Planeswalker’s Guides & Art Books - 6. díl

Planeswalker’s Guides & Art Books - 6. díl

Zdravím čtenáře CMUSU

Dnes budeme stále pokračovat po Zendikaru, ale nebudeme probírat další část. Místo toho se podíváme na jednu z nejznámějších ras v MTG a to jsou goblini ze Zendikaru.

Na poslední díl se můžete podívat zde.

Goblin Physiology:

Goblini ze Zendikaru se vzhledem podobají goblinům z jiných sfér. Měří mezi 1,1 a 1,5 metrem a 1,5 metru, ale mají štíhlou a protáhlou postavu. Jejich paže jsou neobvykle dlouhé, což jim umožňuje procházet lesními korunami a po stěnách útesů, a jejich kůže je kožovitější než typická gobliní kůže. Barva gobliní kůže se pohybuje od hnědočervené po mechově zelenou, v závislosti na jeho kmeni a vystavení různým podzemním živlům.

Social Structure and Leadership:

Goblini praktikují v oblasti správy zvláštní formu meritokracie. Zdaleka nejužitečnější vlastností vůdce jsou praktické znalosti o přežití, takže goblin, který vede kmen, je ten, komu se podařilo z ruin získat nejzajímavější nebo nejmocnější předmět. Ambiciózní goblini se proto neustále snaží jeden druhého předčit a ponořují se hlouběji a hlouběji do stále nebezpečnějších ruin. Vůdci goblinů proto bývají mladí existují staří goblini a ambiciózní goblini, ale starých a ambiciózních goblinů je jen velmi málo.

Talismans:

Goblini si s sebou vždy nosí svou nejpůsobivější kořist a goblin, který ještě nevyzvedl zajímavou relikvii z nějaké ruiny nebo divočiny, není považován za plnohodnotného člena kmene. Většina goblinů je však od přírody bojácná, takže jsou úmyslně důvěřiví, když jim je řečeno, že daný předmět je důležitý artefakt. Navzájem si umožňují zbabělost tichou dohodou ve smyslu: „Jo, ten kus kamene, co jsi našel, mi připadá docela silný,“ čímž umožňují vzájemné přijetí kmenem.

Grit and Goblin Skin:

„Dřevina“, neidentifikovaný minerál běžně se vyskytující v sopečných horninách a magmatických tunelech, je často drcena na prach a sežrána gobliny a slouží k částečnému vápenatění jejich kůže dostatečné k tomu, aby je zpevnila proti elementárním silám, kterým jsou neustále vystaveni. Jak goblini stárnou, jejich kůže získává tuhou, kožovitou podobu sloní kůže. Starší goblin začíná časem vypadat šedivější a kamennější.

Zendikar je domovem tří hlavních volně žijících kmenů goblinů a mnoha menších.

The Tuktuk Tribe:

Vůdce kmene Tuktuk není přesně goblin. Goblin prozkoumal hluboko do starobylé ruiny, kde spustil starodávnou magickou runovou past, která ho okamžitě zabila a poté, bizarně, replikovala. Tato replika vlastnila fragmentované vzpomínky i fragmentované příkazy z magie, která ji oživovala, ale tyto dvě sady zkušeností se ukázaly jako neslučitelné. Proces replikace se přerušil a zanechal kamenné tělo, které většinou vypadalo jako goblin.

Konstruktu se podařilo vrátit do svého domova. Jeho jméno „Tuktuk“, odvozené z obskurního skřetího konceptu souvisejícího se statečností, získalo nový význam na základě tikání vycházejícího z jeho těla. Zbytku jeho kmene bylo zřejmé, že z ruin přinesl něco úžasného, a jeho fyzická síla se zjevně zesílila. Kmen ho proto jmenoval náčelníkem a on jim vede už padesát let mnohem déle než je průměrný přirozený život skřeta a téměř pětkrát déle než je skutečná délka průměrného skřetího života.

Tuktukovy protichůdné vnitřní motivace, skrze bizarní náhodu, z něj dělají vynikajícího vůdce goblinů. Konstrukční mysl v něm chce udržet určitá starověká místa nedotčená, aby dokázala svůj kmen vyvést z nebezpečných oblastí ruin. Ještě užitečnější je, že replika částečně rozumí některým relikviím, s nimiž se dobrodruzi jeho kmene vracejí. Ve srovnání s gobliny jiných kmenů je mnohem pravděpodobnější, že tuktucký šaman skutečně ví, jak aktivovat relikvie, které nalezl. Zda je to dobrý nápad, je zcela jiná otázka.

Tuktukové patří mezi gobliny, kteří se s největší pravděpodobností najímají jako průvodci ruinami pro jiné rasy. Obvyklý plán je samozřejmě pomoci najít něco cenného, ukrást to, úmyslně spustit past a utéct jako z konve.

The Lavastep Tribal:

Kmen Lavastepů je nejpracovitějším ze skřetích kmenů s těžce získanými znalostmi geotermální aktivity v Akoum. Mnohem více než ostatní kmeny staví Lavastepové překvapivě efektivní vybavení z krystalových střepů a žil podivných kovů, které občas vyvěrají na povrch. Lavastepové, nejbojovnější z skřetích kmenů, často obtěžují kory, elfy a lidi, kteří se usadili na povrchu.

Šamani Lavastepu bývají primitivními alchymisty a experimentují s podivnými plyny a tekutinami, které vyvěrají z nově vzniklých sopečných puklin. Když čelíte Lavastepovi, počítejte s tím, že na vás budou sypat hliněné lahvičky a kožní měchýře plné kyselin, plynů, slizu a dalších nepříjemných, kvazimagických směsí.

Lávoví skřeti pohlcují mnohem více štěrku než ostatní kmeny a typický vzhled lávových skřetů je značně vrásčitý a šedivý. Zkušení válečníci často nabývají tak skalnatého vzhledu, že se dokáží téměř nepozorovaně skrývat mezi stalagmity a přepadnout nepřátele, predátory nebo kořist.

Více než ostatní kmeny skřetů mají Lavastepovci poněkud ucelený náboženský aspekt svého života a věří, že ohně pod zemí jsou vnímavé. Výpary, které jejich kněží a proroci vdechují, jsou ve skutečnosti považovány za poselství od ohnivých bohů z hlubin. Uctívání ohně není pro slabé povahy rituální pálení a skarifikace zanechávají většinu Lavastepů extrémně odolných vůči teplu a plamenům a kvůli poškození tkání téměř neschopných cítit bolest. Díky tomu jsou Lavastepovci v bitvě nebezpečným soupeřem, protože často bojují až do hořkého konce.

Ačkoli většina skřetů vidí ve tmě docela dobře, mnoho průzkumníků z Lavastepu si s sebou z náboženských důvodů bere velmi malou, dobře zakrytou lucernu, jejíž plamen je udržován co nejblíže neustálému hoření.

The Grotag Tribe:

Grotagové jsou na gobliní poměry chytří, a to jim ani trochu nepomohlo. Grotagové, menší a slabší než jejich bratranci, s většíma rukama a nohama, se snaží žít podle svého rozumu ,což není vítězný nápad. Vynalézavost je mezi Grotagy ceněna, takže když goblin dostane brilantní nápad zkusit zkrotit roztoče prořezávače masa, najde se alespoň pár z nich, kteří jsou ochotni následovat tohoto goblina do hnízda, což má předvídatelně hrozné výsledky… většinou. Zatímco se zdá, že Grotagové mají nekonečnou zásobu špatných nápadů a hrozný poměr špatných nápadů k dobrým, zdá se, že i Grotagové mají nekonečnou zásobu Grotagů. Grotagové tak metodou pokusů a omylů (a dalších chyb) narazili na velké množství znalostí užitečných pro přežití v hlubokých zákoutích Bala Gedu a pro jednání s tvory, kteří tam žijí.

Grotagští skřeti si představují, že mají jakýsi soucit se zvířaty, a každý rok ztratí stovky skřetů kvůli nerozvážným pokusům o ochočení monster. Ale čas od času se některý z těchto pokusů ukáže jako úspěšný. Grotagové jsou jediní skřeti, kterým se podařilo (alespoň víceméně úspěšně) domestikovat jiná zvířata, konkrétně ještěrku lagac, která je dostatečně velká na to, aby se na ní dalo jezdit nebo táhnout provizorní vozík nebo saně, a ventcrawlera, pomalu se pohybujícího pavoukovce velikosti auta, který se rád živí zuhelnatělými těly tvorů zachycených v lávových proudech nebo smrtelných výbuších páry. Občas se Grotag vrátí domů s exotičtějším mazlíčkem, jako je kačer nebo mládě hydry. Obvykle to vede k grotesknímu masakru.

Grotagové nejsou tak uzavření jako ostatní skřeti a jsou ochotni vyměnit své houbové plodiny a minerální nálezy za zboží od jiných ras. Nechvalně známá zvědavost Grotagů také vede mnoho členů kmene k životu mezi jinými rasami, ať se to těmto rasám líbí nebo ne. Tito „překážející“, jak se jim často říká (protože často musí běhat, aby drželi krok se svými vybranými společníky na cestách), bývají neškodní a natolik přátelští, že jejich „hostitelé“ mají problém je vyhnat z jejich osad nebo cestovních skupin. Přátelská skupina lidí nebo korů však bývá mnohem méně tolerantní, když si Grotag přivede domů domácího mazlíčka.

The Fissure Goblins of Ondu:

Většina gobliních nor vybudovaných v Makindských příkopech je vybudována v obnažených skalních stěnách, ale některé gobliní komunity tíhnou k malým, úzkým puklinám mezi balvany a sbíhajícími se útesy. Tito goblini z puklin mají zvláštní vztah ke geologii regionu; někteří z jejich válečníků jsou najímáni jako horolezečtí průvodci a někteří z jejich šamanů jsou konzultováni jako věštci zemětřesení a gravitačních posunů.

The Goblin Dynasties of Beyeen:

Skřeti z beyeenské oblasti Ondu se pohybují z horského vrcholu na horský vrchol, experti na vyhledávání rud, obsidiánů a drahokamů. Uklidňují sopečné síly ostrova obětováním ovoce a drahokamů, ale přesto se stávají kořistí většiny predátorů ve svém prostředí. Ačkoli se jejich kultura cizincům zdá jednoduchá, beyeenští skřeti ve skutečnosti mají hlubokou dynastickou historii sahající generace do minulosti. Jejich historie je vykreslena v záplavě barev na kilometry dlouhé jeskynní malbě zvané Beyeenská žíla, která se nachází v tunelech hluboko pod horou Valakut.

The Gas-Talkers of Akoum:

Velká část gobliní společnosti se soustředí na roli šamana a někteří goblinští šamani záměrně vdechují sopečné plyny, které vyvěrají z hlubin země. I když je fyziologie goblinů na tyto plyny přizpůsobena více než například elfové nebo lidé, výsledky mohou být stále velmi škodlivé. V sopečné kaldeře pod nimi je uvězněna velká, chaotická magická energie, a proto tyto plyny často šamana naplňují magickou silou a nebo vizemi, byť jen na krátkou dobu. Tito „mluvčí plynů“ jsou uctíváni, ale často z bezpečné vzdálenosti.

The Song-Mad Goblins of Murasa:

Goblini, kteří se příliš hluboko a příliš často vydávají do Zpívajícího města v Murase, nevyhnutelně „zešílí po písních“. Tito ubozí ubožáci jsou vyhnáni ze svých kmenů, aby se opile potáceli po Zpívajícím městě a nepřítomně si prozpěvovali jeho píseň. Pokud jsou ponecháni ve Městě, jsou neškodní a nakonec chřadnou, ale když se zpívajícího goblina odsune dostatečně daleko, aby neslyšel zpěv Města, dožene ho to k šílenství. Gobliní kmeny, které jsou ve válce mezi sebou, často Město prohání, aby shromáždily co nejvíce zpívajících šílenců. Pak si k nim připoutávají meče a zbraně do pěstí. Tito zpívající goblini jsou hnáni do bitvy jinými gobliny s „lovci lidí“ a poté vypuštěni mezi nepřítele. Vřískající stvoření divoce zmítají a způsobují zmatek a ztráty, dokud nejsou zabiti nebo se znovu nezmění v mlácení mezi těmi, kdo je do války přivedli.

Tak to máme nějaké to shrnutí o Goblinech na Zendikaru.

V příštím díle se podíváme na předposlední část Zendikaru, a tou je Akoum.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.