Planeswalker’s Guides & Art Books - 12. díl

Planeswalker’s Guides & Art Books - 12. díl

Sférochodcův průvodce po Nové Phyrexii, část 5

Tato část popisuje Tichou pec, phyrexijskou frakci spojenou s rudou manou.

Podívejte se na předchozí díl Překladů. Pokud byste si chtěli pořídit produkty, ve kterých můžete najít originální texty, tak se podívejte na eshop Veselý drak.

Velká většina rudých Phyrexianů sídlí v tzv. Vrstvě pece, relativně nové, mezivrstvě mezi vnějším povrchem Mirrodinu a vnitřním jádrem. Vytvoření této vrstvy bylo jedním z prvních kroků k přeměně Mirrodinu na Novou Phyrexii, vybudovanou z rodové paměti vložené do třpytivého oleje.

Vliv rudého slunce

Ve své původní inkarnaci měla Phyrexia přístup pouze k černé maně. Zahrnovala sice koncepty nad rámec těch, které byly pro černou manu ústřední, jako je hierarchie a plamen, ale bez přístupu k zásadní červené maně, která se za těmito koncepty skrývala, byl její základní étos jednotný a nezpochybnitelný. Přístup ke všem pěti Mirrodinovým sluncím bohatým na manu vedl k diverzifikaci a nejednotě, což poškozovalo phyrexiánskou jedinečnost účelu. Ze všech energií, které Mirrodin vnesl do phyrexiánského étosu, byla mana z rudého slunce největší výzvou, protože je to síla, která se skrývá za koncepty individualismu, soucitu, emocí a svobody.

Mana z rudého slunce dala vzniknout Phyrexianům, kteří měli jen záblesk zájmu o jiné formy života ne plnohodnotný soucit, ale dostatek empatie, aby vyvolali váhání, což je jev víceméně cizí Phyrexii. Bytosti s různou úrovní vnímavosti reagovaly na tento impuls odlišně. U nevědomých tvorů tato primitivní empatie jednoduše způsobovala okamžiky zmatku před činem, ale plně vnímající Phyrexiané se ocitli v hlubokém konfliktu a dokonce se za svůj zájem o druhé styděli. Nemylte se, Phyrexie, i když je ovlivněna rudým sluncem, je stále brutální a hrůzný systém. Většina obyvatel Vrstvy Pece dělá to, k čemu byla stvořena: stará se o roztavenou strusku a proměňuje zbytky Mirrodinu v pekelnou krajinu Nové Phyrexie. Ale vliv rudé many způsobil, že tato část Nové Phyrexie nepadá do rytmu ostatních frakcí.

Bezpečnost průmyslu

Tváří v tvář impulzům a váhání, s nimiž si nevěděli rady, se Phyrexiané z Vrstvy Pece pevně drželi své funkce: udržovat oheň v pecích v chodu, spalovat mrtvé a selhávající organismy, přepracovávat kovy bývalých Mirranů a přeměňovat tyto kovy na suroviny pro nové Phyrexiany a nové vnořené vrstvy sféry. Tato lpění na práci poskytlo rozpolceným Phyrexianům určitou míru odhodlání tváří v tvář jejich sublimovanému nesouhlasu s širší phyrexijskou lhostejností k jednotlivým bytostem.

Pro ty nejméně vnímající z nich se apatie vůči ostatním bytostem stala normou. Pro ty nejvíc vnímající se pracovalnost stala prostředkem, jak ostatním Phyrexianům ukázat, že jsou součástí systému, že fungují správně a že mají využití, navzdory svým tajným pochybnostem.

Pak přišli Mirranové.

Sekundární invaze

Obyvatelé pecí spolupracovali s phyrexijskou invazí na povrchový svět Mirrodinu; pomáhali přesně tolik, kolik bylo požadováno, a nic víc. Když se Mirranové na povrchu ocitli v menšině i bez zbraní, několik z nich udělalo jedinou věc, kterou mohli udělat pro přežití: stáhli se do mezer, zejména přes Kuldothu a Taj-Nar, ale také u Lumengridu a Araneasova oltáře. Pouze Ish-Sah byl pro Mirrany zcela zablokován.

V prvních dnech, kdy se Mirranové objevili v mezerách, je Phyrexiané v peci zabili a spálili. Ale jak dny plynuly a objevovalo se stále více uprchlíků, váhání rostlo. Vnímající bytosti se obrátily na svého prétora Urabraska s žádostí o radu. Urabraskovi trvalo několik dní, než odpověděl. Když to udělal, jeho tříslovný výnos ostatní ohromil: „Nechte je být.“ Nikdo se však neodvážil jeho rozhodnutí zpochybnit a většina mlčky souhlasila, ačkoli jim jejich podřízená povaha bránila v tom, aby tento souhlas vyjádřili.

Urabrask Skrytý

Urabraskovi se říká „Skrytý“, protože nevyhledává audienci s jinými phyrexijskými vůdci ani s Karnem. Bude spolupracovat, když je jeho přítomnost požadována, ale mluví co nejméně. Jeho odpovědi na otázky týkající se operací Vrstvení pecí jsou podrobné a důkladné, ale nikdy nic nerozvádí ani nespekuluje. Urabrask se rychle rozzlobí a jeho síla a temperament odrazují ostatní od popichování.

Ani Sheoldred, ostatní thanové, ani Vorinclex Urabraskovi moc nevěnují pozornost a vlastně ani Vrstvu pecí obecně. Elesh Norn a její ortodoxie vidí Urabraskova jen jako oslavovaného šéfa továrny, sloužícího Velkému Dílu dřinou a ohněm. Pouze pár klíčových badatelů pod vedením Jin-Gitaxiase tuší, že Urabraskova má jiné záměry než péči o pece, a toto podezření je stále beztvaré a dosud nevedlo k žádné akci.

Urabraskovi samotnému chybí velký plán; předvídavost není jeho silnou stránkou. Prozatím přikázal legiím pecí, aby přivíraly oči před Mirrany mezi nimi. Každý den však přicházejí další Mirranští uprchlíci a s nimi se jeho status mění od zanedbávání ke zradě Phyrexie. Aby získal čas, dal Urabrask ostatním frakcím Phyrexie jasně najevo jen jednu věc: Nikdo jiný nesmí vstoupit do Vrstvy pece, aby se kov neznečistil, Velké Dílo nenarušilo a velkolepý systém nepřerušil. Zbytek Phyrexie prozatím respektuje jeho území a poslouchá jeho rozkazy.

Mirranská svatyně

Mirranové měli na povrchu na výběr: Uprchnout do srdcí hlavních měst a dolů do mezer, nebo zemřít s křikem. První z nich, kteří vstoupili do mezer, plně očekávali smrt, ale místo toho byli ohromeni a vyděšeni, když spatřili pekelnou krajinu, která se jim rozvinula pod nohama. Mnozí byli zabiti Phyrexiany, kteří v nich viděli hrozbu pro své kovárny, nečistotu hodnou zpopelnění. V prvních dnech byly desítky Mirranů zabity, když se pokoušeli vstoupit do vrstvy pece.

Ale po Urabraskově výnosu se věci náhle změnily a z pohledu Mirranů byla náhlá změna v chování matoucí a nevysvětlitelná. Pecní kal prostě procházel kolem Mirranů, jako by tam ani nebyli. Tyčící se vironi nechtěli měnit své cesty, aby se vyhnuli Mirranům nebo jejich provizorním přístřeškům, ale nechtěli je měnit ani proto, aby je rozdrtili. Zdálo se, jako by Vrstva Pec najednou shledala Mirrany neviditelnými.

Mirranové zpočátku pomalu zřizovali tábor mezi pecemi a Phyrexiany. Poté se k nim přidávali další uprchlíci a další. Metodou pokusů a omylů se rychle naučili usazovat se blízko, ale ne příliš blízko mezer, a dále od největších pecí. Také se naučili udržovat své tábory malé osady příliš velké na to, aby je Phyrexiané ignorovali, byly zničeny.

Úlohy Phyrexianů ve Výhni

Protože průmysl je primárním účelem v Pecní vrstvě, Phyrexiané se adaptovali ze svých prototypických forem na specializovanější funkce.

Obří podřadní lidé jsou zběhlí obrové, kteří našli nové poslání ve sběru šrotu a rudy z povrchu i jádra a jejich přinášení do pece. Jsou hloupí, násilní a nebezpeční. Urabrask je upřednostňuje, protože zřídka mluví, nikdy se neptají na rozkazy a jsou docela ochotni rozbít cokoli, co jim stojí v cestě.

Pecní kal jsou neustále napůl roztavení humanoidi, kteří jsou zodpovědní za odběr šrotu, rudy a dalších materiálů od obrů a jejich nakládání do různých pecí a hutí. V nouzi také chrání suroviny před vetřelci. Jako poslední pokus může pecní kal detonovat a vypustit částečně směrovaný proud roztaveného kovu.

Squealstokes, jakýsi hotový skřet, se s radostí chopil úkolu rozdmýchávat oheň v peci jak v Kuldothě, tak i uvnitř pece. Zběsile pobíhají a staví ostnaté vynálezy, aby rozdmýchali plameny. Někdy pec rozdmýchávají s trochu přílišnou horlivostí, občas se navzájem hází do pecí nebo do čehokoli jiného, co se náhodou povaluje nebo běhá kolem. Pokud jejich úsilí selže, vrhnou se do pece sami, čímž dosáhnou dvojího účelu: rozdmýchají oheň a vyhnou se dalšímu bolestnému trestu od rukou svých vládců.

Otroci v ingotech jsou domorodí phyrexijští humanoidi s kapucemi v kápi, oděni v kůži a většinou bez tváře, kteří odlévají a vytlačují kov z pecí. Liší se poněkud velikostí a tvarem, ale všichni mluví jen minimálně, a když už promluví, je to hrdelní škrábání, kterému rozumí jen ostatní otroci v ingotech. Otroci v ingotech se v poslední době zajímají o mirranské humanoidy, zejména o Vulshoka, kterého při práci nenápadně pozorují, kdykoli je to možné.

Sklízeči strusky jsou velcí, hrubí tvorové, kteří sbírají mrtvé k přepracování. Proces tavení zahajují na cestě zpět k odpadům z pece tím, že snědí většinu toho, co najdou. Maso je stráveno a kov zůstává ve střevech. Později je vyvrhnut pro odpady z pece, které je nakládají do pecí. Sklízeči strusky také doprovázejí největší živé pece vrstvou pece a odstraňují trosky, které by mohly znečistit výsledný kov jejich úsilím. Jsou také docela schopní boje, i když se ne tak rychle rozzlobí jako obrové podřadní sluhové.

Vironi, tyčící se, štíhlí tvorové, kteří se potulují po Vrstvě Pecnice, naháněli v srdcích Mirranů, kteří se s nimi poprvé setkali, naprostý strach. Ve skutečnosti, ačkoli jsou tito tvorové vysocí mnoho pater, nepatří mezi nejsmrtelnější hrozby ve Phyrexianizovaných horách. Nejnebezpečnějším aspektem vironů, kromě toho, že jsou rozdrceni pod nohama, je tendence mana bouří shromažďovat se kolem jejich horní části těla. Účelem těchto tvorů je udržovat podlahu a strop Vrstvy Pecnice bohatě nabité manou, a to tak, že kolem sebe vytvářejí jakési „mana mikroklima“. Tyto pseudo-elektrické bouře se vybíjejí do jejich těl a náboj pak proudí nahoru a dolů do kovu vrstvy.

Kuldotha

Velká pec na povrchu Mirrodinu je nyní plně phyrexiánská. Slouží jak jako hlavní přístupový bod pro Phyrexiany z Urabrasku, aby se dostali na povrch, tak jako hlavní kanál pro roztavené železo z povrchu do vrstvy pece pod ní. Jak se dalo očekávat, zde řádí pískání a celá struktura je neustále plná vypařeného oleje a kouře.

Neočekávaným vývojem v Kuldothě je, že samotná struktura začala vykazovat biologické vlastnosti, pravděpodobně v důsledku Spór vázaných v kovu, který taví. Již měla jakýsi trávicí systém a s postupem času se zdá, že má i nálady a povahy. Příliš mnoho nečistot ji znechucuje a stálý přísun bohaté, čisté rudy a kovu ji udržuje v klidu. Jak se tento téměř živý stav bude vyvíjet, se dá jen hádat.

Phyrexiané v řetězci Oxidda

Ačkoli se obyvatelé Vrstvy Pec specializují na určité účely, nejsou jedinými Phyrexiany žijícími v horách na této rovině. Urabrask podpořil rozvoj široké škály predátorů a teritoriálních konstruktů, které se loví na Oxiddě Horas... Tito tvorové se morfologicky liší od Phyrexianů v pecích; nejasně napodobují formy Mirranského života před dobytím povrchu. Toto rozmístění monstrózních, zvířecích výtvorů kolem Oxiddy není pro Urabrascka žádnou bláznivostí tito tvorové zabíjejí bez rozdílu, ale nezabíjejí se navzájem. Jinými slovy, slouží jako protiopatření proti vniknutí. Chrání Kuldothu před Phyrexiany z jiných frakcí a umožňují obyvatelům pecí přicházet a odcházet, jak se jim zlíbí, mezi povrchem a vrstvou pece. Volně se pohybující tvorové se setkávají s Vorinclexovým souhlasem, který je vnímá jako adaptaci svých vlastních metod.

Počet přeživších, kteří se snaží přežít ve Vrstvě Pece, je malý a počet těch, kteří zůstanou nenakaženi Phyrexiánskou zkažeností, je ještě menší. Ti, kteří jsou ve středním až pozdním stádiu infekce, pravděpodobně zemřou, ale mezitím se o ně postarají ti méně nemocní. Ti, kteří jsou v nejranějších stádiích infekce, žijí v naději, že se přidají k řadám Neúplatných, než bude příliš pozdě.

Neúplatný

Poslední nadějí pro Mirrodin je malá skupina jedinců, kteří se stali imunními vůči účinkům phyrese. Část této skupiny tvoří lidé z rodu Auriok a Vulshok. Další jsou leoninové a goblini a zbytek tvoří široká škála dalších ztracených humanoidů Mirrodinu: elfové, Sylvokové, Neurokové, vedalkeni, loxodoni a dokonce i několik Morioků. Bez jiné možnosti se tito uprchlíci stali bojovníky odporu. Přežívají v malých táborech blízko (ale ne příliš blízko) mezer, odkud mohou podnikat výpady na povrch a hledat potravu a další přeživší. Jejich imunita pramení z jediné ženy, na jejímž životě může záviset budoucnost Mirrodinu: léčitelky Meliry.

Struskový chřtán. Toto je největší z táborů, nacházející se poblíž Velké pece. Místo v tomto táboře je vyhledávané, protože je považováno za nejbezpečnější, jelikož je nejvzdálenější od ostatních mezer (kudy Phyrexiané pravidelně procházejí). Své ponuré jméno dostal podle skutečnosti, že se nachází uvnitř velkého, mrtvého tvora, který kdysi býval „živou pecí“ slupky, kterou Phyrexiané výmluvně nezpracovávají. Díky svému značnému krytu před okolním prostředím je tento tábor mnohem lépe vybaven a chráněn než ostatní.

Slabé světlo. Tento tábor, pojmenovaný podle přeživších leoninských abunů, se nachází tak blízko, jak se odboj odváží usadit, kdysi posvátné Jeskyni světla. Tábor je před spalujícím žárem chráněn shlukem kouzel, které ho obklopují jako třpytivá bublina. Uvnitř jsou jednoduché přístřešky ze šrotu, kůží a geomanticky vyvýšených hřebenů kovové podlahy. Tábor občas obléhají pískající tvorové hledající něco k zapálení a jeho obyvatelé nemají jinou možnost, než je nechat vzít si, co chtějí, aby se nedočkali odvety. Podnikají nenápadné cesty na povrch, aby nahradili to, co ztratili.

Sazenice. Sylvok Melira popsala ostatním něco, co Thrun popsal jí: mladý strom, který rostl k nebi. Nazvala ho sazenicí a tento tábor byl pojmenován podle tohoto konceptu, cizího Mirranům, ale představujícího nový začátek a nový přírodní svět. Tento tábor, ležící poblíž místa Radixu, je nebezpečně blízko skupiny otroků ingotů, kteří jsou zvědaví na život, který se snaží růst uvnitř Vrstvy Pecnice.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.