O Jonathanu Randlovi

Po osmileté pauze jsem při svém prvním pokusu v roce 2008 vyhrál britské mistrovství. Po tomto úspěchu jsem se dostal do top 8 na mistrovství Velké Británie 2010, Grand Prix Birmingham 2008 a mistrovství světa 2010. Mám velkou slabost pro kontrolní balíčky a reaktivní, klidný až filozofický přístup ke hře.

• Profesionální hráč úrovně 4
• Celkem získal 50 Pro bodů
• Top 8 na mistrovství světa 2010
• Top 8 na GP Birmingham 2008
• Vítěz mistrovství Velké Británie 2008
• Top 8 na mistrovství Velká Británie 2008 

  

Tempo a čas

'Vše, co začíná, také končí' - Agent Smith
 
V mém prvním článku pro Blackborder bych se rád zabýval pojetím času v prostředí magicu. Prozkoumám, jak lze na hru pohlížet nikoliv skrze životy (nebo jedové žetony), ale skrze nevyhnutelnost stárnutí, růstu a smrti.
 
Představte si hru magicu, která má začátek a konec. Zrození a smrt. Start a cíl. Jednoduše řečeno, představte si ji jako časovou osu. Je jasné, že na začátku máte oba dvacet životů, podobné zdroje v ruce a nic na stole. Ale na konci hry je jeden vítěz a druhý poražený (ponechme stranou možnost remízy, i když i ta má v této diskuzi své místo). Nás samozřejmě zajímá to, co se stane mezi začátkem a koncem.
 
 
Einstein se zabýval problémem popsaným v teorii "Neměnného vesmíru". Zjednodušeně řečeno, popsal vesmír jako čtyřrozměrný časoprostor v němž neexistuje čas jako minulost, přítomnost či budoucnost. Objekt v tomto vesmíru s postupujícím časem není ten stejný, ale uvažuje se o něm jako  nekonečně mnoho kopiích. Vezměme si například tenisový zápas. Máme pocit, že vidíme ten stejný tenisový míček cestovat z jedné strany kurtu na druhou, ale v Neměnném vesmíru se na tuto situaci pohlíží jako řadu tenisových míčku okupujících různé body v prostoru s postupujícím časem (alespoň tak jak ho vnímáme my). Je to jako když kreslíte do školního sešitu. Pokud stránky měníte dostatečně rychle, máte pocit, že nakreslený fotbalista kope do míče, ale ve skutečnosti je to jen iluze.
 
Zmiňuji se o této teorii proto, že ji lze uplatnit při přístupu ke zdrojům v Magicu. Příšeru na stole tak můžeme v každém kole vidět jako něco nového a dočasného. Takže místo toho, abyste o svém Jackal Pup uvažovali jako o příšeře, která útočí tak dlouho, dokud je na bojišti, berete ho v každém kole jako novou kopii, která se na bojišti objevila. Ano, můžete namítnout, že se jedná o zbytečný nesmysl a že je jedno, jak se na své zvířátko díváte. Že v obou případech je výsledek stejný. Rozdílné uvažování vám ale umožní nový způsob ohodnocování. To, o čem tu mluvím se nazývá 'Ontologie událostí'. Nedívejte se na permanenty jako na nejdůležitější věc. Vlastně se na ně nedívejte jako na něco trvalého (pozn. překladatele: v angličtině permanent=trvalý), vždyť hra přece jednou SKONČÍ. Tím důležitým by pro vás měl být čas. Každý aspekt hry pak posuzujete podle jeho vlivu na čas.
 
Když jsem s magicem začínal, byla pro mě karetní výhoda tím nejdůležitějším ve hře. To se ale určitým způsobem změnilo. Teď je pro mě hlavním prvkem hry tempo. Vezměte si například rozdíl mezi kartami jako Aether Adept a Nekrataal. Schopnost něco zničit je bezpochyby jednoznačně lepší než vrácení na ruku, ale jak moc je tato schopnost silnější? Vrácení soupeřovi příšery na ruku, ze které bude nucen ji znovu v dalším kole zahrát, má na časový průběh hry výrazný dopad. Soupeř se nikam neposune, zatímco vy ano. Proto v první řadě přišel o čas. Prakticky vzato, nejedná se o karetní výhodu. Jedná se o virtuální karetní výhodu, protože soupeř ve svém kole nezahrál jiné kouzlo. V důsledku toho by mu pak na konci hry měli karty v ruce zůstat, a to se dá považovat za karetní výhodu. V nejhorším případě jste jen snížili účinek jeho karet, protože KAŽDOU z nich zahrál o kolo později než měl. Možná jste ho o kartu nepřipravili, jako při zahrání Nekrataala, ale připravili jste ho o čas, který je v našem pojetí hry, tím nejdůležitějším prvkem. Navíc v pojetí 'Ontologie událostí' při seslání této příšery nehraje soupeř znovu tu stejnou, ale novou příšeru. Soustředíme se na čas, ne na karty.
 
Představte si situaci, kdy na vás soupeř zaútočí. V damage race ztrácíte. Jednou z reakcí na tuto situaci je obraná hra. Můžete útočící příšery zabíjet svými kouzli nebo měnit v souboji se svými. Pokud se na tento přístup podíváme z časového hlediska, pak prodlužujete délku hry. Existuje ale i jiný přístup. Můžete zabít příšery připravené k obraně a zaútočit také. Prostě se pokusíte vyhrát damage race. Analogie, kterou chci v tomto případě použít, pochází z knihy Umění války. Kniha vypráví příběh tří království, která jsou stejně silná a mezi kterými panuje křehké příměří. Ve chvíli, kdy jedno z království nazná, že už je připravené zaútočit na svého souseda, obrátí se napadený s žádostí o pomoc na třetí království. V reakci na tuto žádost se třetí král rozhodne poslat jednotky pomoci s obranou napadeného království. Jeho rádci mu ale radí, aby poslal své jednotky zaútočit na hlavní město útočícího království. Agresor by se pak musel vrátit bránit své hlavní město a přerušil by tak svůj útok. Vraťme se do světa Magicu, kde lze váš útok považovat za formu obrany. Nutíte totiž soupeře bránit své vlastní životy a tedy polevit v tlaku na vás. Měli byste se snažit zkrátit jeho čas a prodloužit svůj. Samozřejmě, že se jedná pouze o filozofování o strategii, protože většinou uděláte to, co musíte. Já se jen snažím vám ukázat, že lze v magicu brát čas jako pevnou a konstantní rovinu, zatímco karty jsou jen dočasnou výplní této roviny. Snažím se ukázat vám rozdílný přístup ke hře.
 
Je důležité si uvědomovat vývoj hry. Pokud máte navrch a umožnili jste soupeři se postavit zpět na nohy, chcete získat zpět svou výhodu a soupeře vrátit tam, kde byl. Pokud hrajete aggro, snažíte se soupeře porazit co nejrychleji. Pokud hrajete kontrol, snažíte se soupeři nedat prostor k uvolnění se z vašeho sevření. Nutíte soupeře reagovat na vaše kroky, čímž si zajistíte, že jste to vy, kdo určuje tempo hry. Pokud jste u kormidla, musíte z toho "vytřískat", co se dá. Pokud ve fotbale tlačíte a máte pod kontrolou míč, pak se snažíte skórovat, protože za chvíli už může být vše jinak. Pokud nejednáte, pak může jednat váš soupeř. Využijte své výhody nebo neste následky. Proto nemám rád kontroly s pomalou výherní strategií. Mám rád kontroly a snažím se je hrát, jak jen to jde. Chci ale hrát karty, které mi umožní, jakmile získám kontrolu a prostor, rychle soupeře dorazit. Například Grave Titan. Ano, je možné vyhrávat s pomocí Jace, ale proč dávat soupeři čas a příležitost? Jakmile jste dostali prostor, ukončete hru co nejrychleji.
 
Pro magic je tempo podstatné. Chcete svůj plán provést rychleji než soupeř. Toho můžete dosáhnout akcelerací many nebo hraním levnějších kouzel, ale lze toho dosáhnout i pokud má hra správné tempo. Zpomalení soupeře je vaše zrychlení. Tempo je výhradně o akceleraci vašeho plánu. Proto jsou karty jako Mistbind Clique a Sakura-Tribe Elder tak silné. Ale ani jedna z nich není skutečná. Karty nejsou reálné. Jsou to procesy. Jako oheň. Mají vliv na čas, ale na rozdíl od něj nejsou fyzické. Hodnota karty se měří jejím vlivem na čas. Buďte připraveni obětovat karty, zbavit se jich, pokud si to čas vyžádá. Nechte svého Jace zemřít, pokud získáte víc zahráním určitého kouzla, díky čemuž nebudete schopni ho ochránit. Musíte dosáhnout cíle dřív než soupeř.
 
Věřím, že jedním z klíčů k úspěšnému hraní magicu je schopnost ovládat čas lépe než soupeř. Být rychlejší, zvládnout udělat víc věcí a plnit svůj plán rychleji jsou prvky ovlivňující čas. Čas je poddajný a proměnlivý. Zacházejte s ním dobře a budete s velkou pravděpodobností blíže dosažení svého konečného cíle - vítězství.
 
Jonathan Randle

Originál "Time and tempo" přeložil Miroslav "Jacomo" Řezanina. Překlad byl uveřejněn na základě spolupráce se serverem Blackborder.com.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.