Vánoční tygřík

Vánoční svátky se konají v celém širém mnohovesmíru. Nejen na Zemi. Obdobný svátek slaví i na Dominárii, kde se odehrává dnešní příběh, jehož ústřední postavou není nikdo jiný než samotný představitel známé karty Stocking Tiger.

Bylo, nebylo. Před dávnými a dávnými časy, kdy Mishra  prožíval plnými doušky své mládí, stvořil mnoho roztodivných vynálezů. Mezi jeho nejzajímavější patřil Punčochový tygřík, neboli Punčošák.

V Dominárii, kde ho vyrobil, vládl překrásný zvyk. V čase zimního slunovratu se lidé obdarovávali dárky. Vládla mezi nimi nebeská pohoda. Dokonce i goblini přestali útočit na elfy a naopak. Říkejme této kratičké době třeba Vánoce. Dobrá nálada a atmosféra se šířila skrz celé multiversum, a tam kde neslavili slunovrat, zapíjeli příchod spasitele, první kontakt s bytostmi z třetích rozměrů, a v neposlední řadě, na jedné malé planetce poslední setbu Loněk. Jednalo se o neobyčejně vzácné květiny, které jste sice sklidili letos, ale zaseli až v následujícím roce. Pokud jste je opomněli zasít, událo se vám nemalé množství nepěkných událostí. Zpět ale k Punčošákovi.

Slavný strojotvůrce mu zhotovil hubené pružné tělo, na kterém se střídaly červené proužky s bílými. Tenké nožičky a hlavu porostlou hustými chlupy sněhové barvy s tlamou plnou ostrých zubů. Tělo měl uzpůsobené k prolézání komínů a vyhaslých krbů a k plnění na krbech zavěšených pestrobarevných punčošek, jak bylo zvykem na kontinentu Terisiare.

Mishra uchopil do rukou novorozeného tygříka a vypustil ho do širého světa. Ten putoval krajinou až do vysokých hor, kde nalezl vhodné místo k vyhloubení doupěte. Krajina zde byla tvrdá a nehostinná. Všude jen pochmurné holé skály, zářivý sníh a blyštivý led. Pro Punčošáka však hotový ráj. Nikde nikdo a ničím nerušený klid. Zkrátka ideální podmínky pro jeho práci.

Po menším pátrání brzy objevil i maličkou jeskyňku. Začal hloubit, kopat, stále ji rozšiřoval, jak do šířky, tak do hloubky, dokud se neproměnila v nedozírnou halu.
Když byl s výsledkem spokojen, začal za pomoci zabudovaného přeměňujícího zařízení tvořit rozličné dárky. Prostor se jimi pomalu plnil. Jenže ouha. Slunovrat se blížil a on neměl hotovo ani pro jediné království. Natož pro celý kontinent. A co teprv svět? A tak stvořil z vydolovaného kamene pomocníky.
S nimi mu šla práce rychle od tlapek a hala se během krátké doby zaplnila nepřeberným množstvím předmětů.
Poté rozšířil prostor, pak znova a znova a ještě jednou až vydlabal celou horu a zaplnil ji dárky. Bylo na čase. Svátky se neúprosně blížily a na nikoho nečekaly.

Jak ale dopravit balíčky k rodinám a dětem? Punčošák nad tím dlouho přemítal. Zvažoval použití svých pomocníků jako doručovatelů, ale ani s nimi by to nikdy včas nestihl.
Vydal se tedy zpět za Mishrou, aby ho poprosil o pomoc. Mishru však nalezl podrážděného a v nenápomocné náladě. On a jeho starší bratr Urza. Stále ta samá písnička. Hádali se, rvali se jako koně a řekněme, že se neměli příliš v lásce.

„Prásk!“ Vzduchem prolétl poslední z nedokončených vynálezů a roztříštil se o zeď.
„Tygříku, pojď ke mně. Cos potřeboval?“ zeptal se ho po chvíli nepříjemného mlčení.
Punčošák nadšený zájmem stvořitele se mu vrhl do náručí a obtočil se Mishrovi kolem levé paže. Šťastně předl jako kotě a překotně se snažil sdělit pánovi, co chce a potřebuje dříve, než si zájem rozmyslí. Mishra ho nepřítomně drbal na hlavě a přemýšlel.

„Takže ty by si chtěl doručit během jediné noci dárky do všech koutů Dominárie? Všude tam, kde slaví svátky a chtějí být šťastní? A stvořil sis pomocníky? Předčil si všechna má očekávání,“ prohlásil.
Tygřík razantně a pyšně přikývl na důkaz.
„Hmm. Možná bych tu pro tebe něco měl. Bezedný vak, do kterého můžeš dát vše, co chceš. Sice má malý nedostatek, že předměty uvnitř se po několika hodinách vypaří, ale na jednu noc ti vydrží. A aby si to stihl, mám tu ještě jeden vynález. Počkej. Hned tady někde.... Tady je!“ a připnul tygříkovi kovový obojek.
„Pomůže ti stihnout, co potřebuješ. Z neznámého důvodu nefunguje na živé tvory a ani na nikoho většího než je jeden metr.“
Punčošák zavrtěl hlavou a vykvikl.
„Neboj, ocas se nepočítá,“ usmál se Mishra a pokračoval ve vysvětlování.
„Rozkládá okolní čas. Nositel se s ním pohybuje vzhledem k okolnímu světu tisíckrát rychleji. Akorát se přehřívá. Proto ho musíš čas od času vypnout a nechat ho zchladit, aby ti dále fungoval. Rozumíš?“
„Písk!“
„Padej, ať to stihneš a nezapomeň si tu bezedný pytel. Je v té plechové skříňce!“ zavolal.

Když se tygřík vrátil do hor, zbýval mu celý den na přípravu. Zaúkoloval kamenné sloužící a zbytek času strávil nad podrobnou mapou, kde plánoval noční cestu.
S večerem pak nacpal do bezedného vaku dárky a rozloučil se s odpočívajícími pomocníky. Popadl naditý pytel, hodil si ho přes rameno a spustil zpomalovač času. Okolí se pro něho zastavilo a vydal se vstříc velkému dobrodružství.

Zanedlouho se dostal k prvnímu domku. Vylezl po střeše, poté dolů skrz komín a krátký pád do krbu. Rozhlédl se. Nikde nikdo. Obyvatelé domu již spali. Na krbové římse měli připevněné čtyři pestrobarevně zdobené punčochy, do kterých si brzy ráno chtěli nadělit překvapení. Tygřík poslepu sáhl do pytle a naplnil je různorodými hračkami.

Postupně oběhl veškerá stavení ve vesnici a každého obdaroval. Tam, kde neměli připravené punčošky, vytáhl ze zásoby vlastní. Občas musel při vstupu do domu improvizovat a použil jiný vchod do domu než komín. Sklep, okno a párkrát i obyčejné dveře.

Když navštívil poslední dům na terisiarském kontinentu, řekl si, že je nejvyšší čas dát odpočinout přehřívajícímu se obojku, který ho již nějakou dobu pálil do krku.
Vypnul ho a lehl si do chladného šedého písku. Zasněně ležel na zádech a odpočíval. Nozdrami nasával chladivý noční vzduch a pozoroval zářící hvězdy nad sebou.

V tom však do hlubokého ticha noci uhodila rána jako z děla. A další. Ještě jedna. Celá série ran. Vycházely z nedaleké vesnice, kterou navštívil jako poslední při své noční pouti. Zvědavý, co se děje, vyskočil na všechny čtyři a rozběhl se za přicházejícím zvukem.

Část vsi halil hustý závoj prachu, kterým nepronikala záře hvězd. Všude vládl naprostý zmatek. Rozespalí lidé vystrašeně pobíhali sem a tam a panikařili.
Tygřík nikým nespatřen se prosmýkl mezi vyděšenými obyvateli a padající stavbou, hledajíc zdroj chaosu. Netrvalo dlouho a nalezl ho.

Temnotu rozzářily tři rudé body a blížily se s hromovým duněním. Z mračna prachu se vynořila široká mohutná postava. Golem. Okolí prohledávali žhnoucí oči a hledaly cokoliv, co by mohl jejich majitel zničit. Na čele mu strašidelně pulzoval šém.

„Buch!“ zaťatá pěst rozdrtila nedalekou zeď a proměnila ji v hromadu suti.
Punčošák raději uskočil a běžel se schovat do vedlejšího dosud neporušeného domku.
Proběhl předsíní a vběhl do hlavní místnosti právě včas, aby viděl jak jedna z punčoch, do které umístil dárky, se trhá a padá z ní na zem okrová postavička. Ta se po dopadu začala zvětšovat. Rostla, až dosáhla výšky dospělého muže. Jakmile přestala kynout, zazářil jí rudě šém a z očí vyšlehl plamen.
Těžkopádně se otočila a v okamžiku přestavěla krb na nový zadní východ.

Co se to děje? Vždyť tam měly být dárky pro děti. Žádné golemy jsem tam nedával. Ani malé a ani velké. Pomyslel si tygřík. Když v tom mu to došlo. Mishra! Jeho stvořitel ho zradil. Co ale udělat. Pokud se takové neštěstí děje zde, bude se dít i na všech místech, která stihl navštívit. Na opětovné sebrání balíčků bylo pozdě. Golemové již byli vypuštěni.
Začal běhat v kruhu a dumal nad tím, jak dál. Za Mishrou jít nemohl, protože by mu nepomohl.  Vtom lepším případě. Sám zkázu Terisiare nedokázal zastavit. Horečně přemýšlel. V tom se mu rozsvítilo! To bude ono. Tam povedou jeho další kroky. Rychle aktivoval obojek pro zpomalení času a rozběhl se vesnicí do pustiny.

Běžel dlouhé hodiny, zatímco okolní svět se posunul vpřed pouze o sekundy. Konečně se dostal do města Zegon.
Vzpomněl si, že když tu rozdával dárky, tak zahlédl Urzu. Mishrova staršího bratra a úhlavního nepřítele. Řídíc se heslem nepřítel mého nepřítele je mým přítelem, vydal se přímo za ním. Jakmile ho nalezl, přešel zpět do běžného času.

„Ty si mi ale podivná potvůrka, copak chceš?“ Poklekl a natáhl ruku k bílé drobné hlavičce. K jeho překvapení neuhnula stranou a nechala se podrbat.
Punčošák na něho v odpověď přátelsky zavrčel a pokusil se mu vysvětlit situaci.
„Počkej malej, počkej. Nerozumím ti. Musíš zpomalit.“
„Tebe stvořil Mishra?! Jak ti mám potom věřit a proč?“
„Kvík!“
„Dobrá poznámka. Ti golemové v ulicích se mi také nelíbí. Ukaž mi ten pytel. Jak jsem si myslel. Phyrexijský vynález. Ten se vážně neštítí ničeho! Naštěstí pro nás vím přesně, o co se jedná. Četl jsem o tom na jednom z nedávno nalezených pouštních svitků.“
Urza vstal, vzal vak s dárky a vyhodil ho do vzduchu. „Trhej tygře!“ Přikázal.
Punčošák neváhal, vyskočil do vzduchu a vytaženými ocelovými drápy sekl a roztrhl magický pytel na čtyřech místech současně. Jak dopadl na zem, to co z pytle zbylo, rozporcoval tesáky na tak malé kusy, že by z nich nikdo nedokázal ušít ani záplatu na roztržené kalhoty.
„Podívej. Dokázali jsme to,“ ukázal do dáli na znehybněnou hliněnou postavu.
„Rozpadají se na prach. Už bude klid.“

A skutečně. Tam kde před chvílí stály, mohutní golemové se vršily jen hromady prachu a hlíny. Balíčky nepřeměněné v golemy si ponechaly svou podobu a nikoho neohrožovaly. Naopak. Když je lidé otevřely, rozdávaly radost přesně tak, jak původně Punčošák zamýšlel.

Tygřík se smutně díval na zkázu kolem sebe. I když se jim podařilo zakročit velmi brzy, párek budov ležel v troskách a v ostatních vesnicích a městech tomu bylo podobně.

Urza se na něho podíval. „Neboj, vím, na co myslíš. Pomůžeme jim. Postavíme nové domy, hezčí a lepší. Mám spojence na celém kontinentu. Dokážeme to. Hned ráno rozešlu posly s rozkazy a pomocí potřebným. Útok o svátcích, které mají být plné radosti a pohody. Tohle brácha přehnal! Slibuji ti, že se to nebude víckrát opakovat. Chceš mi pomoct a zastavit ho?“
Tygřík slavnostně přikývl.
„Správně. Parťáci. Pojď, jdeme si lehnout a ráno začneme oslavovat nové spojenectví, nový den a slunovrat. Je to přeci jen svátek klidu a míru. Na starosti budeme mít čas později.“ promluvil k Punčošákovi Urza. Nechal si tygříka vyšplhat na rameno a odešel do noci.

Daniel Kuba

P.S. Jde o volnou autorskou tvorbu.

Obrázky: Wizards.com

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.