, mnohem subtilnější náznaky, jako špatně maskovaný žal rathijského komořího nad nešťastnou smrtí svého otce.

Když se Greven a Crovax setkají poprvé od Belbeina příchodu, netrvá to dlouho, než dojde zase na pěsti. Belbe tiše přihlíží, zasahuje jen, aby jim zabránila se chopit zbraní. Potají ovšem straní Grevenovi, ač ji tento pocit samotnou překvapí. Crovax dostává pěkně na budku, ale nebrání se prostřednictvím flowstone – namísto toho se soustředí na, a nakonec i uspěje v získání kontroly nad Grevenovým páteřním implantátem. Il-Vecký velitel se svíjí v bolestech, dokud Belbe nepožádá Crovaxe, aby přestal, plus ještě pár momentů navíc. Crovax opakuje svou žádost o uvedení do úřadu, ale Belbe trvá na tom, že si věci musí promyslet, a že Crovaxova síla je stále omezená. Crovax pak požádá o povolení napadnout armády rebelů (koneckonců ví, kde mají základnu!), což je mu povoleno. Poté, co opustí Pevnost, se Belbe táže sotva se zotavivšího Grevena, co si myslí o Crovaxově plánu. Greven odpoví, že dle jeho názoru Eladamri Crovaxe zabije - a s ním i velkou část Grevenovy armády.

Greven se Eladamriho bojí oprávněně. Jeho revolta získala po posledním úspěchu značnou podporu, a zprávy o Volrathově zmizení současně s masivním poškození Predatoru dodalo odvahu vůdcům lidských i jiných kmenů, aby s ním spojili síly – a uspíšili tak proces vzpoury. Eladamri moc dobře ví, že jejich výhoda je pouze dočasná, a největší šanci na úspěch mají, zaútočí-li na Pevnost teď. Crovax má mezitím mírné problémy s tím, jak přivést armádu k poslušnosti, neboť jeho ranařská politika je sice ohromuje a nutí je klopit hlavy, ale aby v nich vzbuzoval nadšení či loajalitu…to zrovna ne.

Belbe připouští, že v soutěži „Rath hledá evincara“ je Crovax hlavním favoritem, ale zoufale pátrá po nějaké alternativě. Greven nepřipadá v úvahu, nemůže se postavit Crovaxovi, když upír ovládá jeho páteř. Takže se uchyluje k jediné další osobě, která se podle ní může Crovaxovi postavit – Ertaiovi. Nejdřív ho chvíli pozoruje a tak si všimne jeho limitované schopnosti ovládání flowstone. Pak mu dá napít a nabídne mu neuvěřitelnou dohodu – pokud jí slíbí, že neuprchne, propustí jej a pomůže mu získat lepší kontrolu nad materiálem, z něhož se skládá tento svět. Pokud všecko vyjde, stane se dalším evincarem Ertai, nikoli Crovax. Ertai se začne smát, ale zklamání v Belbeině tváři to rychle utne. Nicméně, když mu nabídne vyléčení a lepší zacházení, rozhodne se tu hru hrát – alespoň chvíli.

Belbe vezme Ertaie do phyrexianské omlazovací komory, aby jej vyléčila, přesto Ertai na chvíli váhá, když se dozví o „negativní energii“, se kterou zařízení pracuje (zejména když se Belbe zmíní, že na vyšších úrovních nastavení způsobuje mutace). Zařízení jej uzdraví, ale také jej určitým způsobem pozmění – jeho magie nyní funguje trošku jinak, i když si sám nená jistý přesně jak.

Eladamriho a Crovaxovy síly na sebe při pouti do bitvy narazí na půl cestě, ale výsledek je neočekávaný – Eladamri obsadil rathijskou předsunutou základnu krátce předtím, než dorazil Crovax, a jeho lidé se vydávají za místní strážné. Zmatek je tak velký, že se Eladamri doví o Crovaxově plánu – na světě, jako je Rath, potřrbují hrdinové všechno štěstí, kterého se jim může dostat, a tohle je velká porce. Eladamri pokračuje po Crovaxově odchodu v tlaku na jeho síly, věří, že jeho elfové dokážou Crovaxovu sebranku roznést na kopytech. Nicméně, díky netrpělivosti jednoho z jeho mladých poručíků musí zaútočit dříve, než může past plně sklapnout. I tak je polovina Crovaxových sil pobita nebo zraněna, navíc přijdou o všechny zásoby. Eladamri se stahuje, aby přeskupil síly, a zde potkává opět Vědmu z národa Vec.

Greven se dozvídá o Eladamriho aktivitách – ze stejného zdroje, jako se Eladamri dozvěděl o tom, co se děje v Pevnosti. Ač by rád viděl Crovaxe poraženého, odchází k Belbe, aby jí oznámil novinky. Je pochopitelně dost překvapen, když se dozví, že Ertai se zapojil do boje o místo evincara, ale nekomentuje to. Belbe se jej opět ptá, zda nezměnil názor, ale Greven opět odmítá s tím, že „je spokojen s pozicí loajálního služebníka trůnu“, i přes příslib toho, že by byl zbaven implantátu.
Citace:

Greven se ukazuje být tak uvláčený životem, že si přeje být jenom nástrojem – nejlepším, jakým může být, ale jen nástrojem. Rychle mění téma hovoru a zmiňuje, že Crovax se zřejmě hrne do pasti. Belbe mu nařídí nezasahovat – expedice je test Crovaxových schopností, a pokud se dokáže pasti vyhnout, pak se ukáže jako schopný. Greven podotýká, že pokud Crovax selže, pravděpodobně dojde ke vzpouře. Ertai navrhuje vzít rukojmí z místních populací il-Veců, il-Korů a il-Dalů. Plán je přijat a Ertai tak splňuje naděje Grevenovy i Belbeiny. Greven odchází, a Ertai žádá Belbe, aby dohlédla na to, aby rukojmím nebylo ublíženo. Pokud se stane evincarem, chce vládnout velmi nephyrexianským způsobem – skrze podporu a souhlas jeho poddaných. Pokud vyhraje Crovax, odmění rukojmí svobodou. Pokud prohraje, chce je uchránit od Grevenovy pomsty. Pokud budou zabiti, přemítá, poslouží to pouze jako záminka ke vzpouře. Náš kluk čarodějnická začíná brát ru soutěž vážně…nebo se tak aspoň zdá. Ve skutečnosti si nemyslí ani to, že by měl šanci vyhrát, ani si to vlastně nepřeje – ale když bude tu hru hrát, dá mu to dost času, aby měl dost času na útěk k portálu. Nějak.

Jeho záměry se ale pomalu mění, když se s Belbe postupně sbližují. Belbe je „naživu“ teprve pár dní, a popravdě není schopná porozumět svým citům k Ertaiovi, a, no…vsadil bych se, že Ertai si za dob svých studií na Tolarii moc neužil. I přesto je tato rychle se rozvíjející romance ještě přesvědčivější a přitažlivější než vztah Orim a Cho-Manna, zejména díky svému zasazení. Například:

Tenhle druh milostného dialogu dává smysl ve vakuu, ale zkuste si představit, že se zrovna zřítili pár set metrů a málem přišli o život, když byli na cestě zkontrolovat Grevenovu operaci dole ve městě zrádců. Tohle nejsou jen dvě zamilované postavy, tohle jsou postavy, které se do sebe zamilovaly ve chvíli, kdy se kolem nich svět hroutí. Ani ten nejoptimističtější čtenář nebyl tak naivní, aby si jejich budoucnost maloval růžově.

První příznaky problémů se dostavují brzy. Omlazovací komora, jenž Ertai používal k uzdravování, jej doopravdy neuzdravuje, spíše jen maskuje zranění- po čase se mu zranění vrátí zpět. Tak musí zařízení navštěvovat častěji a častěji, to jej dělá fyzicky silnějším a větším, něco jako mini-Greven. Ještě znepokojivější je to, že mu to ani nevadí – moc je moc, říká, záleží jen na tom, jak je využita.

Další problémy přichází s Crovaxovým návratem - i on pod phyrexianským vlivem sílí, navíc se naučil teleportovat. Poté, co opustil svou poraženou armádu jako Napoleon v Egyptě (Co? Znám toho více, než Hvězdné války, víme?), se Crovax vrací, aby se staral o své politické cíle. Belbe z jeho návratu opravdu nemá radost – co druhý odstavec si představuje, jak by toho šíleného upíra zlikvidovala. Mezi řečí zmíní Ertaiův plán s rukojmími.

Zbytek armády se mezitím vrací bez něj, a je opravdu vyděšen naprosto prázdnou základnou, jenž před pár dny navštívili. Greven se hrdinně vrací s opraveným Predatorem, a doprovází armádu zpět do Pevnosti, na cestě podniknou pár malých nájezdů, aby jim spravil pošramocenou morálku. Zatímco je pryč, rukojmí jsou hlídáni pouze jeho poskoky, a brzy se kamsi záhadně poztrácí. Ertai a Belbe po nich rychle pátrají s pomocí vrchního komořího, ale pouhé rozměry Pevnosti tento úkol hrozně ztěžují. Když naleznou Crovaxe, je už moc pozdě – všechny je zmasakroval ve stylu Vlada Napichovače, pokud by starý Vlad dokázal své bodce stvořit přímo ze země samotné. Vrchní komoří se rozpláče a později zešílí – ač Rathiové, on a ostatní il nejsou všichni špatní lidé. Ertaiovi je špatně od žaludku a Belbe jen tiše zuří. Uprostřed krvavého lesa nabodaných rukojmích sedí Crovax v andělsky bílém obleku, obsluhován moggy v uniformách a s parukami. Crovax s ledovým klidem trvá na tom, že tahle malá demonstrace mu dovolí vládnout efektivně, prostřednictvím strachu. Belbe opět trvá na tom, že jej nemůže prohlásit za evincara – doposud zvládl pouze prohrát bitvu a demonstroval neefektivní vůdcovské schopnosti. Namísto taktiky zná pouze slepou agresi. Namísto státotvorný zná pouze teror. Crovax, stále sebevědomý stran svého nevyhnutelného zvolení, prostě vyčkává.

Čekání je ale to poslední věc, kterou chce Eladamri a ostatní vůdcové rebelie, včetně mladé ženy z národa Vec, Lin Sivvi, chtějí v této chvíli dělat. Shromažďujíc síly se připravují na další nájezd. Zatímco shromažďují vojsko, Eladamri se konečně setkává s Vědmou.

Ta má pro Eladamriho špatné zprávy. Nikdy své nepřátele na Rathu neporazí, a osud jej přivede do Pevnosti v poutech. Tam mu „Mrtvá“ otevře dveře do „země světla a barev“, kde se stane Korvecdalem. Vědma po tomto sdělení zmizí, a Eladamri je oslavován jako prorokovaný Sjednotitel. Když se doslechne, že Predator je opět schopen letu, rozhodne se eliminovat rathijskou vzdušnou výhodu tím, že Pevnost infiltruje – v poutech.

chains. Jeho „polapitelé“ budou nicméně ve skutečnosti lidé převlečení za rathijské vojáky, vedené statečnou Lin Sivvi (která se evidentně může přesvědčivě vydávat za muže). Eladamriho spojenci přísahají, že budou v boji pokračovat, i když se nevrátí – rebelie bojuje za svobodný lid Rathu, a není jen o něm.

Vědma je tajemnou postavou. Předtím označila Gerrarda za Korvecdala, a nyní prohlašuje to samá o Eladamrim. Objevuje se a mizí, zdánlivě jak chce, a nikdy neříká jasnou pravdu. Ale ví toho mnoho, a její slova vždy uvedou do pohybu ostatní. To vedlo některé lidi k teoriím, že Vědma byla ve skutečnosti jedním z Urzových převleků – nakonec dobře víme, že do událostí na Rathu určitým způsobem zasahoval. Tato teorii je zajímavá a nic ji přímo nevyvrací, ale zůstává otázka, jak moc by si Urza mohl býti jist svými proroctvími jako Vědma. Ale i to by se dalo ošetřit, a rozhodně by to vysvětlilo, proč Urza stále někam mizel v průběhu děje Pro…, tedy, té další „knihy“.

Belbe se Crovaxe bojí a nenávidí jej. Ví, že je nejsilnějším kandidátem – ve skutečnosti jediným skutečným kandidátem. Ale stejně jej chce zranit, zlikvidovat. Ví, že kdyby jej prohlásila evincarem, Crovax začne pozvolna, ale neodvratně hubit veškerý život na Rathu, a i kdekoli jinde, kam jeho noha vstoupí. A čím více spáchá vražd, tím silnějším se stává – při masakru rukojmích zjistila, že pokud v Crovaxově okolí dojde ke smrti, upír sílí. Ertai se jí opakovaně táže, proč Crovaxe prostě nezabije – protože musí na rathský trůn dosadit nejsilnějšího možného kandidáta. To je účel její existence. Proto byla stvořena, proto existuje. Ertai jí říká, ať žije pro někoho jiného, pro sebe. Belbe to nazývá slabostí – požadavky rasy jsou nadřazeny požadavkům jednotlivce. Ertai odpovídá, že jsou ze stejné rasy – se svými pány nemá Belbe nic společného. To ukončí konverzaci, ale než může dojít k něčemu více, Belbe se stáhne. Má v sobě ukrytou čočku, zařízení, které vysílá vše, co vidí a dělá zpět k jejím pánům. Ertai nemůže toto zařízení poškodit, zničit, nebo mu aspoň porozumět, ale myslí si, že jej může alespoň na čas oslepit. Pak stráví několik hodin ve Volrathově posteli bez otravné společnosti jejich šatů, dokud Ertai neusne vyčerpáním.

Potom se zjeví Crovax. No, možná tam byl i při tom, ale pokud ano, byl potichoučku. Vysmívá se Ertaiovi, snaží se jej vyprovokovat k boji poukazujíc na to, že si snaží nahnat body jiným způsobem. Belbe trvá na tom, že při vyhlašování vítěze bude brát v úvahu jen vůdcovské schopnosti, nikoli „tělesnou zdatnost“, ale určí konečné datum, kdy vyhlásí nového evincara. Za dva dny v poledne se rozhodne o osudu Rathu. Crovax spokojeně odchází a Ertai po chvíli také – jak říká, závěrečná zkouška jej čeká za dva dny. Crovax přikáže svým poskokům, aby se připravili – za dva dny se stane evincarem, tak či tak.

Ertai měl na Belbe výrazný vliv. Proč by nemohla žít podle sebe. Crovax zabíjel nevinné, aby ukojil svou touhu po krvi – jak se to lišilo od plánů Temného pána, plánů pro Dominarii? Dojde k závěru, že nijak, a rozhodne se s tím něco udělat. Pohraje si s generátorem flowstonu a sníží jeho výkon na 50% - pokud správně upraví parametry, překryv světů nikdy nenastane. Její pánové se sice budou chtít pomstít, ale pár chytrých modifikací v chemickém složení Rathu – s Ertaiovou pomocí – jej učiní stejně neobyvatelným, jako je Phyrexia pro lidi. S rebely se půjde dohodnout, a Rathu bude vládnuto skrze zákon, nikoli skrze strach. Jen kdyby nebylo Crovaxe.

Samotný Ertai ví, že proti Crovaxovi nemá šanci. Ač je to, že umí ovládat flowstone, obdivuhodné, ale jeho schopnosti jsou omezené – teď může doufat maximálně v přežití, možná v útěk. Ale kam? – co se Dominarie týká, tuší, že v nadcházející válce zrovna nebude o co stát se tam zrovna vyskytovat. Jediné, co nyní chce, je utéci, a prožít zbytek svého ó-tak-slibného života. S Belbe.

Eladamriho plán funguje hladce – Pevnost je na nohou, když se roznese zpráva o polapení vůdce rebelů. Je předveden Grevenem do trůnního sálu, kde čekají Belbe a Crovax. Jediný pohled na Belbe přivede Eladamriho do amoku – vidět svou dceru nejprve mrtvou a pak proměněnou na phyrexianskou nestvůru! Jeho útok na Belbe je tak neočekávaný, že vojáci zprvu ani nereagují, a Crovax s Grevenem čekají, jak se to vyvrbí – jako první ve skutečnosti zasáhnout Eladamriho spojenci. Odvádějí jej pryč, aby jej vyslechli – ale Belbe trvá na tom, že jej nesmí zabít, a za druhé, že své rozhodnutí odkládá do dalšího rána, aby mohla zohlednit nové skutečnosti. Crovax jí nejprve vyhrožuje, ale zařadí zpátečku, když Belbe podotkne, že se bez jejího slova nemůže stát evincarem. Alespoň se tak tváří navenek – nicméně v mezičase zvládne prostřednictvím pár poskoků zajmout Ertaie.

Belbe je Crovaxovou arogancí a zastrašováním unavena. Kdyby dokázala přesvědčit Grevena, aby ji podpořil, jmenovala by evincarem Ertaie, a díky speciální sadě phyrexianských zbraní by své rozhodnutí dokázala prosadit. Než to může udělat, objevuje se Crovax a vyhrožuje, že Ertaie zabije. Po krátkém a násilném boji se Belbe vzdává – prohlásí Crovaxe za evincara, ale ne dříve, než zítra, kdy bude moci předstoupit před vládce i poražený Eladamri. Crovax přijímá, ale Ertaie si ponechává jako pojistku. Belbe už nemůže vzdorovat, vypadá to, že Crovax vyhrál. I tak jde za Grevenem, jehož Crovax při každé příležitosti mučí prostřednictvím jeho páteřního implantátu. Greven jí odmítá pomoci – Crovax je příliš silný, a jeho loajalita, jak s lítostí Belbe sdělí, není věcí, o které by mohl rozhodovat sám.

Čas se krátí, a Belbe docházejí možnosti. Sivvi a ostatní ale pokračují ve své sabotérské misi, netuše nic o politické situaci v Pevnosti. Ač se dostanou na Predator překvapivě a bojují statečně, nepodaří se jim loď nějak výrazněji poškodit. Rozezní se alarm a oni utíkají zpět do Pevnosti. Hluboko pod nimi mučil Greven nemilosrdně Eladamriho, ale marně – elf ani nevykřikl. Greven nakonec upouští od dalšího mučení, respektující jeho odolnost, a v duchu mu přeje čestnou smrt. Alarm jej odvolává a on zanechává Eladamriho přivázaného v cele. Elfovi se ale podaří přetnout svá pouta a utéci. Když se poohlíží po možnostech, jak svým mučitelům způsobit další škody, nachází v jedné ze sousedních cel, kde pátrá po případné pomoci, hubenou ženu z národa Dal, zrzku jménem Takara. Přidává se k nim pár Eladamriho vojáků, kteří upustili od původního plánu, jakmile zazněl alarm. Takara navrhuje jít do mapové komnaty, která je využívána jen evincarem, a i jím jen zřídka.

Tam jim sdělí vše, co ví o phyrexianských plánech – Dominaria je překrásným světem, který si temní pánové Rathu přejí dobýt, a podle Takařina přirovnání je Rath nožem na krku Dominarie. Sivvina skupina se probojuje k Eladamrimu také, ale nyní musí vysílení rebelové nějak utéci.

Mezitím nadchází okamžik Crovaxovy korunovace, po zoufalé, ale marné sérii odkladů. Ale než Belbe může Crovaxe jmenovat, předstupuje Greven s jiným mužem, který nazývá Crovaxe usurpátorem. Crovax se jej snaží zlikvidovat prostřednictvím flowstone, ale nový příchozí umí materiál ovládat také, a ve skutečnosti lépe. Muž, jehož Greven pomohl propašovat zpět do Pevnosti, není nikdo jiný než Volrath, sám zmizelý evincar, který se vrátil ze svého výletu na Mercadii, aby znovu získal zpět, co je jeho. I Greven dává přednost starému tyranu před novým.

Belbe se chápe posledního stébla – ohlašuje, že o tom, kdo bude novým evincarem, rozhodne boj na život a na smrt mezi Crovaxem a Volrathem. Tito dva bojují bez slitování – jak lze očekávat – a Volrath má díky svým schopnostem a zkušenostem navrch. Nicméně, Crovax se ukazuje být těžším protivníkem, než Volrath čekal – teleportuje se například zpod smrtícího úderu, aby uštědřil Volrathovi sek přes záda. Volrath kontruje skoro smrtelným útokem, který Crovaxe srazí do davu, kde začne pobíjet dvořany okolo, aby doplnil síly. Ertai doráží na místo, zraněn Crovaxem, ale stále dýchajíc, a zjišťuje situaci. Volrath má schopnosti, a ač zlý, bude méně smrtící než Crovax, ale pouze sám fakt, že Crovax může dobíjet síly zabíjením lidí okolo sebe, znamená jedno – Volrath nemůže vyhrát. Když si to uvědomí, rozhodne se Ertai ovlivnit vážky osudu ve prospěch nevyhnutelného vítěze. V kritické chvíli souboje Ertai odkloní Volrathův smrtící útok a umožní tak Crovaxovi porazit padlého evincara. Než může Crovax Volratha zabít, přichází hlášení, že se rebelové zabarikádovali v Dvoranách snů. Belbe konečně splní svou povinnost – prohlásí Crovaxe evincarem. Volrath je uvězněn a evincar Crovax odchází do Dvorany snů, s Belbe v patách.

Belbe se podaří přesvědčit Crovaxe, aby ji nechal vyjednávat s rebely osobně, neboť Dvorany snů jsou téměř nedobytné a vyhnat je by bylo obtížné – a jiné cesty není. Anebo si to alespoň myslí Crovax – Belbe tam ale schovala svůj tajný portál, a nabízí rebelům možnost útěku, ačkoli portál dokáže přenést jen necelých dvě stě kilogramů. Eladamri nyní porozumí proroctví Vědmy – má odejít na Dominarii, aby jim pomohl připravit se na budoucí invazi.

Ertai, čerstvě nabitý černou manou z omlazovací komory se snaží zoufale dostat do Dvoran snů. Poví o portálu Grevenovi, doufá tak, že zabrání, aby jej Belbe použila pro útěk rebelů a ne pro jeho vlastní. Útoky na bránu pokračují, zatímco Belbe horečně programuje koordináty Dominarie. Jakmile se portál na svět barev otevře, Takara se na vlastní pěst vrhne skrz. Eladamri postrčí Sivvi skrz , pak se otočí k Belbe a bez varování na ni chrstne obsah lahvičky, kterou našel vedle prázdného lože své zabité dcery. Stejný jed, který ukončil život Avily ze Skyshroudu, nyní ukončuje i její druhou existenci coby Belbe, vyslankyni Phyrexie. Eladamri uniká portálem rathským vojákům před nosem, a portál se zavírá (poté, co jím prošlo posledních třicet kilo – kus nejrychlejšího rathského vojáka) Alespoň oni unikli Crovaxově hněvu.

Belbe má štěstí, že zemřela. Nemusí být svědkem toho, jak Crovax vládne. Greven je krutě ztrestán za pomoc Volrathovi, ušetřen je pouze kvůli své úloze v nadcházející válce. Ertaiovo srdce je zlomené, vše, co mu zbylo, je základní, syrová vůle žít – ta samá věc, která tolik let udržuje naživu Greven il-Veca. Za jeho nevyžádanou pomoc při porážce bývalého evincara nabízí Crovax Ertaiovi místo smrti život – v roli jeho sluhy, podobně jako Greven, ale je to život. Ertai souhlasí, a stejně jako Greven je s ohledem na své budoucí povinnosti trochu poupraven.

Crovax zorganizuje pro Belbe okázalý pohřeb, na který se musí dostavit všichni z Pevnosti. Mimo její pohřeb je tu totž ještě jedno číslo v programu – pravý důvod, proč mají přijít všichni. Volrath – nyní opět Vuel, bez svých phyrexianských implantátů – je předveden před shromáždění, poražen, ale nezlomen. Kdokoli, kdo mu projevuje úctu, je potají zaznamenán a pak zabit. Ertai, věrný pes evincara, je poctěn příležitostí popravit zrádce, Vuela. Gerrardovu někdejšímu nevlastnímu bratrovi je do těla vpraven injekcí tekutý flowstone, a Ertai mu dává jednoduchý příkaz – rozebrat. Kousek po kousku se lidské tělo bývalého evincara rozpadá.

Vuel je rozložen do poslední molekuly, a vše, co zbylo z Belbe, je její ohněm zkroucené kovová kostra. Ertai přichází k popelu, aby v něm našel její stále teplou lebku, a pak se rychle ztrácí, když zjistí, že oheň nějakým způsobem přečkala i phyrexianská čočka.

A tak končí nejtemnější kapitola v historii příběhů Magicu – ani The Dark nebylo takto depresivní. Toto je jedna z mála MTG knih, které přisuzuji i skutečnou literární hodnotu – nevyhnutelná, systematická destrukce naděje zpodobněná v této knize je přesně to, co mají naši profesoři rádi. Každý, koho jsme si oblíbili, byl zničen, každý, koho jsme nenáviděli, vyhrál, a konec světa se blížil. Hrálo se o hodně, a Nemesis nám ukázala, že vždy nemusí vyhrávat jen ti dobří.

Ale právě zde se věci začaly kazit – a nemyslím tím v příběhu samotném, jak jste mohli číst nahoře. Jak jsem dříve podotkl, WotC se rozhodlo, že by bylo „roztomilé“ rozdělit tento blok do tří oddělených, současně se odehrávajících příběhů – ale problém byl, že žádnou třetí neměli. Místo, kde by se měla odehrávat, nebylo těžké určit – co se mezitím dělo na Dominarii samotné? Odpovědí je 300 stran dlouhé „Nic moc.“

Dovolte mi to říci rychle a polopaticky, protože mi toto téma činí takřka fyzickou bolest: Je-li Nemesis pro Weatherlight ságu tím, co pro Star Wars epizoda V.- Impérium vrací úder, pak je Prophecy jejím prázdninovým speciálem. Je to Highlander II, Star Trek V, Galactica 1980. jinými slovy: je to právě to jedno shnilé vejce, ta jedna určitá část série, která je prodchnuta tak neuvěřitelnou příšerností, tak titánsky špatně vyrobená a tak bídně promyšlená, že všichni, kdo se s ní setkali, se tážou ve jménu jejich početných náboženských přesvědčení, je-li to pravda, že je ve své vší úplnosti tak monumentálně PŔÍŠERNÁ, že ty nešťastníky, kteří o ní musí psát, nutí vytvářet tak dlouhé a křečovité věty, aby ji mohli urazit, že úplně ztratí nit a zapomenou, co vlastně chtěli říct. Nicméně, i tahle kapitola do ságy patří, takže musím popsat její zápletku. Tady je:

Keldoni napadají Jamuraau. Urza nemá čas pomoci. Barrin a Rayne jdou Teferimu na pomoc. Dlouho se nic neděje. Rayne zabita podivnou démonickou věcí. Barrin rozzuřen a smutný. Teferi si vzpomíná, že je vlastně sférochodec, zlikviduje všechny keldonské invazory. Teferi zahořklý.

To je vše. Vážně. Celá kniha shrnuta do méně než 50 slov. A tahle hrstička opravdu nepostihuje tu krystalickou hrůzu a blbost, která je v této knize obsažena – jako například Teferiho nezdravou posedlost vzducholoďmi. Proč se vlastně bojuje? Keldoni se chtějí zmocnit jamuraajského prachu. Ne ZEMĚ, ale PRACHU. Je to pro ně svatý prach. A ano – Teferi používá svou moc, kterou disponoval celou dobu, aby zničil keldskou základnu, která tam byla taktéž celou dobu.

Pro čtenáře i hráče znamenala Prophecy utrpení, děs, bídu a skřípění zubů. Nikdy jsem nečetl tak příšernou knihu, a ač jsem hrál tuto hru od dob Ice Age, tohle je jediný set, ze kterého jsem si nekoupil ani booster. (No, ne úplně – jednou jsem koupil jeden, abych jej použil v draftu 16 hráčů, kam jsme mohli vzít cokoliv. Smál jsem se tomu.)

Prophecy zabila to malé dítě ve mně, mou nevinnost. Pronikla hluboko do mého nitra a zničila ve mně vše dobré, zanechala pouze prázdnou skořápku určenou k tomu, aby mučila své čtenáře.

Ale nebojte se, neopustím vás jen tak po předložení této haldy trusu – zas tak zlomyslný nejsem, ač je to v rozporu s mým předchozím prohlášením. Nechte mne tedy velice rychle sumarizovat (čti: zkrátit a pravděpodobně hrozně zjednodušit) The Thran, příběh, který předchází všem těmto phyrexianským techtle-mechtlím, a který neodpovídá žádnému z vydaných setů (sama kniha vyšla v roce 1999 mezi Maskami a Nemesis, takže ji považujme za část trilogie, ač postrádá s předchozími propojení).

Thranové byli mocným národem artificérů na prastarém kontinentu Terisiare. V impériu vládl klid a mír, v samém o sobě i vůči sousedům – alespoň dokud se nevrátila Temná strana – tedy promiňte, Yawgmoth, známý léčitel, z exilu v poušti, kam byl poslán díky svým revolučním teoriím (a pochybným metodám).

Nejvyšší mistr artificér, Glacian, vytvořil nejmocnější a nejužitečnější artefakty, které kdy Dominaria viděla, zatímco jeho překrásná žena Rebbec, architektka, vyprojektovala překrásné hlavní město impéria, Halcyon (ne, s tímhle opravdu nemá nic společného). Ale nic netrvá věčně – záhadná nemoc pustoší město, záhadná nemoc, již nejsou Thranové schopni ani s nasazením své pokročilé mystické technologie zastavit. Yawgmoth ji pečlivě a záměrně studoval, používajíc přitom revoluční teorie o rozdělení magické energie do pěti subtypů. Ač mu Glacian nevěřil, Yawgmoth dostál své reputaci a odhalil zdroj nemoci – silokamy, prazáklad thranské vyspělé společnosti. Jelikož Glacian právě dokončil konstrukci obří výrobny silokamů, obsluhovanou četami goblinů, byly tohle sotva dobré zprávy.

Věci nabraly na zajímavosti, když se objevuje sférochodkyně Dyfed – původně sama Thranka. Prohlašuje, že mezi thranskou elitou vycítila přítomnost ještě nepovzneseného sférochodce, ale není si zatím jistá, kdo to je. Glacian a Yawgmoth jsou oba fascinováni mocí této ženy – zejména pak potom, co je vzala s sebou „na procházku“ do centra umělého světa skládajícího se z devíti soustředných koulí, jehož stvořitel nedávno zemřel. Glacian již předtím uvažoval a navrhl portály vedoucí k jiným světům, a po tomto odhalení si Yawgmoth dal záležet, aby se na nich začalo znovu pracovat. Chtěl pro Thrany nový svět – životní prostor byl omezený a navíc ve společnosti existovala k bídě dohnaná kasta lidí, v jejichž řadách našel Yawgmoth podporu (zejména u jednoho muže jménem Gix). Poté, co se mu podařilo potlačit povstání a učinit pokrok v léčbě nemoci, Yawgmoth je oslavován jako hrdina. Jeho moc narůstá na úkor Koncilu starších, který si Yawgmoth dovolil dokonce vzít do ochranné vazby – prý pro jejich vlastní bezpečí.

Zatím si ale stále více všímá další thranské ženy, a sice Rebbec – samozřejmě. Tomu lehce napomáhá fakt, že Glacian je postižen obzvláště těžkou formou silokamové nemoci. Yawgmoth artificéra léčil, ve skutečnosti bez nejmenšího úmyslu jej vyléčit – ve skutečnosti do něj implantoval velký silokam, aby uspíšil jeho konec. Rebbec začíná pomalu podléhat Yawgmothově šarmu a charismatu, což je ještě podporováno tím, že stav jejího manžela se rapidně zhoršuje. Kolonie na Phyrexii vzkvétá, a Yawgmothovy experimenty s léčbou nemoci se přerodily v experimenty, jak vylepšit život obecně – a nemyslím tím životní styl. Yawgmoth chce stvořit dokonalé živé bytosti, a jelikož těla podle jeho teorie fungují jako dokonalé stroje, snaží se mechanický a biologický život spojit v jedno, což učiní mocné Thrany nesmrtelnými. Jeho moc na Korusk- HALCYONU, říkám Halcyonu – stále roste, a Rebbec pomalu dochází jeho zlé úmysly. Prosí Dyfed, aby osvobodila politické vězně (Koncil starších), a sférochodkyně souhlasí – transportuje je na jeden z jí známých světů a spolu se skupinou gobliních pomocníků je zanechává v bezpečí na vršku obrácené hory (mrk mrk), aby tam dočasně přečkali nejhorší.

Alespoň to mělo být dočasně. Pramálo věděla Dyfed o tom, že Yawgmoth už nedokáže ovládnout svou touhu prostudovat původ jejích schopností – ať už jej nechá, nebo ne. Ačkoli Yamgmoth věděl, že se sférochodci dokážou téměř okamžitě regenerovat, správně se domníval, že tomu tak nebude, pokud bude narušen jejich mozek. Takže využívá její chvilkové ohromení, když Dyfed spatří, jak naložil s velvyslanci největších národů Dominarie, zarazí ji do hlavy dýku a připojí ji k přístroji, který nožem neustále kroutí a brání jí tak v regeneraci. Ale je velice znechucen – ačkoli jí podrobí důkladné vivisekci, nenalezne v jejím těle nic, co by bylo nenormální, a předně nenalezne žádný orgán propůjčující vlastnosti sférochodce.

Yawgmothovy činy spáchané v exilu se nyní vynořují, aby jej strašily – za svá léta putování po světě hodně „experimentoval“, a nadělal si mnoho nepřátel. Jeho thranské (přesněji phyrexianské) armády nejsou dost silné, aby odolaly spojeným silám jeho nepřátel – alespoň dokud se mu nepodaří zmocnit se Nulové sféry, obří radiostanice, která je schopna na dálku řídit a ovládnout veškerá artefaktová vojska Thranské koalice, která čerpá energii pro provoz ze samotné magické energie Dominarie. Použil ji, aby obrátil artefaktové bojovníky Thranské aliance proti jejím vlastním vojskům a potom i k přímému útoku bílou manou v této stanici uloženou. Posádka stanice mu ale vzdoruje a s vědomím bezvýchodnosti odpaluje kotvy stanice, které ji drží u země, a nabírá kurs vzhůru. Yawgmoth prchá na svou vlajkovou loď a nechává Sféru vystoupat na oběžnou dráhu, kde se stane novým měsícem Dominarie. (Nulový měsíc, či také Blyštivý měsíc byl odpradávna nedílnou součástí dominarijských příběhů – tajemná, podivná oběžnice, jenž občas sama od sebe jiskřila či zářila, a která nebyla podle starých pověstí přírodního původu – jak vidíme, legendy nelžou).

Toto byla ale součást širšího plánu. Nalákal své nepřátele blíže k Halcyonu a posléze na místech po celé Staré republi….po celém Thranském impériu odpálil nabíječe silokamů – efektem cosi jako atomová bomba založená na bílé maně (při odpálení uvolní oblak bílé many rozpouštějící vše kolem a zároveň nasávají energii rozpuštěné hmoty do svých jader) - všude, kde tušil jen náznak odporu proti jeho režimu. Předpokládal, že Nulová sféra bude schopna absorbovat manu do svých zásobníků, než zničí samotný Halcyon. V tom se sice přepočítal, ale měl alespoň čas dát obyvatelům města na výběr – zůstat a zemřít, nebo odejít do Phyrexie a žít – s ním jako jejich bohem. Všichni si zvolili to druhé. Až…až na jednoho. Přesněji řečeno jednu.

To byla samozřejmě Rebbec. Architektce konečně naplno došlo, jak byla pomýlená, ale už bylo příliš pozdě na to, aby zachránila sebe - nebo svého manžela. Ale Glacian dokázal překonat svou smrtelnost – měl totiž latentní sférochodeckou jiskru, tutéž, jako o tisíciletí později měl v sobě Urza, a právě tu, ke které byla přitahována Dyfed. Ale namísto povznesení se (pro což bylo třeba násilné nebo emocionální katarze), byla jeho duše – a jiskra – absorbována do velkého silokamu, jenž mu Yawgmoth implantoval. A nyní, zatímco se město, jenž postavila, obracelo v nic, Rebbec se s tímto silokamem v ruce připravovala na jediný čin svého pokání, aby tak kompenzovala svou spoluúčast na Yawgmothově vzestupu k moci. Vytvořila pečeť, která měla navždy uzavřít portál mezi Dominarií a Phyrexií, aby Yawgmotha a jeho touhu po moci udržela daleko od jejího světa. Jako ne-sférochodec bude tak Yawgmoth navždy uvězněn na svém umělém světě. Yawgmoth jí vyznal svou lásku, učinil vše aby ji přesvědčil, ale bez výsledku. Silokam s Glacianovou duší zapečetil portál jen pár momentů předtím, než ji pohltil bílý mrak.

Pánové, ten bláznivý Yawgmoth. Vážně, musíte být fakt hodně zlí, aby se vám podařilo bez pomoci sejmout sférochodce. A ačkoli byl odříznut od Dominarie, k dispozici měl tisíce let a svět s takřka neomezenými zdroji – aby mohl plánovat svůj návrat. Svázal svou duši s jeho světem, dohlížel na jeho vývoj a stal se skutečným bohem, tiše vyčkávajícím a čekajícím…a celou tu dobu živícím nenávist vůči Rebbec a světu, jenž jej vyhnal. Z Phyrexie, kdysi umělého ráje, stvořil nejděsivější svět multiverza, a čekal…dokud o několik tisíc let později dva mladí učedníci rozbili kámen, a vypustili tak hrůzy Phyrexie opět na svět – a znovu probudili Glaciana, aby jim pomohl bojovat proti jeho starému nepříteli.

Dosud jsme tedy znali pozadí příběhu. Nyní známe pozadí onoho pozadí. Nadcházel podzim posledního roku druhého tisíciletí. Příběh, jenž se započal před čtyřmi lety se blížil ke grandióznímu finále, takže co jste si měli myslet, když poslední set (a jeho příběh) stál za tak velké ….., že jste pro jeho změření potřebovali doktorát z astrofyziky? Naštěstí se jednalo o pouhé pokoušení čtenářů před blokem, na nějž se opravdu vyplatilo čekat – klimax obřího příběhového experimentu WotC, kulminační bod více než osmi tisíc let tehdejší magicové historie. A ať už měl být hlavním hrdinou kdokoli, čekalo ho konečné rendez-vous s osudem.

Otázka nezněla „Mohou válku zastavit “

Otázka zněla „Zbyde vůbec někdo, aby svět znovu vystavěl?“

Během dalšího roku jsme se to měli dozvědět.

Napsal: Daniel Rezendes a.k.a. VestDan

 

Post Scriptum: Doslov překladatelů Weatherlight ságy (rok 2006): VestDanova tvorba zatím skončila v tomto bodě. Příběh posledních tří setů, Invasion, Planeshift a Apocalypse, zatím není jeho články pokryt. V současné době jsme zahájili projekt, v němž se budeme snažit poslední kapitoly Ságy popsat sami. Pokud by nás však VestDan se svým závěrečným dílem předešel (čemuž nasvědčují poslední zkazky), přineseme vám jeho překlad co nejrychleji.

fuff & Caranthir

Doslov by Car. – reedice 11/2008 : VestDan nakonec své články napsal s nějakým zpožděním po nás. Odkazy na ně najdete v příštích dílech s nimi souvisejících.


Příště: Vzpomínky na Weatherlight VI. - Soumrak nad Dominarií. Stay tuned :-)