Sférochodcův průvodce po Innistradu: Kessig a vlkodlaci

Magic Creative Team

5.10.2011

Ulvenwald, Mlžný Hvozd

 

Život v Kessigu: Prostí lidé a zemědělci

Kessigané a Avacyn

Stříbrné Klekání (The Curfew of Silver)

Jak se chovat v říši duchů

Oslava Spánku

Nadpřirozené bytosti v Kessigu

Kessig je domovem vlkodlaků, duchů a jiných nadpřirozených bytostí.

Vlkodlaci v Kessigu

V Kessigu žije několik vlkodlačích smeček, a mnoho osamělých vlkodlaků. Mondronenská smečka zde vládne téměř po celý rok, ale v období Nového Měsíce terorizuje kessigské vesnice i Leeraugská smečka. V různých koutech Ulvenwaldu je také mnoho menších, bezejmenných smeček, které se objevují a mizí s měsíčním úplňkem.
 

Woodland Sleuth | Art by Tomasz Jedruszek

Gatstafský starosta jednoho dne řekl: „V Kessigu je více vlkodlaků než kněžích.“ Mnoho osamělých vlkodlaků žije potají mezi Kessigany. Nechtějí se odhalit, protože se bojí odplaty, ale ani nechtějí opustit své rodiny a kessigské kořeny. Mezi Kessigany bují ohledně vlkodlaků neustálé podezírání a spekulace, díky přehánění vystrašených lidí a špatně zapamatovaným anekdotám. Kessigané mají protichůdné názory na to jak rozpoznat, ulovit, nebo vyléčit vlkodlaka, kolik vlkodlaků existuje, co je spolehlivě odežene, a co toto všechno znamená pro lidi.
 

Prey Upon | Art by Dave Kendall

Duchové v Kessigu

Duchové jsou po vlkodlacích druhým největším nebezpečím pro Kessigany, a na rozdíl od nich mohou způsobit i větší psychické škody. Jsou to divocí přírodní duchové, kteří se posmívají a terorizují civilizovaný život. Mohou to být přízraky planoucí chladným ohněm, poltergeisti pohybující ve své zuřivosti vším možným i nemožným, nebo mohou mít podobu krvavé mlhy, která obklopí nic netušícího poutníka a pohltí ho. Také to mohou být nádherní duchové lesa, ověnčení révou a trním, mohou posednout lesní zvěř, a tajuplně zářit skrz její oči a tlamu, nebo z nich mohou být pomstychtiví polní kazisvěti, kteří sužují jak farmáře, tak druidy.

 

Jiní nadpřirození v Kessigu

Kessig je tak zaplaven vlkodlaky, že ostatní nadpřirozené bytosti zde byly zatlačeny do pozadí. V Kessigu je jen málo ďáblů a démonů, ale v kamenitých kopcích na okraji provincie leží kouřící roklina zvaná Ďáblova Brázda, kde by se to mohlo brzy démony jen hemžit. Skaabeni (alchymisticky vytvořené zombie) se staly symbolem pro zlo z velkých měst. Kessigané pohlížejí na nekromancii stejně jako na černý trh, prostituci, kacířství, a vražedná spiknutí.

Kessigané mají na upíry dvojí názor. Na veřejnosti je považují za ztělesněné zlo městského života, ale v soukromí jejich oplzlé vtípky prozrazují fascinaci Kessiganů upířím vytříbeným chováním a slávou. Zatím zde bylo jen málo skutečných setkání s upíry, a vždycky se rychle roznese, když se na Ostré Cestě objeví elegantní, krytý kočár.
 

Místopis Kessigu

Concept art by Daarken

Závratné Jízdy (The Breakneck Ride)

Do Kessigu vede z ostatních provincií jen málo cest. Každá z nich je plná nebezpečí, vede poutníka příkrými svahy Ulvenwaldu, a tak se každý snaží jet tak rychle, jak jen dokáže. Kessigané těmto cestám říkají „Závratné Jízdy“.
 

Concept art by Vincent Proce
 

Jehněčí Vrch, ohrožená pastvina (Lambholt, the Threatened Pasture)

Jehněčí Vrch je vesnice uprostřed pastvin ovcí, koz, a hovězího dobytka.  Pastviny poblíž vesnice byly zalesněné – lesem, který byl kdysi součástí Ulvenwaldu – ale místní Kessigané les vykáceli, aby měli místo pro své pastviny. Říká se, že mocnosti lesa tuto zkázu nesou dost nelibě, protože stáda i lidé na Jehněčím Vrchu trpí neustálými útoky vlkodlaků.

Vesničané z Jehněčího Vrchu slavili každoročně sklizeň až do východu zarudlého Měsíce, pracovali na poli až do noci za svitu vater, a pořádali veliké hostiny. Nyní, když ochranná síla svatyní a kaplí pohasíná, a útoky vlkodlaků jsou častější, se ráz slavnosti změnil. Nyní se z ní stala slavnost honu, kdy se bojovníci a kněží vydávají do Ulvenwaldu, a snaží se ulovit co nejsilnější nadpřirozenou bytost. Mnoho z nich se nevrátí.
 

Plains | Art by Eytan Zana

Prázdná Mohyla, ztracené město (Hollowhenge, the Lost Capital)

Jen trosky dřeva a cihel připomínají místo, kde ještě před rokem stálo centrum Kessigu. Ještě před rokem zde bylo kvetoucí městečko jménem Avabruck, a ještě stále zde můžete najít dřevěné cedule a ukazatele s nápisem „Avabruck“ vyvedeným ve veselých barvách. Ale dnes má toto místo nové jméno, sprosté, hrubé: Prázdná Mohyla. Před rokem, když Avacynina magie začala vyprchávat, ochranné runy okolo místní katedrály, chrámu svatého Rabana, selhaly. Vlkodlakům stačily dvě noci, než to zjistili. Vlkodlaci z Mondronenské smečky se pak prohnali celým městem, zabili všechny, co jim stáli v cestě, vtrhli ke katedrále, dobyli ji, a srovnali se zemí, zabíjejíce a požírajíce všechny, co se odvážili na ně zaútočit. Představitelé města nařídili evakuaci, ale v nastalém chaosu se mnoho lidí zabarikádovalo ve svých domovech.

Howlpack Alpha | Art by Svetlin Velinov

Po sedmi dnech vlkodlaci uspořádali nějaký neznámý krvavý rituál. Neznámá, tajemná síla pak nadzvedla celé město, srovnala se zemí všechny domy, a zahubila stovky lidí. Jen budovy na okraji města zůstaly neporušené, a dnes tak tvoří pochmurnou hradbu okolo bývalého města. Pokusy o záchranu se setkaly se zuřivým vlkodlačím odporem.

Jak plynul čas, město pustlo, a nakonec jej opustili i vlkodlaci. Nyní se zříceninami potulují jen duchové, nebo nějaký osamělý vlkodlak. Říká se, že ti, co byli zabiti tou neznámou ničivou silou stále sídlí ve zdech města, a marně se snaží znovu vybudovat své domovy a zachránit své milované. Někteří z duchů jsou velmi rozzlobení a zuřiví, všem lidem nebezpeční. Navzdory nebezpečí však poutníci často putují poblíž Prázdné Mohyly, protože bývalé město leží na křižovatce dvou hlavních kessigských cest.

Ďáblova Brázda (Devils' Breach)

Daleko od měst, mimo cesty, pod klenbou prastarého lesa se v zemi otevřela trhlina, říká se jí Ďáblova Brázda. Line se z ní kouř a rozpálený vzduch, zakrývající její skutečnou hloubku, a je zde neustále slyšet strašidelné mumlání a smích. Lovci tvrdí, že zde viděli ďábly, skutečné ďábly, ale v Kessigu nikdo nepociťuje vliv démonických sil, zatím.
 

Concept art by Steven Belledin

Vlkodlaci

Vlkodlak je dvojaké stvoření, přetahované mezi dvěma světy: Je to člověk i monstrum, příroda i civilizace, rozumné myšlení i surová krutost.
 

Curse of the Nightly Hunt | Art by Daarken

Zabiják nebo oběť: pohled na problém lykantropie

Někteří vlkodlaci se považují za oběti prokleté nutkáním nezkrotitelného zabíjení. Jiní se naopak vidí jako dokonalé ztělesnění přírodních sil uvězněné ve kleci civilizace. Ačkoli se většina lidí na Innistradu zaměřuje jen na krutosti spáchané vlkodlaky, někteří pohlíží na vlkodlaky jako na nešťastníky odkázané na vrtošivý Měsíc, nebo jako na ztělesnění divokosti přírody.

Concept art by Steve Prescott

Lidská forma: chatrná skořápka civilizovanosti

Osoba nakažená lykantropií je vždy na pochybách o svých nutkáních a instinktech. V lidské formě cítí vlkodlak svou vlčí stránku vždy, i když se snaží integrovat do společnosti. S vlkodlakem neustále cloumají emoce, a jak měsíce přibývá, tak postupně slábne vliv svědomí, víry, i sebeovládání. Úplněk Měsíce neodvratně způsobí přeměnu, ale může k ní dojít kdykoli jindy, v případě silného emotivního nebo traumatizujícího zážitku. (Třeba proto, že nikdo nic nezakouzlil. Pozn. překl.)

Gatstaf Shepherd | Art by Mark Evans

Vlčí forma: Přirozený zabiják

Vlkodlaci ve vlčí formě jsou bytosti s neporovnatelnou krutostí a silou. Jejich těla jsou stvořena pro zabíjení, jejich čelisti jsou schopny překousnout i ty nejsilnější kosti a jejich drápy vyrvat vnitřnosti ze zvířat mnohem větších než oni. Jejich mysl je směs instinktů a adrenalinu, ale ačkoli jejich smysly jsou zostřené, soustředí se pouze na jedno: na zabíjení. Mohou chodit po dvou, je-li to potřeba pro manuální zručnost, nebo rychle běhat po čtyřech. Říká se, že jejich vytí uvolňuje jejich vlčí já. Po jejich trýznivém vytí ztěžkne vzduch, a člověka zamrazí. Vlkodlaci ve vlčí formě nemohou mluvit lidskou řečí, ale jsou schopni se dorozumět ohledně lovu, nebo nadvlády a postavení ve smečce, podobně jako obyčejní vlci.
 

Gatstaf Howler | Art by Mark Evans

Přeměna

Přeměna je pro vlkodlaka silně trýznivá, a pro náhodného svědka silně znepokojivá. Nejdříve se změní oči, bělmo ztmavne a duhovka změní barvu. Pak se prodlouží ruce, z nehtů se stanou ostré drápy a palec s drápem se přesune blíž k zápěstí. Nos se prodlouží na čenich, a z dásní se vysunou tesáky. Kosti praskají, jak se přesouvají a přeměňují. Do krve se dostává morek z přeměňovaných žeber a lebky. Na kůži vyraší hustá srst. Kostrč se přemění na chundelatý ocas. Zrychlí se metabolismus, oběh krve, přísun kyslíku, i sekrece žláz, což prudce zvýší potřebu bílkovin a tuků. Jakékoli šatstvo, co měl vlkodlak při přeměně na sobě, skončí roztrhané na kusy. Pokud je vlkodlak ve své vlčí formě zabit, přemění se zpět do vlčí podoby, což je proces zvaný posmrtný návrat.

Concept art by Steve Prescott

Dozvuky

Vlkodlak po zpětné přeměně je obvykle nahý, dezorientovaný, a pokrytý krví a zraněními z předešlého lovu. Má záblesky vzpomínek ze své vlčí podoby, doprovázené zrychleným tepem srdce a návaly adrenalinu. Není to nepodobné panickým stavům. Následující dny jsou naplněny studem, vinou a depresí – a také represí, jak se vlkodlak snaží předstírat normálnost, vytvořit si alibi, a odstranit důkazy o svých brutálních činech.

Kajícníci a Zhýralci: jak žít s kletbou

Po návratu do lidské podoby má většina vlkodlaků částečné vzpomínky z vlčí formy, a vidí i následky svých činů. To je uvrhne do deprese, studu, a dokonce způsobit i nenávist k ostatním. Někteří z vlkodlaků ale naopak svou lykantropii přijali, a snaží se do vlčí formy aktivně vrátit. Vlkodlaci, kteří proklínají svou lykantropii jsou nazývání Kajícníci; malé množství těch, kteří přijali svou divokost jsou známí jako Zhýralci. Pokud jsou ovšem ve vlčí podobě, jsou všichni vlkodlaci brutální, vraždící monstra, bez jakýchkoli známek lidskosti.
 

Ulvenwald Primordials | Art by Dan Scott

Náboženství: ochrana před Přeměnou

Lidé zabíjejí vlkodlaky na potkání; považují je za nestvůry a masové vrahy. Ale je nebezpečné postavit se jim tváří v tvář. Naštěstí je zde široká nabídka magické ochrany, která vlkodlaky alespoň pasivně drží na uzdě.

Pravidelné a opakované použití avacynské magie může pomoci zabránit přeměně do vlčí podoby. Svatyně na cestách, andělské obřady, požehnání kněžích, a přítomnost svatých symbolů pomáhají posilovat vlkodlakovu lidskou stránku, a tak se ho snaží udržet v lidské podobě. Kajícní vlkodlaci často žijí uvnitř města, mezi ostatními, a pod vlivem církve, zatímco ti zhýralí se často toulají po divočině, daleko od ochranných run a kněží, kteří by se snažili udržet jejich vlčí stránku pod kontrolou. Ovšem při úplňku nemusí pomoci ani ta nejmocnější náboženská opatření, a navíc nyní, když moc církve pohasíná, se přeměny staly častější a nepředvídatelnější.
 

Ancient Grudge | Art by Ryan Yee

Vlkodlaci a Měsíc

Měsíc má na vlkodlaky vliv, to bezpochyby. Jak se mění jeho fáze, tak se mění i síla lykantropie na daného vlkodlaka. Za úplňku je účinek ochranné magie utlumený, a vlkodlaci se mění snadněji.

Požehnané Stříbro

Vlkodlaci jsou ve vlčí podobě nadpřirozeně silní a nepoddajní, a protože avacynská magie pomalu slábne, tak už zbývá jen málo spolehlivých prostředků, které vlkodlakům ublíží, nebo je zaženou. Jednou z největších slabin vlkodlaků je Požehnané Stříbro. Stříbro, které bylo rituálně posvěceno mocným knězem Avacyny jim může způsobit velkou agónii. Podle alchymistů čistota stříbra dokáže absorbovat magii. Hroty šípů, kopí, a jiné zbraně vyrobené z Požehnaného Stříbra jsou proti vlkodlakům velice mocné.
 

Full Moon's Rise | Art by Terese Nielsen

Stříbro a Měsíc

Mágové se již po staletí domnívají, že mezi Měsícem a stříbrem existuje souvislost, ale podstata této souvislosti je zahalena tajemstvím. Vážený astronom Jenrik prohlásil, že Innistradský Měsíc je vlastně velká poušť stvořená ze zrnek čistého stříbra. Věřil, že všechno stříbro nalezené na Innistradu pochází z této měsíční pouště, a že stříbro má tedy vztah k Měsíci. Ovšem proč Měsíc posiluje vlkodlaky, a stříbro jim ubližuje zatím nikdo přesně nevysvětlil.

 

Příčina a povaha lykantropie

Je mnoho teorií, čím je lykantropie způsobená, a jak se šíří. Mnoho náboženských sekt věří, že je to druh posedlosti démonem, ale pokusy o vymítání se nesetkaly s úspěchem. Vypadá to, že většina postižených se vlkodlaky stala až v průběhu života, ačkoli existují sporadické (a hrůzostrašné) historky o dětech-vlkodlacích v odlehlých oblastech. Mnoho alchymistů a lovců věří, že vlkodlaci jsou sterilní, a rozmnožují se pouze šířením lykantropie, ale mnoho lidí se obává, že se mohou zkřížit s člověkem, nebo mít i své vlastní potomstvo.
 

Furor of the Bitten | Art by Randy Gallegos

Pravá příčina

Lykantropie je nadpřirozená kletba, která smísí duševní esenci oběti s divokou esencí přírody, symbolizovanou právě vlkem. To v důsledku v oběti vytvoří dvě duše, respektive jednu roztříštěnou. Tyto dvě esence stále bojují o nadvládu, když převládne ta vlčí, dojde k přeměně. Také je to důvod, proč vlkodlaci tak často zabíjejí lidi. Vlčí část v nich se snaží zničit tu lidskou část a triumfovat nad ní, a činí to alespoň symbolicky, vražděním lidí.
 

Concept art by Steve Prescott

Přenášení kletby: Volání a První Lov

Kletba lykantropie člověka zaskočí v noci. Jeden nebo více vlkodlaků začnou výt, a tak přivolávat další oběť. Brzy nato si oběť uvědomí, že se ocitla uprostřed divočiny, za svitu Měsíce, obklopená tečkami očí, svítícími ve tmě. Vůle oběti již kletbě podlehla, esence divočiny do ní vstoupila a nyní svádí bitvu s jeho lidskou stránkou. Oběť se společně s vlkodlaky žene lesem, a společně loví a zabíjejí; zvěř, lidi, a dokonce i jiné vlkodlaky.

Oběť začíná vykazovat vlčí znaky, a jakmile se zakousne do čerstvého masa, kletba definitivně nabude vrchu, a dojde k první přeměně. Následuje nadšený chorus společného vytí, a První Lov je skončen. Později se oběť dopotácí zpět do civilizace, polonahá, ztěží rozpoznatelná pod nánosem krve a špíny, a pološílená studem a hrůznými vzpomínkami. Pak se musí nový vlkodlak snažit zůstat bdělý, aby vlčí stránka znovu nenabyla vrchu.

Odhalení

Vlkodlaci v obou formách jsou schopni poznat vlkodlaka v lidské formě po čichu. Také proto jsou lidé, kteří byli záhadně ušetřeni útoku vlkodlaků, sami podezřelí z lykantropie.

Léčba neznámá

Neexistuje žádná známá léčka, modlitba, nebo rituál, který by lykantropii vyléčil. Zatím nejblíže byla alchymistka Theodora Glick, která zkoumala Guthrila, vlkodlaka chyceného místní domobranou. Pomocí ceremoniálů, které zahrnovaly mystické kruhy obložené omějí (vlčím morem), pokrývku vykládanou Požehnaným Stříbrem, a zuřící bouři, se Theodoře podařilo vrátit Guthrila zpět do lidské podoby a udržet ho v ní po tři měsíční cykly. Bohužel to byl úspěch pouze dočasný, a Guthril nakonec ještě více zesílil. Jedné noci zničil Theodořinu laboratoř v Gavonii a utekl.

 

Vlkodlačí smečky

Vlkodlaci jsou často osamělí lovci, stopující a lovící lidi ve městech. Ale někteří tvoří smečky žijící v divočině. Množství vlkodlaků ve smečce se mění s Měsícem, tak jak jednotliví vlkodlaci nabývají nebo pozbývají vlčí podoby. Někteří jsou dokonce stále svou smečkou přitahováni a vrací se k ní, kdykoli mohou opustit civilizaci a zamířit do divočiny. Smečky mohou být drobné, z několika vlkodlaků, ale vyskytují se i více než stočlenné hordy. Smečka je často vedena alfa samcem nebo alfa samicí, kteří smečku vedou. O toto privilegium musí ovšem neustále bojovat s jinými členy smečky.

Tři z těch větších, stabilnějších smeček jsou Krallenská Horda, Mondronenská smečka, a Leeraugská smečka.

Krallenská Horda: největší Innistradská smečka

Když člověk na Innistradu pomyslí na vlkodlačí smečku, většinou myslí na Krallenskou Hordu. Horda existuje již několik desítek let. Velikostí kolísá mezi padesáti a dvěma sty vlkodlaků, v závislosti na dostupnosti potravy a fázi Měsíce. Jako nejvíce různorodá smečka zahrnuje kajícné i zhýralé vlkodlaky, a její členové pocházejí ze všech provincií Innistradu. Nynější alfa samec je Ulrich, vychytralý a bystrý zhýralý vlkodlak, co zůstává v divočině se svou smečkou i v lidské podobě.
 

Wildblood Pack | Art by Greg Staples

Mondronenská smečka: Živočišné rituály

Mondronenská smečka sestává asi z šedesáti vlkodlaků. Říká se, že ovládají temnou, krvavou magii přírody. Jejich alfa samec Tovalos je mlčenlivý, stříbrosrstý vlkodlak, se kterým si smečka užívá každého krveprolití za nadšeného vytí. Nezdá se, že by někdy Tovalos nabyl své lidské podoby. Mondronenská smečka vždy byla daleko od městské civilizace, a napadala pouze zemědělské usedlosti nebo osamělá kláštery. Ale s úbytkem avacynské magie se smečka stahuje blíže k městům, a jejich magie může brzy zasáhnout do městského života.
 

Merciless Predator | Art by Michael C. Hayes

Leeraugská smečka: Bezměsíční vrazi

O Leeraugské smečce mnoho lidí neví, je to malá a uzavřená smečka těch nejkrutějších vlkodlaků z celého Innistradu. Je jedinečná tím, že loví za bezměsíčných nocí, na rozdíl od ostatních smeček, které loví za svitu úplňku. Milují dětské maso a vnitřnosti, a často se vkradou do domů nebo do sirotčinců komínem nebo nezavřeným oknem. Alfa samicí smečky je Skaharra, černosrstá vlkodlačice, která je známá tím, že zabíjí vždy podle rodokmenu: v jediné noci zahubí celou rodinu, ale pomocníky a sluhy, kteří nejsou příbuzní, ušetří.
 

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.