Planeswalker’s Guides & Art Books - 5. díl

Planeswalker’s Guides & Art Books - 5. díl

Zdravím čtenáře CMUSu

Dnes se podíváme na další část Zendikaru a to na Tazeem a na Merfolky.

Na poslední díl se můžete podívat zde.

Tazeem, obklopený nestabilními, křovinami a lišejníky pokrytými vápencovými pláněmi, je nebezpečnou kombinací útesových skalních lesů, hlubokého vnitrozemského moře a velké řeky s divokou vodou, která protíná kontinent. Některé starověké ruiny jsou nápadně viditelné a byly přivlastněny obyvateli Tazeemu. Jiné zůstávají skryté a nedotčené, s tajemnými artefakty a silami, které čekají na objevení neohroženými průzkumníky.

Emeria, the Sky Ruin:

Kolosální hedrony zakrývají oblohu nad mnoha částmi kontinentu. Sutiny zakrývají přímé sluneční světlo a blokují přirozené srážkové toky. Jak světlo proniká kameny, pohybuje se po zemi v neustále se měnících vzorech a objekty mají často z rozptýleného světla vícenásobné stíny. Masivní kameny se neustále otáčejí a valí po nebesích; v neustálém pohybu, ale přesto spoutány neviditelnou silou, která brání kamenům v pohybu za okraje Tazeemu.

Tazeem je domovem předků merfolků, kteří věří, že v troskách hradu kdysi stál nádherný hrad a domov andělského Ema, vládce větrné říše. Když byl hrad zničen při katastrofálním otřesu, kouzlo, které ho chránilo, nebylo zcela rozptýleno a roztříštěné zbytky zůstaly v nebesích.

Pathway Stones:

Obrovské hedrony jsou pokryty runami a zachovávají si magické vlastnosti, i když spadnou z nebe nebo se rozbijí na střepy. Cestičky jsou ekvivalentem magnetovců, vždy ukazují na přímý střed hedronového pole bez ohledu na to, kde v Tazeemu se nacházejí. Ti, kteří vědí, jak se orientovat podle hedronového pole, mohou cestičky používat k navigaci.

Po těchto kamenech na stezky je velká poptávka, obvykle se prodávají v malých kusech velikosti dlaně. Tyto kameny pečlivě osekávají z hedronů obchodníci s řezbářstvím, což je jedno z nejnebezpečnějších povolání v Tazeemu (kvůli riziku pádu, rozdrcení srážejícími se kusy hedronů nebo podlehnutí jiným, záhadnějším nebezpečím). Obchodníci s řezbářstvím jsou často mořští lidé, kteří prohledávají povrch Tazeemu a hledají spadlé kameny, ale také s velkou odvahou a zkušenostmi se orientují v Emově říši a získávají kusy kamenů, které jsou stále ve vzduchu.

Halimar,the Island Sea:

Halimar není přirozené moře. Ze tří stran je obklopen skalnatými útesy, čtvrtou stranu však uzavírá starobylá Mořská brána. Mořská zeď je vysoká více než 150 metrů s válcovou věží z bílého kamene (nyní sloužící jako maják), která se tyčí dalších 106 metrů do vzduchu. Mořská zeď a maják jsou dohromady známé jako Mořská brána a jsou největší osadou v Tazeemu.

Nikdo neví, kdy byla mořská zeď postavena, ale věří se, že Halimar musí být staré moře, protože je domovem mnoha druhů pestrobarevných ryb, tuleňů s kly a obrovských leviatanů, kteří žijí v hlubinách. Halimar je velmi hluboký, na některých místech dosahuje hloubky až 150 metrů. Když je Halimar klidný, voda má jiskřivě blankytnou barvu. Ale když se po vodě pohybuje Vlna, objevují se vlny s bílými čepicemi a zrádné víry. Přílivové vlny narážejí do mořské brány a útesů. Navzdory bouřlivému moři a množství masožravých mořských tvorů je Halimar považován za nejbezpečnější způsob, jak se dostat z Mořské brány k ústí soutěsky řeky Umara, a na Halimaru probíhá značný námořní obchod a doprava.

The Lightning house at Sea Gate:

Město Sea Gate se v Tazeemu nejvíce podobá centru civilizace. Město je nominálně založeno na obchodních domech s centrálním domem pro kováře, bednáře, řezníky atd. Rovinatý prostor na vrcholu mořské zdi má přibližně 20 akrů a téměř každý centimetr je zastavěn domy a obchody. Dokonce i úzké chodby mezi budovami jsou zastřešeny kvůli riziku útoků draků a dalších vzdušných predátorů.

Na východní straně mořské brány stojí Maják, válcová věž, která je centrem veškerého vzdělávání v Tazeemu. Maják má 20 pater a je ústředím pro mořské lidové průzkumníky/kronikáře. Stěny jsou lemovány koženými svitky plnými map, kouzel, archeologických nálezů, seznamů klasifikací rostlin a živočichů a teoretických diskusí o Roilu.

Oran-Rief Forest:

Velká část vnitrozemí Tazeemu je stále se rozrůstajícím útesovým skalním lesem. Formace křehkých skal jsou podobné korálovému útesu: rozvětvené plošiny, ostnaté věže, štětinaté okraje a vrstevnaté vrstvy s hlubokými štěrbinami a slunečními studnami. Tato útesová skála se tvoří v bledě žlutých, zelených a modrých odstínech. Útesová skála je porézní a zvrásněná a voda prosakuje těmito štěrbinami a otvory. Samotná skála je naplněna magickými vlastnostmi a neustále se rozpíná a roste jako korálový útes, ačkoli samotná skála není živá. Tyto útesové skály mohou dorůst až do výšky 30 metrů a splývat s okolními útesy a vytvářet vrstevnaté plošiny, které jsou stovky mil široké a vysoké.

Na tomto útesu skále na vrcholcích plošin, obklopujících ostnaté útvary, hluboko ve slunečních vrtech rostou obří stromy a další vegetace, kamkoli se dostane byť jen malého množství světla a vody. Rostliny vypouští kořeny a pohlcují skálu tak, že na mnoha místech není skála skrz podrost viditelná. Les nabývá tvaru skály pod sebou a vytváří bizarní tvary a siluety. Kvůli nedostatku přímého slunečního světla roste vegetace explozivně rychle, kdykoli se k ní sluneční světlo dostane. Tento explozivní růst, známý jako Emino požehnání, je krásný i nebezpečný zároveň. Zvířata i průzkumníci se v porostech mohou zachytit a udusit.

Pit Caves:

Po celém Tazeemu se nachází mnoho jeskyní. Jsou to hluboké svislé šachty, které vedou dolů do bažinatých podzemních jeskyní. Ve stěnách těchto jeskyní se usazují ptáci a někteří elfové si do nich vyhloubí hluboké prohlubně, aby si vytvořili úkryty v bezpečí před Roilem. Některé jeskyně mají na dně stále zásoby sladké vody, které jsou vybaveny systémem kladek, které vodu přivádějí na povrch. Jiné jeskyně jsou naplněny dusivou mlhou, která uniká do vzduchu a otravuje vše, co se odváží přiblížit k ústí šachty. Nejnebezpečnější jeskyně jsou ty, které vypadají neškodně, ale ve skutečnosti jsou to gejzíry, které do vzduchu chrlí vroucí vodu.

Umara River Gorge:

Od pramene v Halimarském moři až k severnímu okraji kontinentu protéká řeka Umara hlubokou roklí a klesá přes 240 metrů přes řadu vodopádů. Rychle tekoucí voda je nebezpečná pro plavbu a po celé své délce se jedná převážně o divoké peřeje. Z Umary se větví stovky přítoků a vine se Oranským zálivem a tyto menší řeky bývají méně bouřlivé než Umara.

Rokle funguje jako jakýsi aerodynamický tunel a merfolkové si vyrábějí kluzáky, které mohou použít k klouzání po rokli. Tyto kluzáky nejsou nijak zvlášť praktické, ale někteří merfolkové je upřednostňují před loděmi a přenášením lodí. Rokle řeky Umara je méně ovlivněna proudem řeky Roil než kdekoli jinde v Tazeemu. Z tohoto důvodu je v rokli a podél přenášení lodí více osad než jinde.

Magosi Waterfall and Portage:

Magosi je největší vodopád podél řeky, vysoký téměř 90 metrů. Nikdo se přes vodopády nikdy nedostal živý na plavidle. Přenášení poblíž vrcholu vodopádu je oblíbeným místem odpočinku pro nomádské skupiny různých ras u přenášení vždy táboří obchodníci a další průzkumníci. Ve vnitřním kontinentu je to nejlepší místo pro obchodování s kameny, zásobami a svitky kouzel mořských lidí. Každý, kdo cestuje dolů roklí, musí projít přenášením Magosi, ale stále je to nebezpečné místo pro přenocování. Lidé v noci běžně mizí a šílí se zvěsti o obrovském chapadlovém tvorovi, který žije za vodopádem.

Zvědaví, přemýšliví a analytičtí, merfolkové jsou přirození průzkumníci. Přestože se merfolkové rodí ve vodě, jejich vzhled je spíše lidský než u ryb. Mají tlumené barvy pleti, včetně slonové kosti, béžové, stříbrné a světle zlaté. Na zadní straně paží a lýtek mají zbytkové ploutve. Ploutve jsou někdy protkány jasnějšími barvami, jako je zelená a modrá. Mají lidské vlasy v odstínech stříbrné, zlaté a světle hnědé. Ale stejně jako jejich ploutve, i vlasy merfolků mají často pruhy zářivých barev.

Ačkoli jsou merfolkové běžným jevem v osadách a obchodních centrech Zendikaru, jedná se o upadající rasu. Merfolkové bývají samotářštější než jiné rasy a nepěstují velká společenství. Ale i merfolkové, kteří tráví většinu času průzkumem, si vybudují domovskou základnu, místo, kam se vrátí, než se znovu vydají na cestu.

Merfolk Enclave:

Enkláva merfolků, postavená na velkém ostrově uprostřed jedné z nejširších částí řeky Umara, je úlovitá struktura místností, které vypadají jako koupelny, chodby a spací komory. Enkláva je vyrobena ze skály připomínající světlý pískovec, do které jsou zasazeny třpytivé krystaly. Merfolkové se musí narodit ve vodě, takže se mnoho merfolků vrací do Enklávy, aby si našli partnera nebo porodili. Zatímco mnoho merfolků považuje Enklávu za svůj domov, většina z nich tam nežije natrvalo.

Merfolk Realms:

Mořští lidé věří, že svět je rozdělen do tří říší: Emerie neboli Větrné říše, které kdysi vládl anděl Em a která zahrnuje oblohu, vítr a mraky; Ulovu říši, podvodní říši; a Cosiho říši, která zahrnuje vše ostatní.

Zendikar je tak nebezpečný a nehostinný, že veškeré ostatní území je považováno za pod nadvládu Cosiho, podvodníka. Cosi má údajně podobu pohledné lidské bytosti s šibalským úsměvem. Nosí dvě háková lana inspirovaná korem, která používá k vměšování se do záležitostí smrtelníků. Cosi má chaotickou povahu. Láká, intrikuje a podvádí bezdůvodně, jen aby vyvolal chaos. Neštěstí se obvykle svaluje na Cosiho vměšování.

Doufám, že se vám tahle část Zendikaru také líbila. A pokud vás svět Zendikaru stále baví a fascinuje, tak v příštím díle se podíváme na Gobliny obývající Zendikar.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.