Články
Sedm zvonů, 1. část
Sedm zvonů, 1. část
Uncharted Realms
Jenna Helland
7. 11. 2012
Izmágská rada, záznam z jednání
Bori Andon: Před soud? Kvůli rozbitému oknu? Nevěděl jsem, že jsou katedrály tak jemnocitné.
Micas Vay: Tohle není k smíchu.
Bori Andon: Pracuji na výzkumu, který mi zadal Niv-Mizzet osobně.
Micas Vay: Rozhlédni se, tahle místnost je plná těch nejlepších a nejchytřejších z Ravnicy. Tvé snažení není o nic lepší než snažení kohokoli z nás. Je jen ničivější.
Bori Andon: Tobě nejde o pár poškozených budov, ty chceš ohrozit můj výzkum. Takové přízemní pudy nám škodí, První izmágu.
Micas Vay: Musíš přestat s takovými dramatickými ukázkami. Jenom tím přivoláváš problémy se zákonem.
Bori Andon: Postupoval jsem podle tvých pokynů!
Micas Vay: Ztiš hlas, Andone. Nařízením Rady jsou tvé nynější projekty dočasně pozastaveny. Ohňomysl ti přidělil nový úkol. Musí být splněn dřív, než budeš pokračovat ve svých soukromých výzkumech.
Bori Andon: Jaký úkol?
Micas Vay: Vyřešit Větu o souběžném nesouladu.
Různé: [Křik, hádky…]
Bori Andon: Teď nemůžeš mařit můj výzkum, už jsem skoro na prahu-
Micas Vay: Sedni si, nebo budeš vyveden ze sálu!
Bori Andon: To je absurdní!
Micas Vay: Také se jí říká Neřešitelná věta. Znáš ji, Andone?
Bori Andon: Samozřejmě…
Micas Vay: Otázka zní: může jedna osoba rozeznít sedm zvonů v Sedmi velkých zvonicích současně? Mnoho géniů se o to pokusilo, ale žádný neuspěl. Říkají, že je to neřešitelné. Jsi dost chytrý na to, abys je všechny usvědčil z omylu?
Bori Andon: Nemáš právo!
Micas Vay: Je to příkaz přímo od Ohňomysli. Pokud nesouhlasíš, můžeš zpřetrhat svazky z Izzetem.
Bori Andon: Jsi parchant Vayi! Tohle je tvoje dílo. Ale dobře, jak chceš. Dokážu, že si ten nej-
Micas Vay: Stráže! Vyveďte ho.
Různé: [Křik, hádky… stráže vyvádějí Andona ze sálu]
Micas Vay (k radě): No, takže to bychom měli. Pokusí se větu vyřešit, jeho ego ho k tomu donutí. Alespoň teď nebude dělat problémy. A co se může stát nejhoršího? Rozezní se všech sedm zvonů.
Různé: [Smích…]
Deník Bori Andona: Den první
V okolní šedi je zvuk zvonů překvapivě nádherný. V polospánku jsem sám sebe spatřil o obrovské místnosti se schodišti, která nikam nevedla. Musel jsem znovu usnout. Procházel jsem se temnými chodbami bez konce, zahnul jsem za roh, a leknutím jsem ucukl: přede mnou byl obrovský strážce sedící na stříbrném trůnu. Jeho oči mě sledovaly, kamkoli jsem se pohnul.
Ten sen je znamení. Budou sledovat každý můj krok.
Zpráva pozorovatele
Subjekt neopustil svůj byt.
Deník Bori Andona: Den druhý
Cestoval jsem přes dva okrsky, abych navštívil starého přítele Zabu, který dělá ty nejlepší mapy na celé Ravnice. Jak jsem doufal, měl dokonalé mapy Sedmi velkých zvonic. Jeho práce je tak podrobná, že prakticky můžete vidět i krysí díry ve stěnách. Teď už začínám rozumět té spleti cestiček, mostů přes neexistující řeky, a víceúrovňových ulic, které jsem sice znal jako své boty, ale nikdy je nemohl spočítat.
Nad šálkem čaje mi Zaba pověděl legendu o Kalnikovi, mocném paladinovi, jehož jméno naše čtvrť nese. Když Zaba vyprávěl, cítil jsem se jako dítě, sedící dědečkovi na klíně. Bylo to za starých časů, kdy mocný lich utiskoval lid. Kalnika tehdy naučil venkovany řadu kódů, které mohli zvoněním používat. Když zazněly zvony ve správném pořadí, všichni věděli, že je čas povstat a zabít tyrana. Podle Zaby mají zvonice určitou posloupnost. Celou čtvrtí vede jen jedna pravá cesta, která umožní všechny zvonice projít ve správném pořadí. Na rozloučenou mi věnoval bezzubý úsměv a dodal, že pokud tu pravou cestu najdu, na jejím konci bude čekat má pravá láska.
Když jsem Zabovi řekl o mých problémech s Radou, mapy mi vnutil, a o placení nechtěl ani slyšet. Říkal něco o tom, že nezáleží na cíli cesty, ale na samotné cestě, a rozloučili jsme se. Při zpáteční cestě jsem si všiml, že mě přes tři bloky sledoval neznámý černovlasý muž. Nepřekvapilo by mě, kdyby na mě Vay nasadil jednoho ze svých grázlíků. No co, ať si poslouží, nemám co skrývat.
Zpráva pozorovatele
Výslech výrobce map nepřinesl nic nového. Subjekt pokračuje v hledání řešení Věty o souběžném nesouladu.
Deník Bori Andona: Den třetí
Prochodil jsem si podrážky, ale dokázal jsem to. Zabova hloupá poznámka o "pravé cestě" mi vnukla nápad. Objevil jsem jedinou cestu, která projde všechny zvonice, a přitom každou pouze jednou. Bylo to úchvatné procvičení si geometrie prostoru, a ta vzájemná provázanost mi dodala naději, ale zároveň byla unavující. Uff, oči mě pálí, jako by mi je ohryzávaly krysy. Musím se vyspat.
Zpráva pozorovatele
Chůze. Více chůze. Ještě více chůze. Subjekt mluví sám se sebou. Vypadá zmateně a často znepokojuje kolemjdoucí svým máváním a utíkáním. Nemyslíme si, že by neřešitelnost Věty byla v jakémkoli ohrožení. Žádám o přeložení.
Deník Bori Andona: Den pátý
Můj hypnovid je hotový. Vynalezl jsem způsob, jak přenést "pravou cestu" v trojrozměrném prostoru, a přizpůsobil jsem ji místním přírodním i architektonickým překážkám a historickým informacím od Zaby. Tak budu moci najít přesný středobod, který má od všech zvonů ve zvonicích stejnou vzdálenost. Nakalibroval jsem hypnovid tak, abych mohl myšlenkou vyslat zvukové vlny, které pak rozezní zvony v jediný okamžik. Už se nemůžu dočkat, jak se bude Vay tvářit.
Zpráva pozorovatele
Subjekt opustil byt, a nesl si mosaznou krabičku, ze které vedly kabely, které měl připevněné k velkým skleněným nádobám zavěšených na zádech. Obsahovaly nějakou namodralou kapalinu a mlhu. Subjekt dorazil do středu Hlavního tržiště v Kalnikově čtvrti. Znáte tu obrovskou sochu kentaura? Tak na ni se vyšplhal a posadil, jako by se chtěl projet. Pak tam celou věčnost něco kutil s tím svým udělátkem. Lidé na něj zírali, jako by to byl blázen (osobně si myslím, že blázen je). Najednou to modře zazářilo, ale nic víc.
Deník Bori Andona: Den osmý
Sakra, kdy už ta hlava přestane bolet. I ten nejtišší zvuk mi drtí mozek. Můj hypnovid selhal, ale už vím, proč. Příště musím použít elementy, které jsou v okolí již přítomné. Samotný okolní vzduch je řešení! Vítr bude mým neviditelným spojencem. Úspěšně jsem překalibroval zařízení. Můj nový hypnopudič nasaje velké množství vzduchu a poté je uvolní v rovnoměrném radiálním rozložení, které rozezní zvony naráz. Mám trochu obavy ohledně účinků takového množství vzduchu na okolí, ale předpokládám, že místní obyvatelé pocítí slabý vánek, a to bude vše. Nemůžu ztrácet čas testováním. Ohňomysl čeká.
Zpráva pozorovatele
Pochybnosti o příčetnosti subjektu byly potvrzeny. Už zase sedí na kentaurovi, a má nové zařízení. Pořád má mosaznou krabičku a skleněné nádoby, ale teď ještě navíc klobouk. Ovšem pod výrazem "klobouk" si musíte představit vysokou hromadu měděných drátů a trubek. Zase něco kutí s tou krabičkou. Teď je slyšet divný svištivý zvuk. Sakra, smetí v okapech a strouhách se začalo vznášet. Mám z toho špatný pocit.
Zpráva o mimořádné události
Těsně po deváté hodině nám občané Kalnikovy čtvrti oznámili silný vítr při dosud klidném počasí. Vítr zesílil a rozbil téměř všechna okna ve čtvrti. Střepy rozbitého skla spolu s odpadky se spojily poblíž dómu Černé holubice. Náhle se změnily v cyklón skleněných střepů, který stále nabíral na intenzitě. Ve své největší síle byla bouře vyšší než samotný Dóm. Obyvatelé přilehlých tří bloků byli evakuováni. Spojenými silami kouzelníků se nakonec podařilo cyklón ovládnout a rozptýlit. Při incidentu naštěstí nedošlo ke ztrátám na životech. Okolí Dómu je pokryto skleněnými střepy, ale samotná stavba byla zachráněna.
Cyclonic Rift | Art by Chris Rahn
Deník Bori Andona: Den desátý
Špatně, špatně, a zase špatně. Úsilí nevedlo ke kýženému výsledku, a zvony se nerozezněly. A navíc jsem si všiml, že mě ten černovlasý zase sledoval. Nejspíš o všem informoval Radu, která se teď baví na můj účet. A ještě něco, nad hlavou mi pořád létají ptáci. Slyšel jsem něco o tom, že holubi mohou být vycvičeni jako špehové. Teď už vím, že vítr by byl příliš obyčejné řešení tak neobyčejné úlohy. Musím využít sílu lidských myšlenek a přenést ji do všech zvonic. Kolik asi lidské myšlenky váží? Kolik energie asi vyzařuje lidský mozek?
Znovu jsem překalibroval zařízení. Můj hypnozhutňovač shromáždí a sloučí všechny myšlenky všech bytostí v okolí každé ze zvonic. Pak je najednou přenesu do všech zvonic, a tak rozezním zvony. Předpokládám, že zúčastněné osoby pocítí jemné brnění v přední části mozku… kecám. Nemám ani nejmenší představu, co pocítí.
Zpráva pozorovatele
Ještě tu ani neskončili s úklidem střepů, a už je tady zas. A nese si nějaký nový bazmek. Musí být nový, protože klobouk je mnohem vyšší. Kouří se z toho, a soudě podle výrazů kolemjdoucích to i zapáchá. Žádám o povolení opustit stanoviště. Mám v úmyslu ustoupit na bezpečnější vzdálenost.
Zpráva o mimořádné události
V Kalnikově čtvrti byl proveden masivní duševní útok. Je hlášeno množství případů ztráty paměti, dezorientace, a krvácení z uší. Podezřelý/podezřelí stále na útěku.
Deník Bori Andona: Den desátý, dodatek
Hypnozhutňovač selhal. Zvony se nerozezněly, ale místo toho se stalo něco úžasného. Aktivoval jsem zařízení, a lidé okolo popadali jako loutky. Podle plánu jsem vyslal energii ke zvonicím. Ale najednou jsem spatřil stovky zářících linek, které křižovaly vzduch jako metafyzická vlákna. Ze svého místa jsem mohl pozorovat, že všechna vlákna se setkávají v každé ze sedmi zvonic. Co jsou zač? Hraniční čáry? Nějaký druh kanálu nebo čidel? Je to celé šílené.
Z možných závěrů mě mrazí. Nejspíš jsem objevil nějakou tajnou síť aetherových siločar vedoucí naší čtvrtí. Zvonice jsou propojovací body. Možná mě Niv-Mizzet nepověřil za trest vyřešením Věty, ale odhalením tohoto záhadného tajemství. Tohle jsem měl odhalit, ale co jsem přesně odhalil?
Pokračování příště…
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.