Planeswalker’s Guides & Art Books - 13. díl

Planeswalker’s Guides & Art Books - 13. díl

Průvodce sférochodce po Innistradu: Úvod

Podívejte se na předchozí díl Překladů. Pokud byste si chtěli pořídit produkty, ve kterých můžete najít originální texty, tak se podívejte na eshop Veselý drak.

Když světlo pohasne a nad Innistradem vyjde měsíc, lidstvo se stane univerzální kořistí.

Smečky vlkodlaků se vynořují jako příliv, přitahované měsícem, jejich lidskost spláchnutá zvířecí zuřivostí. Upíří rodiny cení tesáky při pachu lidské krve. Hordy chodících mrtvol se potácejí přes panství a vřesoviště, poháněny vrozenou touhou po živých. Ohavnosti stvořené alchymisty ožívají v jejich laboratořích. Duchové straší v namačkaných lidských městech a děsí cestovatele na temných křižovatkách mezi nimi. Z hlubších propastí Innistradu kují mocní démoni a zlomyslní ďáblové plány na pád lidstva a jejich vliv se šíří do všech vrstev lidské společnosti.

Lidé z Innistradu se ze všech sil brání. Shromažďují se v davech s pochodněmi, aby ohněm očistili ohavnosti. Vycvičují specializované svaté válečníky, zvané kataři, aby se postavili nadpřirozeným hrůzám. A především se opírají o sílu své víry v Církev Avacyn.

Ale zbraně obyčejných lidí, vojáků i kněží selhávají. Jejich šeptané modlitby a runové ochrany už nemají stejnou sílu. Stříbrné talismany nedokážou odradit noční hrůzy. Posvátný symbol Avacyn už nebrání vetřelcům v rušení pohřbených mrtvých. Situace lidstva ve čtyřech hlavních oblastech sféry se postupně zhoršuje.

Čtyři provincie Innistradu:

Známá pevnina Innistradu je rozdělena do čtyř oblastí, zvaných provincie.

Gavonie

Provincie Gavony je místem, kde lidstvo zůstává nejbezpečnější a nejsilnější. Nachází se zde Thraben, největší město známého světa, v němž stojí mohutná katedrála Avacyn – sídlo víry a místo, kde kdysi přebýval velký archanděl. Menší města se paprskovitě rozprostírají z Thrabenu přes skalnaté vřesoviště Gavonie. Krajinu zvlněných kopců a vřesovišť doplňují malé hájky stromů. Protože je zde pohřbeno více lidských mrtvých než kdekoli jinde, je Gavonie více sužována nemrtvými než ostatní provincie a častěji se tu objevují i duchové.

Kessig

Rozlehlé, zalesněné vnitrozemí Innistradu se nazývá Kessig, provincie ve stavu věčného podzimu. Vládnou zde hluboké lesy, ačkoli malé lidské komunity si v nich vybudovaly zemědělské vesnice a skupiny lovců a traperů se vydávají do lesa, aby se uživily. I noví příchozí do Kessigu vědí, že se v noci nemají vydávat ven. A i kdyby v divočině nestrašilo, nebylo by to bezpečné, vlkodlaci se potulují provincií, někdy sami a někdy ve smečkách.

Stensia

Upíři ovládají provincii Stensia, která pokrývá nejtemnější a nejhornatější části pláně. Stálezelené lesy tu působí, jako by byly vždy napůl mrtvé, a cesty jsou neustále mlhavé a opuštěné. Rozeklané kopce ukrývají izolované, ostražité lidské vesnice i upíří sídla. Na okrajích provincie ustupují opuštěné borovice vysokým útesům, na něž by se žádný člověk neodvážil vystoupat. Ve Stensii se zdá, že slunce nikdy neprorazí podivně zbarvené mraky.

Nefalie

Tato pobřežní provincie je domovem řady malých až středně velkých přístavních měst, z nichž většina leží u ústí řek vedoucích dále do vnitrozemí. Nefaliiny bažiny, mořské mlhy a záhady zahalují její obchod i zločiny; je osídlena převážně lidmi, duchy a upíry, kteří zde hledají obchod, tajemství nebo samotu. Stříbrné písečné pláže provincie, protkané skalnatými výběžky a mořskými jeskyněmi, poskytují nejjednodušší přístup k jejímu mlhou zahalenému oceánu.

Kostel Avacyn

Pravým náboženstvím lidstva na Innistradu je Avacynina církev. Ústřední postavou Církve je samotná Avacyn, archanděl tak pravdivý a mocný, že dokázal zadržovat temnotu Innistradu. Až donedávna byla její přítomnost natolik silná, že víra v ni přinášela skutečnou moc klerikům i dalším věřícím: modlitby k ní mohly odvracet zlé tvory, stříbrné zbraně požehnané jejími kněžími dokázaly zabíjet velké hrůzy a runy nesoucí její symbol mohly chránit celé vesnice. Účinnost Církve byla skutečná a jasně viditelná , vítaná zbraň ve světě monster.

Archanděl Avacyn se však v posledních několika sezónách neobjevila a její absence se začíná citelně projevovat. Od chvíle, kdy zmizela, modlitby už nedokázaly ochránit odlehlé vesnice před útoky vlkodlaků tak jako dříve. Posvátné symboly nezastavily upíry v lovu poutníků ve vysokých horských průsmycích. Mrtví nejsou chráněni před manipulací vyvolávačů ghúlů ani alchymistů oživujících těla, zvaných skaberen. Pokud starší Církve, včetně Mikaeuse, vládnoucího Lunarcha, vědí, co se s Avacyn stalo, neprozradili nám ani slovo.

Je možné, že Avacyn skutečně zmizela. To, co kdysi bylo největší zbraní lidstva, je pryč a moc Církve zadržovat temné síly Innistradu začíná slábnout.

Požehnaný spánek

Klíčovým principem Avacynské církve jsou podmínky smrti. Pro obyvatele Innistradu není cílem dobrého života snaha žít věčně, ale klidný „spánek“ po smrti. Požehnaný spánek je věčnost tichého zapomnění, mnohem lepší než hanba stát se trýzněným duchem, zohavenou mrtvolou nebo nemrtvou ohavností, jak se na Innistradu tak často stává. Je považován za odměnu za ctnostný a bdělý život. „Kéž strávíš věčnost v zemi“ je běžné požehnání mezi obyvateli Innistradu.

Stříbrný měsíc a roční období Innistradu

Innistradův měsíc je zdrojem naděje i předzvěstí běd. Mnoho innistradských astronomů věří, že je to rozlehlá poušť složená ze zrnek čistého stříbra a že veškeré dochované stříbro na Innistradu pochází právě z Měsíce. Kataři a kněží znají sílu speciálně požehnaného stříbra, které dokáže ubližovat vlkodlakům a odhánět další hrůzy, takže se Měsíc spojoval s božskou mocí archandělky Avacyn. Někteří dokonce vidí tvar volavky v oblastech světla a tmy na měsíčním povrchu, a tak se volavka stala symbolem Avacyn. Východ Měsíce však může také oslabovat ochrannou magii a způsobovat, že se vlkodlaci promění z člověka ve vlka. Vrtavý stříbrný měsíc jako by lidstvu sloužil a zároveň v něm probouzel to nejhorší zlo.

Lidé na Innistradu také pojmenovávají roční období podle různých aspektů Měsíce, protože se zdá, že má na svět zvláštní vliv v závislosti na tom, jak se roční období mění.

Sklizeň Měsíce

Toto je podzim na Innistradu. Na noční obloze visí obrovský oranžový až krvavě rudý měsíc. Dny se zkracují, počasí se každým dnem ochlazuje a lesy se zbarvují do zářivých odstínů. Toto období je považováno za čas, kdy jsou upíři nejsilnější. Ohně jsou během žní běžné – farmáři pracují na polích dlouho do noci až do soumraku a věří, že plameny odhánějí upíry.

Lovecký měsíc

Toto je zima na Innistradu. Chlad nikdy neopouští vzduch a slunce se drží nízko nad obzorem. Je to nejdelší roční období a doba, kdy je potrava nejvzácnější. Více lovců se musí vydávat do divočiny hledat obživu, což vede ke zvýšenému počtu útoků na lidi. Toto období je považováno za čas, kdy jsou vlkodlaci nejsilnější. Protože v těchto měsících loví a cestuje po lesích více lidí, útoky vlkodlaků jsou častější. Lidé věří, že to souvisí se samotným ročním obdobím, i když vlkodlaků není v zimě o nic více než kdykoli jindy.

Novoluní

Toto je období, které se na Innistradu nejvíce blíží jaru, a zároveň je nejkratší. Dny jsou nejdelší a slunce nejjasnější, i když ve srovnání s jinými světy stále bledé. V lesích vyrůstá nová vegetace. Lidé toto období považují za své a spojují ho s novým životem a zrozením. Děti narozené za novoluní jsou považovány za svatější a mají větší šanci dosáhnout Požehnaného spánku.

Démoni z Innistradu

Kdysi dávno byli démoni na Innistradu hrozbou, o níž se jen šeptalo a které se báli upíři i lidé. Předpokládalo se, že jsou dávno mrtví nebo jen mýtičtí. Pak však přišla Avacyn a její andělé a s jejich přítomností byla nastolena nová rovnováha. Upíři, vlkodlaci a nemrtví byli zahnáni zpět, aby se obnovila rovnováha mezi lidstvem a ostatními bytostmi světa. Jejich ústup však vytvořil prostor, příležitost pro manifestaci pekelných sil Innistradu. Démoni a jejich zástupy ďáblů začali přicházet jeden po druhém.

Stříbrný obojek

Avacyn zpočátku tuto novou hrozbu ignorovala, ale jak démoni hromadili moc, věděla, že je bude muset zničit. Jednoho po druhém s nimi bojovala a porážela je. Jenže pokaždé, když některého zničila, brzy poté se objevil nový démon. Brzy se ukázalo, že démony lze sice zabít, ale vracejí se v jiné podobě, protože jsou bytostmi stvořenými z čisté many. Když si to Avacyn uvědomila, rozhodla se, že „co nelze zničit, bude spoutáno“, a tak se jejím symbolem stal stříbrný obojek, který měl být symbolicky ukut kolem krku všech démonů.

Skirsdag

Skirsdag, zrozený ze starověkého uctívání démonů, je nyní tajným démonickým kultem se sídlem ve Vysokém městě Thrabenu. Tato skrytá organizace má lidské členy na všech úrovních církve, šlechty i řemesel. Ačkoli je malá, existuje už po generace. Když se démon Griselbrand zmocnil moci a zastínil všechny ostatní démony, Skirsdag získal na významu spolu s ním. Griselbrand zmizel přibližně ve stejnou dobu jako Avacyn a zanechal členy Skirsdagu, aby v nepřítomnosti svého pána dál prosazovali jeho cíle.

Vzestup do temnoty

Innistrad kdysi měl spasitele – anděla, který dokázal zadržovat temnotu. Nyní se lidstvo drží na dně potravního řetězce a bojuje o přežití ve světě ohroženém monstry. Co znamenají kněžská požehnání, když po zemi chodí mrtví? Jak lze věřit přátelům, když se mohou proměnit v zvířecí nepřátele? Co znamená život, když aristokratičtí nesmrtelní sledují každou kapku lidské krve? Lidé Innistradu jsou ze všech stran obklopeni stínem a pokud nenajdou způsob, jak přežít, stín je pohltí.

Končí příběh lidstva? Odpověď přinesou jen činy sférochodců.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.