Sedm zvonů, 2. část

Uncharted Realms

Jenna Helland

14. 11. 2012

Deník Bori Andona: Den desátý, dodatek

Zpráva pozorovatele

Deník Bori Andona: Den dvanáctý

Zpráva pozorovatele

Byli jsme v Andonově bytě, ale dorazili tam nějací z Borosu, kvůli vyšetření toho duševního útoku. Když jsme se je snažili umlčet, Andon nám unikl tajnými dveřmi. Kdo ví, co může mít v plánu? Všechna naše činnost se musí soustředit na jeho nalezení. A někdo proboha sežeňte vymahače! Vymyká se nám to tu z rukou.
 

Art by Slawomir Maniak

Deník Bori Andona: Den třináctý

Tohle píšu ze špinavé roury poblíž vchodu do Podměstí. Nepřátelé jsou všude. Chtějí mě zabít. Bojím se, že se dostali do mé hlavy a snaží se ovlivnit mé myšlenky. Musím zapsat to, co se událo za posledních pár hodin, abych to nezapomněl. Nemůžu jim dovolit, aby mnou manipulovali. Rada se to musí dozvědět. Ano, i sám Micas Vay. Musím ho varovat, že jsme všichni ve velkém nebezpečí.

Překalibroval jsem zařízení tak, aby aetherové kanály zničilo - ohněm je vymazalo ze světa. V okamžiku, kdy jsem ho zapnul, linky zazářily, zablikaly, a pak vybuchly. Ulicemi křižovaly ohnivé čáry, a obloha se nečekaně zatáhla mraky. Země se mi otřásala pod nohama. V dálce jsem viděl, jak se dóm Černé holubice rozpadl jako domeček z karet. Bolest v mém mozku byla nesnesitelná, tak jsem se otočil a utekl.

Jak jsem běžel, něco mi padlo na záda a srazilo mě na zem. Byl to muž se žlutýma očima. Popadl mě a přinutil vstát. Měl okovanou rukavici, a jeho hlas zněl prázdně a jakoby ze snu. Řekl:

Působíte Dimirské gildě velké potíže.

Odtáhl mě červenými dveřmi do temného průchodu. Zaútočil jsem na něj, ale byl silnější, než jsem si dokázal představit. Zvedl mě do vzduchu za krk a odhodil mě na zeď. Když pak promluvil, poznal jsem, co je zač - upír.

A pak zaútočil na mou mysl. Říkal, že mám naslouchat zvonům. Zvony mi budou dávat příkazy. Ale než mohl úplně ovládnout mé vědomí, sepnul jsem spínač a vyslal na něj zvukovou vlnu. To ho vyděsilo, zavrávoral dozadu, a pak se mi vrhl po krku. Utíkal jsem hořícími ulicemi, a v tom celkovém chaosu se mi podařilo mu uniknout. Následující noc jsem strávil u komína na té nejvyšší střeše, co šlo. Modlil jsem se, ať jsem dostatečně vysoko na to, abych neslyšel zvony. Musím se jim vyhnout. Musím se vyhnout všem zvonům.
 

Zpráva pozorovatele

Andonovi se podařilo uniknout vymahači, ale nevadí, mohl ho zabít, a my teď máme v plánu něco lepšího. Když teď víme, co to Andonovo zařízení dokáže, musíme změnit strategii. Nezabíjet! Opakuji, nezabíjet! Musíme si ho podmanit a zajmout. Bori Andon se stane jedním z nás. Pomyšlení na to, že bychom mohli mít agenta na tak vysokých místech v Izzetu je úžasné. Ti největší šílenci jsou nejsnáze ovladatelní.
 

Supreme Verdict | Art by Sam Burley

Deník Bori Andona: Den čtrnáctý

Tohle píšu za komínem na střeše nájemní budovy. Omlouvám se za příšerný rukopis, světlo, které proniká zevnitř budovy je slabé, a vzduch je tu plný prachu.

Sledují mě. Jejich stíny je prozrazují. Jejich hlídky se mně vysmívají z každé okolní střechy. Ale nemůžou nic dělat, protože jsem si do uší zalepil kamínky! Nemůžou mě ovládat těmi svými zatracenými zvony. Musím se dostat do Nivixu. Musím se dostat až k Drakovi a oznámit mu, že se mě snaží ovládnout. Ale ulice už mi nedávají žádný smysl. Nacházím se stále na tomtéž mostě, který nemůžu překročit. Ať se vydám kamkoli, vidím sám sebe, jak jdu opačným směrem, a vrátím se zase na to samé místo. Za chvíli bude celá, a zazní zvony. Pokud je uslyším, mí nepřátelé ovládnou mou mysl, a já budu ztracený nadobro. 


Zpráva o mimořádné události

Všechny zvony v Kalnikově čtvrti, do jednoho, odbily současně. Je hlášeno množství případů ztráty sluchu, bolestí hlavy, a dezorientace. Zvony bily tak silně, že se některé rozpadly ve dví. Tři z Velkých zvonic byly poškozeny vibracemi. Podle článku 90903.35b je toto klasifikováno jako úmyslný magický trestný čin, nikoli náhodná událost.
 

Deník Bori Andona: Den první

Začínám nový deník. Prohledal jsem svou laboratoř, ale svůj starý deník nemohu najít, i když je vše ostatní na svém místě.

Dnes mě v Radě přivítali s potleskem vestoje. Sedm velkých zvonů odbilo naráz, čímž jsem vyřešil Větu o souběžném nesouladu. Chtěli vědět, jak jsem to dokázal, ale já se zdráhal. Nebyl jsem to já, trval jsem na tom. Myslím, že si mysleli, že jsem jen skromný. Možná, že jsem na ně skutečně zazvonil, ale já si to prostě nedokážu vybavit.

Před chvilkou u mě zaklepal posel. Přinesl mi balíček od neznámé osoby. Je to dárek, pochopitelně, vždyť mám dnes narozeniny. Uvnitř byl překrásný stříbrný zvonek s tím nejnádhernějším tónem. Teď visí u mě v hale. Doufám, že jednou budu moci svému tajnému obdivovateli poděkovat.
 

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.